Re: Rolland´s Fidelis
Napsal: 2. 3. 2014 10.27
Družina se zastavila.
"Má paní, asi jsme narazili na nějaké lidi." Pan d´Aubre ukázal rukou k záseku, za kterým se ukrývalo pár lučištníků.
V tu chvíli jeden z můžů, ukývajících se za zásekem vystoupil z úkrytu a zamával na ně oběma rukama, dávajíc jim pokyn, aby přišli blíže.
"Vítejte, přicházíte právě včas. Armáda bestií je na pochodu a my se tu připravujeme, abychom odrazili jejich hlídky. Naši lidé jsou na pokraji sil a dále už prchat nemůžeme. Chceme se dostat do Talagaadu, ale na zemské stezce byly spatřeny bestie a tak se chceme dostat podle toku Westlichraadu k hostinci v Hernhausenu. Odtamtud snad bude stezka volná. Jinak bychom museli proti proudu říčky až do Waldfahrte. Bestií je příliš mnoho, jsou jich plné lesy."
Isolda si s nedůvěrou prohlíží otrhaného ozbrojence:" Lidí máte dost, kdybyste se spojili, snadno byste mohli bestie porazit a rozprášit do lesů".
"Nejsme válečníci paní a nemáme ani dostatek zbraní a prachu. Nemůžeme ani poslat hlídku k hostinci. Brutalita bestií je dostatečně známá a jestli máme mít alespoň nějakou šanci na úspěch, nemůžeme své síly rozdělit, většina uprchlíků jsou jen ženy a děti."
"Dobrá, vyjedeme tedy jako hlídka a jestli najdeme volnou cestu, dáme vám vědět."
"Dobrá, připojím se k vám a ukážu vám cestu," oddělila se od obránců barikády dívka s rohem.
"Jmenuji se Beatrix a tady jsem proto, že mě zdržely nebezpečné cesty. Původně jsem byla na cestě k vévodskému dvoru v Talabheimu, kde jsem měla zpívat na slavnosti.
Unavení dobrodruzi vyrazili dále podle proudu Westlichraadu a po pár mílích skutečně dorazili na dohled od Hernhausenu. Jednalo se vlastně o osamocený zájezdní hostinec, kolem kterého leželo několik polí a močál vedle říčky. Jediný důvod, proč tu kdysi někdo hostinec postavil byl ten, že se tady cesta přibližovala k říčce a pro volská spřežení zde bylo bohaté napajedlo.
Jen, co družina opustila kryt lesa, zahlédla, kterak z lesa, asi půl míle daleko vyrazila tlupa bestií.
"Kupředu, musíme je zachytit, než vběhnou do hostince. Jestli tam budou dřív, nedokážeme nikoho zachránit."
Isolda pozvedla kopí a vyrazila na koni kupředu, následována Boozem, který jako jediný stačil jejímu trysku. Ostatní v družině běželi za ní, co jim nohy stačily, ale bylo vidět, že to nemohou stihnout.
Isolda pobídla koně a rozjela se proti plotu. Skok a podkovy zazvonily na vydlážděném nádvoří. Na dvůr vběhnul i Booze okamžik předtím, než se do dvora vhrnula tlupa bestií. Jejich řev se rozléhal nádvořím když se vrhly na Isoldu a Booze. Robert s Marianou i Ramboulet zasypali přibíhající smečku šípy a oba rytíři doprovázeni Lumpinem se rozběhli a zasadili svůrám rány, kterými je vyřadili z boje. Na Isoldu se na nádvoří obořila bestie, máchající kolemm sebe obouruč obrovskou sekerou a srazila ji na dlažbu dvora i s koněm. Jen vůle k životu a zbroj uchránila rytířku před smrtí, nebo zmrzačením. I když vběhli i družiníci na dvůr a pustili se do boje, sveřepost bestií byla děsivá. Znovu a znovu zasazoval přerostlý kozel Isoldě rány sekerou, která vykřesávala z dlažby i zbroje snopy jisker Isolda nedokázala už pozvednout štít a po ranách, které na ní dopadaly, byla více v mrákotách, než při sobě. Padl rytíř d´Aubre a na zemi bojoval o dech, sražen strašlivým kouzlem šamana bestií. Ale padaly i bestie. Jeden rohatec se dal v panice na útěk a po pádu z plotu zůstal ležet bez dechu. Tu se vůdce bestií rozpřáhl sekerou nad Isoldou ke smrtící ráně. Isolda již nedokázala pozvednout štít, který jí připadal tak těžký a po jedné z ran ztratila vědomí. Tu se k bestii zezadu přitočil Lumpin a vrazil jí do nohy meč. Bestie zaryčela, jako od veliké bolesti. Chvíli ještě stála a kymácela se nad Isoldou, která pozbyla ducha, ale pak se zhroutila. Lumpin nezaváhal a zarazil meč rohatci do zad. V tu chvíli toho bestie měly dost a daly se na útěk. Obyvatelé hostince byli zachráněni a bestie prchaly zpět do krytu lesa.
"Má paní, asi jsme narazili na nějaké lidi." Pan d´Aubre ukázal rukou k záseku, za kterým se ukrývalo pár lučištníků.
V tu chvíli jeden z můžů, ukývajících se za zásekem vystoupil z úkrytu a zamával na ně oběma rukama, dávajíc jim pokyn, aby přišli blíže.
"Vítejte, přicházíte právě včas. Armáda bestií je na pochodu a my se tu připravujeme, abychom odrazili jejich hlídky. Naši lidé jsou na pokraji sil a dále už prchat nemůžeme. Chceme se dostat do Talagaadu, ale na zemské stezce byly spatřeny bestie a tak se chceme dostat podle toku Westlichraadu k hostinci v Hernhausenu. Odtamtud snad bude stezka volná. Jinak bychom museli proti proudu říčky až do Waldfahrte. Bestií je příliš mnoho, jsou jich plné lesy."
Isolda si s nedůvěrou prohlíží otrhaného ozbrojence:" Lidí máte dost, kdybyste se spojili, snadno byste mohli bestie porazit a rozprášit do lesů".
"Nejsme válečníci paní a nemáme ani dostatek zbraní a prachu. Nemůžeme ani poslat hlídku k hostinci. Brutalita bestií je dostatečně známá a jestli máme mít alespoň nějakou šanci na úspěch, nemůžeme své síly rozdělit, většina uprchlíků jsou jen ženy a děti."
"Dobrá, vyjedeme tedy jako hlídka a jestli najdeme volnou cestu, dáme vám vědět."
"Dobrá, připojím se k vám a ukážu vám cestu," oddělila se od obránců barikády dívka s rohem.
"Jmenuji se Beatrix a tady jsem proto, že mě zdržely nebezpečné cesty. Původně jsem byla na cestě k vévodskému dvoru v Talabheimu, kde jsem měla zpívat na slavnosti.
Unavení dobrodruzi vyrazili dále podle proudu Westlichraadu a po pár mílích skutečně dorazili na dohled od Hernhausenu. Jednalo se vlastně o osamocený zájezdní hostinec, kolem kterého leželo několik polí a močál vedle říčky. Jediný důvod, proč tu kdysi někdo hostinec postavil byl ten, že se tady cesta přibližovala k říčce a pro volská spřežení zde bylo bohaté napajedlo.
Jen, co družina opustila kryt lesa, zahlédla, kterak z lesa, asi půl míle daleko vyrazila tlupa bestií.
"Kupředu, musíme je zachytit, než vběhnou do hostince. Jestli tam budou dřív, nedokážeme nikoho zachránit."
Isolda pozvedla kopí a vyrazila na koni kupředu, následována Boozem, který jako jediný stačil jejímu trysku. Ostatní v družině běželi za ní, co jim nohy stačily, ale bylo vidět, že to nemohou stihnout.
Isolda pobídla koně a rozjela se proti plotu. Skok a podkovy zazvonily na vydlážděném nádvoří. Na dvůr vběhnul i Booze okamžik předtím, než se do dvora vhrnula tlupa bestií. Jejich řev se rozléhal nádvořím když se vrhly na Isoldu a Booze. Robert s Marianou i Ramboulet zasypali přibíhající smečku šípy a oba rytíři doprovázeni Lumpinem se rozběhli a zasadili svůrám rány, kterými je vyřadili z boje. Na Isoldu se na nádvoří obořila bestie, máchající kolemm sebe obouruč obrovskou sekerou a srazila ji na dlažbu dvora i s koněm. Jen vůle k životu a zbroj uchránila rytířku před smrtí, nebo zmrzačením. I když vběhli i družiníci na dvůr a pustili se do boje, sveřepost bestií byla děsivá. Znovu a znovu zasazoval přerostlý kozel Isoldě rány sekerou, která vykřesávala z dlažby i zbroje snopy jisker Isolda nedokázala už pozvednout štít a po ranách, které na ní dopadaly, byla více v mrákotách, než při sobě. Padl rytíř d´Aubre a na zemi bojoval o dech, sražen strašlivým kouzlem šamana bestií. Ale padaly i bestie. Jeden rohatec se dal v panice na útěk a po pádu z plotu zůstal ležet bez dechu. Tu se vůdce bestií rozpřáhl sekerou nad Isoldou ke smrtící ráně. Isolda již nedokázala pozvednout štít, který jí připadal tak těžký a po jedné z ran ztratila vědomí. Tu se k bestii zezadu přitočil Lumpin a vrazil jí do nohy meč. Bestie zaryčela, jako od veliké bolesti. Chvíli ještě stála a kymácela se nad Isoldou, která pozbyla ducha, ale pak se zhroutila. Lumpin nezaváhal a zarazil meč rohatci do zad. V tu chvíli toho bestie měly dost a daly se na útěk. Obyvatelé hostince byli zachráněni a bestie prchaly zpět do krytu lesa.