Aquelarre

[OneIceOne]

Bajo la seta negra aneb Medvěd a pět loupežníků
Hráno 20.7.2025
Hráli: Tello Perez (Kamil) a Diego Blanco (Grass)
Exp: 10% bojové dovednosti + 50 % obecné exp
GM: Petr

Postavy se prodírají lesem a kručí jim v žaludku. Narazí na skupinu vesničanů, kteří dávají oběť skále. Na oltáři je i kus ovce. Postavy se rozhodnou oběti ukrást a najíst se, ale než vesničané zmizí, kus ovce je pryč, tak snědí brambory a ovoce. Vypadá to, že obětují hoře, aby je neotravoval horník z dolu, kterého kdysi nepohřbili po závalu. Dále se seznamují s slepým starcem Nikolasem, který žije nad vesnicí jako poustevník a slouží jako prostředník. Pak se seznamují s vesničany, kteří jim slíbí ovci, když vyřeší jejich problém s rohatcem, co v noci chodí jejich vesnicí. Tello se vytratí, za mladou Innés, ale dostane se do bitky s jejím snoubencem Raimundem. Postavy líčí oka na stezku, kudy chodí rohatec a chtějí si na něj počíhat. Je jasná noc a rohatec nepřichází, zato přijdou vesničané, kteří se chtějí proplížit kolem a obětovat. Dobrodruzi jim zabaví maso s tím, že jsou vojáci armády dona Gutierréze a provádějí tu vojenskou operaci a opečou si jej nad ohněm. Během té doby přijde Nicolas, cítí maso a ptá se zda je tam jeho matka. Diego mu šeptem odpoví že ano a mají přinést další maso, přičemž říká tiše Tellovi, že v nejhorším spustí kód A, tedy popadnou dědka a nacpou ho do otvoru ve skále. Cestou zpět se však nastane kód B - slepec Nikolas chytí do oka, spadne ze stráně a v křoví postupně umírá. Najde ho Tello a snaží se nejdříve ovázat, ale pak se na to vysere a dědka obere o mapu. Na mapě jsou vyznačené vchody do zavaleného dolu. Někdy mezi tím Diego pozoruje otvor, který našli u obětiště a přikáže Tellovi, aby ho sledoval a jestli uvidí oči, bez váhání střílel. Tello uposlechne jen napůl a když zahlédne v otvoru oči, hodí do otvoru kámen a zasáhne to, něco spadne skalním komínem dolu. Poté co snědí maso, se rozhodnou, že vlezou do jednoho vchodu. Tello jde první a po chvíli ho napadne muž v masce s kyjem, Tello se štěstím uskočí a chlapa nabodne na svoje kopí Diego. Zlikvidují i dalšího střelce s lukem, co hlídá za kamenem. Jdou dále do jeskyně, tam najdou ženu, co běduje u mrtvého dítěte, které si evidentně zlomilo vaz. Má na čele stopy od Tellova kamene. Dále tam řve medvěd, kterého uklidňuje medvědář. Medvěd má vyrobený kostým rohatce a na tlapách udělátka, na výrobu falešných stop. Dokolečka chodí jejich velitel v kožené zbroji a s mečem a chlastá. Evidentně se za vraždu dítěte chtějí vesničanům pomstít a vyvraždit vesnici. Postavy se stahují a jdou ke hlavnímu vchodu z dolu, tam se potkají s celou skupinou banditů, kteří vyrážejí na vesnici, když objevili mrtvoly svých kumpánů. Postavy si počíhají v záloze a podaří se jim ze zálohy sejmout velitele banditů. Diego se snaží zabodnout ženskou, ale tu chrání nějaký talisman, takže na poprvé neuspěje. Ženská mu foukne dým ze zapálených bylin do ksichtu a Diego se trochu dusí. Medvěd vyskočí za Tellem a ožene se po něm tlapou, ale netrefí se. Ten jako Legolas udělá trojité salto mortadella s vrutem nazad a po seskoku trefí medvěda kritičákem do otevřené tlamy a následně ho dorazí. Diegovi se zatím podaří ubodat ženskou a následně medvědáře, který se dal na útěk. Najdou u nich ukradené haraburdí za 200 m., meč, koženou zbroj a další cetky. Vesničané jim za záchranu vesnice dají ovci, která dostane hrdé jméno Ovechuna a postavy se vydávají dále za dobrodružstvím.

Slepec Nikolas zkoumá oltář, ze kterého zmizela obětina.
Nikolas: Horo, horo, vzala sis naše obětiny?
O 50 metrů dál Tello a Diego grillují ukradené kýty z obětiny.
Nikolas: Co to slyším, oheň - tady někdo opéká maso?
Diego: Huu huu, to je jen větřík, huu huu, doneste další obětinu - huu.

Slepec Nikolas umírá v křoví, kam spadl, když se chytil do Tellových ok na stezce.
Tello ho prohlíží a klade si otázku: Jsem dobrý křesťan? Ale ano jsem.
Snaží se ho ošetřit, ale moc to nevyjde. Dědek dostane šok.
Kurva, kurva, seru na to.
Co máš u sebe dědku, ha mapa a ještě ten drát, ať to není na mě. A honem pryč.

[OneIceOne]

Na čertově voze do pekla a zpátky
Hráno 3.9.2025
Hráli: Tello Perez (Kamil) a Diego Blanco (Grass)
Exp: 40 % obecné exp
GM: Petr

Dobrodruzi se vydávají do dva dny vzdálené vesnice Puente Viejo. Připojují se k nim Innes a Raimundo, který má vyřídit něco s nářadím u místního kováře. Tella straší Nikolas a potřebuje se vyzpovídat. Na cestě se k nim přidají tlustý Lopé a jednouchý Ňuňo. Z Lopého vypadne, že jdou zkusit štěstí do Puente Viejo, že tam někdo verbuje žoldáky. Taky z něj vypadne, že je snad příbuzný mrtvého Nikolase, a že by po jeho smrti měl dědit mapu k pokladu, o které mu říkala jeh matka. Postavy dorazí do Puente Viejo a Tello se jde vyzpovídat ze svých hříchů. Jako odpuštění daruje kostelu omylem misku z kradených věcí, kterou sebrali banditům v minulé vesnici, která ale patří faře. Farář si myslí, zda to nejsou zloději, ale vše urovná, co postavy navrátí kostelu i stříbrný ukradený svícen (-100 maravedi z pokladu). Bandité tu před časem v noci vykradli kostelík. V hostinci vysedává podezřelí obchodník arabského vzezření Juan Alwar Paňasco, který verbuje žoldáky pro svou věc. Dá se do řeči s Diegem a ten zjistí, že Juan chystá zátah na čarodějnici v horách, která se má skrývat v malém skalním klášteře San Miguel de la Peňa. Tello se předvádí s lukem, což se mu povede a Juan je oba najme na kšeft za 300 maravedi, aby pro něj udělali průzkum okolí kláštera. Juan je doprovázen dvěma černochy a jednou černoškou. Diego se ještě dozví, že před lety tady projížděl uzavřený vůz a ozbrojenci z nějakého řádů, brali tu zásoby a směřovali do kláštera. V poledne se postavy vydají na průzkum. Když šplhají na vyhlídku, tak Tello spadne a vysypou se mu všechny šípy do propasti a odře si ruce. Z vyhlídky najdou umístění kláštera a jdou ho zkoumat. Na jednom místě na skalní cestě na ně spadne kámen, ale netrefí je. Někdo se na ně snaží svrhnout další. Diego za pomoci Tella šplhá na místo přepadu a bojuje s mladým hochem, který se ohání rytířským mečem. Probodne mu obě nohy a Tello ho sváže. Mladík blábolí a nakonec zdechne v podivné křeči. Postavy ho hodí do strže, jdou dále, a dojdou na dohled od kláštera. Tady se rozhodnout počkat do noci, ale je úplněk a dost světla. V noci vidí skupinu ozbrojenců, jak stoupají po stezce ke klášteru, jede s nimi uzavřený vůz, který předtím viděli za hospodou a patřil Arabovi. Jedná se o ozbrojené žoldáky, které naverboval Arab ve vesnici, aby zaútočili na klášter jako odvedení pozornosti. Postavy se schovají a nechají skupiny dorazit před klášter. Tam se rozhodne jeden ze žoldáků domluvit u dveří, ale někdo ho střelí do hlavy šipkou. Další padne jednouchý (a nově i jednoboký) Nůňo se šípem v břiše. Žoldáci se dostávají do kláštera potom, co vyrazí dveře. Postavy dále zahlédnou stíny pohybující se na střeše kláštera. Mezí se po stezce ke klášteru řití pět jezdců ve zbrojích. Postavy překonají zeď kláštera a vyrazí dveře do kláštera. Tam zatím utichne boj a Diego kouká na válející se muže na zemi. Část jich vypadá jako v křeči a jeden z nich ho prosí, aby nechal satanovi přívržence odejít. Diego přeživší raději pobije, Tello zatím ukradne reflexní krátký luk a deset šípů. Luk je dobře vyvedený a navíc na na sobě vyrytou značku ptáka. Mezi tím se z chodby vynoří černoši a černoška, nesou zabalené tělo v látkách. Venku tělo uloží do zaparkovaného vozu a černoška se zavírá ve voze. Naskakují na kozlík a rozjíždějí se s voze do stezce dolů. Diego naskočí na zadní část vozu, ale Tello zůstává u kláštera. Vůz se na stezce skoro srazí s rytíři, ale než dojde ke srážce, tak zmizí ve stínech i s Diegem. Tello se ukryje a čeká až rytíři odjedou. Pak spěchá zpět do vesnice. Diego se probudí z temnot na cestě, někde za vesnicí. Je jako by kdyby chlastal a zmrzlý na kost. Arab vyleze z vozu, zaplatí mu zbytek odměny a daruje mu zlatý zvoneček s arabskými znaky. Poradí mu, aby o všem pomlčel a čarodějným vozem a černochem zmizí v noci. Diego pak usne v trávě a probudí se nad ránem. Jde sondovat, co se děje ve vesnici. V křoví se potká s Tellem, který přichází od kláštera. Ve vesnici jsou rytíři a organizují vůz, aby mohli odvést z kláštera padlé bratry. Postavy počkají, až rytíři odjedou, vyzvednou Ovechunu a vyrazí zpět do minulé vesnice, kde chtějí pátrat po pokladu o kterém mluvil tlustý Lopé.

Zvoneček, přivázaný na krk Ovechuně, během chůze hezky zvoní... Arabský černokněžník zvedá telefon. Haló haló, je tam někdo? Bééé, Béééé. Zavěšuje...Zasraný dobrodruzi!

[DenGrasse]

Ceny v Aquelarre

Musím říct, že ceny v rulebooku mi přijdou občas dosti zábavné.

Pro příklad, pustil jsem se do ověření uváděné ceny za zemědělskou půdu, konkrétně vinohrad:

Vineyard* 144 Price per fanega** of land, which produces 36 maravedíes of profit per year.
** A fanega is the area of land that produces a fanega (1.5 bushels) at harvest, therefore it varies according to the productivity
of the crops in the area (it oscillates between the 2,000 and 6,000 m2).

Celé jsem to přepočítal dle výnosu vína na hektar ve 13. století, objemu a váhy vína a ceny za víno (což by byl vopruz, ale AI to všechno ví) a výsledek je:

Výnosy hroznů ve 13. století

Průměrný výnos mezi 2 až 5 tunami na hektar. Pro výpočet plochy použijeme tyto hodnoty.
Převod na kilogramy:
2 tuny = 2000 kg
5 tun = 5000 kg
1,5 bušlu = 53,1 = cca 55 litrů

Výpočet potřebné plochy
Hmotnost hroznů: 55 litrů hroznů váží přibližně 38,5 kg (55 litrů × 0,7 kg/litr).
Plocha potřebná pro 38,5 kg hroznů:
Při výnosu 2 tuny na hektar (2000 kg):
Plocha = 38,5 kg / 2000 kg/ha = 0,01925 hektaru = 192,5 m².
Při výnosu 5 tun na hektar (5000 kg):
Plocha = 38,5 kg / 5000 kg/ha = 0,0077 hektaru = 77 m².

Výsledný interval
Na základě těchto výpočtů by potřebná plocha pro vypěstování 55 litrů hroznů ve 13. století byla v intervalu:
77 m² (při výnosu 5 tun na hektar) až 192,5 m² (při výnosu 2 tuny na hektar).
Takže celkový rozsah plochy by byl přibližně 77 m² až 192,5 m².

Zajímavé že?
Rulebook říká, že na tenhle výnos potřebuješ 2000 až 6000 m2, AI že 77 až 192,5 m2...
Výnos AI uvádí jako 38,5 maravedi, tedy skoro stejný jako rulebookových 36 m. (a polovina rozdílu ještě padá na to zaokrouhlení), jen potřebná plocha se diametrálně liší (26-31 krát!).

[DenGrasse]

Výnos daní z vesnice

Ověřoval jsem i výnos daní z vesnice, viz následující příklad:

1. Celková plocha statků
Ve vesnici je 10 statků, každý s 10 hektary půdy.
Celková plocha: 10 statku˚×10 hektaru˚=100 hektaru˚

2. Využitá plocha
Předpokládáme, že se využívá pouze 6 hektarů z každého statku.
Využitá plocha: 10 statku˚×6 hektaru˚=60 hektaru˚

3. Průměrný výnos
Průměrný výnos z orné půdy je přibližně 1,000 kg obilí na hektar ročně.

4. Celkový výnos
Celkový výnos z využité plochy: 60 hektaru˚×1,000 kg/ha=60,000 kg

5. Daň z půdy
Předpokládáme, že daň z půdy je 15% z celkového výnosu.
Daň z půdy: 15%×60,000 kg=9,000 kg

6. Přepočet na maravedí
Pokud předpokládáme cenu obilí na úrovni 1 maravedí za 1 kg, pak:
Celková daň v maravedích: 9,000 kg×1 maravedıˊ/kg=9,000 maravedıˊ

7. Dělení daně
Pokud bychom chtěli zjistit, kolik by činila daň na jeden z dvanácti měsíců, provedeme výpočet: 9,000:12​=750 maravedi měsíčně.


Čili to celkem odpovídá Kamilovým předpokladům o výnosu 500 maravedi z 1 vesnice měsíčně... (při ceně 1 m. za 1 kg obilí).

[JFPayne]

Resty:

Obléhání Valencie, září - říjen 1150

Obléhání trvá už druhý měsíc, obránci jsou čím dál zoufalejší, je jich méně, a muslimové jsou dotěrnější a dotěrnější. Valencii obklíčili, hlídají i ústí řeky, do města se žádné zásoby nedostanou. Obránci snědli, co se dalo, osly, voly i koně. Jediní koně, který ve Valencii zůstali, jsou Antoniův jezdecký kůň, Suerův válečný hřebec a kůň doňy Tressy. Muslimové útočí na hradby několikrát. Nejdříve to zkusí potichu, skupina mudžahedínů pod rouškou noci se snaží dostat na hradby a otevřít brány. Jsou ale nemilosrdně pobiti Antoniem, Hernandem a biskupovou družinou. Biskup Juan Velez de Castellanet je ovšem v potyčce vážně zraněn a svěřen do péče bratří johanitů. Následně, asi dva dny po nočním útoku, zkouší muslimové eskaládu se žebříky. I tentokrát jsou pobiti, ale obránci mají vážné ztráty. Muslimové začínají kopat tunely, ale díky sabotážím bratra Anselma se jim nedaří, zvláště poté, co Anselm využije chaosu v muslimském táboře a jako zkušený rváč zlomí krk arabskému inženýrovi. Díky tomu na čas utichne i palba obléhacích strojů. Jedné temné noci, kdy je měsíc v novu, zaútočí přes záchod v citadele zákeřně assasíni. Jsou však také pobiti, i díky doně Elviře Trese. Hernán je lehce raněn, ale z boje si odnáší několik dávek hašiše a lahvičku s jedem.

V důsledku zrození ďábla v Tellově brašně (report výše, DM Standa) trvá strašlivá bouře, lijáky a krupobití. V důsledku toho se rozvodní řeka Turia, která zaplaví i dolní město Valencie; obránci se všichni stahují do citedely, z bojiště před městem je bahniště. Vzhledem k silám, které se probudily díky Aquelarre čarodějnic, vstávají na bojišti mrtví, a jeden mrtvý procitne i v hrobu katedrály, kam byl nedávno uložen: hraně Suero v podobě vampýra. Prostý lid věří, že nastává konec světa, a někteří se obrátí k uctívání bytosti, které říkají Agaliarepth. Donekonečna, do zbláznění šeptají jeho jméno a zatopeným, polorozbořeným městem se producírují skupinky pološílených flagelantů. Lidé nemohou spát, zdají se jim noční můry, a jsou nacházeny mrtvoly, kterým byla vysáta všechna krev.

Opravdu došly potraviny, postavy už několik dní nejedly, propadají zoufalství. Muslimské vojsko je ale oslabeno povodní a také nějakými rozbroji daleko v Africe, neboť Abd Al-Múmin s částí vojska odjíždí a obléhání svěří svému synovi, emírovi Jusúfovi.

Antonio se dozví, že tím, kdo nechal zabít Suera, byla jeho sestra, dona Isabela. Obává se toho, že se nemrtvý bratr bude chtít pomstít, a tak požádá Antonia, aby jí ochránil tím, že Suera podruhé a snad už naposledy zabije. Postavy dojdou do katedrály, kde upír sídlí. Katedrála je ponurá, temná a kříže a svaté předměty rozmlácené, strany krásné iluminované Bible rozházené po podlaze. Suero tam čeká, vitráží proniká světlo měsíce a ve tmě je vidět jen jeho temná silueta a rudě žhnoucí oči. Zavzpomínají s Antoniem a Hernandem na staré dobré časy, kdy byli všichni ještě naživu. Upír po Antoniovi chce, aby mu Antonio vrátil jeho meč z damašku, který si Antonio po jeho první smrti přivlastnil. Upír se svěří se vzpomínkami na to, kdo ho zabil, a taky proč (Elisa de la Luna mu to před smrtí vyzradila, aby tím více trpěl, věda, že byl zrazen svou sestrou),ale Antonio ho úspěšně zviklá, když mu tvrdí, že si to Elisa vymyslela, aby mu více ublížila. Antonio odmítne meč vrátit, protože nechce zůstat neozbrojený a tak dojde k epickému boji, využití najde stříbrný meč i Hernandova kouzla, zejména kouzlo neviditelnosti, i Hněv Prorokův, který zasadí poslední ránu!

Upír se vrhne na Antonia a ten jej mistrovským výpadem proklaje skrz naskrz. Suero překvapeně zamrká.
"Zlepšil ses, Gutierrézi..." Antonio si povzdechne a rezignovaně zavrtí hlavou.
"Vždycky jsem byl lepší než ty, ale byl jsi můj lenní pán, tak jsem se nechtěl dotknout tvé hrdosti..."

Upír ale, nemá dost, z meče se sesmekne a Antonia zraní a vypije mu dost krve. Hernando, skrytý ve stínu, dorazí upíra kouzelným arabským mečem. Ten se rozplyne a v mlžné formě se vrátí do rakve. Hrdinové odsunou víko a mrtvolu Suera probodnou přeseknutým křížem, který se v katedrále nachází. Suero konečně podruhé umírá, snad už naposledy...

Upír je poražen, ale muslimové ještě ne. Obránci, stažení všichni do Citadely kvůli záplavám a již nepočetní, sledují útok muslimského vojska. Muslimové útočí i přes bahniště, lehko přelezou nebráněné hradby města, a oblehnou Citadelu. Obránci po nich pálí, čím to jde, ale Arabů neubývá. Situace je zoufalá, beranidlo už buší na brány vnitřní pevnosti. Vypadá to jako konec. Padla tma, Citadela je pořád pod útokem. Johanité jsou pobiti téměř do jednoho, když brání proraženou bránu. Nastává boj muže proti muži, obránců je hrstka a útočníků přesila... Do věže se ale nedostanou a boj na chvíli utichá. Pak nadchází úsvit, středa 18. října léta Páně 1150, svátek svatého Lukáše Evangelisty. A s úsvitem konečně doráží záchrana - kastilské vojsko, které se rozdělí na dvě poloviny, z nichž každá snadno smete napůl zaplavený muslimský tábor na své straně řeky, a setkávají se ve městě, kde pobijí unavené a demoralizované mudžahedíny. Ano, je konec, ale ne tak, jak si to džihádisté představovali. Porážka je drtivá a Valencie je ubráněna, ač z ní nic moc nezbylo. Emír Jusúf sotva spasí holý život potupným útěkem.

Král Alfonso, imperátor všeho Španělska, se s přeživšími celkem přátelsky pozdraví. Veze potraviny a na vítězství je uspořádána hostina. Antoniovi slíbí vesnici s poddanými za věrné služby a jeho manželku donu Isabelu potvrzuje ve funkci hraběnky z Valencie. Od Gutierréze očekává, že se na Vánoce 1150 dostaví do Burgosu, aby složil lenní přísahu a vzdal králi hold. Anselm pokračuje v pouti do Svaté země a Hispánii opouští.

[JFPayne]

Aquelarre Session 12: Cesta do Burgosu, Ráj na zemi.
DM: Já
Datum: 14.09.2025, herní datum 10.11. - 12.11.1150
Hráči: Tonda, Petr

Po vítězství u Valencie mají postavy chvíli času na oddych. Pak Antonio s družinou šesti zbrojnošů, osobním sluhou Sanchem, zbrojnošem Panchem, donem Hernandem a Guilhémem de Saint-Gilles vyráží na sever, přes Madrid směrem do Burgosu, vzdáleného asi 600 km, tedy zhruba 20 dní cesty. Cesta, zdá se, ale bude delší, protože Antonio v důsledku boje s upírem trpí chudokrevností (-5 STR, - 5 VIT, - 25% bojové skilly), je bledý, malátný, dýchvičný a stává se, že se o něj pokoušejí mdloby. Postavy projdou Madridem, kde se příliš nezdrží, nakoupí zásoby a opraví zbroje a zbraně. Pak pokračují v cestě, ale poblíž vsi La Acebeda Antonio po náročném dni ztrácí vědomí. Hernando si vzpomene, že poblíž stojí klášter San Norberto, kde se stavoval cestou do Valencie. Rozhodnou se tedy Antonia převézt tam, aby mu sestry premonstrátky pomohly.

Postavy jsou do kláštera vpuštěny zejména proto, že sestry znají Hernanda. O Antonia je postaráno a je ihned převezen na marodku, kde dostane silný slepičí vývar. Celý klášter je ale trochu zvláštní. Sestry jsou usměmavé a přátelské, nepůsobí dojmem přísných řeholnic, a všechny do jedné jsou mladé a krásné. Postavy se setkávají s portýrkou Deodatou, kuchařkou Ildegardou, novickami Celestýnou a Justýnou, které tráví hodiny na meditacích s panem proboštem, a se sestrou Julií, která Antonia naučí... krásám francouzského jazyka, i když se Antonio doopravdy (hod na temperance) bojí své ženy. Ehm. Jak říkám, v klášter je to trochu zvláštní.

Ráno postavy vzbudí vůně smažené cibulky, neboť je 11. listopadu, svátek svatého Martina, a sestra Ildegarda s pomocnicemi připravují husí hody. A že se zdá, že budou pořádné! Po dvorku běhají čtyři gigantické, dokonale vykrmené husy. Novicky je po klášteře, spoře oděny, rozpustile honí, dokud je neuženou a nezabijí. Stříkají se u toho husí krví, na což pan probošt zálibně kouká z okna. Ildegarda je okřikne, ať krví neplýtvají, že ji potřebuje do paštiček a na polévku. Postavy jsou svědky toho, jak novicky nesou panu proboštovi míchaná vejce udělaná z deseti vajec. Pan probošt je zřejmě při chuti... a Antonio též, přeci se nenechá zahambit nějakým kňežourem! Na každý pád se mu udělá lépe... Hernando prozkoumává klášter a zjišťuje, že místo sochy Panny Marie je v klášterní kapli socha mnohem prostopášnější, asi z pohanských dob, znázorňující ženu s oběma prsy odhalenými, vystupující z mušle. Asi Venuše, nebo po řecku Afrodité? Kdo ví.

Postavy se setkávají s panem proboštem, kterým není nikdo jiný, než otec Orlando, kterého znají ode dvora. Vědí, že Orlando působil jako osobní učitel mnohých dětí z kastiských šlechtických rodin. Orlando také Hernandovi zadal úkol ve Valencii najít grimoár De Magia NIgra et Profunda, přičemž Hernando Orlandovi grimoár předává. Orlando slibuje, že Hernanda naučí kouzlo - způsob, jak vyrobit amulet "Traveler´s Charm". Vyjde na zřetel, že otec Orlando si z kláštera premonstrátek, kde mu byl svěřen duchovní dozor nad děvčaty, udělal soukromý ráj na zemi. A klášter tak skutečně působí. Ovšem je tu věc, která Orlandovi náladu kazí: do Acebedy přijel pan vikář Martin Venigomez s doprovodem, a s úkolem hledat ve zdejším kraji odpadlíky od Církve Svaté. Orlando se oprávněně obává o osud a klid svého kláštera, a tak uzavře s postavami obchod: uzdraví Antonia z chudokrevnosti (předtím jej pokoušel vampýrstvím), ale postavy jej musí zbavit pana vikáře, a to jakýmkoli způsobem. Postavy souhlasí.

La Acebeda je nedaleko, a vprostřed vsi stojí kostel San Sebastian. Před kostelem je náves, a na návsi navršená hranice. Opodál je klec s chycenou kacířkou, nebo čarodějnicí. Dobří křesťané nosí ke hranici otepi a chroští, sekají dřevo. Pan vikář velí šesti pohůnkům, nepříliš dobře ozbrojeným, za to nadšeným do chytání kacířů. Dojde k diplomacii, vikář nabídne postavám slušný ranec peněz, když mu pomohou dostat se do kláštera a zajmout pana probošta, o kterém je Venigomez přesvědčen, že je nebezpečný kacíř, hedonista a pohan. Navíc vyjde najevo, že jej žene i pomsta, tak obvyklá u kastilské šlechty: vikář s proboštem se znají ze studií, a za studií, dvacet let dozadu, probošt zneuctil vikářovu sestru - což byla veliká potupa pro šlechtický rod, neboť probošt není urozeného původu. S postavami se však vikář nedohodne, nicméně je dohodnuto, že se odloží poprava čarodějnice, a že spolu za úsvitu Antonio, Hernan a pan vikář jakožto šlechtici v tomto období zajedou na lov. Okolí lovu přeje, lesy jsou tu husté a bohaté na vysokou.

Postavy se vracejí do kláštera, kde je čekají luxusní husí hody. Čtyři gigantické pečené husy, nadívané holoubky. Rozličné kaše a sladké i ostré omiáčky, medové vdolečky, husté polévky, paštičky a čerstvé pečivo... Za takovou hostinu by se nemuseli stydět ani na královském dvoře. Pan probošt i sestry jsou hodně při chuti, a to jak co se týká jídla, tak následných tělesných aktivit. Guilhém de Saint-GIlles k večeři hraje přisprostlé trubadúrské písně, což u sester i probošta sklízí úspěch.

Ráno vyzvedne Antonio s Hernandem pana vikáře ve vsi a vyjedou do lesa. Po pár mílích Antonio ukazuje panu vikáři, že vidí jelena. Ubohý pan Martin Venigoméz upře svůj zrak do dáli, když ho v tu chvíli Hernando střelí z blízkosti do zad, ještě otrávenou šipkou.
"Ty hlupáku, trefil jsi místo jelena pana vikáře..." povídá Antonio. A už už se postavy derou k jelenímu shozu, aby vraždu zamaskovaly jako nehodu při lovu. Obdobně se zbaví vikářova doprovodu, když je po konzultaci s panem proboštem pozvou do kláštera na snídani. Snídaně je otrávená, a tak proboštovi pohůnci Bezoár a Karbunkl, oškliví eunuši, mají spoustu práce s pohřbíváním. Postavy ještě osvobodí čarodějnici v La Acebedě. Ta je vděčná, ale kvůli vylámaným zubům s postavami moc nekomunikuje, a co nejrychleji zmizí.

Postavy v klášteře chvíli pobudou. Hernando se naučí kouzlo a Antonio se udzraví. Stihnou dorazit do Burgosu včas na vánoční svátky, jak chtěl po Antoniovi král Alfonso? Bude se někdo shánět po ubohém panu vikáři a jeho doprovodu? Je pan probošt opravdu takový přítel, za kterého se vydává? A co když bude tajemství kláštera San Norberto prozrazeno veřejnosti? Dovíme se příště...

25 XP Antonio, 30 XP Hernando.

[JFPayne]

Aquelarre Session 13: Cesta do Burgosu, Burgos - domove, sladký domove!
DM: Já
Datum: 23.09.2025, herní datum 13.11. - 03.12.1150
Hráči: Tonda, Petr

V klášteře San Norberto postaví pobudou ve starostlivé péči pana probošta zhruba deset dní. Během té doby se Antonio zcela uzdraví, a jak Hernando, tak Antonio zde zplodí nemanželské potomky (Antonio se sestrou Julií, která trochu otupí jeho nenávist k Francouzům). O tom ale snad někdy příště... Hernando se naučí, jak vyrábět Poutníkův šarm, amulet, který výrazně zvyšuje výřečnost a snižuje šanci ostatních postav zjistit, že postava lže. Hernando si od pana probošta vyžádá něco halucinogenních hub, aby se mohl spojit s Lilith. Ta mu v transu na hřbitově sdělí, že v klášteře nemá žádnou moc, neboť klášter "patří jiným", a varuje Hernanda před pomstou Mustafacugaxe, kterého kdysi Hernando vyhnal z těla ubohé malé doni Felicie. Guilhém de Saint-Gilles se rozhodne nepokračovat do Burgosu a v pozemském ráji ještě zůstat, takže se k cestovatelům nepřidá. Po srdceryvném loučení nastává odjezd, postavy se vydávají na cestu do 200 km vzdáleného Burgosu.

Prvního dne na cestě narazí na židovského kramáře, kterému se polámalo kolo u vozu, a který je žádá o pomoc. Je mu vyhověno, a zatímco zbrojnoši pracně zvedají kramářským zbožím naložený povoz, Hernando se dívá po čemkoliv cenném. S hodem 002% Hernando využije situace, kdy Žid děkuje Antoniovi za pomoc, nenechavýma rukama otevře dřevěnou truhličku pohozenou mezi nádobím, dráty a keramikou, a všimne si, že je plná hustých černých chlupů. Vzhledem k tomu, že se vyzná v magii, určí, že se jedná o chlupy bytosti zvané El Colacho, bestie s lidským tělem, hlavou a zobanem orla, a orlími pařáty, která se umí zneviditelnit. Ihned zjistí, že se mu tyhle chlupy hodí de nekrotruhly, a tak truhlička s cennou ingrediencí skončí v záhybech jeho pláště... zmizí.

Cesta pokračuje dál a kdekoli se hrdinové od Valencie zastaví, tam je lidé poznávají, neboť Antonio se netají svým erbem s rudým býkem na černém poli, blahopřejí jim k vítězství u Valencie, a zvou je na pití. Každý chce mít historku k vyprávění, a tak se zpráva o tom, že se blíží k Burgosu, do Burgosu samozřejmě dostane ještě dřív, než oni.

Zhruba v půlce cesty potkají nosítka se šlechtičnou a doprovodem. Náhody na světě se dějí, a Hernando má to štěstí, že takto poznává doňu Sanchu Ramirezovou, kvůli které musel spěšně opustit Burgos, vzhledem k tomu, že ji obšťastňoval ve zpovědnici burgoské katedály, což způsobilo nemalý skandál. Doňa Ramirezová však Hernanda ráda vidí, neboť je do něj stále vášnivě zamilovaná, a ani několikaměsíční pobyt v klášteře jí vášně nezbavil. V hostinci chce s donem Hernandem strávit noc, ale Hernando se vymluví. Všichni pijí na hrdiny z Valencie a veselí se. Doňa Ramirezová Hernanda varuje, že její manžel Hernandovi neodpustil potupu, které se mu dostalo, když mu nasadil parohy, a po celém Burgosu vyhlásil, že mu vlastníma rukama vytrhá střeva z břicha a obejde s nimi dokola burgoské náměstí. Na základě těchto informací si Hernando pořídí převlek s maskou, aby mohl vjet do Burgosu nepoznán...

Je vidět, že je královská cesta rušná a dobře střežená a bezpečná - pohybuje se po ní mnoho kupců, kteří míří na mariánský jarmark do Burgosu, v naději, že prodají své zboží. Je také zřejmé, že po cestách putuje mnoho vysokých šlechticů s družinami, které míří k obnovení vazalských slibů, jak si je král Alfonso předvolal.

Když postavy dojedou do Burgosu, vítá je tam již procesí lidu, které jim provolává slávu a hází po nich růže na znamení díků za vybojované vítězství. V ústrety vyjede postavám don Jorge Rodriguez, králův senešal. Ten se Antoniovi omlouvá, že jej král nemůže přijmout v paláci, kde je vyhrazeno místo pro nejbohatší a nejmocnější španělské šlechtice, vlastníky půdy a nejurozenější z urozených. Proto Antoniovi a jeho lidem zjistili důstojné ubytování ve městě, u rodiny seňora Laina Ńuňeze, bohatého člena kupeckého cechu a radního v Burgosu. Ten je ve svém domě přivítá, je mu ctí platit náklady za hrdiny z Valencie (je to pro něj veliká prestiž) a dá postavám k užívání celé horní patro svého nového, na tehdejší poměry velmi luxusního domu. Seňor Ńuňez má jednoho syna, dvě dospívající dcery a manželku. Během večeře se s Antoniem baví o Valencii a o obchodu. Předjednají kontrakt.

Dalšího dne se Hernando s Antoniem vyrazí projít na jarmark, neboť se dověděli, že na tržiště přijel i cirk, který v kleci chová lva (a Hernando potřebuje lví krev pro výrobu amuletu). Jak se tak procházejí po trhu, prodávají přebytky a kupují, Hernando hraje na loutnu a zpívá, přičemž se k němu přidávají přítomní muzikanti, a za chvíli píseň a její melodii zpívá celý Burgos. Píseň později dostane jméno Gloria del Toro sangriento (Sláva krvavého býka), přičemž pojednává o Antoniových zásluhách v bitvě u Valencie. Zpívá se tam, že vlastní rukou pobil tisíc maurů, a že na hradbách hrdě stál, a s každým mávnutím meče padala tu jedna, tu dvě nepřátelské hlavy... a tak dále, a tak dále. Tento humbuk neujde pozornosti dona Ramireze, který po Hernandovi pátral již předešlého dne. Jakmile se dověděl, že je Hernando na tržišti, nasedl na svého koně a tryskem uháněl přes město, aby jej vyzval na souboj. Což se stalo. Hernando, vidíc žárlivého manžela své milenky, se snaží zmizet, ale to se mu nepovede, naopak, nadšený dav jej rytíři doslova předhodí před koně. Juan Ramirez hodí Hernandovi rukavici a vyzývá jej k souboji na život a na smrt. Na výzvu ale odpoví Antonio, kterého dav poněkud oddělil od Hernanda, ale přblíží se, vynucuje si cestu davem. Zatímco se spolu dva rytíři baví, a domluví si souboj za úsvitu za dva dny, Hernando se vytratí.

Antonio vyzyvatele zná, a ví, že je to schopný válečník, s dosti krutou reputací. Král Alfonso využívá Ramireze všude tam, kde je potřeba zasít chaos a strach do srdcí nepřátel, poplenit území a tvrdě zlikvidovat jakýkoliv odpor. Také se o něm říká, že je nezranitelný.

Hernando se setká se svou matkou, starou čarodějnicí, a obrátí se k ní se žádostí o pomoc. Ta mu řekne, ať k ní pošle Antonia. V mezičase Hernando využije svého šarmu, aby svedl doňu Ramirezovou, a protože není kde jinde, na latrýně v bočních uličkách Burgosu z ní vymámí tajemství manželovy nezranitelnosti: prý má pod zbrojí ukrytý ochranný pergamen, který zaručuje, že jej nezraní žádná čepel a nezasáhne žádný šíp...

Antonio se setká s čarodějnicí. Ta mu nabídne pomoc. Nabídne mu, že mu uvaří lektvar (Lionheart) který jej v boji udělá mnohem rychlejším, ale na oplátku chce pramen jeho vlasů a nůž, který zabil nevinnou bytost. Antonio pozná, že mu čarodějnice něco skrývá, nebo že mu neříká všechno, ale pramen vlasů jí dá hned a nůž slíbí přinést do budoucna. Čarodějnice souhlasí a připraví (nějaký) lektvar.

Antonio ještě uzavře kontrakt se seňorem Ńuňezem, když mu za 10 000 maravedií ve zlatě slíbí privilegium výsadního prodeje vlámského sukna na deset let. Kontrakt je vyhotoven ve dvou kopiích, jednu si vzal Antonio, a druhou nechal Ńuňez uložit v královském archivu a zapsat notářem, aby o jeho privilegiu nebylo sporu. Antonio část hotovosti uloží v templářské bance (8000 mvd) a jednu cihličku si ponechá (2000 mvd).

Odměny: 15 XP Antonio, Hernando, oba perk Hrdina od Valencie (+50 reputace v Kastilii, +5% dodge, +5% shields), obnovené štěstí.