Čechy 13. století - reálie

[DenGrasse]

K odpustkům:

Klášter ve Vyšším Brodě
O postupu prací svědčí dále řada odpustkových listin. Dne 11. června 1292 udělili biskupové Friedrich z Chiemsee a Heinrich z Lavantu klášteru odpustky na pomoc stavbě, která pro velkolepost, s níž byla započata, nemůže být dokončena bez pomoci. V listině je výslovně vzpomenuto „anniversarium dedicationis“. V témže roce vydala v Římě řada církevních hodnostářů vyšebrodskému klášteru odpustkovou listinu pro podporu stavby kostela. Dne 22. dubna 1293 udělil klášteru odpustky pražský biskup Tobiáš, rovněž na podporu výstavby kostela, jenž má být proveden jako nádherné dílo. A konečně v listině z 15. června téhož roku vydali biskupové Heinrich z Merseburka a Bernard z Míšně odpustky těm, kdo přispějí na lustry a jiné potřeby. Odpustky na pomoc ve stavbě klášterních budov udělil dále v listině ze 13. června 1305 biskup Rudger z Botzenu, který ve vyšebrodském klášteře vysvětil čtyři oltáře.

Čili peněžní odpustky se udělovaly už mnohem dřív než za Jana Husa; to co tu popisují určitě nebyla nějaká novota, ale zaběhlá praxe.

[DenGrasse]

Erbovní pověsti:

https://digilib.phil.muni.cz/bitstream/ ... sequence=1

[DenGrasse]

O Tatarech již v minulých letech zjistila leccos papežská špionáž:

Opusťme teraz udalosti a rozhárané pomery v Uhorsku v tridsiatych a na počiatku štyridsiatych rokov 13. storočia. Na tomto mieste považujem za potrebné podať informáciu o cestách dominikánov, zvlášť brata Juliána a jeho spoločníkov na východ, do priestoru strednej Volgy, kde predpokladali existenciu prežívajúcich skupín starých Maďarov, ktorí sa nezúčastnili pohybu na západ a ostali vo svojej pravlasti. Informácie , ktoré z týchto ciest vyplynuli boli obzvlášť cenné z hľadiska možnosti pripraviť sa na predpokladaný tatársky útok. Išlo celkovo o dve cesty. Prvú v rokoch 1234 – 1236 a druhú v rokoch 1237-1238. Nepovažujem za potrebné na tomto mieste podať vyčerpávajúcu informáciu o ich priebehu, skôr by som sa sústredil na ciele a závery, ktoré z nich vyplynuli. Takže najprv k cieľom prvej cesty. Dominikán Julián a jeho ďalší traja spolubratia neboli primárne vyslaní získať poznatky o Tatároch. Tí v tom čase nepredstavovali pre Uhorsko a jeho obyvateľov žiadne bezprostredné nebezpečenstvo. Julián mal skôr za úlohu nájsť Maďarov, ktorí ako sa predpokladalo ostali na východe a nezúčastnili sa ovládnutia Karpatsko-dunajskej kotliny. Vyústením misie malo byť pokresťančenie týchto skupín. Po namáhavej ceste, ktorá viedla cez Konštantínopol, Pričiernomorské stepi až do Privolžského Bulharska na sútoku Volgy a Kamy sa brat Julián stretol so ženou, ktorá hovorila plynulou maďarčinou. V nasledujúcom období na priľahlých územiach sa potvrdila domnienka o existencii maďarského etnika na východe. Cez Riazaň, Suzdaľ, Vladimír a Poľsko sa Julián vrátil do Uhorska v decembri 1236. Správa o ceste bola spísaná jeho predstaveným, bratom Richardom a bola zaznamenaná v kódexe z 13. storočia vo Vatikánskej bibliotéke. Priebeh a okolnosti stretnutia s Maďarmi žijúcimi na východe opísal brat Richard nasledovne: „V jednom veľkom meste, z ktorého vraj odpochodovalo päťdesiattisíc ozbrojencov, našiel brat jednu maďarskú ženu, ktorá bola z krajiny, čo on hľadal, odovzdaná mužovi v tých krajoch. Poučila brata o cestách, ktorými by mal ísť, dodávajúc, že za dva denné pochody môže nepochybne nájsť Maďarov, ktorých hľadali, čo sa aj stalo. Našiel ich pri veľkej rieke Ethyl (Volga)... V tejto krajine Maďarov spomenutý brat našiel Tatárov a vyslanca tatárskeho vojvodu, ktorý vedel po maďarsky, rusky, kumánsky, nemecky, saracénsky a tatársky; povedal, že vojsko Tatárov, ktoré bolo vtedy odtiaľ na päť denných pochodov, chce ísť proti Nemecku, očakávajú však vojsko, ktoré vyslali na zničenie Peržanov.“(R. Marsina, 2008, s. 29) Ako vyplýva z druhej časti citovanej výpovede brata Juliána, cesta na východ priniesla aj cennú informáciu ohľadom chystaného tatárskeho útoku do centrálnej Európy. Keď pápež Gregor IX. (1227-1241) dostal správu brata Richarda, povolal Juliána do Ríma a ten tam prišiel asi v marci 1237. Pápeža zaujal nielen priebeh jeho pôvodnej misie, ale aj informácie o Tatároch a ich expanzívnych plánoch. Hlavou cirkvi pohli obavy a možné škody, ktoré by mohli útočníci z východu kresťanským kráľovstvám strednej Európy spôsobiť. Pod dojmom týchto skutočností povzbudil Juliána v uskutočnení druhej cesty (1237-1238), ktorej cieľom už nebolo získanie informácií o Maďaroch a Veľkom Maďarsku. Julián a jeho traja spoločníci sa mali bezvýhradne zamerať na Tatárov a zistiť, čo najviac o ich vojenských plánoch. Správu z tejto druhej cesty zhrnul Julián v liste adresovanom pápežskému legátovi (biskupovi Perugie). V ňom referoval o bojoch Džingischána, o chánovi Ogotajovi, o liste Batu-chána Belovi IV., o chánovom paláci, o vojenstve Mongolov a ich pôvode. O plánoch Tatárov píše Julián takto: „Mnohí hovoria, že je isté, a vojvoda zo Suzdaľu mojím prostredníctvom odkazuje maďarskému kráľovi, že Tatári sa vo dne v noci radia, ako prídu a získajú kresťanské Maďarské kráľovstvo. Hovorí sa, že majú v pláne prísť a vydobyť Rím, aj územie za Rímom.“(R. Marsina, 2008, s. 41) Julián dokonca cituje vlastný text listu Batu-chána Belovi IV. : „Ja Chaym, vyslanec nebeského kráľa, ktorý mi dal moc nad zemou tých, čo sa mu podrobia, povyšovať a potláčať protivníkov, divím sa Ti, kráľ Maďarska, že keď som poslal k Tebe už tridsať ráz vyslancov, prečo si mi z nich ani jedného nevrátil, ani si mi neposlal svojich vyslancov, ani listy. Viem, že si bohatý a mocný kráľ, že máš mnoho vojakov a sám spravuješ veľké kráľovstvo. Preto sa mi ťažko dobrovoľne podriadiš... Dozvedel som sa, že mojich sluhov Kumánov máš pod svojou ochranou, preto Ti rozkazujem, aby si ich ďalej u seba nedržal, aby som sa nestal Tvojím protivníkom kvôli nim; ľahšie je im totiž zachrániť sa ako Tebe, pretože oni sú bez domovov, putujú so stanmi, môžu azda vyviaznuť, ale Ty bývaš v domoch, máš hrady a mestá, ako ujdeš mojim rukám?!“(R. Marsina, 2008, s. 43) Zvlášť druhá cesta bola teda mimoriadne dôležitá s ohľadom na množstvo zaujímavých skutočností a informácií, ktoré o Tatároch priniesla. Napriek tomu, že Julián všetko, čo sa dozvedel posunul k vyšším inštanciám, v Uhorsku bola vážnosť situácie zľahčovaná, boli spochybňované bojové schopnosti Tatárov, podcenila sa príprava vojska a zabezpečenie strategických vstupov do krajiny. Trestuhodné premrhanie času, ktorý bol využitý na stupňovanie vnútorných sporov, bolo jedným z hlavných dôvodov budúcej vojenskej porážky. Vráťme sa však späť k vlastnému opisu vpádu Tatárov do Uhorska a pristavme sa na chvíľu pri ich pôvode a vojenských zručnostiach, s ktorými vydobyli tak ohromné územia.

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=257&t=3412

[Leif]

Jaký byl vztah počtu obyvatel a počtu ozbrojenců

*Vojenské dějiny Československa zvažují, že ve 13. stol. byl schopen český král postavit vojsko o síle 5 – 6 tis. těžkooděných jezdců a celkové vojsko zemské hotovosti okolo 25 tis. bojovníků (zejména neobrněných venkovanů). Ve výjimečných případech bylo možné najmout 1 – 2 tis. námezdních rytířů ze okolních zemí.

Našel jsem článek, který tomu přibližně odpovídá.

Text od Ectheliona
http://drakkar.sk/47/stredoveke-realie- ... svetu.html

Pro hraní je důležité znát vojenské síly jednotlivých království a území, protože bitva může být zajímavým zpestřením hry nebo může být přímo součástí zápletky. K tomu je potřeba se podívat na rozlohy území a počty obyvatel. Pokud se budeme bavit o našem středověku nebo fantasy, které se odehrává v oblastech zhruba na úrovni české kotliny, pak lze pro zjednodušení říct, že území zhruba o rozloze Čech (tedy 52 065 km2) bude mít kolem půl milionu obyvatel. Morava, která je zhruba poloviční (22 348 km2), měla zhruba polovinu obyvatel, tedy čtvrt milionu.
Jde o údaj z roku 1100, ale počty obyvatel během středověku i historie obecně velice kolísaly. Mezi lety 400–1000 byly počty obyvatel stabilní na nízké úrovni (udržoval se stálý malý počet obyvatel), mezi lety 1000–1250 došlo díky změnám v zemědělství k populační explozi a počty výrazně rostly, 1250 –1350 se pak udržovaly na nové vysoké úrovni, než mezi lety 1350 - 1420 došlo k ostrému propadu počtu obyvatel, který se stabilizoval až v období 1420–1470 zase na nízké úrovni. Poté se až do šestnáctého století počet obyvatel postupně a stabilně zvyšoval. V roce 1250 (na vrcholu populační exploze) bylo v Čechách asi 830 000 lidí, na Moravě opět zhruba polovina tohoto počtu.
Abych se nyní vrátil k otázce počtu vojsk: po prostudování více zdrojů jsem si pro sebe udělal zjednodušující rovnici, která říká, že země může postavit do války maximálně 1 těžkooděného jezdce asi na 110 obyvatel, 1 lehkooděného jezdce také na 110 obyvatel a 1 pěšáka asi na 55 obyvatel. V případě českého království kolem roku 1100 to tak vypadá na asi 7 000 těžkooděných jezdců, 7 000 lehkooděných a 13 500 pěších z Čech a Moravy. Jde o největší možné vojsko po svolání celé zbrojné hotovosti, což se stávalo jen velmi výjimečně (tedy okolo 27 000 mužů). Takovou armádu bylo velmi náročné zásobovat a udržet v poli, proto historicky české vojsko v tomto období čítalo zpravidla okolo 15–18 000 bojovníků.

[DenGrasse]

K počtu obyvatelstva z diplomové práce ČR v historicko-demografických souvislostech:

"Území českých zemí bylo podle archeologických nálezů osídleno jiţ ve starší době kamenné, avšak první odhady o počtu obyvatelstva jsou prováděny teprve k příchodu slovanského obyvatelstva ve 4. -6. století. Ačkoliv se odhady různí, lze se přiklonit k Matiegkově (1917) odhadu 200 – 300 tisíc obyvatel na území dnešních Čech. Vzhledem k době, ve které byl odhad učiněn, je reálnější horní hranice, jelikoţ pozdější archeologické výzkumy odkryly množství nových nalezišť. Spolu s odhadem 150 tisíc obyvatel na Moravě a ve Slezsku se tak dostaneme k téměř půlmilionové populaci na našem území.
V následujících staletích dochází k postupnému nárůstu obyvatelstva, podle odhadů Matiegky (1917) počet obyvatel Čech do roku 1200 dosáhl 500 až 600 tisíc a k roku 1350 ze zvýšil na 800 tisíc až jeden milion, což však někteří autoři považují za dosti podhodnocené. Choc (1963) odhaduje počet obyvatel Čech k roku 600 na 226 tisíc, k roku 900 na 412 tisíc a k roku 1250 na 830 tisíc."

https://is.muni.cz/th/206904/esf_m/diplomka.pdf

[DenGrasse]

Co dělali Mongolové po dobytí Uher...

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=257&t=6104