Helena: Semper Occultus

Moderátor: OneIceOne

Odpovědět
Uživatelský avatar
OneIceOne
Tribunus Militum
Příspěvky: 734
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Helena: Semper Occultus

Příspěvek od OneIceOne »

Recon Failed

Narazit na této straně Atlantiku na někoho, kdo není naprostý kulturní barbar, je o dost obtížnější než v Evropě. Je smutným faktem, že v této oblasti má před typickým středostavovským Američanem přednost i průměrný prodavač z Tottenhamu. Tedy, pokud to není Pakistánec, troll nebo Skot.

O to příjemnější bylo narazit na zaměstnavatele, který se se mnou nechtěl sejít ve špinavé putyce, ale místo toho zamluvil lóži v Marion Oliver McCaw Hall na Krále Leara. Provedení sice poněkud pokulhávalo za londýnskou MacMahonovou inscenací z roku 2049, ale na nejzazší kout anglicky mluvícího světa to bylo více než slušné. Bohužel jsem se musela po přestávce vzdálit; zadaná práce byla poměrně akutní a času nebylo nazbyt. A kromě toho, moje spolurunnerky (strašné slovo, jak jen ti Američani můžou po jazyce tak šlapat) z inscenace bezesporu tak nadšené nebyly.

Celá akce spočívala v nalezení kompromitujících informací na ekonomického náměstka tréningové akademie Knight Errant, což je jedna ze slušnějších amerických korporací. Dotyčný se očividně podvodů neštítil a měl sklony se obklopovat podivnou sortou lidí, s kterými shodou okolností měl ten víkend vyrazit na pařbu do Gate's Casina v Bellevue. Bezesporu tam nejeli jen naházet nakradené peníze do automatů. Úkol vypadal na pohled jednoduše - prostě je tam napícheme a budeme sledovat - provedení ale tak jednoduché nebylo.

Zkrátka a dobře jsme si poněkud nechali uniknou příležitost mezi prsty. Rozdělily jsme se, chyběla nám nezbytná koordinace a ve finále jsme vyrazily s Ellen na zoufalé pronásledování jednoho z podezřelých do Redmondu beze zbraní a jakéhokoliv krytí. Pochopitelně jsme nedosáhly ničeho. Na záznamech sice bylo spousta náznaků, že se v pozadí Knight Errant něco děje, ale bez aspoň trochu věrohodných důkazů to vypadalo jako spekulace. A to přesto, že po tomto víkendu jsem si zatraceně jistá, že dotyčná parta z Knight Errant nejede jen ve finančních machinacích, ale má na krku i vraždu jednoho nepohodlného společníka.

Před dvěma lety by mi za tak zpackanou akci šéf pěkně zpucoval hlavu. Na druhou stranu, pro agresivnější uchopení operace zoufale chyběla palebná síla. Ne zrovna celé komando Special Air Services, ale... aspoň jednoho z nich. Ale začínám si zvykat na to, že základní střelecký výcvik ze Stanfordu je pořád víc, než co má většina mých nových kolegů.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Tribunus Militum
Příspěvky: 734
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Helena: Semper Occultus

Příspěvek od OneIceOne »

Siege of CarFix

Poslední měsíc pro mě nešel zrovna dobře. Po té tahanici s policií, kterou na mně ušil jistý texaský buran, jsem přišla skoro o všechno. Do háje šlo vše, co jsem si v tomhle zatraceném místě vybudovala – identita, veškeré zázemí a skoro všechny peníze. Nicméně bylo třeba setřást stopy a najít si bezpečný úkryt. Ale tam, kde jsem teď, tlusté prsty toho drnohryza nesahají.

Nicméně, potřebovala jsem peníze jako sůl. S pár stovkami nuyenů na kontě jsem měla akorát tak na nudle a pár nábojů. Paní Tseng se nemohla ozvat v lepší chvíli. Zastrčené molo v Everettu je sice podivné místo na briefing mise, ale po pravdě řečeno, už jsem viděla i horší. Kromě mě se dostavil ještě jeden kolega, mladý kluk se sondami a jednoznačným americkým přízvukem jménem Richie. Na rozdíl od jiných individuí, s kterými jsem tady byla nucena dělat, vypadal poměrně schopně, dokázal se přizpůsobit situaci a neměl přemrštěné ego jako většina těch takzvaných „runnerů“. Vsadila bych se o láhev skotské, že musel někdy přičichnout k armádě UCAS. To je dobrá vizitka sama o sobě.

Zadání vypadalo zpočátku jednoduše a absurdně zároveň. Vyplout do mezinárodních vod za úžinu Juliana da Fucy a tam provést čínský rituál. Svěřený Baihu Nightrunner si vzal na starost Richie a rituál já. Zpočátku se nic nestalo, ale po pár minutách se začala zvedat bouře rozměrů, které na zdejší poměry opravdu nejsou normální. Richie ještě zaznamenal, že se našim směrem blíží nějaká loď pašeráckého typu, ale brzy jsme měli plné ruce práce s vlnami na to, abychom se o ni nějak starali.

Dorazili jsme do Everettu a paní Tseng nám zadala druhou část úkolu. Ta loď, která v té době zápasila s bouří, patří CISEN, aztlanské tajné službě, a na palubě má nějakou záhadný kufřík. Našim úkolem bylo ten kufřík Aztékům sebrat a doručit paní Tseng. O zásilku se údajně zajímají další strany, takže se jedná o horký materiál. Asi v ní bylo plutonium nebo ještě něco horšího.

Váhala jsem, zda k práci přibrat ještě někoho dalšího, a nakonec jsem zavolala Samovi. Ten černoch je sice strašně divný, na můj vkus se příliš přátelí s oním drnohryzem z Texasu a navíc má až moc extravagantní manýry, ale po pravdě řečeno, lepší volba nebyla. Přes všechny své nectnosti se umí rvát, má známé mezi místním podsvětím a na rozdíl od většiny lidí, s kterýma jsem tady byla nucena pracovat se nepodělá, když to začne lítat.

Sam byl kupodivu stejně žhavý na peníze jako já, přestože měl podle mého odhadu z posledních runů celkem slušný balík. Ale počítám, že to věren své černé povaze stihnul rozházet za kraviny. Každopádně dorazil asi za půl hodiny. Richie mezi tím napíchnul vysílání lodě a dekódoval, že se spojila s místní aztéckou buňkou. Dost důrazně žádali o posily, až dorazí k molu v Shoreline. Když jsme si se Samem dali dohromady, jaký arsenál má Carlos Saura a jeho poskoci k dispozici, rozhodli jsme se přes veškerá rizika zkusit přepad ještě na moři.

Spojili jsme se s paní Tseng, zda nám nemůže zapůjčit Nightrunner, a k našemu překvapení již byla zapojený do akce taky. Na starosti jej měl můj starý známý, pan Catalyst, jeden z mála profesionálů, s kterýma jsem zde měla možnost spolupracovat. K mému rozčarování se však Catalyst choval stejně, jako jiná runnerská sebranka – odmítl nám říct, jaká je vlastně jeho úloha, a bez ohledu na povětrnostní podmínky vyrazil přímo do průlivu, kde v té době zuřila bouře srovnatelná s tajfuny v Jihočínském moři. Jeho plán byl nicméně ještě absurdnější – chvíli bombardovat Aztéky granátometem a pak se stáhnout. Takovou hovadinu by nevymyslel ani poslední kadet Royal Navy, ale Catalyst na tom trval.

Šance na úspěšnou abordáž se za těchto podmínek blížila nule, ale přesto jsme se to se Samem rozhodli zkusit. Přiblížili jsme se hustým deštěm k aztécké lodi a zahájili zmatenou bitvu. Sotva Aztékové zjistili, že na ně někdo útočí, začali vracet palbu, a jejich arsenál byl o poznání mohutnější. Nějaký hnědý grázl se krčil za těžkým kulometem a snažil se nás potopit při každém přiblížení. Během té zmatené přestřelky mne smetla vlna do moře.

Pak už si moc nepamatuju… probrala jsem se o půl hodiny později na palubě Nightrunneru, kde mně Richie snažil ošetřit. Podle toho, co mi říkal, se mě ten hispánský magor pokusil v moři dorazit. Což se mu málem povedlo. Naštěstí mne Sam vytáhl z vody ven, aspoň myslím.

Aztékovi vysílali SOS a šance na přepadení na moři definitivně zmizela. Potřebovali jsme těžší výzbroj, abychom se mohli pokusit o druhou šanci na pevnině. Domluvila jsem se s Christine, aby mi poslala do přístaviště těžší kalibr – FN HAR pro mne a útočnou brokovnici Mossberg pro Sama. Zbraně dovezl nějaký čínský kluk, a přidal zajímavou informaci – zahlédl, jak se k přístavu v Shoreline blíží podezřelá japonská auta. Třetí komando dorazilo na scénu.

Mí společníci někam zatím zmizeli. Sam se vydal nějak shánět náklaďák, který chtěl použít při přepadu, a Richie zmizel neznámo kam. Nechtěla jsem nechat Japončíků iniciativu, tak jsem jim poslala zprávu, kde budu, a vydala se najít si vhodné pozorovací místo na vlastní pěst.

Sebekriticky musím přiznat, že to byl nejpitomější nápad mého života. Ještě jsem nebyla fit po tom extempore v moři a vyrazila jsem do toho bez krytí. Vlastně jsem se zachovala jako pitomý rekrut po třech týdnech výcviku. Výsledek tomu odpovídal – zapletla jsem se do přestřelky s japonským komandem a probrala se o 36 hodin později na operačním stole na nějaké klinice pochybné pověsti, kterou vede nějaká Samova známá pod krytím boxerského klubu. Sam mně tak údajně donesl poté, co mne našel ležet v krvi pod požárním žebříkem v přístavu. Musela jsem na tom být fakt zle.

Záhadný kufřík nám unikl, bezpečně zaparkovaný v areálu CarFix – centrály aztécké rozvědky. To místo je pevnost, připomíná mi to štáb generála Aidida v Pattani. Přímý útok byl vyloučený, bez letecké podpory by s tím místem měli problém i královští mariňáci. Sam s Richiem nicméně nezaháleli, když už nemohli útočit, tak to místo aspoň sledovali s pomocí sond a chlápků z ulice, které nějak sehnal Sam. Richie dále našel další strany, které se o zásilku zajímají – kromě neznámé japonské korporace to bylo ještě komando indiánů a nějaká americká bezpečností agentura. Asi nějaká tajná akce CIA, FBI by si nenechala náklad plutonia volně běhat po americké půdě. Všichni se motali kolem CarFix a napětí se dalo krájet.

Ještě jsem nebyla úplně fit, ale na válení se na klinice nebyl čas. Byla otázka času, než se někdo další pokusí o nějakou akci proti CarFix. Dali jsme dohromady poněkud zbabělý, ale v dané situaci nejlepší plán – počkat, až se někdo o útok pokusí, a následně vpadnout na místo taky. Sam sehnat posilu mezi místními černošskými gangy, ale ti potřebovali zbraně. Tak jsem se ozvala Christine, jestli by neměla na skladě samopalů a neprůstřelné vesty. Dodala mi TMP – laciný šunt dobrý tak pro guerillu v Africe, ale pro tuhle bandu byl až moc dobrý. Dovezla jsem je do nějakého zapadákova v Redmondu, kde si Sam zřídil hlavní stan svého černošského komanda.

Menší odbočka – až v tomhle zapadáku jsem si definitivně uvědomila, že jsem přeskočila na „druhou stranu“. Scéna jako by z oka vypadla z doupěte nějakého afrického warlorda. Sam B. si kolem sebe vybudoval mezi svými skutečný kult osobnosti a ti černoši k němu mají téměř posvátnou úctu. Udělají všechno, co jim řekne, a bez ohledu na následky. Pro ně je Sam Bastard nositelem juju – dokud jsou s ním, jsou nezranitelní. Já s Richiem jsme tady byli jako bílí žoldnéři někde v Angole. Černoši byli ve téměř ve stavu extáze, chybělo jen, aby začali střílet z darovaných samopalů do vzduchu. Chybělo jen, aby šňupali brown-brown. A i k tomu nebylo daleko. Měla jsem co dělat, abych Richiemu vymluvila, že dávat jim v tomhle stavu bojové drogy bude katastrofa.

Jako překvapení jsme naložili Samův náklaďák kanystry s benzínem, s úmyslem najet s ním do CarFix a odpálit jej. Celé to smrdělo teroristickými praktikami z Bejrútu, Mogadisha nebo Pattani – auto s výbušninami, sjetí černoši s mašinkvéry a Sam B., nositel mocného juju - ale v dané situaci to vlastně mělo hlavu a patu. Plán byl jednoduchý – buď to spustíme potom, co na CarFix zaútočí někdo jiný, nebo tam nad ránem zkusíme vlítnout sami. Vypadalo to na pohled poněkud sebevražedně, ale s tím náklaďákem a Samovou guerillou to mohlo fungovat.

Zkusila jsem se ještě ozvat panu Catalystovi, tuše, že má v celé záležitosti také prsty. Instinkt mne nezklamal, ale Catalyst stejně sdílný jako minule. Důrazně mě varoval, ať mu nepoděláme akci, ale odmítl cokoliv říct o tom, co má v plánu. Údajně mu jde jen o jeden výstřel, ale neřekl po kom, kde a kdy. Dostat ze Skota pětipenci by bylo jednodušší než z toho chlapa pár smysluplných slov.

Chýlilo se k půlnoci a kolem CarFixu byl klid. Došlo nám, že tuhle noc asi k ničemu nedojde, a že to budeme muset provést sami. Někdy kolem druhé jsme se pokusili obsadit budovu naproti CarFixu, ale brzy se ukázalo, že jsou to kasárna pro hispánské hrdlořezy podle všeho kromě jména. Sice se mi tam podařilo úspěšně proniknout přes všechna jejich zabezpečení, ale pak došlo k nešťastnému střetu s náhodným chlápkem na patře. Podařilo se mi ho sejmout z 5-7, než stačil vydat hlásku, ale bohužel se zhroutil přímo do infračervených snímačů a bylo zle. Trochu jsem váhala, co dál, ale nakonec jsme se radši stáhli. Bitva s patnácti ozbrojenými Hispánci by nám k získání kufříku nijak nepomohla. Na druhou stranu – nečekaný nájezd do jejich doupěte musel plukovníku Saurovi pořádně pocuchat nervy.

Uplynuly další dvě hodiny a my se chystali na nájezd. Richie si vzal na starost pilotování podminovaného náklaďáku a sond, já, Sam a jeho guerrila jsme se rozmístili před útokem. Doufali jsme, že ten nájezd s náklaďákem vyjde – útočit jsme museli zepředu a běh přes tu ulici se rovnal sebevraždě, pokud bychom nevyřadili většinu střelců v okolních budovách.

Nicméně než jsme to stihli spustit, povolily nervy ještě někomu jinému. Osobně bych to tipovala na pana Catalysta. Do ulice náhle vjel na pohled nenápadný Ford a řítil se směrem k CarFixu. Z obou stran se na něj spustila kulometná palba, ale opancéřované auto dojelo téměř až k bráně a tam jej jeho pilot odpálil.

Útok píchnul do vosího hnízda a plukovníku Saurovi, nebo kdo tam tomu vlastně velel, definitivně povolili nervy. Z poničené brány CarFixu vyrazilo „technical“, těžce opancéřované SUV, a rozjel se přímo proti naší improvizované pozici, s jasným úmyslem prorazit ven a vzít s sebou kohokoliv, kdo jim bude bránit. Nějaký aztécký šílenec pálil bez přestání se zabudovaného kulometu, zatímco jsme se to auto snažili zastavit. Sjetí černoši opětovali palbu z TMP, ale bylo to jako házet hrách na stěnu. Zalehla jsem za roh a začala střílet po pneumatikách, zatímco se Sam snažil zlikvidovat tu kulometnou věž Mossbergem. Po chvíli, která se zdála být věčná, té opancéřované příšeře povolila náprava. Neovladatelné SUV“ vletěl přímo do auta, za kterým se krylo Samovo sjeté komando, a smetla ho s nimi.

Richie mezitím objel s náklaďákem objekt a zamířil k bráně, ze které vyrazilo další auto – opancéřovaný sporťák. Bylo jasné, že útok těžkého SUV nás měl jen zaměstnat, a kufřík je v tom sporťáku. Richie odpálil truck, což zdemolovalo kus ulice, ale rychlé auto uniklo hlavnímu efektu exploze a řítilo se k nám.

Z havarovaného SUV zatím vyskočili čtyři Hispánci a začali po nás střílet. Opětovala jsem palbu, zatímco Sam zmizel ve vchodu do nějakého baráku. V první chvíli jsem myslela, že chce zmizet, ale měla jsem co dělat s tou bandou. Naštěstí mne podpořila Richieho obrněná sonda. Následně jsem začala střílet po sporťáku, ale nemělo to moc efekt. Jako by to auto mělo silnější pancíř než SUV, nebo ještě něco horšího – Aztékové mají bojovou magii snad v krvi.

Jenže auto náhle fakt zastavilo. Nechápala jsem proč, ale v tu chvíli jsem spatřila Sama, který se z dalšího vchodu vyřítil k sporťáku jako Oxosi, černošský bůh války. Vypadal, že si s tím autem poradí, tak jsem zaujala palebnou pozici, abych ho mohla krýt.

Sam rozrazil dveře auto a vytáhl ven nějakého potetovaného aztéckého dědka, který měl kufřík připoutaný k zápěstí. Cosi na Sama sípal, ale ten mu nevěnoval pozornost, brokovnicí ustřelil řetěz a hodil ho zpátky. Pak se dal na rychlý ústup.

Bylo na čase, z CarFixu vyrazily poslední posily. Plukovník Saura s LAW na rameni a nějaká těžce kyberizovaná zrůda, ve které jsem po chvíli poznala seržanta Thiaga Silvu. A to se Grey naposledy chlubil, že ho sejmul, blbec. Vypálila jsem po Saurovi poslední dávku a dala se s Richiem na ústup.

Sam zatím dohodnul předání horkého kufříku. Úkol byl splněn, jen by mne zajímalo, kolik by paní Tseng zaplatila za toho potetovaného dědka. Ale na to už je pozdě, peníze jsme dostali a byl čas se ztratit, než plukovník Saura zorganizuje protiakci.

Jako bonus na závěr se mi ještě ozval Catalyst. Najednou byl krotký jako beránek boží, bylo jasné, že mu jeho supertajná akce nevyšla. Moc dlouho jsme spolu nemluvili, ale pochopila jsem, že kvůli tomu má nějaké problémy. Vlastně je mi ho trochu líto – je to schopný chlap, po kterém by sáhla jakákoliv speciální jednotka na světě, jen je bohužel moc velký sólista. Je čas navázat lepší spolupráci.

Což mi připomíná, že bych si měla hlídat, ať neskončím stejně. Stíny mají v tomto špatný vliv – mezi tím odpadem pouličních rváčů a zneuznalých excentriků může schopnému jedinci sakra narůst hřebínek.
Odpovědět