Myška: ve víru magie a gamblingu
Napsal: 15. 7. 2014 21.56
Runnerské hazardní snažení
Tak jsem slyšela, že Johnsonové si dávají srazy po zapadlých putykách nebo v opuštěných industriálních halách. Aspoň to tak ukazujou ve věčných shadowrunnerských seriálech (hmmm, poslední díl Sukie Flower byl fakt epes). Ne tak můj první Johnson. Ten si naplánoval dostaveníčko v downtownském divadle.
Divadlo v Downtownu je taková hromada kamení, uvnitř je jenom jedna scéna, která mnohdy nemá ani pořádný světelný efekty a s množstvím laserů přejíždějících přes publikum žalostně zaostává i za tou nejposlednější koncertní halou v Redmondu. Zato se sem chodí ve vystajlovaných róbách s velmi efektními účesy (které ale nikdy nepřežijí jízdu na motorce), civí se na nesrozumitelné zpívánky, patetické deklamovánky a non-playback plešaté houslisty.
Opona ani nestačí vyjet nahoru a vy už víte, že se další zhruba hodina ponese ve znamení nudy a historizujícího smradu naftalínových kuliček. Dávaly jakýsi kus Shakespeara, jehož duchovně-obohacující hloubku jsem teda fakt nepobrala. Zato jsem docela přesně pobrala Johnsonovy instrukce.
Se dvěma dalšíma holkama udělat runnerské trio (ještě, že nikoho nenapadlo nám říkat Charlieho andílci) a najít špínu finančního charakteru na jednoho typa z KE Training Academy (finanční náměstek), který ještě s jednou drsno-holkou a jedním buranem z Indiánova jedou ve vyvádění peněz formou subdodávek. Shodou okolností si tahle svatá trojice finančního hříchu půjde přes víkend užívat do Gate´s Casina v Bellevue. A (stejně jako ve všech akčních seriálech); máte na získání infa mrtě málo času, odměna vysoká, riziko neznámé (ale určitě nebezpečné a průserové).
Johnson nám sice nabídl, že bychom mohly zůstat na další půlku představení, ale mě už tlačily lodičky (to víte, půjčovna šatů je sice super, ale nikdy to není úplně impressionnant), takže rychlé sbohem a pak už jsme zamířili Heleniným Jaguárem do Bellevue.
Helena je moje spolurunnerka. Smrdí z ní konzervatismus, ale je v pohodě a navíc má fakt super auto a u powerpointové prezentace je nepřekonatelná svýma zjednodušujícíma hláškama.
Druhá moje spolurunnerka je Ellen, která míchá drogy a pěstuje invazivní probuzené rostliny na ovládnutí světa. Taky dokáže namíchat střevový proposer a bomby v čajových pytlíčcích. Podle Heleny je napojená na teroristické buňky, takže jsme ji začaly přezdívat Bejrůtská Ellen.
Každopádně back to track. Casino velké, ale nechat se tam zaměstnat nebylo tak těžké. Problém potom začal se štěnicemi a odposlechem (Helen někde sehnala levný čínský šmejd, takže štěnice úplně neštěnicovaly). Vlastní run bych radši přešla, protože jsem byla po většinu doby v Casinu nebo u mé nejlepší nedrí kámošky vyhledávala info, ale kromě základních obrysů účetních podvodů nemůžu říct, že bych nějak pochytila, o co šlo.
Venku se navíc začaly kupit mrtvoly, duo Helen & Elen si daly trip v pyžámku a beze zbraní v Jaguáru do Redmondské bojové zóny (a mě ani nepřizvaly), takže pro mě to nakonec skončilo jakýmsi hurá výletem do jednoho paneláku v Redmondu, kde jsme sledovaly nějakou stopu, málem si nechaly dát přes hubu, aby se nakonec ukázalo, že to je všechno k hovnu. Prostě honba za fantomy.
Run jsme nakonec nedodělaly, ale já mám docela slušnej job, dobré vztahy s managery a vůbec. Kdysi jsem jedno Casíno „dala“ během tří let, teď s Jane rozbijeme bank do půl roku. Jsme přece profesionálky. Už mě začínají svrbět prsty
P.S.: z krupiérů-seniorů tam jsou dvě zajímavé holky. Krásná, milá a hlavně blonďatá Sunshine a pak Kristin, což je zase namyšlená pizda. Od Bejrůtské Elen si musím vysomrovat na Kristin nějaký jed, aby ji vyskákaly beďary a vyrostly vředy, a Sunshine musím pozvat na kafe. Budou z nás super kamarádky. (Samozřejmě že best-of-kámoška jsi ty, Jane, mě je jasné, že tenhle můj deníček stejně hackneš).
Tak jsem slyšela, že Johnsonové si dávají srazy po zapadlých putykách nebo v opuštěných industriálních halách. Aspoň to tak ukazujou ve věčných shadowrunnerských seriálech (hmmm, poslední díl Sukie Flower byl fakt epes). Ne tak můj první Johnson. Ten si naplánoval dostaveníčko v downtownském divadle.
Divadlo v Downtownu je taková hromada kamení, uvnitř je jenom jedna scéna, která mnohdy nemá ani pořádný světelný efekty a s množstvím laserů přejíždějících přes publikum žalostně zaostává i za tou nejposlednější koncertní halou v Redmondu. Zato se sem chodí ve vystajlovaných róbách s velmi efektními účesy (které ale nikdy nepřežijí jízdu na motorce), civí se na nesrozumitelné zpívánky, patetické deklamovánky a non-playback plešaté houslisty.
Opona ani nestačí vyjet nahoru a vy už víte, že se další zhruba hodina ponese ve znamení nudy a historizujícího smradu naftalínových kuliček. Dávaly jakýsi kus Shakespeara, jehož duchovně-obohacující hloubku jsem teda fakt nepobrala. Zato jsem docela přesně pobrala Johnsonovy instrukce.
Se dvěma dalšíma holkama udělat runnerské trio (ještě, že nikoho nenapadlo nám říkat Charlieho andílci) a najít špínu finančního charakteru na jednoho typa z KE Training Academy (finanční náměstek), který ještě s jednou drsno-holkou a jedním buranem z Indiánova jedou ve vyvádění peněz formou subdodávek. Shodou okolností si tahle svatá trojice finančního hříchu půjde přes víkend užívat do Gate´s Casina v Bellevue. A (stejně jako ve všech akčních seriálech); máte na získání infa mrtě málo času, odměna vysoká, riziko neznámé (ale určitě nebezpečné a průserové).
Johnson nám sice nabídl, že bychom mohly zůstat na další půlku představení, ale mě už tlačily lodičky (to víte, půjčovna šatů je sice super, ale nikdy to není úplně impressionnant), takže rychlé sbohem a pak už jsme zamířili Heleniným Jaguárem do Bellevue.
Helena je moje spolurunnerka. Smrdí z ní konzervatismus, ale je v pohodě a navíc má fakt super auto a u powerpointové prezentace je nepřekonatelná svýma zjednodušujícíma hláškama.
Druhá moje spolurunnerka je Ellen, která míchá drogy a pěstuje invazivní probuzené rostliny na ovládnutí světa. Taky dokáže namíchat střevový proposer a bomby v čajových pytlíčcích. Podle Heleny je napojená na teroristické buňky, takže jsme ji začaly přezdívat Bejrůtská Ellen.
Každopádně back to track. Casino velké, ale nechat se tam zaměstnat nebylo tak těžké. Problém potom začal se štěnicemi a odposlechem (Helen někde sehnala levný čínský šmejd, takže štěnice úplně neštěnicovaly). Vlastní run bych radši přešla, protože jsem byla po většinu doby v Casinu nebo u mé nejlepší nedrí kámošky vyhledávala info, ale kromě základních obrysů účetních podvodů nemůžu říct, že bych nějak pochytila, o co šlo.
Venku se navíc začaly kupit mrtvoly, duo Helen & Elen si daly trip v pyžámku a beze zbraní v Jaguáru do Redmondské bojové zóny (a mě ani nepřizvaly), takže pro mě to nakonec skončilo jakýmsi hurá výletem do jednoho paneláku v Redmondu, kde jsme sledovaly nějakou stopu, málem si nechaly dát přes hubu, aby se nakonec ukázalo, že to je všechno k hovnu. Prostě honba za fantomy.
Run jsme nakonec nedodělaly, ale já mám docela slušnej job, dobré vztahy s managery a vůbec. Kdysi jsem jedno Casíno „dala“ během tří let, teď s Jane rozbijeme bank do půl roku. Jsme přece profesionálky. Už mě začínají svrbět prsty
P.S.: z krupiérů-seniorů tam jsou dvě zajímavé holky. Krásná, milá a hlavně blonďatá Sunshine a pak Kristin, což je zase namyšlená pizda. Od Bejrůtské Elen si musím vysomrovat na Kristin nějaký jed, aby ji vyskákaly beďary a vyrostly vředy, a Sunshine musím pozvat na kafe. Budou z nás super kamarádky. (Samozřejmě že best-of-kámoška jsi ty, Jane, mě je jasné, že tenhle můj deníček stejně hackneš).