Rolland´s Fidelis

Moderátor: Leif

Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

Rollandovi věrní (Rolland´s fidelis)
Rolland de Corellon M4, WS5, BS3, S4, T3, W1, I4, A1, Ld8, vybavení: válečný oř s čabrakou, těžká zbroj,meč, štít, dřevecdokoupeno: Přilba, obouruční meč Zmizel v čertově drápu po zásahu kouzlem nekromancie, nepohřben
nová dovednost: SILÁK, +1A, +1A
cena: 80+45+30+30+7+5+15 212 zl
Isolda de Corellon M4, WS4, BS3, S4, T3, W1, I3, A1, Ld7, vybavení: válečný oř s čabrakou, těžká zbroj, meč, štít, dřevec dokoupeno: přilba
nová dovednost: DUELISTA, Mistr parírování, Výcvik souboje
cena: 55+45+30+30+7+5+15 187 zl
Mariane (služebná Isoldy - panoš)
M4, WS3, BS3, S3, T3, W1, I3, A1, Ld6. vybavení: meč, dokoupeno: dlouhý luk,samostříl mezi 3 a 4 kolem předán Robertovi, dokoupeny vrhací sekery. zlodějské náčiní.
lehká zbroj.

zvýšeno WS na 3
nová dovednost expert střelec, vrhač nožů, zaměření na zbraň na dálku - vrhací nůž (sekera oštěp).
cena: 20+7 27 zl
Pichous (panoš) M4, WS2, BS3, S3, T3, W1, I3, A1, Ld6. vybavení: dlouhý luk
nová dovednost pohyb v terénu Zahynul hrdinně v závěrečném boji v dungeonu Čertova drápu. Pohřben v Gorlitzu
cena: 20+15 35 zl
Ramboulet (panoš) M4, WS2, BS3, S3, T3, W1, I3, A1, Ld6. vybavení: dlouhý luk
nová dovednost horolezec
cena: 20+15 35 zl

celkem gang: (496 zl) vstupní pořizovací cena
hodnocení gangu 102 b
měšec : 87 zl. (zaplaceno: 3zl za víno a příběh, 9zl za pohoštění lumpů, příjem: 55zl žold od stráže. 10 zl. odměna za zachráněného zevla)celkem nákupy: 50 zl. zbývá 37 zl.
výnos z bitvy na pirátské lodi: zdobený meč a dýka + 80 zl
nákupy po bitvě: 1 pes 28 zl. dokoupen 2x samostříl, 1x lehké brnění
měšec: 57 zl
sklad:2x dýka,
ke gangu se přidává Špinavec Robert:
M4 WS4 BS4 S3 T3 W1 I5 Ld8
výzbroj: zdobený meč a dýka, 2x samostříl
nová dovednost únik
nová dosvednost PISTOLNÍK
Nakoupen pes Booze
M6 WS3 BS0 S4 T3 W1 I4 A1 Ld5 zahynul v boji s bestiemi při přepadení tábora bestií u Ravensteinu
výnos lovu na bestie: 23 zl, svaté písmo
Ke gangu se přidává Lumpin Mladší, poslední z gangu Tlustýho Heinricha zahynul v boji s bestiemi při přepadení tábora bestií u Ravensteinu
M4 WS2 BS4 S3 T2 W1 I4 A1 Ld7 výbava meč dýka, lano hák, lampa
nákupy: 1x sekery celkem 20zl), 1x meč, 1x louče, 1x lampa, 8,5 bodu zásob,
hrdinové nebo zloději budou shánět zlodějské náčiní zatím nezaplaceno, lano a hák 3 pokusy
v zastavárně: 1x válečný oř + čabraka + dřevec. Cena dle pravidel: 120 zl, vypůjčeno 60 zl.
měšec: 23 zl Vyplaceno ze zastavárny po jednom kole - viz Home rulles ... Kampaň Boj o Tallagaad
sklad
Z kořisti v Čertově drápu zaplaceno výkupné za dva aspirující rytíře uvězněné v hrádku Gorlitz, ti se přidávají ke gangu Isoldy de Corellon učiněny další drobné nákupy: jezdecký kůň pro Mariane, 2x těžká zbroj pro rytíře, 1x meč
hodnocení gangu 160
3 hrdinové nákup vrhacích nožů (seker), (cena 1x20 dostupnost 5), zásoby 48 zl, 2x louče 10 zl
1 hrdina odpočívá po vyřazení
Rolland má zvláštní úkol, pátrá po vrazích Morova kněze
Celkově měšec +345 zl(předchozí zůstatek, kořist z čertova drápu a záloha na kontrakt s cechem obchodníků Tallagaad)
Celkově měšec -289 zl(výkupné za rytíře, nákupy zbraní, zbrojí a koně, vrácení dluhu s úrokem)
měšec: 56 zl.
Nové hodnocení gangu: 160 (započteno všechno podle pravidel mimo zápisníku čaroděje)
Do hodnocení započteno používané nakoupené a ukořistěné vybavení x 1/10 , základní hodnota modelů a vybavení x 1/10 a hodnota základních a získaných zkušeností, není započtena cena kořisti ve skladu a zlata v měšci
Naposledy upravil(a) Kai Rivienta dne 5. 3. 2014 10.53, celkem upraveno 28 x.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

Rolland de Corellon. Vrací se na počátku léta z několikaleté výpravy za Grálem, na rodové panství Corellon avek Brienne. Dozvídá se, že jeho strýc, který držel panství odjel s pomocnou výpravou bojovat do říše, ponechav statek v rukou správce. Rolland pošle po panoši Rambouletovi vzkaz do hradu a sám se s druhým panošem Pichousem ubytuje v hostinci, aby si odpočinul a převlékl se, než bude cestovat dále k sídlu. Uprostřed noci je však vzbuzen v pokoji hostince. Noční návštěvník není nikdo jiný, než jeho o šest let mladší sestra Isolda, která, doprovázena Rambouletem a svojí komornou Mariane, se za ním vypravila pod rouškou noci, aby ho varovala, protože vyslechla rozhovor správce, který ohavně zneužil důvěry jeho strýce a dal se do spolku s loupeživými rytíři a nyní se s nimi domlouval, že nastrojí Rollandovi léčku. Sám pak chtěl léno uchvátit jako správce a pořádně ho vyplundrovat. Rolland zvažuje, že předstoupí se stížností před krále a domůže se spravedlnosti, ale sám záhy nahlédne, že se mu bude jen s obtížemi dokazovat jeho totožnost a to i v případě, že se ke královskému dvoru dostane živ a také proto, že proti fojtovi nemá žádné důkazy. Rozhoduje se tedy, že ještě v noci vyrazí spolu se svojí sestrou za strýcem, o kterém Isolda ví, že odjel do města jménem Talabheim v říši. Za podpory a v doprovodu několika věrných tedy vyráží i s Isoldou, která samozřejmě odjela na schůzku s Rollandem oděna zbrojí, přestrojena za jednoho z knechtů, vyhledat strýce do Talabheimu.
Naposledy upravil(a) Kai Rivienta dne 15. 1. 2014 13.41, celkem upraveno 1 x.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

Rolland s družinou přichází do Talabheimu na počátku zimy, poté, co překonal cestou mnohá protivenství. Nikde se však nedozvěděl, kde by mohl jeho strýc být, tady v Talabheimu ani o něm, ani o pomocné armádě z Brienne nikdo nic neslyšel. Vzpupnost místních chámů je až neslýchaná a krom toho se nikdo další z družiny nedokáže moc domluvit reikspiell. Rolland sám je naštěstí zcestovalý a dokáže se domluvit v několika jazycích. Díky tomu se mu v době, když už mu v měšci cinká posledních pár zlaťáků, daří domluvit se setníkem stráže v Talabheimském přístavu, že vypomůže s potlačením vzpoury lůzy, jako žoldnéř ve službách hlídky. Jen co vypije pár pohárů v hostinci, kde zaslechne vyprávění o nějakém pobudovi, který se domohl velkého majetku v nějaké čarodějnické věži, ale pak se nechal tady ve městě od někoho zabít, už musí do sedla a chránit část přístavu před lupiči. Z těch se vyklubou krvelační trpaslíci, kteří sice postřílejí nějaké místní lidi, ale naštěstí nic neuloupí a jsou potřeni a zanechavše na bojišti jednoho padlého, s kletbami a pochroumaní záhy mizí v křivolakých uličkách města.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

Zatímco Rolland pošle Isoldu s Marianou na trh, aby spolu s Pichousem a Rambouletem zkusily sehnat dva psy a nakoupit dlouhý luk a obouruční meč a dvě přilbice, sám usedá v hostinci, družně popíjí s lidmi, kteří mu tvrdí, že jsou místní šlechtici a snaží se vyzvědět neco víc o bohatství, které se ztratilo tady ve městě, nebo našlo jinde ve věži. Slovo dá slovo a dva pobudové (to, že je Rolland Bretonec, neznamená, že je blbej) kteří se staví jako místní šlechtici mu nabídnou své služby při hledání informací. Vylákaji ho z hostince a v temné uličce se ho pokusí zavraždit a okrást, ale padla kosa na kámen. Záhy se ukazuje, že místní pobudové se nemohou s rytířem rovnat.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

"Tudy, už tam budeme pane." Rollandovi přejelo po páteři zamrazení, z hostince to bylo jen pár kroků a tak ani neosedlal koně a vyrazil s panem Heinrichem z Čertvíodkud a jeho panošem, jehož jméno si nepamatoval, ale znělo mu nějak, jako Zasranec, na večerní zdravotní procházku. Od počátku mu bylo jasné, že tito dva výlupkové nemají o rytířství a rytířských ctnostech ani potuchy. Také jejich výzbroj a propocené kazajky v něm nemohla vzbudit důvěru. Teď, když mu jeden z darebáků, dával přednost při vstupu do temného průchodu a zahlédl, jak druhý ničema pozvedá kyj, pochopil, že právě na tomto místě a v tuto chvíli dojde k rozuzlení večerní procházky a odskočiv do průjezdu, vytasil meč.
"Podrž ho Chasse" vykřikl chlapík s kyjem a zeširoka se rozmáchnul. Rolland ledabylým pohybem meče odvrátil ránu a vzápětí uhnul před sekerou v ruce druhého z ničemů. Meč se zasyknutím proťal vzduch a s hlasitým křápnutím dopadl na hlavu jednoho z chlapů, ten se s tichým zaúpěním svalil, sekera mu vyklouzla z ruky a šplouchla do stoky, která zapáchala uprostřed ulice, aby se o kus dál vlila do řeky. Darebák s kyjem, zadrmoliv na rozloučenou nepublikovatelnou kletbu, nasadil první kosmickou a zmizel v temné spleti uliček.
"Tak co, kdo tě poslal? A proč?" Ničemu probudil velmi nepříjemný pocit, že je po uši ve sračkách. Vzápětí zjistil, že se nejedná jen o pocit, protože ten chlápek, co ho měli s Heinrichem sejmout, mu znovu potopil hlavu do stoky a s ohromující silou, ho v té špíně držel, až než mu praskaly plíce. Neměl sice s jednáním se šlechtici příliš zkušeností, tahle byla vlastně jeho první, ale připadalo mu to úplně stejné, ba možná ještě horší, než jednání s Lotharem. A to si byl skoro jistý, že Lothar je bastard jedné místní sešlé šlapky a řezníka Ruheho, který do pozdního věku, než chcípnul, protože mu Lothar podříznul krk, šilhal a smrděl jako spařené prase.
Vyprsknul a jen tak tak se nenapil morové vody ze stoky: "Lothar", zakvílel zoufale, "poslal mě Lothar. Spolu s Heinrichem, abysme Vás elaminátovali, tedy zakydlili, že kdo je zvědavej, bude brzo mrtvej a tak". Vychrlil ze sebe jedním dechem. To byla chyba, protože se nestihnul nadechnout a tak, když se jeho hlava zace ocitla pod hladinou stoky, málem se zalknul, ale takhle neudržel zavřené oči a poulil je na proplouvající hovna, až se mu rozostřil zrak, a věděl, že už to svinstvo vdechne a bude po něm, když se jeho hlava znovu vynořila nad hladinou.
" Jakej Lothar? " Ptal se rytíř zachmuřenně, jako by si právě teď vzpoměl na něco nedůležitého.
" Jsou na lodi, v přístavu, maj tam Špinavce Roberta a mučej ho, kvůlivá nějakýmu pokladu, že mě nezabijete pane, že ne?"
" Jasně," přikývnul rytíř. "Jen mi řekni, jak se ta loď jmenuje a kde kotví a budeš v pohodě."
Chvilku poté, co darebák se zklamaným a vyčítavým výrazem ve své mrtvé tváři, odplouval stokou, utřel si rytíř ruce o stěnu nejbližšího domu, jen aby zjistil, že si je tak jen ještě více umazal. Otočil se pak na cestu zpět k hostinci, pomyslev si při tom: No snad mi to Dáma odpustí. Všichni, které bys ještě zabil, nebo přivedl do neštěstí, by mi tížili duši. Ale kde najdu Lothara, jsem vědět potřeboval.
A tak jsem ti lhal.
Naposledy upravil(a) Kai Rivienta dne 24. 1. 2014 10.09, celkem upraveno 6 x.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

"No, to jsem na to teda fakt zvědavej." Rolland si prohlížel Červenou dámu, u mola kotvící dvojstěžník. "Vypadá to, že maj plnou pohotovost." Na vrcholcích stěžňů ve strážních koších zahlédl v noční temnotě stráže s mušketami. Krom toho další chlápci, kteří vypadali dost jako stráž, přecházeli na nábřeží, mezi lodí a hospodou, která stála na břehu, pár kroků od mola. Hospoda praskala ve švech, zjevně plná vyvrhelů nejhoršího zrna. " Je jich aspoň třikrát tolik, co nás", mávnul rukou. "Ale co, pár jich rozsekám a ostatní se dají na útěk, jen je potřeba něco udělat s těmi mušketami na stěžních, tam na koni nevyjedu. Pichou a Ramboulet si vezmou tamhleten člun a doveslují k lodi, ale napřed zastřelte ty chlapíky v koších. Střílejte, až řeknu tři. Tady z úkrytu za věží, ať si nás nevšimnou. Tak tři. Hm, už jste vystřelili? Nějak se tam nic nehejbe. Asi vedle, tak znova. Aha, zase vedle. Počkejte, teď se tam něco děje. Ať mě Dáma požehná a obdaří stopovou kládou, to snad jsou skaveni, támhle se hrnou, tak fofrem na koně a Ramboulet a Pichou do člunu a vpřed."
Ulice se rozezněla stacatem koňských podkov. Chlapík se šátkem na hlavě, který skočil oběma rytířům do cesty, aby jim splašil koně, měl dost mizerný den. Jednak se koně nesplašili, jednak se projel pár kroků na dřevci v Rollandově pravé ruce. Pak už zmizel ve ztemnělé uličce podupán koňmi. "Jestli jsou všichni takoví, tak s nima budou krysáci hned hotoví, musíme rychle".
Zatím se před hospodu začali hrnout z jedné strany skaveni a z druhé vybíhali ze dveří pobudové, kteří však nebyli krysákům zvíci odrostlého dítěte důstojnými soupeři a tak se před hospodou rozpoutala jatka, provázena ojedinělými výstřely z mušket. Na Mariane nezbylo místo ve člunu a tak se rozběhla za oběma rytíři. Než se však dostala dost blízko, aby mohla někoho z krysáků zasáhnout, bylo před hospodou po boji. Těla místních darebáků zalitá krví, byla poházená po nábřeží, jak příšerné loutky a krysáci, za švitoření a brebentění, zmizeli ve stínu lodi na molu. Z lodi se už také rozléhal hluk boje. Práskaly výstřely z pistolí a mušket. Do náhlého ticha pak zazněl hluboký hlas: "Zatracený přerostlý krysy, je jich tu jak much, no už od nich bude pokoj. Budu si muset vážně promluvit s kanálovou hlídkou, kvůli deratizaci."
"Hele Lothare, támhle jsou další a mají zbraně."
"No jo tak padáme, je jich fakt moc a pozabíjely chlapy, co to kryli na břehu, jak jehňata, tak fofrem." A Lotharův gang se rozplynul ve tmě.
Rolland s Izoldou pobízeli koně, ale když vjeli na molo, zjistili, že loď už se hemží skaveny, kterým padl Špinavec Robert do pracek. Přesila skavenů byla veliká a na palubu lodi se nedalo vyjet na koni a tak se od lodi stáhli zpět na nábřeží. Právě v tu chvíli doběhla zadýchaná Mariane a spatřila, kterak z lodi seskakuje statný skaven a peláší ke člunu, kotvícímu u mola. Rychle za ním poslala šíp, ale ten krysáka, rychlého jako rtuť o stopu minul a šplouchnul do vody. Zatím se krysák chopil vesel a odrazil člun od mola. Isolda pobídla koně, ale Rolland ho chytil za uzdu. "Zvrhneš, nebo rozbiješ člun a utopíš se, nebo zlámeš koni nohy. Počkej!" A ukázal Mariane dopředu. Ta se rozběhla kolem domu, aby měla lepší výhled, ale krysák se s člunem stihnul ukrýt za bok vedleší lodi. Marně veslovali Pichou s Rambouletem, Krysák na člunu jim proklouznul, než mohli pozvednout luky. Jeden z krysáků zatím odvedl z paluby na molo zajatce a postrčil ho do člunu. Jen na okamžik se vystavil, nekrytý za obšívkou lodi. Na tu chvíli čekala Mariane. Stihla se už vydýchat a tak se jí ruka netřásla, jenže to bylo daleko, skoro až na hranici dostřelu luku a také vanul vítr na řeku. Mariane vzpomněla na všechny zkušenosti z nočních pytláckých potulek se svým otcem, když ji zaučoval v lesním pychu. Napnula tětivu až k uchu a vypustila šíp. Ten se vznesl v ladném oblouku, aby na konci zasáhnul krysáka doprostřed zad. A ten se svalil, chvilku kopal nožičkama a pak znehybněl. V tu chvíli toho krysáci měli dost a jako stíny zmizeli v nočních uličkách Tallaghádu. Vyprostit Špinavce Roberta, svázaného ve člunu bylo dílem pár okamžiků. Rolland se svou družinou pak využil toho, že loď a pobřeží zrovna nikdo nestřeží a pokusil se najít Robertovu výbavu. Nakonec se spokojil pirátskou kasičkou a párem zdobených zbraní. Pak už zamířili zpět k hostinci U korouhve.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

Do chudinské čtvrti jsme dorazili až nedlouho před setměním, z polorozpadlých příbytků se táhnul pach odporných pokrmů a čoud ohňů, u kterých se krčily houfy otrhanců, aby nešťastníci aspoň na chvíli ohřáli svá zchřadlá, třesoucí se těla. Jejich nuzné hadry sotva zakrývaly jejich nahotu a nedokázaly je udržet v teple. Na mnoha místech pak bylo možno vidět boláky a následky hrozných zranění, ať utrpěných v boji, nebo při práci v manufakturách Talabhaimských boháčů. Zde vizte odvrácenou tvář Talabhaimu. A přeci i o takový život se ti lidé třásli strachem a toužili si ho uchovat. A protože přízeň Dámy zahrnuje i bědné, kteří v Říši jinak nemají žádného zastání a protože velikost činů pravého rytíře se neměří slávou a ovacemi, přispěli jsme těm chudákům ku pomoci a přišli jsme je zbavit utrpení, které jim působila smečka bestií, jejichž stopy zahlédli lovci předchozího dne a vydali se po nich, aby se již nikdy nevrátili. Cesta nás vedla až na sám okraj čtvrti, kde se kdysi, snad díky záplavám vytvořila na kraji města hned za budovami nezdravá bažina, která musí být v létě zamořená komáry. Teď se zrádně ukrývala pod tenkou slupkou ledu, krytá pod sněhem a hrozící pohltit neopatrného jezdce, nebo i cháma, který by se ji snažil zdolat pěšky. Snad právě tam lovci ukončili svou pouť a pranic jim nebyla platna odvaha, se kterou se svého úkolu podujali, každopádně jsme po nich nenašli ani stopy. Při prvník krocích jsme pocítili houpaní a zaslechli zlověstné praskání ledu.
"Teda, větší blbost jsem snad nikdy nezkusil a ani o ní neslyšel." Hartusil Špinavec Robert.
"Táhneme se po těch stopách už dobré dvě hodiny a teď nás ještě zavedou do bažiny, kde se utopíme a to všechno zadarmo a kvůli nuzákům, pro které je vlastně smrt v drápech bestií vysvobozením."
Vzápěti zachrmlal a vyplivnul chuchvalec odporné barvy do sněhu.
"Jsem slabej na plíce a ještě si tu uženu smrt, přitom jsme už dávno měli plenit Čertův Dráp, kde na nás čekají poklady, které nám takhle ještě někdo vyfoukne. Však bez toho všichni po mapě pasou a nejsem jedinej, kdo se ze starý Heinrichovy party zachránil. Slyšeli jste to taky o tý mapě? Prej jí někdo nabízel na Rybím trhu. No jak říkám, je tam jen pár plouživců, co to hlídaj a ještě nám to někdo vyfoukne. Uvidíte, že na mý slova dojde."
"Buď zticha." Mariana zvedla varovně ruku, vzápětí sáhla do toulce pro šíp, rychle napnula luk a vystřelila kamsi do křoví. Odpovědí jí bylo hlasité zaskučení.
"Mám ho, vlk velkej jak tele, hele a támhle další." Ze šera se náhle vynořila smečka bestií, aby se hned ukryla mezi ruinami domů na kraji zbořeniště.
Zarachotil dusot kopyt a Rolland s Isoldou se za hlasitého výskotu, jali vlky honit ve zbořeništi. Netrvalo dlouho a lov byl u konce. Šest bestií, pobitých šípy a kopími, barvilo krví sníh.
"Tak to vypadá, že jsme hotoví." Řekl Rolland.
"Vrátíme se zpátky do hostince, je tady zima a zábava je u konce."
Vtom se mezi rozpadlými zdmi mihla šedá těla a na lovce se vyřítila smečka bestií, vedená obrovskou vlčicí. Ta dopadla přímo na Isoldu a svojí ohromnou silou ji srazila k zemi i s koněm. Isolda s výkřikem zmizela pod přívalem bestií, které se vyhrnuly, z ničeho nic, z temné uličky.
Mariana, Rolland i ostatní se hned vrhli Isoldě na pomoc, v hrůze z náhlého útoku bestií a obavách o Isoldin život. Boj byl urputný. Teď už vůbec nepřipomínal lov, ale boj o život. V poslední chvíli pak zasadila Mariana obrovské vlčici smrtelnou ránu mečem. Ta vztekle zachrčela a chvíli se v poslední křeči zmítala, ale pak svit v jejích očích pohasl a ona zcepeněla. Rázem bylo po boji a družiníci několika ranami dobili bestie, které ztratily spolu se svojí vůdkyní i štěstí v boji. Nad ruinami se rozhostil klid. Marné bylo hledání unesených obětí bestií. Ty všechny, které unesly, rozsápaly a sežraly. Jen v jednom koutě pod hromádkou smetí a kostí se objevilo pár rozsypaných mincí a krví ušmourané svaté písmo.
Smutně se vracela družina zpět do hostince. Isolda bledá a bez pohnutí ležela zavinutá v dekách a její dech byl sotva patrný. Zle se jí vymstila chvilka neopatrnosti i nedopnutá zbroj, která nedokázala zachytit ránu.
Náhle se kolem zvednul halas. Nuzáci snad chytili nějakého zloděje a chtěli s ním udělat rychlé pořízení,
"Hele, to je Lumpin, ten prťous hobit. Byl s Heinrichem ve věži, je to snad poslední z bejvalý party", vykřiknul Robert.
"Pomoz mu, prosím pane, bude ti jistě prospěšný."
Rolland pobídnul koně a vjel mezi chátru bušíc plochou stranou meče napravo i nalevo. Ta vyděšeně Lumpina pustila a rozprchla se, zasypavše družinu sprškou kamení. Nikdo naštěstí nedošel újmy a tak i s vyproštěným Lumpinem Mladším, bez dalších příhod dorazil Rolland se svými druhy do hostince U korouhve.
Naposledy upravil(a) Kai Rivienta dne 9. 2. 2014 11.30, celkem upraveno 2 x.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

"Už je dobře paní. Pane Rollande, pojďte rychle, slečna Isolda se probrala a chce jíst". Mariane sbíhala po schodech dolů do hostince, až za ní sukně vlála. Skoro celou noc se Izolda nehýbala, ale teď ráno se nečekaně probrala a hned se dožadovala snídaně.
"Jsem si jistý pane, že tu věž dokážu najít, konečně, vrátili jsme se odtamtud před pár týdny."
"To je dost dobře. Potřebujeme vyrazit. Celé město je plné zpráv o Čertově drápu a kde kdo se chystá tam vyrazit. Jen jsme na tom špatně se zásobami." Pokrčil rameny Rolland.
"Poslední dobrodružství nám moc nevyneslo a tak nevím, kde bychom mohli sehnat zlato na zásoby a vybavení, přece nemůžu někde žebrat."
"Možná žes pane neměl dávat to Svaté písmo mnichům v Morově chrámu," Poznamenal Špinavec Robert.
"Mohlo hodit pár zlaťáků."
"Jsem snad hokynář, nebo svatokupec, abych kšeftoval na tržisti, nebo někomu zkoušel prodat, co patří bohu?!" Zamračil se Rolland.
Špinavec Robert ihned zmlknul, maje na paměti rytířovu popudlivost a také sklony k pověrčivosti a přehnanou víru v božstva a v moc mnichů, nebo kněží.
"Konečně kněží požehnali můj podnik a mně taky a abys věděl, byl to moc hezký obřad. Co je proti tomu pár mrzkých zlaťáků. Určitě nějaké seženeme nějak jinak."
"Znám pár lichvářů tady v Tallaghádu. Možná když jim dokážeš dát něco do zástavy, tak Ti nějaké zlato půjčí."
"No, to je čím dál tím lepší, tak napřed bys rád, abych kupčil se svatým písmem a pak mám jít vyjednávat s mrzkým lichvářem a ponechávat v jeho špinavých prackách svůj majetek, aby ho mohl uloupit a zašantročit?" Povstal rytíř a v očích mu zle blýsklo.
Vtom do lokálu vpadla zadýchaná Mariane, která zatím nahoře pečovala o zraněnou Isoldu. Zpráva, že je její paní vzhůru ihned zaplašila mraky, které se stahovaly nad stolem.
"Tak dobře, nějak to s ním vyjednej, vezmi s sebou tadyhle Mariane a sežeň aspoň padesát zlaťáků a už se o tom nechci bavit. Domluv nějakou tu zástavu. Je jasné, že ničemný lichvář nemůže věřit čestnému slovu, když o cti tu nemají ponětí ani šlechtici."
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

Tak a je to tady. Po několika dnech putování se z čista jasna objevila před dobrodruhy kotlina ukrytá v mlze mezi čtyřmi vrchy. Pár dní předtím, těsně než vyrazili k Čertovu drápu, setkal se Rolland v hostinci u korouhve se skutečným šlechticem odněkud z východních pustin. Slovo dalo slovo, vypili spolu nejeden pohár a shodli se, že do Čertova drápu vyrazí společně a tak tu teď stáli na dvou ze čtyř vrchů, které svíraly Čertův dráp, tyčící se k nebi, jako výstržný prst ze zlověstných skal, zahalených kotouči mlhy, které v sobě ukrývaly neviděnou hrozbu.
"Chtěla bych být nadaná přízní Dámy." Povzdechla si Isolda.
"Třeba bych dokázala prohlédnout tu mlhu a temnotu a odhalit nebezpečí, která tam na nás číhají. Jako bych slyšela nějaké zvuky, ale všechno pohlcuje mlha. A támhle se něco hýbe". Ukázala směrem do údolí. Mezi převalujícími se cáry mlhy se vynořila silueta přízračného jezdce, který se na chvíli zahleděl k vrcholku kopce napravo, kde se ukrývali za skalisky Zvěnosotněnci. Pak ale jakoby se rozplynul, znovu zmizel v mlze.
"Svému osudu se musíme postavit, nebo poddat. A to druhé dělají zbabělci a nevolníci, kteří ale nemohou jinak, protože zbabělci jsou příliš zbabělí a nevolníci následují Boží řád." Pravil Rolland a tasiv meč mávnul jím nad hlavou.
"Takže vpřed, kde nás čeká osud, jemuž se jdeme postavit."
Isolda se ohlédla na svého bratra a vidouce jeho pobledlou tvář ucítila, že jí srdce svírá ledová ruka. Nicméně vedena jeho příkladem, vyrazila po stráni dolů a spolu s nimi i všichni ostatní. Pocítila hlubokou sounáležitost s těmito lidmi, kteří, ač z prostého rodu, uchopili osud do svých rukou, nebo se mu alespoň postavili s odvahou hodnou rytířů.
Pod kopcem se mlha rozestoupila a jen její tamné chuchvalce kroužily kolem, když tu zaslechli výkřiky hrůzy, rány z mušket a zvonění oceli. Vyrazili k věži, odkud zněl hlomoz boje, ale dorazili už jen, aby zahlédli dva chlapíky, kterak prchají do věže, pronásledování přízračným rytířem. Jehož cestu vroubila poházená těla padlých. Než se mohli dostat do vrat věže, přízračný rytíř se obrátil k nim. V jeho očích zasvítil plamen pekelného žáru a on vzkřiknul děsivá slova tajemným jazykem. A potěžkav kopí vyrazil směrem k nim.
"Běžte rychle, chvíli ho zaměstnám." Vykřiknul Špinavec Robert, stáhnul si kalhoty a vystrčil na přízrak holou prdel.
Pokračování Příště
Naposledy upravil(a) Kai Rivienta dne 7. 2. 2014 2.34, celkem upraveno 1 x.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Rolland´s Fidelis

Příspěvek od Kai Rivienta »

A vystrčil na něj holou zadnici, abych se neopakoval.
Rytíř hned pobídnul pekelného oře, jehož sedlal a vyrazil za Špinace Roberta, jen jiskry od kopyt odlétly. Robert s výkřikem TORRO odskočil do strany a rytíž minul. Vzápětí na rytíře začalo dopadat všechno, čím se dá házet, nebo střílet, jen kapitánovi Kislevanů, jako obvykle, selhala pistole.
Ještě dvakrát Robert uskočil výpadu rytíře, než se přízrak rozplynul.
Pak už dobrodruzi vstoupili do věže. Už z dáli zaslechli hluk boje a hned jak pronikli do podzemí, zjistili, že tam nejsou sami. Chlapíci, co předtím vběhli do věže tam narazili na obrovské krysy, přesně takové, jako viděli předtím v přístavu. Podařilo se jim je ale spolu se Zvěnostněnci zahnat do slepé uličky a posléze eliminiovat. Rolland přitom svedl boj s obzvláště velkou krysou, která se oháněla dvěma meči, ze kterých odkapával jed, tak obratně, že kdyby nevězel ve zbroji, tak by ho rozkrájela na kousky. Ale každá voda steče z kopce dolů a krysy poté, co začaly bojovat na dvou frontách nakonec s vrčením a výhružným ceněním zubů zmizely v chodbách.
Zanedlouho objevili pohřební jeskyni, s obrovskou kamennou rakví, zakovanou bronzovými pásy, popsanými nějakým pradávným jazykem.
"Neměli bychom na to sahat, kdo ví co se tam může ukrývat." Špitla Isolda
"Nesmysl, děl Rolland, "takových sarkofágů jsme na cestě za Grálem už pár vylomili. Vždycky ukrývaly největší poklady".
"No já nevím," Isolda si navlhčila vyprahlé rty jazykem a sama sobě nadávala za pošetilé obavy, ale než stačila dodat něco o podivném mravenčení, které cítila v zátylku, vykročil její bratr k rakvi a nadlidskou silou oderval její víko.
Místností zavanul mrazivý poryv čisté hrůzy. Mariane vykřikla jako od velikého strachu a rozběhla se k východu z místnosti. Cestou klopýtla a zhroutila se pod nohy lučištníků ve vchodu. Booze se také příliš nevyznamenal, jen se v koutě strachy pomočil a tvářil se, že tam není. Rolland se hned chopil štítu a jal se bojovat proti přízrakům, které se na něj po otevření rakve vrhly a po jeho boku jim čelila i Isolda, která zahnala svůj strach s statečně se rozháněla mečem. jen světlo loučí pohaslo a v náhlé temnotě místnosti zazněl posupný chechot a výkřik v prastaré řeči, zakončený zavytím, při kterém tuhla krev v žilách. Boj se protahoval, meče nedokázaly přízraky zranit a Rollandovi i Isoldě se začal krátit dech, když tu Rolland nedokázal v temnotě a stísněném prostoru odrazil jeden výpad přízraku a jako bez života se zhroutil k zemi. V tu chvíli pochopil, že toho dne se dopustil zbabělých a pošetilých činů, když z hamižnosti vylomil rakev a předtím se nepostavil výzvě přízračného rytíře a že ho Dáma neochrání.
Isolda vykřikla hrůzou, když spatřila jak její bratr padá k zemi a se zoufalým odhodláním, se vrhla znovu proti přízraku, se kterým bojovala. Její meč odrazil světlo lampy, jakoby byl z oživlého stříbra a na jeho hrotu se na okamžik zatřpytila slza bohyně prolitá nad padlým rytířem. Prokletá duše, do té doby zcela necitlivá k zásahům meče vyvřískla děsivým hlasem a rozplynula se ve tmě. Druhý stín zatím zaútočil na Lumpina, zkamenělého hrůzou a vmžiku z něj vysál životní sílu. Ten se zhroutil bez dechu k zemi. Isolda s odhodláním, pramenícím ze zoufalství přiskočila k přízraku a ťala po něm mečem. Přízrak ale ucouvnul před jejím hněvem a zmizel, jakoby prošel stěnou.
Rolland ležel v mrákotách. Zdáli k němu doléhal zpěv mnichů. Volal ho zpět do tohoto světa. Pak se upamatoval na svaté písmo, které daroval chrámu a na modlitby, které mnichové zpívali. Byl to moc hezký rituál a starý Mórův mnich mu řekl, že jejich modlitby ho budou provázet a ochrání ho před prvním zraněním od temných sil. Moc tomu tehdy nevěřil, ale teď otevřel oči.
Po boji uložili dobrodruzi Lumpina, který vypadal, jako mrtvý na nosítka a vyrazili dál. Dávno ztratili pojem o čase, který tady dole strávili. Jen z hlubin Dungeonu slyšeli zvuky otevíraných dvěří a chřestění kostí a prastaré oceli.
"Musíme varovat Zvěnostněnce, že tu něco je." Řekla Isolda spěchajíc tmou kupředu.
"Ne," Rollandův hlas zazněl ocelovým odhodláním.
"Už dvakrát jsem dnes zklamal, potřetí ale svou pověst neposkvrním, postavíme se tomu a zničíme to."
Netrvalo dlouho a minuli Zvěnostněnce namačkané v úkrytech za rohem.
"Jsou tam, co teď?" Zeptal se velitel zvěnosotněnců.
"Čekáme, až sem vlezou, abychom je mohli postřílet, přijde mi to rozumné," Pokračoval s pokrčením ramen.
Rolland se zaposlouchal do tmy.
"Vypadá to, že taky na něco čekají." Poznamenal po chvíli.
"Jak to tak tady pozoruju, tak bych tipnul, že v tom mají praxi a čas pro ně moc neznamená. Tak na ně!"
Na Rollandův povel se Bretonci vyhrnuli do chodby. Rozběhli se směrem ke schodišti, které se před nimi stáčelo doprava.
"Pozor!! Už jdou!" Vykřiknul Rolland, spatřiv jak ze za rohu vykráčel kostlivec.
Zahlédnul ještě, jak kostlivec stoupnul na schod, který se pod ním sklopil a ze stropu vypadla obrovská kamenná koule, kostru pod sebou rozdrtila a vydala se chodbou směrem k nim. Všichni se natlačili ke stěnám a snažili se kouli uhnout, jen Mariane si koule nevšimla, protože šla poslední. Koule ale ztratila většinu své síly, než se k ní dovalila a tak se dvě pídě předtím, než by ji mohla rozdrtit, zastavila. Rolland jen zaslechnul zvuk spěšných kroků a pak musel kreatury pronásledovat dál bludištěm.
Zvěnosotněnci za ním následovali s malým odstupem.
"Tak to vypadá, že tady někde, to končí." Ukázal Rolland k temnému portálu, osvětlenému mihotavou září louče a několika lamp. Ze tmy chodby za vstupem bylo slyšet ticho, které signalizovalo, že útěk nestvůr se zde zastavil.
"Tak tedy kupředu. Probudili jsme na tomto místě veliké zlo, které teď musíme ukončit. Kéž dodá Dáma sílu našim zbraním."
S těmito slovy se rozběhnul do chodby těsně následován Isoldou a ostatními. Isolda přeběhla přes chodbu a ukryla se ve výklenku, ale vzápětí zahlédla, jak směrem k ní letí chodbou přízrak. Booze se jí skrčil u nohy. Přízrak ale zahlédnul skrz portál starý věrný sluha Pichous a vrhnul se mu do cesty. Vykoupil svým životem Isoldě čas, který tak zoufale potřebovala, aby ze sebe setřásla strach z přízraku. Ale to už se z portálu hrne Rolland a jedinou ranou meče, naplněn svatým hněvem poltí přízrak, který s úděsným zavřeštěním mizí jakoby nikdy nebyl. Pak Rolland s Izoldou pohlédnou nad schody, kde spatří hrůzu všech hrůz. Zchátralý kostlivec oděný těžkou zbrojí, šířící kolem sebe auru děsu, právě pozvedá zjevně magickou hůl. V tu chvíli z výklenku vyskočil Booze a v záchvatu berserkrovského šílenství se vrhnul na svůru. Ta srazila nebohého psa holí a ten se bez života svalil pod schody. Lich ale rozptýlen útokem věrného Booze popletl slova zaklínadla proneseného v prastaré řeči a jeho kouzlo selhalo.
A tu již se k němu řítí Rolland s pozvednutým obouručným mečem a Isolda je neochvějně po jeho boku. Zasazují nestvůře děsivé rány, pod kterými puká její zbroj. Lich oživený prastarými rituály ale odolává a pevně stojí v boji, nabyv předtím svoji plnou sílu. A již znovu pozvedá hůl a promlouvá děsivou řečí. Pod Rollandem se náhle rozestupuje zem, ze které se noří desítky pařátů dávno mrtvých obětí příšerných rituálů. Ty se Rollanda chápou a neodolatelnou silou ho stahují do hlubin. Pak ještě kreatura zasadí děsivou ránu Isoldě, svojí holí a sráží ji k zemi. Ta zůstává ležet bez pohnutí. Mariane s tváří zrůzněnou vrhá po nestvůře sekeru. Ta zasahuje sponu opasku a roztíná brnění, na zem dopadá kouzelná hůl a tělo Licha se rozpadá v prach.
Teď vběhli do chodby také Zvěnosotněnci a jejich lucerny osvítily potemnělou chodbu. Na schodech ležící Isoldu se zkrvavenou hlavou a Booze, kterak se žalostným skučením, zkrvaveným jazykem líže její ruku.
Epilog 1:
Dávno ztichnul zvuk kročejů dobrodruhů v chodbách. Tělo chrabrého rytíře Rollanda, jehož v jeho poslední bitvě Dáma opustila a kterému se podařilo splatit svoji zbabělost a hamižnost vlastním životem, nenalezli. Zůstal tedy nepohřben v hlubinách bludiště. Věrný Pichous, zachránil Isoldu před útokem přízraku, ale za svoji věrnost zaplatil životem. Jeho tělo však bylo odvezeno na rytířově koni a předáno cestou zpět do Tallabheimu Mórovým kněžím k řádnému pohřbu. Isolda se probrala z bezvědomí v přístřeší hrádku Gorlitz nedaleko Tallabheimu. Když tam zjistila, že jim zásoby vydrží sotva k návratu do města, netrvala na tom, že se musejí vrátit a najít mrtvé tělo jejího bratra. Krom toho se dozvěděla, že jsou zde v zajetí dva Bretonští rytíři, kteří zde byli zadržení v době převratu v Tallabheimu. Zlodějskému rytíři Ruprechtovi von Gorlitz zaplatila výkupné, aby je tak uchránila potupy, nebo co hůř smrti hladem a vyprostila je tak z vězení. Zdali se od nich dozvěděla něco o svém strýci, či zda se vrátila do Čertova drápu, aby nalezla tělo svého nešťastného bratra, to už bude další příběh, tedy pokud se ho dožije.

Epilog 2:
Dávno ztichnul zvuk kročejů dobrodruhů v chodbách. Ani vítr chodbami nezašelestil. Jen jakoby se přesypal na zemi prach a zas a znovu. Jakoby se pohnula stínová ruka a sáhla po magické holi. Ta tam ale nebyla. ...
Odpovědět