Aquelarre
-
DenGrasse
- Princeps Penna
- Příspěvky: 884
- Registrován: 1. 12. 2008 16.40
- Bydliště: Ryovora
Aquelarre
hráno: 2. 2. 2025
čas ve hře: 14-15. 8. 1150
Gamemaster - Kamil
Aquelarre:
Kdo a kdo to je, kdo tu v krvi leží...
a kdo si nedá pokoje, z města bran ven běží...
hráli: Antonio Gutiérrez (DenGrasse - 15p), Israel ben Jehuda (Petr - 15p)
Ve své ložnici v citadele Valencie je nalezen zavražděný hrabě Suero da Aricara, který se vlády chopil před 2 lety za pomoci hraběte z Barcelony. Jeho dlouholetý přítel a osobní strážce Antonio Alonso Gutiérrez, zvaný pro svou mírnou až holubičí povahu "Krvavý býk", prošetřuje okolnosti za pomoci dvorního lékaře, Žida jménem Israel ben Jehuda. Vražda vypadá divoce, někdo hraběti rozpáral břich, ufikl genitálie a nacpal mu je do pusy. Do podezření upadne jistá dívčina, kterou s hrabě odvedl do své ložnice, dříve děvečka ve stájích dona Padualda na předměstí Valencie. Ta je fuč a don Antonio odhalí tajný východ z hraběcí ložnice. Nejprve jako ohař sleduje stopu, potom, když ji ztratí, ji sleduje s ohařem. Ta jej dovede do domu židovského dvorního lékaře, jehož sluhové sdělí, že jakási paní v noci přišla, nechala se ošetřit a odešla branou, za kterou na ni čekalo asi deset jezdců.
Následné vyšetřování odhalí, že hrabě Suero měl k ženám mírně řečeno nevyvážený vztah, protože mu dělalo dobře je mordovati na různý způsob. Gutiérrez dokonce najde jeho deník, kde si své hříchy zapisoval. Nechají zhotovit portrét dotyčné a postupně se propracují k tomu, že by se mohlo jednat o sestru jisté dívky z rodu da Luna, s kterou byl Suero zasnoubený ale pak někam záhadně zmizela, zatímco on odjel na křížovou výpravu. Najdou místo pod molem, kde měla schované šaty na převlečení a vypátrají, že krabička na ně pochází ze Sevilly, pročež začne mírumilovný (zabil pouze cca 60 lidí) a snášenlivý (nenávidí jen Maury, Židy, Okcitánce, Francouze, Němce a nevěřící) don Antonio uvažovat o křížové výpravě proti Seville. Také uvažuje o dědictví a pošle svou manželku, která je sestrou hraběte Suera, ať se postará o všechno kolem pohřbu a majetku.
-
JFPayne
- Legionarius
- Příspěvky: 5
- Registrován: 11. 6. 2019 10.03
Re: Aquelarre
Deník hraběte Suera de Aracena není žádný literární skvost. Na jeho slohu i na písmu je znát, že jeho pisatel nebyl žádný myslitel, a že mu nijak nezáleželo na kaligrafii. Je psaný ve vulgární kastilštině. Začíná rokem 1140 a končí srpnem roku 1150.
1.10.1140
Učitel tvrdí, že je dobré psát si deník, abych si utříbil myšlenky. Podle mě je to ztráta času.
25.12.1140
Hod Boží vánoční. Narodil se Spasitel, veselme se etc. etc. Otec mi oznámil, že mě příští rok, až dosáhnu plnoletosti, zasnoubí s Natalií de Luna, šlechtičnou z Aragonu. Prý má věno. Věno znamená peníze. A peníze znamenají moc.
02.03.1141
Na dvoře jsem potkal zchudlého šlechtice Antonia Alonsa Gutierreze. Je o něco mladší, než já. Celkem slušně šermuje, myslím, že bychom se mohli spřátelit.
12.03.1141
Seznámil jsem se s Natalií de Luna osobně. Byl bych s ní i mluvil víc, ale její gardedáma byla neoblomná.
15.03.1141
V záchvatu hněvu jsem ztloukl podkoního, který mi špatně připravil sedlo, a já kvůli tomu prohrál závod s Gutierrezem. Prohra mě stála 100 maravedií. Podkoního odnesli do špitálu. Otec se hněval a starej otravnej biskup Ramiro mi nařídil strávit noc v kostele na modlitbách. Ztráta času. Učitel říká, že mě to posílí.
17.03.1141
Ten hlupák podkoní si dovolil zhebnout. Za jeho smrt mám nařízeno vyplatit 100 maravedií. Ta zbytečná bytost mě stála už dvě stovky!
20.03.1141
Setkal jsem se s Natalií v palácových zahradách, bez gardedámy. Asi si budeme rozumět. Zajímalo by mě, jaká je uvnitř. Učitel se směje dvojsmyslu, který jsem napsal, prý jde o pokročilou literární figuru.
01.06.1141
Koupil jsem na trhu s otroky v Toledu mladou pěknou holku. Chtěl jsem z ní mít služebnou, jenže když mi prala šaty, zničila mou nejoblíbenější a nejdražší tuniku, tu ultramarínovou. Stála jmění. Holka i tunika. Holku jsem v záchvatu hněvu uškrtil. Bylo to úplně jiné, než když jsme s Gutierrezem v květnu pobili tu lupičskou chátru u Burgosu. Bylo to lepší. Nesvěřil jsem se s tím ani Učiteli.
13.08.1141
Na dvůr přibyla mladší sestra mojí Natalie, Elisa. Je to otravné malé stvoření, svěřené k výchově u královského dvora.
14.12.1141
Gutierrez mě porazil ve vrhcábech, stálo mě to 70 maravedi. Pak jsme se opili.
24.12.1141
Chtěl jsem si na Vánoce udělat radost, a tak jsem na trhu s otroky koupil další holku. Utopil jsem ji při praní prádla, přišlo mi to vtipné, vzhledem k té předchozí.
06.02.1142
Zásnuby s Natálií budou co nevidět. S penězi, co dostanu, až si jí vezmu, budu blíže dobytí Valencie. Gutierrez se mnou ten sen sdílí. Jinak se mu líbí moje sestra. Otec říká, že je Gutierrez sice chudý, ale z dobrého rodu. Možná by nebylo špatné mít takového švagra. Učitel říká, že Gutierrez by mohl být platný naší věci, pro větší slávu Pána.
19.02.1142
Další osvobozená holka z trhu. Stála 300 maravedi.
25.02.1142
Všichni si myslí, že jsem tý otrokyni z trhu daroval svobodu a propustil jí a mají mě za nejkřesťanštějšího ze všech rytířů. Hlupáci. Učitel říkal, že takhle budu dlouho na živu a má ze mě radost. Nebudu psát, co jsem s ní dělal, uchovám si ty sladké myšlenky v paměti. Cítil jsem nutkání i část z ní sníst, ale nenašel jsem k tomu odvahu.
15.03.1142
Moje zásnuby s Natalií de Luna a taky zásnuby Gutierreze s mou sestrou Isabelou. Brzy budou dvě svatby; otec spěchá, abychom se oženili hned, jak se vrátíme z výpravy proti Baskům.
12.12.1142
Výprava do Baskicka byla vydařená. Pobili jsme spoustu nepřátel a vyznamenali se v boji, s Gutierrezem jsme si navzájem kryli záda a vrátili se s velkou kořistí. Baskové mají tuhý kořínek. Prý kdysi uctívali Pána, ale odvrátili se od něj, vrátili se k římské pohanské víře svých předků. Člověk si musí dávat pozor, Baskicko je samá úžina a průsmyk, Baskové jsou zrádní a samá léčka. Byla to zábava. Válka je skvělá příležitost k uskutečnění mých záměrů. Napíšu sem jenom číslo, co jsem pod rouškou válečného běsnění všechno stihl: 6.
01.02.1143
Svatba s Natálií nebude. Musím teď truchlit, protože budoucí nevěsta zemřela po nešťastném pádu z věže. Předtím jsme si stihli ještě trochu užít. Daroval jsem jí krásný hedvábný šátek kolem krku, kterým jsem jí pak uškrtil. Po hedvábí nezůstaly na krku žádné stopy po škrcení. Mám pocit, že jsem předtím viděl i tu její otravnou sestru. Učitel radí, abychom se s Gutierrezem přihlásili k jarní výpravě táhnoucí na Toledo, a strávili ve válce co nejdéle. Nemusel mě přemlouvat dvakrát.
01.03.1143
Gutierrez se oženil s mou sestrou Isabelou. Veselka byla povedená. Darem jsem jim dal 500 maravedi, což činí výnosy z vesnic Quintanduenas a Villarmero. Pozítří vyjíždíme do Toleda. Nemůžu se dočkat, nudím se.
16.12.1143
Toledo znamenalo spoustu pobitých Maurů, kořist ve výši 5600 maravedi a přesně 13 příjemných zážitků.
23.12.1143
Ten otravný dědek Ramiro proti mně něco má a pořád otravuje se zpovědí. Poštvává proti mně ostatní dvořany. Naoko vykonám pokání u Učitele, trochu to uklidní rozčeřené vody. Učitel mě pochválil za tento slovní obrat.
01.03.1144
Návštěva trhu s otroky. Utraceno 2400 maravedi. Hodnota koupě: 8 - k nezaplacení.
06.07.1145
Můj otec dostal na lovu v letním vedru mrtvici a skonal. Zanechal mi nemalé jmění. Dobytí Valencie se začíná rýsovat, sháním kontakty.
15.12.1146
Mojí sestře a Gutierrezovi se narodilo dítě. Je to jenom dcera, pojmenovali jí Felicia. Byl jsem jí za kmotra. Daroval jsem jim 500 maravedi, což činí výnosy z vesnic Quintanduenas a Villarmero, jako příkladný křesťan. Zároveň dorazily novinky ze Svaté země. Křesťané zde mají nějaké potíže.
20.12.1146
Já s Gutierrezem jsme byli pasovaní na rytíře a přijali jsme kříž. Učitel říká, že to bylo jediné řešení, jak si zachránit krk. Možná jsem to přeháněl s návštěvami trhu otroků. Vznikla podezření, etc. etc. Během křížové výpravy bude jistě příležitost se obohatit. Zároveň mi jsou odpuštěny všechny hříchy. Musím se smát.
30.12.1146
Ten otravný dědek Ramiro zemřel ve spánku, a to jsme ještě ani neopustili Kastilii. Přísahám při Pánu, že jsem tomu nijak nepomohl, i když bych měl tisíc a jeden dobrý důvod. Nahradil ho jiný dědek, který bude v Burgosu dělat biskupa, Viktor, který se vrací do Burgosu převzít diecézi.
01.12.1147 – 25.10.1147
Poslední dobou se toho dělo tolik, že jsem nestíhal psát. Nebyl ani inkoust a krví se mi psát nechtělo. Viděli jsme Svatou zemi, Jeruzalém i Damašek. S Gutierrezem jsme si vydobyli dobrou pověst. Válka proti Saracénům byla řezničina. Dobrá zábava, ale vojsku křesťanů se nedařilo. Málem jsme dobyli Damašek, nebýt těch zbabělých francouzských žabožroutů. Když jsme se dověděli, že Jeho Svatost papež Evžen rozšířil křížovou výpravu i na oblasti ovládané iberskými muslimy, Maury, vrátili jsme se domů, a dobře jsme udělali. Král Alfons, náš chlebodárce a opatrovník, nás přivítal ve svém vojsku, které slavně dobylo mnoho hradů a měst a korunou našeho úspěchu bylo dobytí Lisabonu, po arabsku Badajozu. Kořist byla 16000 maravedi, Gutierrezovi jsem daroval jeden tisíc. Během křížové výpravy: pouze 4 příjemné zážitky.
Listopad 1147
Král Alfons mne seznámil se svým švagrem, Ramonem Berenguerem, hrabětem z Barcelony. Je to schopný muž, budeme si rozumět. Vyprávěl jsem mu o Valencii a přesvědčil ho o svých nárocích. Podpoří naši věc. Pro větší slávu Pána!
Jaro 1147
S užitím veškerého jmění zděděného po otci a s válečnou kořistí z tažení proti Badajozu, s tím, že jsem zastavil burgoské vesnice a jejich výnosy, jsem shromáždil dost mužů, abychom s Ramonem Berenguerem dobyli Valencii. Konečně! Povedlo se to přesně 03.03.1147. Čeká mě spoustu práce, není čas na zábavu. Teď jsem pánem Valencie já!
06.04.1147
Ramon Berenguer mi vzkázal, že bych mu měl složit vazalský slib. To samé mi vzkazuje i kastilský král Alfons a grenadský král Badis ibn Habus. Škoda, že tu není Učitel, potřeboval bych jeho rady.
Zima 1147 – 1148
I ve Valencii jsou trhy s otroky. Vykupuji dívky z otroctví, štědře platím za panny, a naoko jim dávám svobodu. Nikdo ale netuší, že je to svoboda duše opouštějící na tomto světě trpící tělo. Sláva Pánu!
Jaro 1148
S Gutierrezem a zbytky naší armády (neboť jsem byl nucen jí většinu rozpustit pro nedostatek financí) jsme podnikli nějaká preventivní opatření proti Grenadě. Jebat sultána do řiti! Kořist 12000 maravedi. Gutierrezovi jsem daroval 500.
Léto 1148 – léto 1149
Povinnosti vládce mi berou většinu mého času. Není to taková zábava, jak jsem si myslel. Kde je můj Učitel a rádce? Gutierrez mi pomáhá s menšími úkoly ohledně udržování pořádku, musím říci, že je užitečný. Přistěhovala se k nám sestra Isabela i s dcerou. Přemlouvá mě ke sňatku, který by politicky ochránil naše znovu dobyté panství. El Cid Compeador na mě musí být pyšný! Vyslal jsem posly, které se mají shánět po nevěstě. Mezitím: 8 krásných zážitků. Musím být opatrný, ale těžko se to dělá, mám čím dál tím častější záchvaty hněvu. Eunuchům jsem nechal vyříznout i jazyky.
10.08.1150
Barcelona, Burgos i Grenada tlačí na vazalský slib. Budu se muset urychleně rozhodnout. Aby toho nebylo málo, míří sem papežský legát, který byl ustanoven biskupem Valencie, aby převzal svou diecézi. Nemá dobrou pověst, Učitel mě před ním varoval. Napadlo mě zbavit se ho po cestě, ale tím bych si nepomohl.
15.08.1150
Večer očekávám návštěvu. Něco na ní je… je mi odněkud povědomá.
1.10.1140
Učitel tvrdí, že je dobré psát si deník, abych si utříbil myšlenky. Podle mě je to ztráta času.
25.12.1140
Hod Boží vánoční. Narodil se Spasitel, veselme se etc. etc. Otec mi oznámil, že mě příští rok, až dosáhnu plnoletosti, zasnoubí s Natalií de Luna, šlechtičnou z Aragonu. Prý má věno. Věno znamená peníze. A peníze znamenají moc.
02.03.1141
Na dvoře jsem potkal zchudlého šlechtice Antonia Alonsa Gutierreze. Je o něco mladší, než já. Celkem slušně šermuje, myslím, že bychom se mohli spřátelit.
12.03.1141
Seznámil jsem se s Natalií de Luna osobně. Byl bych s ní i mluvil víc, ale její gardedáma byla neoblomná.
15.03.1141
V záchvatu hněvu jsem ztloukl podkoního, který mi špatně připravil sedlo, a já kvůli tomu prohrál závod s Gutierrezem. Prohra mě stála 100 maravedií. Podkoního odnesli do špitálu. Otec se hněval a starej otravnej biskup Ramiro mi nařídil strávit noc v kostele na modlitbách. Ztráta času. Učitel říká, že mě to posílí.
17.03.1141
Ten hlupák podkoní si dovolil zhebnout. Za jeho smrt mám nařízeno vyplatit 100 maravedií. Ta zbytečná bytost mě stála už dvě stovky!
20.03.1141
Setkal jsem se s Natalií v palácových zahradách, bez gardedámy. Asi si budeme rozumět. Zajímalo by mě, jaká je uvnitř. Učitel se směje dvojsmyslu, který jsem napsal, prý jde o pokročilou literární figuru.
01.06.1141
Koupil jsem na trhu s otroky v Toledu mladou pěknou holku. Chtěl jsem z ní mít služebnou, jenže když mi prala šaty, zničila mou nejoblíbenější a nejdražší tuniku, tu ultramarínovou. Stála jmění. Holka i tunika. Holku jsem v záchvatu hněvu uškrtil. Bylo to úplně jiné, než když jsme s Gutierrezem v květnu pobili tu lupičskou chátru u Burgosu. Bylo to lepší. Nesvěřil jsem se s tím ani Učiteli.
13.08.1141
Na dvůr přibyla mladší sestra mojí Natalie, Elisa. Je to otravné malé stvoření, svěřené k výchově u královského dvora.
14.12.1141
Gutierrez mě porazil ve vrhcábech, stálo mě to 70 maravedi. Pak jsme se opili.
24.12.1141
Chtěl jsem si na Vánoce udělat radost, a tak jsem na trhu s otroky koupil další holku. Utopil jsem ji při praní prádla, přišlo mi to vtipné, vzhledem k té předchozí.
06.02.1142
Zásnuby s Natálií budou co nevidět. S penězi, co dostanu, až si jí vezmu, budu blíže dobytí Valencie. Gutierrez se mnou ten sen sdílí. Jinak se mu líbí moje sestra. Otec říká, že je Gutierrez sice chudý, ale z dobrého rodu. Možná by nebylo špatné mít takového švagra. Učitel říká, že Gutierrez by mohl být platný naší věci, pro větší slávu Pána.
19.02.1142
Další osvobozená holka z trhu. Stála 300 maravedi.
25.02.1142
Všichni si myslí, že jsem tý otrokyni z trhu daroval svobodu a propustil jí a mají mě za nejkřesťanštějšího ze všech rytířů. Hlupáci. Učitel říkal, že takhle budu dlouho na živu a má ze mě radost. Nebudu psát, co jsem s ní dělal, uchovám si ty sladké myšlenky v paměti. Cítil jsem nutkání i část z ní sníst, ale nenašel jsem k tomu odvahu.
15.03.1142
Moje zásnuby s Natalií de Luna a taky zásnuby Gutierreze s mou sestrou Isabelou. Brzy budou dvě svatby; otec spěchá, abychom se oženili hned, jak se vrátíme z výpravy proti Baskům.
12.12.1142
Výprava do Baskicka byla vydařená. Pobili jsme spoustu nepřátel a vyznamenali se v boji, s Gutierrezem jsme si navzájem kryli záda a vrátili se s velkou kořistí. Baskové mají tuhý kořínek. Prý kdysi uctívali Pána, ale odvrátili se od něj, vrátili se k římské pohanské víře svých předků. Člověk si musí dávat pozor, Baskicko je samá úžina a průsmyk, Baskové jsou zrádní a samá léčka. Byla to zábava. Válka je skvělá příležitost k uskutečnění mých záměrů. Napíšu sem jenom číslo, co jsem pod rouškou válečného běsnění všechno stihl: 6.
01.02.1143
Svatba s Natálií nebude. Musím teď truchlit, protože budoucí nevěsta zemřela po nešťastném pádu z věže. Předtím jsme si stihli ještě trochu užít. Daroval jsem jí krásný hedvábný šátek kolem krku, kterým jsem jí pak uškrtil. Po hedvábí nezůstaly na krku žádné stopy po škrcení. Mám pocit, že jsem předtím viděl i tu její otravnou sestru. Učitel radí, abychom se s Gutierrezem přihlásili k jarní výpravě táhnoucí na Toledo, a strávili ve válce co nejdéle. Nemusel mě přemlouvat dvakrát.
01.03.1143
Gutierrez se oženil s mou sestrou Isabelou. Veselka byla povedená. Darem jsem jim dal 500 maravedi, což činí výnosy z vesnic Quintanduenas a Villarmero. Pozítří vyjíždíme do Toleda. Nemůžu se dočkat, nudím se.
16.12.1143
Toledo znamenalo spoustu pobitých Maurů, kořist ve výši 5600 maravedi a přesně 13 příjemných zážitků.
23.12.1143
Ten otravný dědek Ramiro proti mně něco má a pořád otravuje se zpovědí. Poštvává proti mně ostatní dvořany. Naoko vykonám pokání u Učitele, trochu to uklidní rozčeřené vody. Učitel mě pochválil za tento slovní obrat.
01.03.1144
Návštěva trhu s otroky. Utraceno 2400 maravedi. Hodnota koupě: 8 - k nezaplacení.
06.07.1145
Můj otec dostal na lovu v letním vedru mrtvici a skonal. Zanechal mi nemalé jmění. Dobytí Valencie se začíná rýsovat, sháním kontakty.
15.12.1146
Mojí sestře a Gutierrezovi se narodilo dítě. Je to jenom dcera, pojmenovali jí Felicia. Byl jsem jí za kmotra. Daroval jsem jim 500 maravedi, což činí výnosy z vesnic Quintanduenas a Villarmero, jako příkladný křesťan. Zároveň dorazily novinky ze Svaté země. Křesťané zde mají nějaké potíže.
20.12.1146
Já s Gutierrezem jsme byli pasovaní na rytíře a přijali jsme kříž. Učitel říká, že to bylo jediné řešení, jak si zachránit krk. Možná jsem to přeháněl s návštěvami trhu otroků. Vznikla podezření, etc. etc. Během křížové výpravy bude jistě příležitost se obohatit. Zároveň mi jsou odpuštěny všechny hříchy. Musím se smát.
30.12.1146
Ten otravný dědek Ramiro zemřel ve spánku, a to jsme ještě ani neopustili Kastilii. Přísahám při Pánu, že jsem tomu nijak nepomohl, i když bych měl tisíc a jeden dobrý důvod. Nahradil ho jiný dědek, který bude v Burgosu dělat biskupa, Viktor, který se vrací do Burgosu převzít diecézi.
01.12.1147 – 25.10.1147
Poslední dobou se toho dělo tolik, že jsem nestíhal psát. Nebyl ani inkoust a krví se mi psát nechtělo. Viděli jsme Svatou zemi, Jeruzalém i Damašek. S Gutierrezem jsme si vydobyli dobrou pověst. Válka proti Saracénům byla řezničina. Dobrá zábava, ale vojsku křesťanů se nedařilo. Málem jsme dobyli Damašek, nebýt těch zbabělých francouzských žabožroutů. Když jsme se dověděli, že Jeho Svatost papež Evžen rozšířil křížovou výpravu i na oblasti ovládané iberskými muslimy, Maury, vrátili jsme se domů, a dobře jsme udělali. Král Alfons, náš chlebodárce a opatrovník, nás přivítal ve svém vojsku, které slavně dobylo mnoho hradů a měst a korunou našeho úspěchu bylo dobytí Lisabonu, po arabsku Badajozu. Kořist byla 16000 maravedi, Gutierrezovi jsem daroval jeden tisíc. Během křížové výpravy: pouze 4 příjemné zážitky.
Listopad 1147
Král Alfons mne seznámil se svým švagrem, Ramonem Berenguerem, hrabětem z Barcelony. Je to schopný muž, budeme si rozumět. Vyprávěl jsem mu o Valencii a přesvědčil ho o svých nárocích. Podpoří naši věc. Pro větší slávu Pána!
Jaro 1147
S užitím veškerého jmění zděděného po otci a s válečnou kořistí z tažení proti Badajozu, s tím, že jsem zastavil burgoské vesnice a jejich výnosy, jsem shromáždil dost mužů, abychom s Ramonem Berenguerem dobyli Valencii. Konečně! Povedlo se to přesně 03.03.1147. Čeká mě spoustu práce, není čas na zábavu. Teď jsem pánem Valencie já!
06.04.1147
Ramon Berenguer mi vzkázal, že bych mu měl složit vazalský slib. To samé mi vzkazuje i kastilský král Alfons a grenadský král Badis ibn Habus. Škoda, že tu není Učitel, potřeboval bych jeho rady.
Zima 1147 – 1148
I ve Valencii jsou trhy s otroky. Vykupuji dívky z otroctví, štědře platím za panny, a naoko jim dávám svobodu. Nikdo ale netuší, že je to svoboda duše opouštějící na tomto světě trpící tělo. Sláva Pánu!
Jaro 1148
S Gutierrezem a zbytky naší armády (neboť jsem byl nucen jí většinu rozpustit pro nedostatek financí) jsme podnikli nějaká preventivní opatření proti Grenadě. Jebat sultána do řiti! Kořist 12000 maravedi. Gutierrezovi jsem daroval 500.
Léto 1148 – léto 1149
Povinnosti vládce mi berou většinu mého času. Není to taková zábava, jak jsem si myslel. Kde je můj Učitel a rádce? Gutierrez mi pomáhá s menšími úkoly ohledně udržování pořádku, musím říci, že je užitečný. Přistěhovala se k nám sestra Isabela i s dcerou. Přemlouvá mě ke sňatku, který by politicky ochránil naše znovu dobyté panství. El Cid Compeador na mě musí být pyšný! Vyslal jsem posly, které se mají shánět po nevěstě. Mezitím: 8 krásných zážitků. Musím být opatrný, ale těžko se to dělá, mám čím dál tím častější záchvaty hněvu. Eunuchům jsem nechal vyříznout i jazyky.
10.08.1150
Barcelona, Burgos i Grenada tlačí na vazalský slib. Budu se muset urychleně rozhodnout. Aby toho nebylo málo, míří sem papežský legát, který byl ustanoven biskupem Valencie, aby převzal svou diecézi. Nemá dobrou pověst, Učitel mě před ním varoval. Napadlo mě zbavit se ho po cestě, ale tím bych si nepomohl.
15.08.1150
Večer očekávám návštěvu. Něco na ní je… je mi odněkud povědomá.
Naposledy upravil(a) JFPayne dne 2. 3. 2025 21.54, celkem upraveno 1 x.
-
JFPayne
- Legionarius
- Příspěvky: 5
- Registrován: 11. 6. 2019 10.03
Re: Aquelarre
Aquelarre 20.02.2025
GM: JFPayne
Dramatis Personae: don Antonio Gutierrez (DenGrasse), Israel Ben Yehuda (Bornin)
Valencie a její okolí, ves Catarroja
16.8.1150
Událostmi nabitý den.
Israel Ben Yehuda si uvědomuje, že židovská obec ve Valencii je v ohrožení, a že Židé přišli o svého dobrého ochránce, dona Suera. Nestabilita a absence tvrdé Suerovy ruky může znamenat hněv prostých lidí, který se velmi lehko obrátí proti nebohým Židům, zvláště proti těm, kteří půjčovali na vysoký úrok. Již se nemusí připomínat, že jsou národem, který nechal zabít Syna Božího, což je takový dluh, který z logiky věci nikdy nebudou moci křesťanstvu splatit. Jako člen rady moudrých valencijské židovské obce svolal Ben Yehuda radu, čítající sedm nejbohatších mužů obce a rabína, a přesvědčil je, aby dal každý tisíc maravedi ze svého donu Guttierezovi, aby zaplatil vojáky, kteří budou židovskou obec chránit. Zároveň však Židé poslali holuba směrem do Barcelony k příbuznému jednoho z nich, aby jim půjčil kupeckou loď, na které by zbylé bohatství valencijské obce odplavili do bezpečí. Ben Yehuda předal peníze Gutierrezovi, po vyplacení vojáků (60 vojáků valencijské posádky a hejtman, který obdržel štědrý bonus 250 maravedi) zbylo ještě 850 maravedi. Ben Yehuda poslal dalšího poštovního holuba, do Cordoby, svému bratru, kde mu přeje vše dobré, pevné zdraví, a žádá jej o úvěr v nemalé výši.
Židé nejsou jediní, kdo se radí. Don Gutierrez je nucen zúčastnit se městské rady, jako potenciální faktický vládce Valencie, a jako jediný muž, ke kterému se upírají zraky měšťanstva s vidinou na stabilitu. Městská rada má osm konšelů a předsedá jí konšel privilegovaný soudní pravomocí, alcalde don Pablo Perez. Don Antonio však zjišťuje samé nemilé věci. Za prvé: král Kastilie, král Grenady a barcelonský hrabě Ramon Berenguer se hlásí o svá práva a vyžadují, aby pán Valencie složil lenní přísahu do jejich rukou. Ani jeden z nich dosud není zpraven o smrti dona Suera, ale taková zpráva se jistě rozšíří velmi rychle. Všichni tři dali městské radě a předtím Suerovi na vědomí, že pokud dojde k liknavosti v této věci, jsou připraveni své nároky vymáhat i vojensky. Za druhé: městské hradby a citadela, stejně jako vlnolamy a obrana přístavu jsou v dezolátním stavu, a je potřeba rychlé opravy, pokud má Valencie být obranyschopná. Útočníky držela od Valencie Suerova pověst válečníka a jeho opatrně udržované spojenectví jak s králem v Burgosu, tak s Ramonem Berenguerem v Barceloně. Střízlivým odhadem městských představitelů si nutné opravy vyžádají nejméně padesát tisíc maravedií, což je vskutku solidní suma. Za třetí: městská pokladnice, stejně jako pokladnice Suera de Aracena, který splácel vojenskou podporu Ramonu Berenguerovi, zeje prázdnotou. Pavučina, která je k nalezení v pokladnici místo zlata, není obecně přijímaným platidlem. Za čtvrté: do Valencie má každým dnem dorazit papežský legát, nový valencijský biskup. Jedná se o biskupa, který má převzít zdejší opuštěnou diecézi, a jehož příjezdu se obávají jak Židé, tak muslimové žijící ve městě. Za páté: Je potřeba urychleně se vypořádat s vlkodlačí hrozbou ve vesnici Catarroja na periferii Valencie; jedná se o bohatou vesnici zásobující Valencii štědře potravinami, obilím, olivami, sýrem a medem, která však již přes měsíc neposlala žádné daně, a to proto, že se v jejím okolí prý vyskytli vlkodlaci, kteří rozsápou každého, kdo se vydá do lesa za vsí. Kupecká stezka na jih je pak z důvodu strachu úplně uzavřená. Suero měl v plánu tento problém osobně vyřešit, ale již se k tomu nedostal - proto se městská rada obrací na dona Antonia, aby laskavě problém vyřešil.
Po těchto nezbytných koncilech se koná poprava dvou strážných, kteří byli omámeni na stráži Suerovou vražedkyní, a jimž byla smrt hraběte Suera dána za vinu. Za každý zločin totiž musí být někdo potrestán. Mistr málodobrý provinilce nejprve lámal v kole, než byla jejich mučením zohyzděná těla oběšena a poté rozčtvrcena a pro výstrahu vyvěšena nad všemi třemi hlavními branami vedoucími po souši do Valencie.
Nabitý den ještě nekončil, neboť se odehrál ještě pohřeb zesnulého hraběte, a to v hlavním valencijském kostele Panny Marie. Don Gutierrez trval na spěšném pohřbení, aby nikdo zbytečně nepátral po podrobnostech hraběcí smrti. Dále pronesl don Antonio tak dojemnou řeč o svém příteli, že bude v cisterciácké kronice města Valencie zaznamenán jako Suero I. Milosrdný, nejkřesťanštější a nejlaskavější ze všech rytířů, příkladný vzor chrabrosti, laskavosti a rytířství. El Misericordios byl uložen do hrobu pod podlahou kostela blízko oltáře, s krásně vytesaným náhrobkem kastilského rytíře ve zbroji a s rukama sepnutýma k modlitbě.
Večer si don Antonio ještě najde čas na revizi hraběcího majetku, přičemž zjišťuje, že z osobního bohatství dona Suera toho skutečně mnoho nezbylo. Vezme si však Suerův skvělý meč z damascénské oceli, jeho zbroj v rodových barvách a válečnou helmu s klenotem, a také jeho válečného koně, šatník a malou skříňku šperků v hodnotě 250 maravedi. S pomocí Israela Ben Yehudy ještě odešle list Ramonu Berenguerovi, hraběti z Barcelony, přibližně tohoto znění: nabízím Tvé hraběcí milosti sňatek mé dcery Felicie s tvým příbuzným, kterého sám určíš, a vazalský slib. Zároveň žádám Tvou hraběcí milost o udělení baronského titulu, a uznání nároku mé ženy, Isabely de Aracena, na vládu ve Valencii. Zároveň si dovolím zaslat Jeho Milosti i varování před muslimy, kteří dle našich informací na Valencii táhnou. Byla by škoda, aby těžce dobytá Valencie opět upadla do rukou nevěřících. Zároveň chci Tvou milost ubezpečit o tom, že uznávám veškeré majetkové nároky, které by Tvá milost měla vůči hraběti Suerovi de Aracena, a zavazuji se je splácet. Pán s Tebou...
Ben Yehuda však toho večera odeslal ještě jeden list...
17.8.1150, ves Catarroja
Don Gutierrez a Israel Ben Yehuda vyrazí se dvěma vozy a v doprovodu několika vojáků a sluhů vyřešit vlkodlačí problém na jihu. Ves se nachází nedaleko Valencie, zhruba tři hodiny jízdy vozem po nepříliš dobře udržované silnici. Cesta ke vsi je idylická, je léto, půlka srpna, obilí na polích bude brzy zralé ke sklizni, úly bzučí množstvím včel a přetékají medem... Snad jen kdyby nebylo těch nelidských skřeků ozývajících se z lesa. Cesta do Catarrojy proběhne bez zvláštních příhod. Jedná se o bohatou ves vprostřed lesa, obklopenou úrodnou zemí. Lidé tu však kvůli strachu z vlkodlaků nevychází ven. Po šetření ve vesnici Ben Yehuda díky svým lékařským znalostem zjistí, že se nejedná o žádnou mystickou kletbu, démonské síly a lykantropii, ale o lidi nakažené vzteklinou. Na tři takové nešťastníky naše družina narazí, a po lítém boji je zabije. Don Antonio ve vsi ještě stačí vybrat dlužné daně, což činí potraviny v hodnotě 500 maravedi, a také najde opuštěný kupecký vůz naložený solí a solenými rybami v hodnotě 250 maravedi. Dále si don Antonio i Ben Yehuda povšimli, že většina populace vesnice patří ke katarům, zvláštní křesťanské sektě, která je římskými katolíky považována za heretickou (odtud název vsi). Ve vsi se nenachází žádný kostel.
XP:
Don Antonio Alonso Gutierrez: 10 XP triviální quest (vlkodlaci), 10 XP dobré nápady během hry, 10 XP zdařilý roleplay
Israel Ben Yehuda: 10 XP triviální quest (vzteklina), 10 XP dobré nápady během hry, 15 XP zdařilý roleplay (skvělá židovská rada, dlouho jsem se tak nepobavil).
GM: JFPayne
Dramatis Personae: don Antonio Gutierrez (DenGrasse), Israel Ben Yehuda (Bornin)
Valencie a její okolí, ves Catarroja
16.8.1150
Událostmi nabitý den.
Israel Ben Yehuda si uvědomuje, že židovská obec ve Valencii je v ohrožení, a že Židé přišli o svého dobrého ochránce, dona Suera. Nestabilita a absence tvrdé Suerovy ruky může znamenat hněv prostých lidí, který se velmi lehko obrátí proti nebohým Židům, zvláště proti těm, kteří půjčovali na vysoký úrok. Již se nemusí připomínat, že jsou národem, který nechal zabít Syna Božího, což je takový dluh, který z logiky věci nikdy nebudou moci křesťanstvu splatit. Jako člen rady moudrých valencijské židovské obce svolal Ben Yehuda radu, čítající sedm nejbohatších mužů obce a rabína, a přesvědčil je, aby dal každý tisíc maravedi ze svého donu Guttierezovi, aby zaplatil vojáky, kteří budou židovskou obec chránit. Zároveň však Židé poslali holuba směrem do Barcelony k příbuznému jednoho z nich, aby jim půjčil kupeckou loď, na které by zbylé bohatství valencijské obce odplavili do bezpečí. Ben Yehuda předal peníze Gutierrezovi, po vyplacení vojáků (60 vojáků valencijské posádky a hejtman, který obdržel štědrý bonus 250 maravedi) zbylo ještě 850 maravedi. Ben Yehuda poslal dalšího poštovního holuba, do Cordoby, svému bratru, kde mu přeje vše dobré, pevné zdraví, a žádá jej o úvěr v nemalé výši.
Židé nejsou jediní, kdo se radí. Don Gutierrez je nucen zúčastnit se městské rady, jako potenciální faktický vládce Valencie, a jako jediný muž, ke kterému se upírají zraky měšťanstva s vidinou na stabilitu. Městská rada má osm konšelů a předsedá jí konšel privilegovaný soudní pravomocí, alcalde don Pablo Perez. Don Antonio však zjišťuje samé nemilé věci. Za prvé: král Kastilie, král Grenady a barcelonský hrabě Ramon Berenguer se hlásí o svá práva a vyžadují, aby pán Valencie složil lenní přísahu do jejich rukou. Ani jeden z nich dosud není zpraven o smrti dona Suera, ale taková zpráva se jistě rozšíří velmi rychle. Všichni tři dali městské radě a předtím Suerovi na vědomí, že pokud dojde k liknavosti v této věci, jsou připraveni své nároky vymáhat i vojensky. Za druhé: městské hradby a citadela, stejně jako vlnolamy a obrana přístavu jsou v dezolátním stavu, a je potřeba rychlé opravy, pokud má Valencie být obranyschopná. Útočníky držela od Valencie Suerova pověst válečníka a jeho opatrně udržované spojenectví jak s králem v Burgosu, tak s Ramonem Berenguerem v Barceloně. Střízlivým odhadem městských představitelů si nutné opravy vyžádají nejméně padesát tisíc maravedií, což je vskutku solidní suma. Za třetí: městská pokladnice, stejně jako pokladnice Suera de Aracena, který splácel vojenskou podporu Ramonu Berenguerovi, zeje prázdnotou. Pavučina, která je k nalezení v pokladnici místo zlata, není obecně přijímaným platidlem. Za čtvrté: do Valencie má každým dnem dorazit papežský legát, nový valencijský biskup. Jedná se o biskupa, který má převzít zdejší opuštěnou diecézi, a jehož příjezdu se obávají jak Židé, tak muslimové žijící ve městě. Za páté: Je potřeba urychleně se vypořádat s vlkodlačí hrozbou ve vesnici Catarroja na periferii Valencie; jedná se o bohatou vesnici zásobující Valencii štědře potravinami, obilím, olivami, sýrem a medem, která však již přes měsíc neposlala žádné daně, a to proto, že se v jejím okolí prý vyskytli vlkodlaci, kteří rozsápou každého, kdo se vydá do lesa za vsí. Kupecká stezka na jih je pak z důvodu strachu úplně uzavřená. Suero měl v plánu tento problém osobně vyřešit, ale již se k tomu nedostal - proto se městská rada obrací na dona Antonia, aby laskavě problém vyřešil.
Po těchto nezbytných koncilech se koná poprava dvou strážných, kteří byli omámeni na stráži Suerovou vražedkyní, a jimž byla smrt hraběte Suera dána za vinu. Za každý zločin totiž musí být někdo potrestán. Mistr málodobrý provinilce nejprve lámal v kole, než byla jejich mučením zohyzděná těla oběšena a poté rozčtvrcena a pro výstrahu vyvěšena nad všemi třemi hlavními branami vedoucími po souši do Valencie.
Nabitý den ještě nekončil, neboť se odehrál ještě pohřeb zesnulého hraběte, a to v hlavním valencijském kostele Panny Marie. Don Gutierrez trval na spěšném pohřbení, aby nikdo zbytečně nepátral po podrobnostech hraběcí smrti. Dále pronesl don Antonio tak dojemnou řeč o svém příteli, že bude v cisterciácké kronice města Valencie zaznamenán jako Suero I. Milosrdný, nejkřesťanštější a nejlaskavější ze všech rytířů, příkladný vzor chrabrosti, laskavosti a rytířství. El Misericordios byl uložen do hrobu pod podlahou kostela blízko oltáře, s krásně vytesaným náhrobkem kastilského rytíře ve zbroji a s rukama sepnutýma k modlitbě.
Večer si don Antonio ještě najde čas na revizi hraběcího majetku, přičemž zjišťuje, že z osobního bohatství dona Suera toho skutečně mnoho nezbylo. Vezme si však Suerův skvělý meč z damascénské oceli, jeho zbroj v rodových barvách a válečnou helmu s klenotem, a také jeho válečného koně, šatník a malou skříňku šperků v hodnotě 250 maravedi. S pomocí Israela Ben Yehudy ještě odešle list Ramonu Berenguerovi, hraběti z Barcelony, přibližně tohoto znění: nabízím Tvé hraběcí milosti sňatek mé dcery Felicie s tvým příbuzným, kterého sám určíš, a vazalský slib. Zároveň žádám Tvou hraběcí milost o udělení baronského titulu, a uznání nároku mé ženy, Isabely de Aracena, na vládu ve Valencii. Zároveň si dovolím zaslat Jeho Milosti i varování před muslimy, kteří dle našich informací na Valencii táhnou. Byla by škoda, aby těžce dobytá Valencie opět upadla do rukou nevěřících. Zároveň chci Tvou milost ubezpečit o tom, že uznávám veškeré majetkové nároky, které by Tvá milost měla vůči hraběti Suerovi de Aracena, a zavazuji se je splácet. Pán s Tebou...
Ben Yehuda však toho večera odeslal ještě jeden list...
17.8.1150, ves Catarroja
Don Gutierrez a Israel Ben Yehuda vyrazí se dvěma vozy a v doprovodu několika vojáků a sluhů vyřešit vlkodlačí problém na jihu. Ves se nachází nedaleko Valencie, zhruba tři hodiny jízdy vozem po nepříliš dobře udržované silnici. Cesta ke vsi je idylická, je léto, půlka srpna, obilí na polích bude brzy zralé ke sklizni, úly bzučí množstvím včel a přetékají medem... Snad jen kdyby nebylo těch nelidských skřeků ozývajících se z lesa. Cesta do Catarrojy proběhne bez zvláštních příhod. Jedná se o bohatou ves vprostřed lesa, obklopenou úrodnou zemí. Lidé tu však kvůli strachu z vlkodlaků nevychází ven. Po šetření ve vesnici Ben Yehuda díky svým lékařským znalostem zjistí, že se nejedná o žádnou mystickou kletbu, démonské síly a lykantropii, ale o lidi nakažené vzteklinou. Na tři takové nešťastníky naše družina narazí, a po lítém boji je zabije. Don Antonio ve vsi ještě stačí vybrat dlužné daně, což činí potraviny v hodnotě 500 maravedi, a také najde opuštěný kupecký vůz naložený solí a solenými rybami v hodnotě 250 maravedi. Dále si don Antonio i Ben Yehuda povšimli, že většina populace vesnice patří ke katarům, zvláštní křesťanské sektě, která je římskými katolíky považována za heretickou (odtud název vsi). Ve vsi se nenachází žádný kostel.
XP:
Don Antonio Alonso Gutierrez: 10 XP triviální quest (vlkodlaci), 10 XP dobré nápady během hry, 10 XP zdařilý roleplay
Israel Ben Yehuda: 10 XP triviální quest (vzteklina), 10 XP dobré nápady během hry, 15 XP zdařilý roleplay (skvělá židovská rada, dlouho jsem se tak nepobavil).
-
JFPayne
- Legionarius
- Příspěvky: 5
- Registrován: 11. 6. 2019 10.03
Re: Aquelarre
Aquelarre 02.03.2025
GM: JFPayne
Dramatis Personae: don Antonio Gutierrez (DenGrasse), Israel Ben Yehuda (Bornin)
Valencie
17.8.1150
Don Antonio a Israel ben Yehuda se vracejí do Valencie s vozy plnými proviantu, které se jim podařilo získat ve vsi Catarroja. Oba však doma čeká překvapení. Don Antonio nachází v trůnním sále valencijského hradu cizince rozvaleného na valencijském trůně ve společnosti doni Isabelly, přičemž spolu družně hovoří. Cizincem se ukáže být biskup Juan Velez de Castellanet, vzdálený Isabelin bratranec, a hlavně bratranec barcelonského hraběte Ramona Berenguera. Přijel i se svou družinou čítající patnáct lehkých pardos a pět caballeros. Není oblečen jako biskup a ani se tak nechová, u pasu má připjatý meč. S Donem Antoniem chce mluvit o samotě a zajímají jej okolnosti Suerovy smrti. Zajímají ho rovněž kacíři v okolí Valencie a okultní praktiky. Biskup nabídl donu Antoniovi zpověď, ten se vyzpovídal, a protože to byla zpověď upřímná, varoval biskup dona Antonia, aby byl na pozoru před úklady kastilského krále. Dále v zastoupení Ramona Berenguera vyjádřil radost nad nabídkou zásnub Doňy Felicie s Donem Berengerem Ramonem provensálským, bratrem hraběte Ramona Berenguera, což stvrdí jejich přátelství, spojenectví a očekávání lenního slibu do rukou barcelonského hraběte. Podmínkou samozřejmě je, aby byl sňatek patrilineární. S tím se rozloučili a biskup odjel do města, aby se ujal svého (již) katedrálního kostela, zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie, rozestavěného nad mešitou (je to stejný kostel, kde je pohřben Suero de Aracena).
Israela čeká doma překvapení jiného typu. Sotva vrátí vypůjčený vůz, přiběhne k nim hrbáč Jákob, že je po Israelovi sháňka kvůli jeho lékařským dovednostem. Shání jej Doňa Aularia, jejíž synek je, zdá se, na smrtelné posteli. Problém je v tom, že Doňa Aularia nemá ani vindru - je to vdova po bohatém obchodníkovi, který ale vše investoval do nákladu hedvábí z Benátek, jenže jeho lodi, které náklad měly na palubě, ztroskotaly v bouři, a on tak přišel o vše, ještě k tomu zadlužen. Spáchal sebevraždu a Doňa Aularia byla vyhnána do židovského ghetta, mimo slušné křesťany, do velmi nuzných podmínek. I přesto se jim Israel rozhodne pomoci, úspěšně diagnostikuje u Aulariina synka zápal plic, a úspěšně aplikuje léčbu (hlavně tonikum proti horečce, zábaly, hygiena...).
Israelovi také přijde odpověď od jeho bratra z Cordoby:
"Bůh s Tebou, bratře Israeli,
i Tobě přeji, ať Tě Hospodin provází na každém kroku. Jsme velice rádi, že nás udržuješ dobře zásobené aktuálními zprávami. O vraždě nebohého hraběte se naši přátelé dověděli, a upřímně řečeno, příliš netruchlili. Informace o chystaném spojenectví řešeného dona Gutierreze a Ramona Berenguera naše společné přátele velice znepokojuje.
Co se týká našich peněz, obávám se, bratře, že tak veliký obnos nemůžeme momentálně zabezpečit, i když nabízíš štědrý úrok. Naši přítelé raději uvidí Valencii bez vojáků a nechráněnou. Kladu Ti tedy na srdce: doporuč našim, ať zabezpečí své majetky a Valencii opustí. Blíží se psí časy.
Doufám v brzké shledání, ať je Bůh s Tebou.
Avishai ben Yehuda"
Israel seznámí s obsahem bratrova dopisu radu moudrých jejich ghetta. Rabín přijde s řešením financování valencijských hradeb: již několik měsíců mají Židé informaceo tom, že proti Valencii táhnou nepřátelské armády, a tak pod cenou skupovali proviant a obilí z okolních oblastí. Jejich sýpky jsou tedy plné. Počítají s tím, že až se zprávy o brzkém obléhání rozšíří mezi křesťany, cena potravin ve Valencii prudce vzroste - a tehdy jim Židé prodají obilí vysoko nad cenou. Tratní nebudou a křesťané si sami zaplatí hradby. Tyto peníze pak Židé poskytnou vládcům Valencie jako nevratnou půjčku... Všichni souhlasili s tím, že židovské ženy, děti a hmotný majetek odvezou z Valencie.
Večer toho dne se stane ještě jedna věc: Dona Antonia vyhledá jeho manželka, Doňa Isabela, s tím, že jejich dcerka, Doňa Felicia, leží v komnatách jako bez duše. Don Antonio na nic nečeká a ihned nechá poslat pro lékaře, Israela. Ten nedokáže diagnostikovat žádnou známou, běžnou chorobu. Pojme tedy podezření, že by se mohlo jednat o dílo černé magie. Don Antonio si všimne, že z ložnice malé Doni zmizel krucifix, který tam vždy visel, a rozhodne se vyslechnout služebnictvo. Po taktních výhružkách se chůva malé Doni přizná, že za úplatu krucifix odnesla z pokoje a předala jej vysokému, tmavému cizinci, a že měla místo krucifixu v ložnici pověsit podivným uzlem svázané trnité byliny. Don Antonio s Israelem odchází do města, aby pátrali po tajemném cizinci, ale v městských hostincích nenarazí na nikoho, kdo by jim nějak významně pomohl. Vzhledem k tomu, že mají podezření, že se může jednat o muslimského mága, kontaktují zdejšího muslimského předáka, Ali Hassana. Ten jim přislíbí pomoc při pátrání po takovém mágovi, neboť černá magie uráží Alláha. Cestou z arabské čtvrti je družina napadena vrahy, které se podaří zlikvidovat. Mají u sebe zálohu za služby ve výši 100 maravedií a dopis-kontrakt tohoto znění:
"Nechť je známo všem zlých záměrů,
že bude vyplacena odměna za hlavu rytíře Antonia Gutiérreze, zvaného Krvavý Býk, který užívá erb černé býčí hlavy na rudém poli. Tato osoba byla naposledy spatřena ve Valencii a má být co nejrychleji zabita. Ti, kteří se vrátí s důkazem o skutku, obdrží ne méně než mince v hodnotě pěti set maravedií. A jako vždy, kdo by odhalil tyto plány silám zákona, připojí se k osudu cíle."
18.8.1150
Doni Felicii se přitížilo, a Israel ben Yehuda vyrazí za město, kde žije zdejší curandera, kořenářka jménem Sibilia. Ta tvrdí, že podobnou návštěvu neměla posledních dvě stě let. Israel jí popíše příznaky, kterými doňa Felicia trpí, přičemž Sibilia potvrdí, že se může jednat o černou magii, konkrétně o poměrně mocnou kletbu jménem Maledictum Strigilis, spočívající v tom, že oběť je postupně dušena ďábelskou rostlinou, propichující bolestivě kůži. Kořenářka Israelovi přiznala, že netuší, jak se podobné kletby zbavit, ale že by podle ní mohlo pomoci zabít toho, kdo kletbu seslal. dále Israelovi pověděla, že kletba je způsobilá svou oběť zabít do šesti dnů.
Po návratu do města Israela vyhledala doňa Aularia, s tím, že jejímu synovi se jako zázrakem ulevilo. Z vděčnosti Israelovi předá balíček zabalený pečlivě v látkách, jediné dědictví po zesnulém manželovi, které střežil jako oko v hlavě, a ona se ho bála komukoliv ukázat. Není divu, jedná se o grimoár De Magia Nigra et Profunda, psaný ve vulgární latině, sepsaný mágem známým jako Bernat Desmons. Kniha je toho času Libri Probibiti a je způsobilá při studiu poskytnout 15 XP do "Magical Knowledge". Israel knihu pečlivě uschoval ve svém domě.
EXP: Israel 25, Don Antonio 25.
GM: JFPayne
Dramatis Personae: don Antonio Gutierrez (DenGrasse), Israel Ben Yehuda (Bornin)
Valencie
17.8.1150
Don Antonio a Israel ben Yehuda se vracejí do Valencie s vozy plnými proviantu, které se jim podařilo získat ve vsi Catarroja. Oba však doma čeká překvapení. Don Antonio nachází v trůnním sále valencijského hradu cizince rozvaleného na valencijském trůně ve společnosti doni Isabelly, přičemž spolu družně hovoří. Cizincem se ukáže být biskup Juan Velez de Castellanet, vzdálený Isabelin bratranec, a hlavně bratranec barcelonského hraběte Ramona Berenguera. Přijel i se svou družinou čítající patnáct lehkých pardos a pět caballeros. Není oblečen jako biskup a ani se tak nechová, u pasu má připjatý meč. S Donem Antoniem chce mluvit o samotě a zajímají jej okolnosti Suerovy smrti. Zajímají ho rovněž kacíři v okolí Valencie a okultní praktiky. Biskup nabídl donu Antoniovi zpověď, ten se vyzpovídal, a protože to byla zpověď upřímná, varoval biskup dona Antonia, aby byl na pozoru před úklady kastilského krále. Dále v zastoupení Ramona Berenguera vyjádřil radost nad nabídkou zásnub Doňy Felicie s Donem Berengerem Ramonem provensálským, bratrem hraběte Ramona Berenguera, což stvrdí jejich přátelství, spojenectví a očekávání lenního slibu do rukou barcelonského hraběte. Podmínkou samozřejmě je, aby byl sňatek patrilineární. S tím se rozloučili a biskup odjel do města, aby se ujal svého (již) katedrálního kostela, zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie, rozestavěného nad mešitou (je to stejný kostel, kde je pohřben Suero de Aracena).
Israela čeká doma překvapení jiného typu. Sotva vrátí vypůjčený vůz, přiběhne k nim hrbáč Jákob, že je po Israelovi sháňka kvůli jeho lékařským dovednostem. Shání jej Doňa Aularia, jejíž synek je, zdá se, na smrtelné posteli. Problém je v tom, že Doňa Aularia nemá ani vindru - je to vdova po bohatém obchodníkovi, který ale vše investoval do nákladu hedvábí z Benátek, jenže jeho lodi, které náklad měly na palubě, ztroskotaly v bouři, a on tak přišel o vše, ještě k tomu zadlužen. Spáchal sebevraždu a Doňa Aularia byla vyhnána do židovského ghetta, mimo slušné křesťany, do velmi nuzných podmínek. I přesto se jim Israel rozhodne pomoci, úspěšně diagnostikuje u Aulariina synka zápal plic, a úspěšně aplikuje léčbu (hlavně tonikum proti horečce, zábaly, hygiena...).
Israelovi také přijde odpověď od jeho bratra z Cordoby:
"Bůh s Tebou, bratře Israeli,
i Tobě přeji, ať Tě Hospodin provází na každém kroku. Jsme velice rádi, že nás udržuješ dobře zásobené aktuálními zprávami. O vraždě nebohého hraběte se naši přátelé dověděli, a upřímně řečeno, příliš netruchlili. Informace o chystaném spojenectví řešeného dona Gutierreze a Ramona Berenguera naše společné přátele velice znepokojuje.
Co se týká našich peněz, obávám se, bratře, že tak veliký obnos nemůžeme momentálně zabezpečit, i když nabízíš štědrý úrok. Naši přítelé raději uvidí Valencii bez vojáků a nechráněnou. Kladu Ti tedy na srdce: doporuč našim, ať zabezpečí své majetky a Valencii opustí. Blíží se psí časy.
Doufám v brzké shledání, ať je Bůh s Tebou.
Avishai ben Yehuda"
Israel seznámí s obsahem bratrova dopisu radu moudrých jejich ghetta. Rabín přijde s řešením financování valencijských hradeb: již několik měsíců mají Židé informaceo tom, že proti Valencii táhnou nepřátelské armády, a tak pod cenou skupovali proviant a obilí z okolních oblastí. Jejich sýpky jsou tedy plné. Počítají s tím, že až se zprávy o brzkém obléhání rozšíří mezi křesťany, cena potravin ve Valencii prudce vzroste - a tehdy jim Židé prodají obilí vysoko nad cenou. Tratní nebudou a křesťané si sami zaplatí hradby. Tyto peníze pak Židé poskytnou vládcům Valencie jako nevratnou půjčku... Všichni souhlasili s tím, že židovské ženy, děti a hmotný majetek odvezou z Valencie.
Večer toho dne se stane ještě jedna věc: Dona Antonia vyhledá jeho manželka, Doňa Isabela, s tím, že jejich dcerka, Doňa Felicia, leží v komnatách jako bez duše. Don Antonio na nic nečeká a ihned nechá poslat pro lékaře, Israela. Ten nedokáže diagnostikovat žádnou známou, běžnou chorobu. Pojme tedy podezření, že by se mohlo jednat o dílo černé magie. Don Antonio si všimne, že z ložnice malé Doni zmizel krucifix, který tam vždy visel, a rozhodne se vyslechnout služebnictvo. Po taktních výhružkách se chůva malé Doni přizná, že za úplatu krucifix odnesla z pokoje a předala jej vysokému, tmavému cizinci, a že měla místo krucifixu v ložnici pověsit podivným uzlem svázané trnité byliny. Don Antonio s Israelem odchází do města, aby pátrali po tajemném cizinci, ale v městských hostincích nenarazí na nikoho, kdo by jim nějak významně pomohl. Vzhledem k tomu, že mají podezření, že se může jednat o muslimského mága, kontaktují zdejšího muslimského předáka, Ali Hassana. Ten jim přislíbí pomoc při pátrání po takovém mágovi, neboť černá magie uráží Alláha. Cestou z arabské čtvrti je družina napadena vrahy, které se podaří zlikvidovat. Mají u sebe zálohu za služby ve výši 100 maravedií a dopis-kontrakt tohoto znění:
"Nechť je známo všem zlých záměrů,
že bude vyplacena odměna za hlavu rytíře Antonia Gutiérreze, zvaného Krvavý Býk, který užívá erb černé býčí hlavy na rudém poli. Tato osoba byla naposledy spatřena ve Valencii a má být co nejrychleji zabita. Ti, kteří se vrátí s důkazem o skutku, obdrží ne méně než mince v hodnotě pěti set maravedií. A jako vždy, kdo by odhalil tyto plány silám zákona, připojí se k osudu cíle."
18.8.1150
Doni Felicii se přitížilo, a Israel ben Yehuda vyrazí za město, kde žije zdejší curandera, kořenářka jménem Sibilia. Ta tvrdí, že podobnou návštěvu neměla posledních dvě stě let. Israel jí popíše příznaky, kterými doňa Felicia trpí, přičemž Sibilia potvrdí, že se může jednat o černou magii, konkrétně o poměrně mocnou kletbu jménem Maledictum Strigilis, spočívající v tom, že oběť je postupně dušena ďábelskou rostlinou, propichující bolestivě kůži. Kořenářka Israelovi přiznala, že netuší, jak se podobné kletby zbavit, ale že by podle ní mohlo pomoci zabít toho, kdo kletbu seslal. dále Israelovi pověděla, že kletba je způsobilá svou oběť zabít do šesti dnů.
Po návratu do města Israela vyhledala doňa Aularia, s tím, že jejímu synovi se jako zázrakem ulevilo. Z vděčnosti Israelovi předá balíček zabalený pečlivě v látkách, jediné dědictví po zesnulém manželovi, které střežil jako oko v hlavě, a ona se ho bála komukoliv ukázat. Není divu, jedná se o grimoár De Magia Nigra et Profunda, psaný ve vulgární latině, sepsaný mágem známým jako Bernat Desmons. Kniha je toho času Libri Probibiti a je způsobilá při studiu poskytnout 15 XP do "Magical Knowledge". Israel knihu pečlivě uschoval ve svém domě.
EXP: Israel 25, Don Antonio 25.
-
JFPayne
- Legionarius
- Příspěvky: 5
- Registrován: 11. 6. 2019 10.03
Re: Aquelarre
Aquelarre 14.04.2025
GM: JFPayne
Dramatis Personae: don Antonio Gutierrez (DenGrasse), don Hernando de Pravia (Bornin), dona Elvira Tresa de Tortosa (Terka)
Valencie
19.08.1150
Do Valencie přijíždí don Hernando de Pravia s poselstvím od kastilského krále, které je adresováno zesnulému hraběti Suerovi, neboť byl v době psaní listu ještě naživu. Poselství je tohoto znění:
"Ctěný a čestný done Suero,
zasáláme Ti pozdravy i jménem Tvé rodiny, která se v Burgosu těší dobrému zdraví. Připomínáme Ti v nejlepším úmyslu šťastná léta, která jsi strávil v Burgosu jako náš chráněnec a dvořan. Nechť je známo, že rod d´Ivrea vždy stál, stojí a bude stát při Campeadorových dědicích. Je nezpochybnitelným výsledkem prozřetelné a nejvýše spravedlivé Boží vůle, že je Valencie zpět v rukou pravověrných křesťanů. Při této příležitosti Ti také připomínáme, že Tě stále považujeme za našeho vazala, neboť si nejsme vědomi zproštění Tvých přísah nebo porušení seniorského slibu z naší strany. Do Vánoc tohoto roku si vyslechneme Tvůj vazalský slib zde v Burgosu, jakožto hraběte z Valencie, jinak si poslušnost budeme muset vynutit silou. S Božím požehnáním a přáním pevného zdraví,
Don Alfonso d´Ivrea,
Imperator totuis Hispaniae"
Don Hernando se shledává s donem Antoniem, kteří se znají navzájem z kastilského dvora. Do Valencie ve stejnou dobu přijíždí i rytířka ctihodného Řádu Sekyry založeného přede dvěma roky v Tortose hrabětem Ramonem Berenguerem, dona Elvira Tresa. Tu do Valencie přivádí pátrání po jejím nezvěstném manželovi, rytíři Sanchovi de Girona, který zmizel po bitvě u Tarragony, přičemž se jeho tělo nenašlo - proto lze důvodně předpokládat, že byl muslimy zajat nebo zotročen. Elvira je členkou dvora aragonské královny Petronily; od jednoho mnicha z Řádu svatého Spasitele z Monrealu má informace o tom, že mezi valencijskými Židy žije takový, který by mohl mít informace o urozených rukojmích zavlečených do Granady nebo Al Andalusu.
Proběhne audience u dona Antonia, momentálního faktického vládce Valencie. Po ní se skupina tří urozenců vydá do židovské čtvrti, kde si don Antonio přeje mluvit s radou starších. Přesvědčí je ke spolupráci při opravě valencijských hradeb a získá od nich truhlici se šperky v hodnotě 5000 maravedií (obzvláště pěkný zlatý prsten s velkým rubínem v hodnotě 500 maravedií zůstane v Antoniově držení). Valencijští Židé jsou tímto dokonale ožebračeni, rabín Antoniovi vyjeví jejich plán s cenou obilí a potravin, Antonio souhlasí. Dona Elvira Tresa požádá radu o pomoc s pátráním po Židovi, který by mohl mít kontakt s piráty, přičemž rada sdělí, že se jedná o jistého Izáka z Ebory, vyobcovaného z židovské obce, osobu veskrze nespolehlivou a nečestnou. Má pobývat v domě U kormidla v přístavišti, kam se naši hrdinové vydají.
Izáka doma zastihnou a vyjednávání je poměrně krátké, neboť vlastně k žádnému nedojde. Izák je chatrného zdraví, a vzhledem k tomu, že je na něj doslova drsně uhozeno, vyklopí hned i to, co neví, přičemž hrdinům připadnou i klíče od jeho tajné skrýše ve sklepě. Tam naleznou dokumenty v arabštině a ukrytý majetek ve výši 400 maravedií. Izák se přizná k tomu, že (pro)dává muslimským pirátům tipy na křesťanské lodě. Don Antonio si vzpomene, že ve Valencii momentálně jeho slovo znamená zákon, a káže Žida uvěznit, vyslechnout a popravit. Dokumenty v arabštině později přeloží písaři - zjistí se, že jde o seznam jmen lodí a jejich plavební trasy i s datumy, kdy kde mají kotvit, a co vezou: například San Marcos - Marsillia - 10. radžab 544, 30 mužů, lehce vyzbrojená galéra, posádka 30 mužů, vlna, víno, železo; Florencia - 16. radžab, z Valencie do Palmy, koga s balistou, 35 mužů, zbroje a zbraně; Santa Catalina - 1. ša´ban 544 Barcelona, 3. ša´ban 544 Perpignan, koga, lehká výzbroj, 40 mužů, koření, kadidla, stříbro a hedvábí... V dokuemntech není zmínka o urozených rukojmích, nicméně z nich vyplývá, že adresátem je jistý muslimský pirát Músa Ibn Ali, který kotví hlavně v Malaze a na Palmě.
Následně se družina vrací do paláce, kde don Antonio okamžitě předá hotovost senešalovi, aby zajistil dostatek sil a prostředků na opravu hradeb, hlavně z jižní strany. Zároveň se maličké, nemocné a prokleté doni Felicii přihoršilo, takže dona Isabela se vydá za biskupem, který by mohl proti černé magii provést exorcismus. Biskup ovšem není jediný, kdo si s černou magií dokáže poradit, neboť se v ní vyzná i don Hernando. Ten donu Feliciu prohlédne a díky svým znalostem potvrdí, že se skutečně jedná o černou magii, prokletí Maledictum Strigilis, spočívající v ďábelských semenench rostliny prorůstající tělem oběti, kterou ovládá zlý duch. Don Hernando zjistí, že k obřadu vymítání zlého ducha potřebuje křesťanskou relikvii, přičemž si k tomuto účelu v místním kostele vypůjčí zub svaté Apoleny. Je provedeno vymýtání, při kterém donu Hernandovi asistuje dona Elvira. Jsou svědky hrozivých věcí, zlý duch se nechce oběti vzdát... Don Hernando ve světě za závojem uzavře pakt se svou patronkou Lilith, a zlý duch Mustafacugax mu přísahá hrozivou pomstu. Doňa Felicia je ale zachráněna a zůstává v péči doni Elviry, která se vyzná v léčení (úspěšný hod na léčení s užitím štěstí, přišit jazyk useknutý při vymítání, Felicia bude do konce života šišlat a je poznamenána jizvami od ďábelské rostliny).
25 XP každý, Elvira - 25 luck, Hernando - 11 luck
GM: JFPayne
Dramatis Personae: don Antonio Gutierrez (DenGrasse), don Hernando de Pravia (Bornin), dona Elvira Tresa de Tortosa (Terka)
Valencie
19.08.1150
Do Valencie přijíždí don Hernando de Pravia s poselstvím od kastilského krále, které je adresováno zesnulému hraběti Suerovi, neboť byl v době psaní listu ještě naživu. Poselství je tohoto znění:
"Ctěný a čestný done Suero,
zasáláme Ti pozdravy i jménem Tvé rodiny, která se v Burgosu těší dobrému zdraví. Připomínáme Ti v nejlepším úmyslu šťastná léta, která jsi strávil v Burgosu jako náš chráněnec a dvořan. Nechť je známo, že rod d´Ivrea vždy stál, stojí a bude stát při Campeadorových dědicích. Je nezpochybnitelným výsledkem prozřetelné a nejvýše spravedlivé Boží vůle, že je Valencie zpět v rukou pravověrných křesťanů. Při této příležitosti Ti také připomínáme, že Tě stále považujeme za našeho vazala, neboť si nejsme vědomi zproštění Tvých přísah nebo porušení seniorského slibu z naší strany. Do Vánoc tohoto roku si vyslechneme Tvůj vazalský slib zde v Burgosu, jakožto hraběte z Valencie, jinak si poslušnost budeme muset vynutit silou. S Božím požehnáním a přáním pevného zdraví,
Don Alfonso d´Ivrea,
Imperator totuis Hispaniae"
Don Hernando se shledává s donem Antoniem, kteří se znají navzájem z kastilského dvora. Do Valencie ve stejnou dobu přijíždí i rytířka ctihodného Řádu Sekyry založeného přede dvěma roky v Tortose hrabětem Ramonem Berenguerem, dona Elvira Tresa. Tu do Valencie přivádí pátrání po jejím nezvěstném manželovi, rytíři Sanchovi de Girona, který zmizel po bitvě u Tarragony, přičemž se jeho tělo nenašlo - proto lze důvodně předpokládat, že byl muslimy zajat nebo zotročen. Elvira je členkou dvora aragonské královny Petronily; od jednoho mnicha z Řádu svatého Spasitele z Monrealu má informace o tom, že mezi valencijskými Židy žije takový, který by mohl mít informace o urozených rukojmích zavlečených do Granady nebo Al Andalusu.
Proběhne audience u dona Antonia, momentálního faktického vládce Valencie. Po ní se skupina tří urozenců vydá do židovské čtvrti, kde si don Antonio přeje mluvit s radou starších. Přesvědčí je ke spolupráci při opravě valencijských hradeb a získá od nich truhlici se šperky v hodnotě 5000 maravedií (obzvláště pěkný zlatý prsten s velkým rubínem v hodnotě 500 maravedií zůstane v Antoniově držení). Valencijští Židé jsou tímto dokonale ožebračeni, rabín Antoniovi vyjeví jejich plán s cenou obilí a potravin, Antonio souhlasí. Dona Elvira Tresa požádá radu o pomoc s pátráním po Židovi, který by mohl mít kontakt s piráty, přičemž rada sdělí, že se jedná o jistého Izáka z Ebory, vyobcovaného z židovské obce, osobu veskrze nespolehlivou a nečestnou. Má pobývat v domě U kormidla v přístavišti, kam se naši hrdinové vydají.
Izáka doma zastihnou a vyjednávání je poměrně krátké, neboť vlastně k žádnému nedojde. Izák je chatrného zdraví, a vzhledem k tomu, že je na něj doslova drsně uhozeno, vyklopí hned i to, co neví, přičemž hrdinům připadnou i klíče od jeho tajné skrýše ve sklepě. Tam naleznou dokumenty v arabštině a ukrytý majetek ve výši 400 maravedií. Izák se přizná k tomu, že (pro)dává muslimským pirátům tipy na křesťanské lodě. Don Antonio si vzpomene, že ve Valencii momentálně jeho slovo znamená zákon, a káže Žida uvěznit, vyslechnout a popravit. Dokumenty v arabštině později přeloží písaři - zjistí se, že jde o seznam jmen lodí a jejich plavební trasy i s datumy, kdy kde mají kotvit, a co vezou: například San Marcos - Marsillia - 10. radžab 544, 30 mužů, lehce vyzbrojená galéra, posádka 30 mužů, vlna, víno, železo; Florencia - 16. radžab, z Valencie do Palmy, koga s balistou, 35 mužů, zbroje a zbraně; Santa Catalina - 1. ša´ban 544 Barcelona, 3. ša´ban 544 Perpignan, koga, lehká výzbroj, 40 mužů, koření, kadidla, stříbro a hedvábí... V dokuemntech není zmínka o urozených rukojmích, nicméně z nich vyplývá, že adresátem je jistý muslimský pirát Músa Ibn Ali, který kotví hlavně v Malaze a na Palmě.
Následně se družina vrací do paláce, kde don Antonio okamžitě předá hotovost senešalovi, aby zajistil dostatek sil a prostředků na opravu hradeb, hlavně z jižní strany. Zároveň se maličké, nemocné a prokleté doni Felicii přihoršilo, takže dona Isabela se vydá za biskupem, který by mohl proti černé magii provést exorcismus. Biskup ovšem není jediný, kdo si s černou magií dokáže poradit, neboť se v ní vyzná i don Hernando. Ten donu Feliciu prohlédne a díky svým znalostem potvrdí, že se skutečně jedná o černou magii, prokletí Maledictum Strigilis, spočívající v ďábelských semenench rostliny prorůstající tělem oběti, kterou ovládá zlý duch. Don Hernando zjistí, že k obřadu vymítání zlého ducha potřebuje křesťanskou relikvii, přičemž si k tomuto účelu v místním kostele vypůjčí zub svaté Apoleny. Je provedeno vymýtání, při kterém donu Hernandovi asistuje dona Elvira. Jsou svědky hrozivých věcí, zlý duch se nechce oběti vzdát... Don Hernando ve světě za závojem uzavře pakt se svou patronkou Lilith, a zlý duch Mustafacugax mu přísahá hrozivou pomstu. Doňa Felicia je ale zachráněna a zůstává v péči doni Elviry, která se vyzná v léčení (úspěšný hod na léčení s užitím štěstí, přišit jazyk useknutý při vymítání, Felicia bude do konce života šišlat a je poznamenána jizvami od ďábelské rostliny).
25 XP každý, Elvira - 25 luck, Hernando - 11 luck
-
JFPayne
- Legionarius
- Příspěvky: 5
- Registrován: 11. 6. 2019 10.03
Re: Aquelarre
Aquelarre 27.04.2025 + 17.05.2025
GM: JFPayne
Dramatis Personae: don Antonio Gutierrez (DenGrasse), don Hernando de Pravia (Bornin), fra Anselm (Standa)
Valencie
20.08.1150 - 07.09.1150
Hlášeny jsou první útoky muslimů na pobřežní vsi a také širší okolí Valencie, což v důsledku znamená, že kdo má nohy, utíká, aby se skryl za mocnými hradbami Valencie, nebo si zachránil život útěkem do bezpečnějších částí iberského poloostrova. Do Valencie přibude mnoho různých uprchlíků. Ve valencijském říčním přístavu zakotví dvě zajímavé lodi. První z nich je válečná galéra rytířů sv. Jana; mezi nimi přibývá do města i bratr Anselm, zhruba šedesátiletý bratr, veterán mnoha válečných tažení, původem z Anglie. V minulosti se přidal ke křížové výpravě, byl přítomen dobytí Lisabonu přede dvěma lety, ale byl ošklivě zraněn. Když se uzdravil, s pomocí Boží, nalodil se na galéru s tím, že bude pokračovat do Jeruzaléma. Ve Valencii se ale seznámil s donem Antoniem, a jako všichni ostatní johanité vyhověl jeho žádosti o pomoc: blíží se muslimské vojsko a zkřížit zbraně s pohany lze i zde, ve Valencii, netřeba kvůli tomu hned plout do Jeruzaléma.
Druhá loď je rovněž galéra, ale původem ze Severní Afriky, z Oránu v Alžíru, plná otroků. Připlul na ní oránský šlechtic a kupec, Mohammed al Arif, který kdysi čile obchodoval s hrabětem Suerem. Zjišťuje však, že od jeho poslední návštěvy se leccos změnilo. Pro dobré vztahy dona Antonia štědře podaruje dvěma otrokyněmi (jednu si ihned "na hraní" zabaví pro sebe don Hernando) a truhlicí plnou vzácných látek. Také donu Antoniovi nabízí pomoc s muslimskou invazí, neboť mezi al-Arífovým klanem a klanem nynějšího vládce Grenady, berbera Abd Al-Múmina ben Alího, existují vleklá nepřátelství a rivalita táhnoucí se hluboko do minulosti. Don Antonio této diplomatické příležitosti výslovně nevyužil, ani ji však neodmítl. Al-Aríf zůstal ve valencijském přístavu několik dní, dokud nerozprodal své cenné zboží, a za přísného dozoru johanitů odplul.
Don Antonio s Donem Hernánem provedou šetření na celní správě přístavu, přičemž odhalí celníka, který prodával informace Izákovi z Ebory. Don Antonio mu slíbí, že se "vrátí zítra", jenže celník využije času k tomu, aby okamžitě opustil město, vědom si toho, že by jej zřejmě nečekal nijak příznivý osud. Stejně jako Izáka z Ebory, který jehož soužení na tomto světě je konečně ukončeno rukou kata, a to smrtí oběšením. Don Hernando se v noci vplíží na náměstí, nikým nezpozorován, odřízne mrtvolu, a zmocní se potenciálně mocného magického komponentu: smyčky oběšence.
Don Antonio vysílá zvědy na jih, přičemž ti se vrátí s informacemi o pohybu muslimského vojska: zbývá jen pár dnů do jeho příjezdu. Později vyslaní zvědové se už nevrátí.
Don Antonio s Donem Hernandem vrací zub svaté Apoleny, přičemž zdejšího zlatníka přesvědčí k vylepšení schránky, která "svatou relikvii" chrání. Farář od sv. Apoleny je tak zaujat novým zlatým zdobením schrány, že relikvii nevěnuje žádnou zvláštní pozornost.
Bratr Anselm, Don Antonio a Don Hernando si společně užívají koupele v římské lázni. Dona Isabela de Aracena je hrubě uražena Hernandovým návrhem, aby se valencijský palác stal místem zaslíbeným pro herce a muzikanty. Zbytek času je vyplněn kontrolou opevnění a přípravou na boj, fyzickou i duchovní.
Antonio, Hernando, Anselm - 25 XP, Hernando - 5 luck
Bratr Anselm, Don Antonio a Don Hernando si společně užívají večeře v hodovní síni. Don Hernando přemýšlí o tom, že by znovu kontaktoval Lilith, aby mu poskytla pomoc v následujícím boji. Najednou je cítit sirný zápach a kde se vzal, tu se vzal, vprostřed síně stojí starý Arab s opicí v rozevlátém thawbu. Jedná se o mudrce, mága, blázna a šprýmaře Nasreddina (tedy, pravděpodobně), který nabízí hrdinům obchod: jeho mocné magické amulety poskytující nezranitelnost v boji, dočasnou nesmrtelnost a obří sílu, výměnou za VŠECHNY zajatce, které se podaří při bitvě u Valencie zajmout. Hrdinové odmítají, což potvrdí bratr Anselm, který starého Araba prokleje svým těžkým anglickým mečem. Arab se rozplyne a jeho opice utíká oknem citadely, spadne z veliké výšky, doplachtí dolů na všechny čtyři, a peláší pryč, neznámo kam. Po Arabovi zbyl jen thawb a sirný zápach.
Večer toho dne se Don Antonio věnuje milostným hrátkám s Donou Isabelou, přičemž jest pravděpodobné, že počali potomka (syna). Manželský pár v ložnici překvapí škorpion skrytý mezi polštáři, kterého don Antonio zkušeně zneškodní dýkou, aniž by přerušil milostný akt. Přežije tak další atentát na svou osobu.
Posledního dne měsíce srpna roku 1150 dorazí k Valencii muslimské vojsko. Pohled je to zároveň děsivý a krásný. Nejprve jsou vidět jen hustá oblaka zvířeného prachu. Pak se nad kopci objeví první praporce, zelené a černé, se zlatými a stříbrnými nápisy, verši z Koránu. Pancíře a zbraně vojska se lesknou v zapadajícím slunci, a řady mohamedánů neberou konce. Obrovské počty vojska jsou však naplno vidět až po setmění, když se vojsko utáboří, a jsou vidět pochodně a táborové ohně. Ústí řeky u moře, vzdálené asi dva kilometry, je obsazeno muslimským loďstvem. Jsou všude.
Obléhání, den 1.
Bratra Anselma napadne plán, jak infiltrovat nepřátelský tábor. Vezme na sebe Nasreddinův thawb a nalíčí se jako starý Arab. Vydá se, nijak se neskrývajíc, k muslimskému ležení. Tam je zastaven třemi velbloudími jezdci. Arabština mu příliš nejde, a tak je do tábora doveden na laně, lapen smyčkou kolem krku. Vyzpovídá jej kapitán stráží, a i když to s ním bylo nahnuté, díky suchému anglickému humoru přesvědčil kapitána, že je vlastně jen neškodný starý poutník. Kapitán nad takovou osobou mávne rukou - svatý válečník Alláhův neposkvrní své válečné poslání masakrováním bezbranných starců. Bratr Anselm se tak infiltruje do tábora, kam svým vzhledem zapadá mezi trén a jiné osoby, které zákonitě doprovází tak veliké vojsko (tanečnice, pohádkáři, fakíři, svatí mužové, vypravěči, žoldáci, kupci a otrokáři). Je svědkem toho, jak je vztyčován emírův stan - v podstatě přenosný palác ze zlata a hedvábí. Dále je svědkem toho, jak se začínají stavět obléhací stroje.
Biskup Juan Velez de Castellanet vysílá ke svému bratranci, Ramonu Berenguerovi, spěšného posla se zprávou, že muslimské vojsko již dorazilo, a aby si pospíšil, pokud možno. Zvědové, které vyslal Don Antonio, se nevrací.
Obléhání, den 2.
Muslimové pilně pracují na obléhacích strojích a žebřících. Bratr Anselm je svědkem příjezdu emíra Abd Al-Múmina ben Alího a jeho syna, Júsufa Abú Jákuba. Pohled je pastvou pro oči, je to monumentální příjezd, emírova družina jsou všechno zkušení válečníci v plné zbroji, nejlepší, jaká je na světě k sehnání. Džihád. Bratr Anselm v táboře shání jakékoli spojence, ale marně. Jeho pokus o kontaktování jednoho z otroků skončil neúspěchem.
K branám Valencie přijíždí vyjednávat emírův syn Júsuf v doprovodu vznešeného tlumočníka. Ten nese velký bílý prapor. "Už se vzdávají" komentuje situaci vtipně Don Hernan. Emírův syn tlumočí své podmínky: slibuje ušetřit všechny, muže, ženy i děti, křesťany, židy i muslimy, pokud bude jeho otci vydána Valencie bez boje. Don Antonio s Donem Hernandem sestoupí z hradeb, aby s emírovým synem vyjednávali, jsou pěšmo. Júsuf odmítá sesednout ze svého koně. Nedohodnou se. Nervozní voják na hradbách po Júsufovi vypálí šipku z kuše, ale mine. Několik desítek lidí chce využít Júsufovy nabídky a opustit Valencii. Don Antonio nechá popravit pět mužů a zbytek nechá zbičovat.
Obléhání, den 3.
Bratr Anselm se v táboře doví, že bude podniknut útok na hradby pod vedením Abdalláha al-Násira, božího válečníka. Vybraných šedesát bojovníků se celý den modlí k Alláhovi před emírovým stanem. Vyzbrojeni jsou jen lehce, při zteči na hradby spoléhají na lana s háky a sílu svých paží. Jejich cílem je obsadit brány a otevřít je. Jinak bratr Anselm v táboře stále nenachází spojence, objeví jen ležení franských žoldnéřů, kteří se k muslimům přidali pro kořist.
Don Hernando je přítomen ve velitelském ležení, které si poblíž hradeb vybudoval Don Antonio. Občerstvuje se vínem a zmožen strašlivým letním vedrem, na chvíli usíná. Ve snu se mu zjeví Lilith, a nabízí mu pomoc, výměnou za život otrokyně, kterou dostal darem. Don Hernando se vzbudí, a uskuteční démončin plán. Podle Lilithina zadání nebohou otrokyni omráčí a utopí v lázni. Strážím tvrdí, že jej napadla, a byl nucen ji zabít. Odměna se nedostavuje hned...
Zatímco se Don Hernando věnuje svým zálibám, na hradbách se po setmění uskuteční boj. Lehce vyzbrojení muslimští mudžahedínové neuspějí, Abdalláh al-Násir je zabit Donem Antoniem, zbytek mudžahedínů pobíjí biskup a valencijští obránci. Překvapivý útok na hradby stál obránce pouhé dva vojáky a pár zraněných. Do rukou dona Antonia se dostává zbraň Hněv Prorokův (scimirar, damage 1k6 + 1, úplně ignoruje zbroj). Po boji tento dokonalý meč věnuje Donu Hernandovi.
Obléhání, den 4.
Několik lidí se pokusí z Valencie uniknout po řece, jsou ale pobiti jezdci na velbloudech.
V noci se do Valencie dostane polomrtvý posel od Ramona Berenguera, don Guilhém de Saint-Gilles (mimochodem slavný trubadúr). Nese špatnou zprávu: Ramon Berenguer shromáždil vojsko v Zaragoze, a při brodění přes řeku Ebro byl napaden početným vojskem pohanských Basků. Jeho vojsko bylo zdecimováno a on má teď dost svých starostí - Valencii nepřijde na pomoc. Jste v tom sami, hrdinové!
Don Antonio vysílá list do Burgosu holubí poštou. Holubovi se podaří zprávu doručit.
Bratr Anselm se dovídá, že muslimové mají plán přepravit část vojska na severní stranu, do kopců, za řeku Turiu, a tam soustředit také další obléhací stroje.
Don Antonio pověří kapitána stráží, aby shromáždil zásoby a prostředky k případnému úniku. Kapitán má za úkol být diskrétní.
Obléhání, den 5.
Nepokoje u židovské čtvrti. Začínají se objevovat první problémy s potravinami. Dav lidí se shromáždí u židovské čtvrti, a dožadují se, aby jim Židé otevřeli sýpky, jinak že prý bude zle. Don Antonio zapůsobi svou autoritou (a také kušníci mířící do davu a čekající na pokyn). Největší řvoun a štváč je umlčen, don Hernando mu vyřízne jazyk. Pro tuto chvíli je po nepokojích, Židé vydají několik pytlů s obilím, a to je rozdáno mezi obyvatele.
Don Hernando zjistí, kde se nachází kniha De Magia Nigra et Profunda a po vyčerpávajícícm vyjednávání s nemocným Israelem ben Yehudou se knihy zmocní. Vevnitř nalezne svitek s kouzlem neviditelnosti (odměna od Lilith).
Bratr Anselm v táboře nepřátel nachází spojence. Spojence? Je jím opice, ošklivá a s nezaměnitelným šklebem, stejná, která přišla do paláce ve Valencii s Nasreddinem. Teď už Anselm opravdu vypadá jako pravý Nasreddin, přičemž se u pohádkáře doví, že Nasreddin je legendární postava šprýmaře, v jiných kulturách ztotožňovaná třeba s Lokim u seveřanů, Anansim u mouřenínů, nebo Opičím bohem v předaleké Indii. Slované mu říkají Krabat, Řekové Hermes a Irové Velký Leprikon. Otázkou je... dokáže tohohle Anselm při své infiltraci využít? Zmůže něco jediný muž proti dvaceti tisícům?
Obléhání, den 6.
Bratr Anselm se dovídá, že dnešního večera má proběhnout masivní útok na hradby Valencie za pomoci žebříků. Začíná ostřelování Valencie obléhacími stroji. Zatím jsou škody minimální, ale je otázkou času, jak se muslimům podaří stroje optimalizovat. Veliký trebuchet ještě postaven není, v odlehlé části tábora se kácí les pro stavbu obléhacích věží.
Don Antonio je muslimským zrádcem informován o tom, že muslimové pod Arabskou čtvrtí potajmu kopou tunely, aby dovnitř vpustili nepřátele. Mladík si vyslouží odměnu 50 maravedií. Kapitán stráže (Juan Alvarez) dostane pokyn zabít každého, kdo se na tomto podílí. Vojáci se ale utrhnou ze řetězu a zmasakrována je celá arabská čtvrť, včetně onoho zrádce. Alvarez si přijde nejen na mladíkových padesát maravedií, ale i na kořist z arabské čtvrti. Uvolněnou čtvrť ihned zaberou uprchlíci, tunely (na kterých museli Arabové pracovat už delší dobu) jsou zavaleny.
XP: Antonio, Hernando, Anselm 30 XP, Hernando - 11 luck.
GM: JFPayne
Dramatis Personae: don Antonio Gutierrez (DenGrasse), don Hernando de Pravia (Bornin), fra Anselm (Standa)
Valencie
20.08.1150 - 07.09.1150
Hlášeny jsou první útoky muslimů na pobřežní vsi a také širší okolí Valencie, což v důsledku znamená, že kdo má nohy, utíká, aby se skryl za mocnými hradbami Valencie, nebo si zachránil život útěkem do bezpečnějších částí iberského poloostrova. Do Valencie přibude mnoho různých uprchlíků. Ve valencijském říčním přístavu zakotví dvě zajímavé lodi. První z nich je válečná galéra rytířů sv. Jana; mezi nimi přibývá do města i bratr Anselm, zhruba šedesátiletý bratr, veterán mnoha válečných tažení, původem z Anglie. V minulosti se přidal ke křížové výpravě, byl přítomen dobytí Lisabonu přede dvěma lety, ale byl ošklivě zraněn. Když se uzdravil, s pomocí Boží, nalodil se na galéru s tím, že bude pokračovat do Jeruzaléma. Ve Valencii se ale seznámil s donem Antoniem, a jako všichni ostatní johanité vyhověl jeho žádosti o pomoc: blíží se muslimské vojsko a zkřížit zbraně s pohany lze i zde, ve Valencii, netřeba kvůli tomu hned plout do Jeruzaléma.
Druhá loď je rovněž galéra, ale původem ze Severní Afriky, z Oránu v Alžíru, plná otroků. Připlul na ní oránský šlechtic a kupec, Mohammed al Arif, který kdysi čile obchodoval s hrabětem Suerem. Zjišťuje však, že od jeho poslední návštěvy se leccos změnilo. Pro dobré vztahy dona Antonia štědře podaruje dvěma otrokyněmi (jednu si ihned "na hraní" zabaví pro sebe don Hernando) a truhlicí plnou vzácných látek. Také donu Antoniovi nabízí pomoc s muslimskou invazí, neboť mezi al-Arífovým klanem a klanem nynějšího vládce Grenady, berbera Abd Al-Múmina ben Alího, existují vleklá nepřátelství a rivalita táhnoucí se hluboko do minulosti. Don Antonio této diplomatické příležitosti výslovně nevyužil, ani ji však neodmítl. Al-Aríf zůstal ve valencijském přístavu několik dní, dokud nerozprodal své cenné zboží, a za přísného dozoru johanitů odplul.
Don Antonio s Donem Hernánem provedou šetření na celní správě přístavu, přičemž odhalí celníka, který prodával informace Izákovi z Ebory. Don Antonio mu slíbí, že se "vrátí zítra", jenže celník využije času k tomu, aby okamžitě opustil město, vědom si toho, že by jej zřejmě nečekal nijak příznivý osud. Stejně jako Izáka z Ebory, který jehož soužení na tomto světě je konečně ukončeno rukou kata, a to smrtí oběšením. Don Hernando se v noci vplíží na náměstí, nikým nezpozorován, odřízne mrtvolu, a zmocní se potenciálně mocného magického komponentu: smyčky oběšence.
Don Antonio vysílá zvědy na jih, přičemž ti se vrátí s informacemi o pohybu muslimského vojska: zbývá jen pár dnů do jeho příjezdu. Později vyslaní zvědové se už nevrátí.
Don Antonio s Donem Hernandem vrací zub svaté Apoleny, přičemž zdejšího zlatníka přesvědčí k vylepšení schránky, která "svatou relikvii" chrání. Farář od sv. Apoleny je tak zaujat novým zlatým zdobením schrány, že relikvii nevěnuje žádnou zvláštní pozornost.
Bratr Anselm, Don Antonio a Don Hernando si společně užívají koupele v římské lázni. Dona Isabela de Aracena je hrubě uražena Hernandovým návrhem, aby se valencijský palác stal místem zaslíbeným pro herce a muzikanty. Zbytek času je vyplněn kontrolou opevnění a přípravou na boj, fyzickou i duchovní.
Antonio, Hernando, Anselm - 25 XP, Hernando - 5 luck
Bratr Anselm, Don Antonio a Don Hernando si společně užívají večeře v hodovní síni. Don Hernando přemýšlí o tom, že by znovu kontaktoval Lilith, aby mu poskytla pomoc v následujícím boji. Najednou je cítit sirný zápach a kde se vzal, tu se vzal, vprostřed síně stojí starý Arab s opicí v rozevlátém thawbu. Jedná se o mudrce, mága, blázna a šprýmaře Nasreddina (tedy, pravděpodobně), který nabízí hrdinům obchod: jeho mocné magické amulety poskytující nezranitelnost v boji, dočasnou nesmrtelnost a obří sílu, výměnou za VŠECHNY zajatce, které se podaří při bitvě u Valencie zajmout. Hrdinové odmítají, což potvrdí bratr Anselm, který starého Araba prokleje svým těžkým anglickým mečem. Arab se rozplyne a jeho opice utíká oknem citadely, spadne z veliké výšky, doplachtí dolů na všechny čtyři, a peláší pryč, neznámo kam. Po Arabovi zbyl jen thawb a sirný zápach.
Večer toho dne se Don Antonio věnuje milostným hrátkám s Donou Isabelou, přičemž jest pravděpodobné, že počali potomka (syna). Manželský pár v ložnici překvapí škorpion skrytý mezi polštáři, kterého don Antonio zkušeně zneškodní dýkou, aniž by přerušil milostný akt. Přežije tak další atentát na svou osobu.
Posledního dne měsíce srpna roku 1150 dorazí k Valencii muslimské vojsko. Pohled je to zároveň děsivý a krásný. Nejprve jsou vidět jen hustá oblaka zvířeného prachu. Pak se nad kopci objeví první praporce, zelené a černé, se zlatými a stříbrnými nápisy, verši z Koránu. Pancíře a zbraně vojska se lesknou v zapadajícím slunci, a řady mohamedánů neberou konce. Obrovské počty vojska jsou však naplno vidět až po setmění, když se vojsko utáboří, a jsou vidět pochodně a táborové ohně. Ústí řeky u moře, vzdálené asi dva kilometry, je obsazeno muslimským loďstvem. Jsou všude.
Obléhání, den 1.
Bratra Anselma napadne plán, jak infiltrovat nepřátelský tábor. Vezme na sebe Nasreddinův thawb a nalíčí se jako starý Arab. Vydá se, nijak se neskrývajíc, k muslimskému ležení. Tam je zastaven třemi velbloudími jezdci. Arabština mu příliš nejde, a tak je do tábora doveden na laně, lapen smyčkou kolem krku. Vyzpovídá jej kapitán stráží, a i když to s ním bylo nahnuté, díky suchému anglickému humoru přesvědčil kapitána, že je vlastně jen neškodný starý poutník. Kapitán nad takovou osobou mávne rukou - svatý válečník Alláhův neposkvrní své válečné poslání masakrováním bezbranných starců. Bratr Anselm se tak infiltruje do tábora, kam svým vzhledem zapadá mezi trén a jiné osoby, které zákonitě doprovází tak veliké vojsko (tanečnice, pohádkáři, fakíři, svatí mužové, vypravěči, žoldáci, kupci a otrokáři). Je svědkem toho, jak je vztyčován emírův stan - v podstatě přenosný palác ze zlata a hedvábí. Dále je svědkem toho, jak se začínají stavět obléhací stroje.
Biskup Juan Velez de Castellanet vysílá ke svému bratranci, Ramonu Berenguerovi, spěšného posla se zprávou, že muslimské vojsko již dorazilo, a aby si pospíšil, pokud možno. Zvědové, které vyslal Don Antonio, se nevrací.
Obléhání, den 2.
Muslimové pilně pracují na obléhacích strojích a žebřících. Bratr Anselm je svědkem příjezdu emíra Abd Al-Múmina ben Alího a jeho syna, Júsufa Abú Jákuba. Pohled je pastvou pro oči, je to monumentální příjezd, emírova družina jsou všechno zkušení válečníci v plné zbroji, nejlepší, jaká je na světě k sehnání. Džihád. Bratr Anselm v táboře shání jakékoli spojence, ale marně. Jeho pokus o kontaktování jednoho z otroků skončil neúspěchem.
K branám Valencie přijíždí vyjednávat emírův syn Júsuf v doprovodu vznešeného tlumočníka. Ten nese velký bílý prapor. "Už se vzdávají" komentuje situaci vtipně Don Hernan. Emírův syn tlumočí své podmínky: slibuje ušetřit všechny, muže, ženy i děti, křesťany, židy i muslimy, pokud bude jeho otci vydána Valencie bez boje. Don Antonio s Donem Hernandem sestoupí z hradeb, aby s emírovým synem vyjednávali, jsou pěšmo. Júsuf odmítá sesednout ze svého koně. Nedohodnou se. Nervozní voják na hradbách po Júsufovi vypálí šipku z kuše, ale mine. Několik desítek lidí chce využít Júsufovy nabídky a opustit Valencii. Don Antonio nechá popravit pět mužů a zbytek nechá zbičovat.
Obléhání, den 3.
Bratr Anselm se v táboře doví, že bude podniknut útok na hradby pod vedením Abdalláha al-Násira, božího válečníka. Vybraných šedesát bojovníků se celý den modlí k Alláhovi před emírovým stanem. Vyzbrojeni jsou jen lehce, při zteči na hradby spoléhají na lana s háky a sílu svých paží. Jejich cílem je obsadit brány a otevřít je. Jinak bratr Anselm v táboře stále nenachází spojence, objeví jen ležení franských žoldnéřů, kteří se k muslimům přidali pro kořist.
Don Hernando je přítomen ve velitelském ležení, které si poblíž hradeb vybudoval Don Antonio. Občerstvuje se vínem a zmožen strašlivým letním vedrem, na chvíli usíná. Ve snu se mu zjeví Lilith, a nabízí mu pomoc, výměnou za život otrokyně, kterou dostal darem. Don Hernando se vzbudí, a uskuteční démončin plán. Podle Lilithina zadání nebohou otrokyni omráčí a utopí v lázni. Strážím tvrdí, že jej napadla, a byl nucen ji zabít. Odměna se nedostavuje hned...
Zatímco se Don Hernando věnuje svým zálibám, na hradbách se po setmění uskuteční boj. Lehce vyzbrojení muslimští mudžahedínové neuspějí, Abdalláh al-Násir je zabit Donem Antoniem, zbytek mudžahedínů pobíjí biskup a valencijští obránci. Překvapivý útok na hradby stál obránce pouhé dva vojáky a pár zraněných. Do rukou dona Antonia se dostává zbraň Hněv Prorokův (scimirar, damage 1k6 + 1, úplně ignoruje zbroj). Po boji tento dokonalý meč věnuje Donu Hernandovi.
Obléhání, den 4.
Několik lidí se pokusí z Valencie uniknout po řece, jsou ale pobiti jezdci na velbloudech.
V noci se do Valencie dostane polomrtvý posel od Ramona Berenguera, don Guilhém de Saint-Gilles (mimochodem slavný trubadúr). Nese špatnou zprávu: Ramon Berenguer shromáždil vojsko v Zaragoze, a při brodění přes řeku Ebro byl napaden početným vojskem pohanských Basků. Jeho vojsko bylo zdecimováno a on má teď dost svých starostí - Valencii nepřijde na pomoc. Jste v tom sami, hrdinové!
Don Antonio vysílá list do Burgosu holubí poštou. Holubovi se podaří zprávu doručit.
Bratr Anselm se dovídá, že muslimové mají plán přepravit část vojska na severní stranu, do kopců, za řeku Turiu, a tam soustředit také další obléhací stroje.
Don Antonio pověří kapitána stráží, aby shromáždil zásoby a prostředky k případnému úniku. Kapitán má za úkol být diskrétní.
Obléhání, den 5.
Nepokoje u židovské čtvrti. Začínají se objevovat první problémy s potravinami. Dav lidí se shromáždí u židovské čtvrti, a dožadují se, aby jim Židé otevřeli sýpky, jinak že prý bude zle. Don Antonio zapůsobi svou autoritou (a také kušníci mířící do davu a čekající na pokyn). Největší řvoun a štváč je umlčen, don Hernando mu vyřízne jazyk. Pro tuto chvíli je po nepokojích, Židé vydají několik pytlů s obilím, a to je rozdáno mezi obyvatele.
Don Hernando zjistí, kde se nachází kniha De Magia Nigra et Profunda a po vyčerpávajícícm vyjednávání s nemocným Israelem ben Yehudou se knihy zmocní. Vevnitř nalezne svitek s kouzlem neviditelnosti (odměna od Lilith).
Bratr Anselm v táboře nepřátel nachází spojence. Spojence? Je jím opice, ošklivá a s nezaměnitelným šklebem, stejná, která přišla do paláce ve Valencii s Nasreddinem. Teď už Anselm opravdu vypadá jako pravý Nasreddin, přičemž se u pohádkáře doví, že Nasreddin je legendární postava šprýmaře, v jiných kulturách ztotožňovaná třeba s Lokim u seveřanů, Anansim u mouřenínů, nebo Opičím bohem v předaleké Indii. Slované mu říkají Krabat, Řekové Hermes a Irové Velký Leprikon. Otázkou je... dokáže tohohle Anselm při své infiltraci využít? Zmůže něco jediný muž proti dvaceti tisícům?
Obléhání, den 6.
Bratr Anselm se dovídá, že dnešního večera má proběhnout masivní útok na hradby Valencie za pomoci žebříků. Začíná ostřelování Valencie obléhacími stroji. Zatím jsou škody minimální, ale je otázkou času, jak se muslimům podaří stroje optimalizovat. Veliký trebuchet ještě postaven není, v odlehlé části tábora se kácí les pro stavbu obléhacích věží.
Don Antonio je muslimským zrádcem informován o tom, že muslimové pod Arabskou čtvrtí potajmu kopou tunely, aby dovnitř vpustili nepřátele. Mladík si vyslouží odměnu 50 maravedií. Kapitán stráže (Juan Alvarez) dostane pokyn zabít každého, kdo se na tomto podílí. Vojáci se ale utrhnou ze řetězu a zmasakrována je celá arabská čtvrť, včetně onoho zrádce. Alvarez si přijde nejen na mladíkových padesát maravedií, ale i na kořist z arabské čtvrti. Uvolněnou čtvrť ihned zaberou uprchlíci, tunely (na kterých museli Arabové pracovat už delší dobu) jsou zavaleny.
XP: Antonio, Hernando, Anselm 30 XP, Hernando - 11 luck.
-
DenGrasse
- Princeps Penna
- Příspěvky: 884
- Registrován: 1. 12. 2008 16.40
- Bydliště: Ryovora
Re: Aquelarre
Dopis dona Antonia králi Alfonsovi
.....................................................................................................................................
Don Alfonso d´Ivrea, Imperator totuis Hispaniae, rex Castilia et Leonus, princeps Asturia et cetera, et cetera.
Můj milovaný pane a chlebodárče!
Vzpomínám s láskou na dny strávené u dvora v Burgosu pod Tvou ochranou a užívajíc Tvého dobrodiní. Obdržel jsem Tvé dopisy, doručené donem Hernandem de Pravia i další s kondolencí ke smrti mého milovaného pána a přítele, hraběte Suera de Aracena. Jeho smrt jest strašlivou ztrátou jak pro jeho blízké, tak pro celé křesťanstvo v obou Hispániich.
Již tedy víš, že správcovství domu Aracena i panství Valencie přešlo na dědičku hraběte Suera, jeho sestru doňu Isabelu de Aracena, jejímž jménem jej vykonávám já jako její manžel. Kéž mi Bůh dopomůže, abych všem svým povinnostem dostál alespoň z poloviny tak dobře, jako zesnulý hrabě.
Co se týče ožehavé otázky lenní závislosti, připomínám, že za doby El Cida Campeadora byla Valencie samostatným královstvím, jehož existenci uznávaly i všechny křesťanské státy. Současná situace je však komplikovaná z mnoha důvodů. Při našem dobytí Valencie před dvěma lety se významně angažoval barcelonský hrabě Ramon Berenguer, jemuž hrabě Suero dlužil značnou sumu, která dosud nebyla splacena. V rámci této splátky přijal zesnulý hrabě politickou nutnost a přislíbil, že složí Ramonu Berenguerovi vazalský slib. Než to však mohl učinit, stihla jej smrt rukou zákeřného vraha.
Jako jeho nástupce jsem převzal i tento jeho závazek, který měl být ovšem stvrzen až poté, co Ramon Berenguer se svými vojsky pomůže vyřešit naši nejnovější nepříjemnost, představovanou muslimským vojskem, které před třemi dny Valencii oblehlo (zdařilý náčrtek vojska před hradbami přikládám). To se však nestane, neboť jsem obdržel zprávu, že vojsko Ramona Berenguera bylo u Zaragozy rozprášeno Basky. V dané situaci je zde tedy příležitost, které se. můj pane, můžeš chopit! Přitáhneš-li nám na pomoc se svým neporazitelným vojskem a zbavíš nás dotěrných muslimů (viz náčrtek), nic nebude bránit tomu, abych ti mohl za Valencii a dům Aracena složit lenní slib. Je však třeba jednat opatrně, neb ve městě je přítomen biskup Juan Velez de Castellanet, bratranec Ramona Berenguera, který dohlíží nad jeho zájmy, s početnou družinou.
Spěchej tedy, šlechetný náš zachránče, nechť se mně i Valencii dostane Tvé nekonečné milosti!
Don Antonio Gutiérrez, comes et administrator Valenciae
PS: ten náčrtek je zdařilý, prosím tedy o jeho navrácení.
.....................................................................................................................................
Don Alfonso d´Ivrea, Imperator totuis Hispaniae, rex Castilia et Leonus, princeps Asturia et cetera, et cetera.
Můj milovaný pane a chlebodárče!
Vzpomínám s láskou na dny strávené u dvora v Burgosu pod Tvou ochranou a užívajíc Tvého dobrodiní. Obdržel jsem Tvé dopisy, doručené donem Hernandem de Pravia i další s kondolencí ke smrti mého milovaného pána a přítele, hraběte Suera de Aracena. Jeho smrt jest strašlivou ztrátou jak pro jeho blízké, tak pro celé křesťanstvo v obou Hispániich.
Již tedy víš, že správcovství domu Aracena i panství Valencie přešlo na dědičku hraběte Suera, jeho sestru doňu Isabelu de Aracena, jejímž jménem jej vykonávám já jako její manžel. Kéž mi Bůh dopomůže, abych všem svým povinnostem dostál alespoň z poloviny tak dobře, jako zesnulý hrabě.
Co se týče ožehavé otázky lenní závislosti, připomínám, že za doby El Cida Campeadora byla Valencie samostatným královstvím, jehož existenci uznávaly i všechny křesťanské státy. Současná situace je však komplikovaná z mnoha důvodů. Při našem dobytí Valencie před dvěma lety se významně angažoval barcelonský hrabě Ramon Berenguer, jemuž hrabě Suero dlužil značnou sumu, která dosud nebyla splacena. V rámci této splátky přijal zesnulý hrabě politickou nutnost a přislíbil, že složí Ramonu Berenguerovi vazalský slib. Než to však mohl učinit, stihla jej smrt rukou zákeřného vraha.
Jako jeho nástupce jsem převzal i tento jeho závazek, který měl být ovšem stvrzen až poté, co Ramon Berenguer se svými vojsky pomůže vyřešit naši nejnovější nepříjemnost, představovanou muslimským vojskem, které před třemi dny Valencii oblehlo (zdařilý náčrtek vojska před hradbami přikládám). To se však nestane, neboť jsem obdržel zprávu, že vojsko Ramona Berenguera bylo u Zaragozy rozprášeno Basky. V dané situaci je zde tedy příležitost, které se. můj pane, můžeš chopit! Přitáhneš-li nám na pomoc se svým neporazitelným vojskem a zbavíš nás dotěrných muslimů (viz náčrtek), nic nebude bránit tomu, abych ti mohl za Valencii a dům Aracena složit lenní slib. Je však třeba jednat opatrně, neb ve městě je přítomen biskup Juan Velez de Castellanet, bratranec Ramona Berenguera, který dohlíží nad jeho zájmy, s početnou družinou.
Spěchej tedy, šlechetný náš zachránče, nechť se mně i Valencii dostane Tvé nekonečné milosti!
Don Antonio Gutiérrez, comes et administrator Valenciae
PS: ten náčrtek je zdařilý, prosím tedy o jeho navrácení.
-
DenGrasse
- Princeps Penna
- Příspěvky: 884
- Registrován: 1. 12. 2008 16.40
- Bydliště: Ryovora
Re: Aquelarre
hráno: 8. 6. 2025
čas ve hře: ? 1150
Gamemaster - Standa
Aquelarre: Čert v mošničce
hráli: Diego Blanco (DenGrasse - 20p), Tello Peréz (Kamil - 20p)
Na severozápadním úseku hradeb zbyli po generální muslimské ofenzivě jen dva muži, 16iletý pytlák Tello a veteránský smolař Diego. Jsou už tři dny bez jídla a došla jim voda, tak Diego vyšle Tella dolů z hradeb aby sebral nějaké jídlo na bojišti, což se podaří. Poté zkoumají jak budou hradby bránit při dalším útoku, ale na nic nepřijdou, tak střídavě spí a hlídají. Probudí je cinknutí, jako kdyby někdo zasekl kotvičku o hradby, ale inspekcí ne vedlejším úseku najdou jen dva zakydlené hlídače, z jednoho z nichž vytáhnou zdobený jatagan. Mají za to, že někdo vnikl do města a ztropí poplach, na něž se dostaví sám don Antonio, který je pověří nalezením onoho narušitele.
Pečlivě prozkoumají prostor pod hradbami, až naleznou bezďačku pod neckami, která jim řekne, že viděla čarodějnici s obručemi, jak přeletěla hradby a pokračovala do města. Vydají se za ní, a stopy je zavedou do arabské čtvrti, kdy ve zbořeništi naleznou sabat čarodějek. Ta, kterou sledují, vypadá jako mumie a mluví arabsky, ale pak ženy přejdou do kastilštiny. Vyrozumí, že čekají na znovuzrození Satana, který už "byl položen". V tu chvíli pod dobrodruhy praskne ohořelý trám a zřítí se do trosek plných popela a prachu. Čarodějka je odhalí, ale než se situace vyvine, vajíčka, která nalezl Tello v opuštěném domě, se zčásti rozbijí a černé pukne a něco v tlumoku začne mluvit. Když se Tello chce podívat, je málem ogrilován osmimetrovým plamenem. V panice odhodí tlumok.
Dobrodruzi si nejsou jisti co mají dělat, protože čarodějky na jedné straně chtějí vyvolat Satana, na druhé plánují vyvolat povodně, které spláchnou muslimskou armádu (i s většinou Valencie). Diego se ptá, co je zač ta mumie, ale mu jen odpovězeno, že je to jedna ze sester. Pokusí se jí zatknout, ale jeho odvaha značně utrpí mluvícím kuřetem z Tellovy mošny. Mumie pak prchne přes hradby, umí létat a dva Tellovy šípy se od ní jen odrazí, aniž si všimne.
Poté se zastaví v opuštěném domě, kde Tello vejce našel a Diego zjistí, že jejich hnízdo je tvořeno zlatými drátky (cca 250 gr.).
Postavy se pak dohodnou, že ve Valencii už není bezpečno a jmou se prchat, slezou z hradeb a přeplíží se přes most. Začne hustě pršet a tak uklouznou muslimským hlídkám a dostanou se do kopců.
čas ve hře: ? 1150
Gamemaster - Standa
Aquelarre: Čert v mošničce
hráli: Diego Blanco (DenGrasse - 20p), Tello Peréz (Kamil - 20p)
Na severozápadním úseku hradeb zbyli po generální muslimské ofenzivě jen dva muži, 16iletý pytlák Tello a veteránský smolař Diego. Jsou už tři dny bez jídla a došla jim voda, tak Diego vyšle Tella dolů z hradeb aby sebral nějaké jídlo na bojišti, což se podaří. Poté zkoumají jak budou hradby bránit při dalším útoku, ale na nic nepřijdou, tak střídavě spí a hlídají. Probudí je cinknutí, jako kdyby někdo zasekl kotvičku o hradby, ale inspekcí ne vedlejším úseku najdou jen dva zakydlené hlídače, z jednoho z nichž vytáhnou zdobený jatagan. Mají za to, že někdo vnikl do města a ztropí poplach, na něž se dostaví sám don Antonio, který je pověří nalezením onoho narušitele.
Pečlivě prozkoumají prostor pod hradbami, až naleznou bezďačku pod neckami, která jim řekne, že viděla čarodějnici s obručemi, jak přeletěla hradby a pokračovala do města. Vydají se za ní, a stopy je zavedou do arabské čtvrti, kdy ve zbořeništi naleznou sabat čarodějek. Ta, kterou sledují, vypadá jako mumie a mluví arabsky, ale pak ženy přejdou do kastilštiny. Vyrozumí, že čekají na znovuzrození Satana, který už "byl položen". V tu chvíli pod dobrodruhy praskne ohořelý trám a zřítí se do trosek plných popela a prachu. Čarodějka je odhalí, ale než se situace vyvine, vajíčka, která nalezl Tello v opuštěném domě, se zčásti rozbijí a černé pukne a něco v tlumoku začne mluvit. Když se Tello chce podívat, je málem ogrilován osmimetrovým plamenem. V panice odhodí tlumok.
Dobrodruzi si nejsou jisti co mají dělat, protože čarodějky na jedné straně chtějí vyvolat Satana, na druhé plánují vyvolat povodně, které spláchnou muslimskou armádu (i s většinou Valencie). Diego se ptá, co je zač ta mumie, ale mu jen odpovězeno, že je to jedna ze sester. Pokusí se jí zatknout, ale jeho odvaha značně utrpí mluvícím kuřetem z Tellovy mošny. Mumie pak prchne přes hradby, umí létat a dva Tellovy šípy se od ní jen odrazí, aniž si všimne.
Poté se zastaví v opuštěném domě, kde Tello vejce našel a Diego zjistí, že jejich hnízdo je tvořeno zlatými drátky (cca 250 gr.).
Postavy se pak dohodnou, že ve Valencii už není bezpečno a jmou se prchat, slezou z hradeb a přeplíží se přes most. Začne hustě pršet a tak uklouznou muslimským hlídkám a dostanou se do kopců.
-
DenGrasse
- Princeps Penna
- Příspěvky: 884
- Registrován: 1. 12. 2008 16.40
- Bydliště: Ryovora
Re: Aquelarre
Nasreddin je legendární postava šprýmaře, v jiných kulturách ztotožňovaná třeba s Lokim u seveřanů, Anansim u mouřenínů, nebo Opičím bohem v předaleké Indii. Slované mu říkají Krabat, Řekové Hermes a Irové Velký Leprikon.
Tohle se mi zdá dost přehnané. Nasreddin je produkt pohádek 13. století, srovnávat ho s dávnými bohy panteonů jako Hermem, Lokim nebo Anansim moc nesedí. O Velkém Leprikonovi jsem nic nenašel. A úplně mimo je Krabat, to je lužickosrbská lokální pověst až z počátku 18. století a s archetypem šprýmaře nemá prakticky nic společného - byl to takový lužickosrbský Faust... u ostatních Slovanů není vůbec známý.
Tohle se mi zdá dost přehnané. Nasreddin je produkt pohádek 13. století, srovnávat ho s dávnými bohy panteonů jako Hermem, Lokim nebo Anansim moc nesedí. O Velkém Leprikonovi jsem nic nenašel. A úplně mimo je Krabat, to je lužickosrbská lokální pověst až z počátku 18. století a s archetypem šprýmaře nemá prakticky nic společného - byl to takový lužickosrbský Faust... u ostatních Slovanů není vůbec známý.
-
DenGrasse
- Princeps Penna
- Příspěvky: 884
- Registrován: 1. 12. 2008 16.40
- Bydliště: Ryovora
Re: Aquelarre
A co se týče toho diskutovaného Toleda, tažení na něj je zaznamenáno i v Suerově deníku...