Jmenuju se Samuel "Bastard" Leeroy a narodil jsem se před 26 lety v New Orleans. Měl jsem fakt ideální dětství, fotr šel do lochu, když jsem měl dva roky. Tam za nevyjasněných okolností chcípnul. Asi se ve sprchách nechtěl ohýbat pro mejdlo, jo kámo, tak to prostě chodí. Moje matka se z jeho odchodu nikdy pořádně nevzpamatovala a začala chlastat a brát crack nebo jiný svinstvo, co jí kdo prodal na ulici. Byla to vlastně moje babi, která mě vychovávala. Měla malou samoobslužnou prádelnu, která nás tak nějak uživila, že jsme úplně neumírali hlady. Bydleli jsme v Burgundy, v přelidněnym a rozpadlym domě, kde to smrdělo trávou a domácí byl tlustej, smradlavej chlap s ještě hnusnějšim a tlustčim psem. Kámo, toho psa jsem se fakt vždycky hrozně bál. Naštěstí mu ho pak někdo otrávil, prostě ideální stav.
Od deseti let jsem měl, kámo, velkej sen, chtěl jsem začít rapovat. Zasáhla mě totiž Goblinizace a já se narodil jako černej ork a ve společnosti, kde jsem prožíval svý posraný dětství, se to moc nenosilo. Rasová šikana je, kámo, svinstvo. Takže jsem na to chtěl hodně zapomenout a začal jsem si plnit svůj sen. Začal jsem na sobě makat. Stará dobrá škola free-stajlovýho rapu, tam jsem zakotvil s partou. Jeli jsme, kde se dalo, dohadovaly se battles. Nakopávali jsme okolním somrákům prdel, po čase se o nás prostě na ulici vědělo. Za pár let, jsem se naučil taky tancovat. Napsal jsem pár písniček, ale furt jsem nemoch chytit ten správnej break, to kouzelný flow, jo kámo. Furt tomu něco chybělo.
Až jednou na Halloween jsem přišel s takovou prdelí, jmenovalo se to: „Who Do You VooDoo, Bitch?“
Byl to kurva, kámo, jen takovej fórek, chápeš. Dělal jsem tenkrát už s jedním agentem, kterej měl vazby na nahrávací společnost. Zavolal mi a kámo prej, že se to líbí, a že se chtěj sejít. Dohodli jsme se a já natočil song a pár dalších maličkostí. Ten song se kurva chytil, kámo. Bylo to jako rakejtovej start na mléčnou dráhu, byl jsem v první desítce. Přes noc se ze mě stala hvězda, začaly se mi sypat prašule. „Who Do You VooDoo, Bitch?“ hráli všude, kámo, v rádiu, na parties. Dokonce jsem byl nominovanej na cenu Grammy. Bylo to jako nezadržitelnej vlak. Začal jsem psát další songy, ale vůbec se nechytly. Po roce nic. Furt mě někam zvali, zazpívej VooDoo-Bitch, už mě to, kámo, začalo fakt srát.
Jednou jsem dřepěl v baru a léčil svou tvůrčí depresi panákama. Jeden kámoš mi navrhnul, ať se na zpívání vyseru a zkusím wrestling. Padlý hvězdy tam maj šanci. Dal mi kontakt na jednoho chlápka ze Seattlu. Sednul jsem na zkurvený letadlo a šel to obhlídnout. Maxwell mě, kámo, vzal pod křídla a uzavřel se mnou smlouvu. Je snad jasný, že si ten sráč vzal tučný procenta, ale mě to bylo u prdele. Chtěl jsem v palici cejtit ten tlak slávy a adrenalinu. Kurva dobrý, kámo, bylo, že jsem si držel celou dobu fyzičku a se svejma dvěma metrama, jsem měl dobrej základ. Trenér mě za pár měsíců dal dohromady a šlo se na věc. Měl jsem, kámo, nějaký zkušenosti z ulic Orleans, takže to šlo samo. Nechal jsem si zabudovat pár vylepšení za balík prachů, co mi zbyl z doby mý největší slávy. Zpevnili mi kosti a trošku jsem zrychlil. Dneska to ve sportu bez vylepšení nejde, kámo. Nechal jsem si udělat plastiku, abych vypadal víc lidsky a začal jsem vystupovat jako Sam Bastard.
Časem jsem ale nebyl spokojenej s prachama, no spíš mi začali nějak docházet, tak mě jednou Maxwell seznámil s dalším panem negrem, kterýmu snad patři pár podniků v Seattlu. Slovo dalo slovo a ve volnu jsem pro něj udělal pár kšeftů, a tak jsem vlastně začal běhat runny a seznamil jsem se pár stínovejma eminencema. Začínám se, kámo, vracet k rapu a tanci. Vlastně uvažuju, že si časem otevřu vlastní malej klub někde v Seattlu, ale nejdřív to chce vydělat škváru.
Mladší Sam B ještě v ulicích New Orleans
