Victor: Elf power forever!
Napsal: 15. 7. 2014 21.58
Airframe: YKM-760
Věc: Převzetí převáženého carga z letu YKM-760
Zúčastnění: Tom (trpaslík), Sam (člověk)
Report:
Práce byla zadávána od mým zdrojům neznámého Johnsona, na kterého má kontakt trpaslík Tom. Tom mě přizval do běhu, kdy mi nabídl 20 000 minus výdaje. Nabídka to byla zajímavá, ale vzhledem k povaze carga, která později vyšla najevo, neadekvátně podceněná, tak si říkám, jestli Tom náhodou není žid. Jeho zadavatelé moc dobře věděli, co se v letadle bude přepravovat.
Přípravné práce provedl již Tom s nějakým Samem, takže aspoň základní legwork jsem nemusel dělat. Po celou dobu mi ale připadala celá akce až moc dobře sesynchronizovaná a skoro jako ukázkový příklad nastražené léčky. Byly potřeba papíry? Tom zařídil. Synchronizace plánu jako týmu? Tom pořeší všechno a neptejte se jak. Kdybychom spolu už neběhali, považoval bych to za učebnicovou ukázku toho, čemu jsem kdysi říkal Dead-trap run - a že jsem jich za svoji kariéru několik sám přichystal. Možná jsem ale jen zbytečně paranoidní (být na druhé straně barikády je opravdu nezvyk) a dnešní generace runnerů je prostě jen nebetyčně zhýčkaná.
Na letišti jako takovém nebyl problém, dokonce tam měli životem zkroušenou vrátnou, s kterou stačilo prohodit pár vřelých slov, pozvat ji na její kafe a už jsem měl přístup ke všem klíčům. Kdybych jí pozval na nutri-colu z automatu, tak by mi i půjčila klíče od krytu civilní obrany. Ona sama je jasnou ukázkou toho, proč elfí rasa vždycky byla, je a bude nadřazená tomu lidskému póvlu. Lidská žena, která už jen vzpomíná na zašlé zbytky krásy a mládí a dokáže ji oblbnout krutost zahalená do krásných slovíček, si nezaslouží nic jiného, než aby byla zneužita, využita a odhozena. Žádná elfka by nikdy nenaletěla na tak nízký trik.
Co se jevilo trochu víc jako problém byla přítomnost skinheadské doprovodné ochranky s probuzeným přerostlým čoklem, nicméně moment překvapení, precizní timing a profesionalita byly zbraně, které byly na naší straně a které jasně určily výsledek střetu. Bohužel, spolurunner Sam jasně ukázal, že je to pouhý černý člověk, když místo zastřelení protivníka se s ním začal prát a zbytečně protáhl výměnu, která měla být čistá a jasná. Prostě klasický unter-meta.
Tom vyřídil piloty a já se Samem jsme šli do letadla. Sam zafungoval přesně jako orkové v Tirské armádě, za což mu všechna čest, i když je to jen člověk. Vychytal úvodní salvy a stejně dokázal všechny vylikvidovat. Na mě zbyla hlavně koncová rána a otevření spodních dveří.
Bohužel se ukázalo, že Sam nezná přísloví když se kácí les, lítají třísky. Ti lidé byli evidentně jeho první mokrá práce a byl z toho poněkud rozhozený, což ve spojení s adrenalinem vypadalo tak, že si chtěl na mě otvírat hubu a diktovat postup (a co nejhorší – řešit následky v době, kdy jsme potřebovali co nejrychleji vypadnout), tak jsem ho musel pár nadávkami zchladit. Budu si muset na něj vymyslet nějaké specifické nadávky, protože větné variace na téma „nebuď píča“ jsou v každé druhé rapperské rádoby skladbě a obávám se, že příště by se už mohly minout účinkem. Na tyhle unter-meta je potřeba mít vždycky po ruce bič a držet je zkrátka.
Letecké cargo mi ale přineslo jedno velice podstatné překvapení. Věděli jsme sice, že v bednách jsou Amazonské vzorky, ale z jedné bedny se dostala ven jakási metavarianta nobilis. V tu chvíli se ve mě zpěnila krev a moc dobře jsem věděl, že téhle bytosti musím pomoct jak nejvíc to bude v mých silách. Jedná se o členku prastarého kmene pocházejícího odněkud z And, která naprosto nemůže přežít v naší civilizaci. Alergická prakticky na jakoukoliv civilizační látku, neschopná konzumovat technickou nutrisoju, chřadnoucí při nedostatku slunečního svitu a to vůbec nemluvím o absenci kulturního rozhledu západní civilizace a zcela exotickém vzezření, které jasně upoutává pozornost.
Vzhledem k tomu, že jsme se seznámili na Den Nezávislosti, dal jsem jí jméno Independence, zkráceně Indie. Indie jsem odvezl k sobě domů, při čemž mi asistoval Tom, který se ale po chvíli začal chovat jako osina v prdeli. Moc dobře věděl, že se o Indie starám, že ji chci pomoct, furt říkal, že ani jemu to není jedno, ale pořád akorát navrhoval, ať ji zabijeme a neděláme si zbytečné nepříjemnosti. Snažil jsem se svůj vztek držet na uzdě, ale už jsem mu málem řekl, že mi připomíná tchýni. Tchýně taky pořád kéruje kolem, místo aby byla aspoň trochu nápomocná.
Sice jsme se zhádali, ale než stihlo dojít na jadrnější slova nebo rovnou na nože, pochopil Tom jak to v současné situaci vidím a přinejmenším sklapl. Jestli mi nakonec skutečně pomůže ještě netuším, teď v kuchyni žere moje zásoby racionální stravy, ale aspoň na mě nepokřikuje ty jeho negativistický a nekonstruktivní komentáře. Ještě, že se mi sem nenakvartýroval i ten Sam, to už bych byl vážně vzteky bez sebe. Až tohle skončí, budu mít s Tomem rozhovor na téma můj dům není tvůj hrad.
Ohledně Indie jsem zatím ve spojení s Chrissem a řešíme situaci. S udržování Indie při životě ale pod sedativy mi pomáhá můj doktor Yi a je dost těžké udržet stav věcí tak, aby se Tom nesetkal ani s jedním z nich, ale zatím se daří.
Dost se těším, až tenhle bordel vyřeším a pojedu za Elissou. Teď jsou tady ale ještě úkoly, které musí být vykonány...
Morální monolog
Občas jsme museli vést bitvy o kterých jsme věděli, že je nemůžeme vyhrát. Občas vedeme bitvy, o jejichž vítězstvích máme silné pochybnosti. Občas potáhneme do bitev končících Pyrrhovým vítězstvím. Ale mnohdy chceme vést bitvy proti celému světu.
Ty bitvy nám samotným nikdy nepřinesou nic dobrého. Ne teď. Možná ani ne za rok. Ale i sama vůle stát rovně, být věrný svým zásadám a rvát se o své, pro své a za své z nás dělá to, co jsme. Nejlepší ze všech ras. Jsme Elita...
JSME NOBILIS.
Věc: Převzetí převáženého carga z letu YKM-760
Zúčastnění: Tom (trpaslík), Sam (člověk)
Report:
Práce byla zadávána od mým zdrojům neznámého Johnsona, na kterého má kontakt trpaslík Tom. Tom mě přizval do běhu, kdy mi nabídl 20 000 minus výdaje. Nabídka to byla zajímavá, ale vzhledem k povaze carga, která později vyšla najevo, neadekvátně podceněná, tak si říkám, jestli Tom náhodou není žid. Jeho zadavatelé moc dobře věděli, co se v letadle bude přepravovat.
Přípravné práce provedl již Tom s nějakým Samem, takže aspoň základní legwork jsem nemusel dělat. Po celou dobu mi ale připadala celá akce až moc dobře sesynchronizovaná a skoro jako ukázkový příklad nastražené léčky. Byly potřeba papíry? Tom zařídil. Synchronizace plánu jako týmu? Tom pořeší všechno a neptejte se jak. Kdybychom spolu už neběhali, považoval bych to za učebnicovou ukázku toho, čemu jsem kdysi říkal Dead-trap run - a že jsem jich za svoji kariéru několik sám přichystal. Možná jsem ale jen zbytečně paranoidní (být na druhé straně barikády je opravdu nezvyk) a dnešní generace runnerů je prostě jen nebetyčně zhýčkaná.
Na letišti jako takovém nebyl problém, dokonce tam měli životem zkroušenou vrátnou, s kterou stačilo prohodit pár vřelých slov, pozvat ji na její kafe a už jsem měl přístup ke všem klíčům. Kdybych jí pozval na nutri-colu z automatu, tak by mi i půjčila klíče od krytu civilní obrany. Ona sama je jasnou ukázkou toho, proč elfí rasa vždycky byla, je a bude nadřazená tomu lidskému póvlu. Lidská žena, která už jen vzpomíná na zašlé zbytky krásy a mládí a dokáže ji oblbnout krutost zahalená do krásných slovíček, si nezaslouží nic jiného, než aby byla zneužita, využita a odhozena. Žádná elfka by nikdy nenaletěla na tak nízký trik.
Co se jevilo trochu víc jako problém byla přítomnost skinheadské doprovodné ochranky s probuzeným přerostlým čoklem, nicméně moment překvapení, precizní timing a profesionalita byly zbraně, které byly na naší straně a které jasně určily výsledek střetu. Bohužel, spolurunner Sam jasně ukázal, že je to pouhý černý člověk, když místo zastřelení protivníka se s ním začal prát a zbytečně protáhl výměnu, která měla být čistá a jasná. Prostě klasický unter-meta.
Tom vyřídil piloty a já se Samem jsme šli do letadla. Sam zafungoval přesně jako orkové v Tirské armádě, za což mu všechna čest, i když je to jen člověk. Vychytal úvodní salvy a stejně dokázal všechny vylikvidovat. Na mě zbyla hlavně koncová rána a otevření spodních dveří.
Bohužel se ukázalo, že Sam nezná přísloví když se kácí les, lítají třísky. Ti lidé byli evidentně jeho první mokrá práce a byl z toho poněkud rozhozený, což ve spojení s adrenalinem vypadalo tak, že si chtěl na mě otvírat hubu a diktovat postup (a co nejhorší – řešit následky v době, kdy jsme potřebovali co nejrychleji vypadnout), tak jsem ho musel pár nadávkami zchladit. Budu si muset na něj vymyslet nějaké specifické nadávky, protože větné variace na téma „nebuď píča“ jsou v každé druhé rapperské rádoby skladbě a obávám se, že příště by se už mohly minout účinkem. Na tyhle unter-meta je potřeba mít vždycky po ruce bič a držet je zkrátka.
Letecké cargo mi ale přineslo jedno velice podstatné překvapení. Věděli jsme sice, že v bednách jsou Amazonské vzorky, ale z jedné bedny se dostala ven jakási metavarianta nobilis. V tu chvíli se ve mě zpěnila krev a moc dobře jsem věděl, že téhle bytosti musím pomoct jak nejvíc to bude v mých silách. Jedná se o členku prastarého kmene pocházejícího odněkud z And, která naprosto nemůže přežít v naší civilizaci. Alergická prakticky na jakoukoliv civilizační látku, neschopná konzumovat technickou nutrisoju, chřadnoucí při nedostatku slunečního svitu a to vůbec nemluvím o absenci kulturního rozhledu západní civilizace a zcela exotickém vzezření, které jasně upoutává pozornost.
Vzhledem k tomu, že jsme se seznámili na Den Nezávislosti, dal jsem jí jméno Independence, zkráceně Indie. Indie jsem odvezl k sobě domů, při čemž mi asistoval Tom, který se ale po chvíli začal chovat jako osina v prdeli. Moc dobře věděl, že se o Indie starám, že ji chci pomoct, furt říkal, že ani jemu to není jedno, ale pořád akorát navrhoval, ať ji zabijeme a neděláme si zbytečné nepříjemnosti. Snažil jsem se svůj vztek držet na uzdě, ale už jsem mu málem řekl, že mi připomíná tchýni. Tchýně taky pořád kéruje kolem, místo aby byla aspoň trochu nápomocná.
Sice jsme se zhádali, ale než stihlo dojít na jadrnější slova nebo rovnou na nože, pochopil Tom jak to v současné situaci vidím a přinejmenším sklapl. Jestli mi nakonec skutečně pomůže ještě netuším, teď v kuchyni žere moje zásoby racionální stravy, ale aspoň na mě nepokřikuje ty jeho negativistický a nekonstruktivní komentáře. Ještě, že se mi sem nenakvartýroval i ten Sam, to už bych byl vážně vzteky bez sebe. Až tohle skončí, budu mít s Tomem rozhovor na téma můj dům není tvůj hrad.
Ohledně Indie jsem zatím ve spojení s Chrissem a řešíme situaci. S udržování Indie při životě ale pod sedativy mi pomáhá můj doktor Yi a je dost těžké udržet stav věcí tak, aby se Tom nesetkal ani s jedním z nich, ale zatím se daří.
Dost se těším, až tenhle bordel vyřeším a pojedu za Elissou. Teď jsou tady ale ještě úkoly, které musí být vykonány...
Morální monolog
Občas jsme museli vést bitvy o kterých jsme věděli, že je nemůžeme vyhrát. Občas vedeme bitvy, o jejichž vítězstvích máme silné pochybnosti. Občas potáhneme do bitev končících Pyrrhovým vítězstvím. Ale mnohdy chceme vést bitvy proti celému světu.
Ty bitvy nám samotným nikdy nepřinesou nic dobrého. Ne teď. Možná ani ne za rok. Ale i sama vůle stát rovně, být věrný svým zásadám a rvát se o své, pro své a za své z nás dělá to, co jsme. Nejlepší ze všech ras. Jsme Elita...
JSME NOBILIS.