Victor: Elf power forever!

Moderátor: OneIceOne

Odpovědět
Uživatelský avatar
OneIceOne
Tribunus Militum
Příspěvky: 743
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Victor: Elf power forever!

Příspěvek od OneIceOne »

Airframe: YKM-760

Věc: Převzetí převáženého carga z letu YKM-760
Zúčastnění: Tom (trpaslík), Sam (člověk)

Report:
Práce byla zadávána od mým zdrojům neznámého Johnsona, na kterého má kontakt trpaslík Tom. Tom mě přizval do běhu, kdy mi nabídl 20 000 minus výdaje. Nabídka to byla zajímavá, ale vzhledem k povaze carga, která později vyšla najevo, neadekvátně podceněná, tak si říkám, jestli Tom náhodou není žid. Jeho zadavatelé moc dobře věděli, co se v letadle bude přepravovat.

Přípravné práce provedl již Tom s nějakým Samem, takže aspoň základní legwork jsem nemusel dělat. Po celou dobu mi ale připadala celá akce až moc dobře sesynchronizovaná a skoro jako ukázkový příklad nastražené léčky. Byly potřeba papíry? Tom zařídil. Synchronizace plánu jako týmu? Tom pořeší všechno a neptejte se jak. Kdybychom spolu už neběhali, považoval bych to za učebnicovou ukázku toho, čemu jsem kdysi říkal Dead-trap run - a že jsem jich za svoji kariéru několik sám přichystal. Možná jsem ale jen zbytečně paranoidní (být na druhé straně barikády je opravdu nezvyk) a dnešní generace runnerů je prostě jen nebetyčně zhýčkaná.

Na letišti jako takovém nebyl problém, dokonce tam měli životem zkroušenou vrátnou, s kterou stačilo prohodit pár vřelých slov, pozvat ji na její kafe a už jsem měl přístup ke všem klíčům. Kdybych jí pozval na nutri-colu z automatu, tak by mi i půjčila klíče od krytu civilní obrany. Ona sama je jasnou ukázkou toho, proč elfí rasa vždycky byla, je a bude nadřazená tomu lidskému póvlu. Lidská žena, která už jen vzpomíná na zašlé zbytky krásy a mládí a dokáže ji oblbnout krutost zahalená do krásných slovíček, si nezaslouží nic jiného, než aby byla zneužita, využita a odhozena. Žádná elfka by nikdy nenaletěla na tak nízký trik.

Co se jevilo trochu víc jako problém byla přítomnost skinheadské doprovodné ochranky s probuzeným přerostlým čoklem, nicméně moment překvapení, precizní timing a profesionalita byly zbraně, které byly na naší straně a které jasně určily výsledek střetu. Bohužel, spolurunner Sam jasně ukázal, že je to pouhý černý člověk, když místo zastřelení protivníka se s ním začal prát a zbytečně protáhl výměnu, která měla být čistá a jasná. Prostě klasický unter-meta.

Tom vyřídil piloty a já se Samem jsme šli do letadla. Sam zafungoval přesně jako orkové v Tirské armádě, za což mu všechna čest, i když je to jen člověk. Vychytal úvodní salvy a stejně dokázal všechny vylikvidovat. Na mě zbyla hlavně koncová rána a otevření spodních dveří.
Bohužel se ukázalo, že Sam nezná přísloví když se kácí les, lítají třísky. Ti lidé byli evidentně jeho první mokrá práce a byl z toho poněkud rozhozený, což ve spojení s adrenalinem vypadalo tak, že si chtěl na mě otvírat hubu a diktovat postup (a co nejhorší – řešit následky v době, kdy jsme potřebovali co nejrychleji vypadnout), tak jsem ho musel pár nadávkami zchladit. Budu si muset na něj vymyslet nějaké specifické nadávky, protože větné variace na téma „nebuď píča“ jsou v každé druhé rapperské rádoby skladbě a obávám se, že příště by se už mohly minout účinkem. Na tyhle unter-meta je potřeba mít vždycky po ruce bič a držet je zkrátka.

Letecké cargo mi ale přineslo jedno velice podstatné překvapení. Věděli jsme sice, že v bednách jsou Amazonské vzorky, ale z jedné bedny se dostala ven jakási metavarianta nobilis. V tu chvíli se ve mě zpěnila krev a moc dobře jsem věděl, že téhle bytosti musím pomoct jak nejvíc to bude v mých silách. Jedná se o členku prastarého kmene pocházejícího odněkud z And, která naprosto nemůže přežít v naší civilizaci. Alergická prakticky na jakoukoliv civilizační látku, neschopná konzumovat technickou nutrisoju, chřadnoucí při nedostatku slunečního svitu a to vůbec nemluvím o absenci kulturního rozhledu západní civilizace a zcela exotickém vzezření, které jasně upoutává pozornost.

Vzhledem k tomu, že jsme se seznámili na Den Nezávislosti, dal jsem jí jméno Independence, zkráceně Indie. Indie jsem odvezl k sobě domů, při čemž mi asistoval Tom, který se ale po chvíli začal chovat jako osina v prdeli. Moc dobře věděl, že se o Indie starám, že ji chci pomoct, furt říkal, že ani jemu to není jedno, ale pořád akorát navrhoval, ať ji zabijeme a neděláme si zbytečné nepříjemnosti. Snažil jsem se svůj vztek držet na uzdě, ale už jsem mu málem řekl, že mi připomíná tchýni. Tchýně taky pořád kéruje kolem, místo aby byla aspoň trochu nápomocná.
Sice jsme se zhádali, ale než stihlo dojít na jadrnější slova nebo rovnou na nože, pochopil Tom jak to v současné situaci vidím a přinejmenším sklapl. Jestli mi nakonec skutečně pomůže ještě netuším, teď v kuchyni žere moje zásoby racionální stravy, ale aspoň na mě nepokřikuje ty jeho negativistický a nekonstruktivní komentáře. Ještě, že se mi sem nenakvartýroval i ten Sam, to už bych byl vážně vzteky bez sebe. Až tohle skončí, budu mít s Tomem rozhovor na téma můj dům není tvůj hrad.
Ohledně Indie jsem zatím ve spojení s Chrissem a řešíme situaci. S udržování Indie při životě ale pod sedativy mi pomáhá můj doktor Yi a je dost těžké udržet stav věcí tak, aby se Tom nesetkal ani s jedním z nich, ale zatím se daří.

Dost se těším, až tenhle bordel vyřeším a pojedu za Elissou. Teď jsou tady ale ještě úkoly, které musí být vykonány...

Morální monolog
Občas jsme museli vést bitvy o kterých jsme věděli, že je nemůžeme vyhrát. Občas vedeme bitvy, o jejichž vítězstvích máme silné pochybnosti. Občas potáhneme do bitev končících Pyrrhovým vítězstvím. Ale mnohdy chceme vést bitvy proti celému světu.
Ty bitvy nám samotným nikdy nepřinesou nic dobrého. Ne teď. Možná ani ne za rok. Ale i sama vůle stát rovně, být věrný svým zásadám a rvát se o své, pro své a za své z nás dělá to, co jsme. Nejlepší ze všech ras. Jsme Elita...
JSME NOBILIS.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Tribunus Militum
Příspěvky: 743
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Victor: Elf power forever!

Příspěvek od OneIceOne »

Wakasiharská špína

Poté, co jsem konečně vyřešil otázku elfky z letadla, se nic extra nedělo. Mohl jsem aspoň zamést stopy a být si jist, že aféra na letišti nemá žádné dozvuky, které by se mě bezprostředně týkaly. A v té době mi opět zavolal Tom.
Potřeboval pomoct s jednou vraždou, respektive s objasněním jedné vraždy. Začal jsem ho trochu podezírat, že pomáhá pro-meta aktivistické buňce, ale nakonec to spíš vypadá, že pár lidí u policajtů znát bude, ale jinak je napojen na Redmondskou mafii. Každopádně po pořádku.

Zavražděná elfka byla nalezena v jižním Redmondu na území benzínové pumpy, která je na noc uzamčená, takže široko daleko nikdo nebyl. Elfka navíc byla před smrtí několikrát znásilněná. Co bylo ale zvláštní, rozhodně se nejednalo o osobu, která by v Redmondu běžně bydlela. Její šaty svědčily spíše o vyšší úrovni.

Poptali jsme se pár kontaktů, Tom asi zná i někoho u Redmondské Hvězdy, takže prakticky už na začátku našeho vyšetřování jsme měli jméno i adresu té elfky. Cecilia Le Roy (CLR), bydliště v Bellevue, 26 let a jak se později ukázalo, živnost placené společnice, jinými slovy lepší escort service. Na policii navíc měla záznam, že v šestnácti letech provozovala v Redmondu prostituci.
Takže obraz se začal pomalu skládat. Holka jako děcko žila v Redmondu, šlapala, a pak se jí podařilo prorazit do světa a vyhrabat se z Redmondského bahna.
Šel jsem si promluvit s majitelem benzínky, který byl po padesáti nujenech celkem vstřícný. Zahrál jsem si na zvědavého reportéra, ale nemám pocit, že by mi to sežral. Na to už byl dost protřelý životem. Nicméně si rád přišel na nějaké peníze bokem. Zeptal jsem se ho na jeho kamerový systém, a jeho odpověď byla „nic tam nebylo.“ A pak si ale vzpomněl, že ráno měl pocit, že něco bylo s počítačem. Normálně se startuje celou dobu, co si dělá svoje ranní vyprošťovací kafe, ale tentokrát se počítač ještě třikrát restartoval a trvalo nehorázně dlouho, než se rozhodl, že bude makat. Dohodli jsme se, že se mu na ten jeho komp po zavíračce podívám. Trochu předběhnu, každopádně podíval se na něj můj známý decker Daniel, a ten zjistil, že kamerové záznamy byly přemazány, a že ten, kdo to dělal měl top vybavení korporátní úrovně. Majitel benzínky mě stál dalších 200 nujenů, což mu někdy v budoucnosti spočítám, ale teď nebyl čas handrkovat se o blbosti.

Odpoledne jsem ještě proklepl Cecílii na matrixu a zjistil jsem, že se tahala po nějakých pochybných party pro wannabe-stars s nějakým Niko Parolim. Tenhle Niko je docela normální průměrná (dobře, spíš podprůměrná) hvězdička televizních seriálů, přičemž občas si zahrál hlavní roli ve filmech, které byly vesměs propadáky. Trochu více námahy nakonec přineslo i seznam pornofilmů, ve kterých hrál. A nejen ve filmech, ale točil i simsense (BTL).

V pozdním odpoledni jsme se jeli konečně podívat k Cecílii domu, každopádně když jsme se rozhodli vyjet, přišlo nám echo, že tam místní policie prošetřuje vloupačku. Takže jsme si dali na chvíli pohov a přihasili si to až po pár hodinách. Vydávání se za nezávislého novináře, který chce nějaký super příběh, a ten bude pokoušet strčit do nějakých novin, naštěstí vyšel. Z povídání ochranky místního baráku jsme se toho moc nedozvěděli, každopádně začalo být jasné, že stojíme proti gangsterům a nějakému asiatovi, kteří nejsou úplná ořezávátka a hledají něco, co budou pravděpodobně čipy, respektive nějaké nahrávky.

Po zavezení počítače Danielovi jsme se rozhodli, že se pojedeme podívat za Nikem Parolim. Vzhledem k tomu, že náš time-management jsme brali tak nějak ležérně, dojeli jsme k Nikovi prakticky ve chvíli, kdy už nám pět minut nemohl nic říct, ani kdyby chtěl. Někdo ho docela nepěkně rozšmelcoval brokovnicí před barákem, ve kterém bydlel.
Úplně to vypadalo, jako bychom šli ve stopách uklízecí čety, která byla pověstný jeden krok vždycky před námi. Bylo na čase zvýšit otáčky a dostat se jeden krok před ně. Nebo radši dva.
Podařilo se nám zjistit, že Cecílii vezl k té Redmondské benzínce nějaký Freddy, kterého den před tím pustili z vězení. Freddy se určitě bude někde skrývat a my jsme naštěstí dostali echo kde. Redmondský motel. Nečekali jsme a rozjeli jsme se tam. Nedaleko motelu jsme nechali motorky, abychom Fredíka nevyděsili a rozhodli jsme se těch sto metrů dojít pěšky. Cestou nás ale minula velice rychle jedoucí Toyota Ellite a šestý smysl signalizoval, že je zle.

Ihned jsem vysprintoval, abych viděl, jak se zavírají dveře u motelu a u auta je jeden drsňák s brokovnicí. Na nic jsem nečekal a velmi přesně mířenými ranami ho poslal na druhou stranu přes auto, čichat k asfaltu. Z motelu se vyřítil jeden ganster a jeden vyšší japonec, které jsem pozdravil ocelí, Tom magií a oni nám odvětili broky. Strhla se krátká ale výživná přestřelka, která skončila mrtvým gangsterem, rychle ujíždějícím autem a já jsem musel ukrást před motelem subkompakt a naložit do něj chroptícího gangstera, abychom ho mohli zpracovat.

Protože mě broky poněkud poškodily fasádu, musel jsem zajet za svým pouličním doktorem a o výslech se postaral Tom. Já mezitím strávil dva dny u mého doktora, Tima Yiho, kterému jsem na jeho otázku „Co jsi zase dělal?“ odpověděl klasickým „Spadl jsem ze schodů.“

U výslechu jsem bohužel nemohl být, každopádně ani jsem se během těch dvou dní nenudil, protože jsem si dával dohromady podrobnosti po matrixu. Nakonec jsme s Tomem získali docela zajímavý obrázek, který říkal, že celá ta záležitost má co dělat s nejvyšším vedením Wakasihara corp., což je dceřinná společnost Mitsuhamy a zajišťuje servis nákladních lodí.
Cecília i Niko spolu pracovali pro kalifornskou simsensovou společnost Sunrise (ano, tady točili BTL porno), přičemž jejich producentem byl Javier Solange. A my velmi pravděpodobně hledáme nějaké nahrávky vzniklé v rámci produkce Sunrise. Ještě jsme neznáme propojení hlavních aktérů, ale už aspoň známe hlavní postavy. Úklid má na starosti japonec (který má rozhodně výcvik a je docela drsnej) a k ruce má nějaký gang z Tacomy. A tahle čistící skvadra stále ještě nahrávky nenašla.

Když jsem se dostal ze stínové kliniky, rozhodli jsme se dostat se na kobylku našemu Japíkovi. Tacomská gangsterská vyslýchaná špína na něj měl ve svém mobilu číslo, já si ještě udělal nákup u svého šíbra, a nová útočná puška prahla po žluté krvi.
Protože se mi nechtělo vymýšlet nějakou komplikovanou lest, přesvědčil jsem Toma, že japíkovi zavoláme, budeme mu nadávat a zahrajeme na strunu jeho cti. Jestli je aspoň trochu schopný, vysleduje si mobil nazpět, no a pak stačí jen aby přijel a zbytek už bude záviset na tom, jak se nám podaří dobře připravit past.
Za přepadové místo jsme zvolili opuštěné Redmondské garáže, nakoupil jsem nějaké nigga CD Voodoo Bitch! (složil nějaký negr Bastard) a šli jsme uskutečnit plán.
Šikmoočko snesl naše nadávky pouhé dvě minuty. Invektivy typu „trollomile, vrať se na Yomi, ty zrůdo, šikmáku, zajebu ti koště do prdele až z tebe budou lítat žlutá hovna“ a další v něm vzbudili touhu po odplatě, která dostatečně otupila jeho racionální uvažování. Pravda, kdyby nám to jenom típnul, zavolali bychom znovu. Do toho všeho nám hrálo Voodoo bitch! a krásně podtrhovalo atmosféru kulturní úrovně Redmondu.

Výsledek léčky byl takový, že jsme zajali šikmoočku, kterého jsme museli nechat trochu vyspravit u doktora. Ten ho nechtěl vůbec ošetřit, protože Tim Yi je japonský trpaslík, který z Japonska zdrhnul, přičemž já se taky dvakrát nepřetrhl, abych Yiho přesvědčoval, takže nakonec ošetření vyhádal Tom a já si šel lehnout na lůžko, které ještě nikdo nestačil ustlat. Tentokrát to ale nebyly brokovnicové šrámy.
Jen pro představu, šikmoočko vydržel zásah ducha, kdy na něj spadl v garážích betonový strop, potom se ještě propadl do betonu, ze kterého se skoro vyprostil, jen aby mi přistál u mířidel a schytal jednu pořádnou z útočné pušky. Tuhý typ. Jako boční bonus jsme zabili zbývající doprovodné gangstery z Tacomy.

Tom si vzal šikmoočka k výslechu, nicméně jsme byli Yiem varováni, že žluťák má v hlavě korovou bombu. Kde ho Tom vyslýchal netuším, ale jsem docela rád, že projevil dostatek soudnosti a nešel s ním do mého bytu. Z výslechu, který skončil žluťákovým sebe odpálením, a při sbírání matrixových střípků, jsme zjistili, že se to celé točí kolem Seattlovského generálního ředitele (CEO) Wakasihary, pana Nobuhideho a toho producenta ze Sunrise, Charviera Solange.

Nejdříve jsme vymýšleli, jak se zkontaktovat s Javierem, protože přeci jenom to není Seattlovský rezident, ale pornohvězdička cestující po západním pobřeží, ale štěstěna stála při nás. V Dante´s Infernu se konala zvrhlá fetish party, Fetish Night ExXxlusive, kam je pro všechny důležité osoby tohoto průmyslového odvětví prakticky povinnost přijít.
Kromě nás se tam objevilo ještě pár žluťáků-bodyguardů, kteří sice byli velmi nenápadní, ale na mě byli krátcí. Party se začala plnit hvězdičkami a objevila se i grupa vystajlovaných profi-klisniček ze stáje Sunrise, žijících v Seattlu. Chvíli před vyvrcholením večera se objevil i Javier (s orčím namakaným bodyguardem), který předvedl, že zná všechny, všem zajistí dobré obsazení v dalších filmech, všem koupí drink a všichni ho milují. A některé doslova. Oplzlé fórky s přibývajícím alkoholem v krvi nabývaly na vtipnosti, ale já se nebavil. Po vyvrcholení večera, kdy se wannabe-stars začínaly pomalu trousit domů, přikráčel si to žluťák Nobuhide. I se šikmookou gorilou. Nenápadně jsem se přikradl k jejich soukromé kóji, odkud Javier na chvíli vyhnal všechny svoje klisničky a hřebečky, a zcela otevřeně se tam bavili.

Nobuhide prosil Javiera, aby mu dal nahrávky, ale Javier se mu vysmál do ksichtu.
Označil ho za blbečka, že si vůbec myslí, že by se něčeho takového zbavoval, aniž by za to dostal pořádně zaplaceno. Na to Nobuhideho vyhodil z kóje. Zesinalý Nobuhide mu ještě vmetl do tváře, že toto bylo poslední varování a odkráčel pryč klubu.

S Tomym jsme se pobavili o celé záležitosti a bylo nám jasné, že se něco stane. Rozhodli jsme se proto držet se kolem Javiera. Přece nepřijdeme o celou srandu. A skutečně, čekali jsme se jenom chvilku a první vtípek se dostavil. Když Javier otvíral svoji super-limuzínu, vypadla na něj uříznutá hlava jedné z jeho klisniček. Holky z doprovodu začaly ječet a pištět, Javier zesinal a orčí bodyguard zalarmoval policii. Po chvíli přijel ještě Javierův právník.
Policie asi hodinku zajišťovala stopy a svědky, pak všechny propustila ale limuzínu si nechala, takže Javier zavolal dvojici obrněných SUVček, do které naskládal svůj doprovod a sebe. Nenápadně jsme se drželi za ním a očekávali další výbuchy veselí. Určitou zábavu dávaly tušit tři jakuzácké Suzuki, které se nás celou cestu drželi jako žluté hovno bílé boty. Zábava nakonec přišla u sjezdu z I-5.

Suzuki se na chvíli od nás vzdálily, a najednou se před Javierovým SUV rozvlnil asfalt, jak tam duch prováděl svoji mojo a zároveň odněkud zprava vyšlehla raketa a vážně poškodila SUV. Ze SUV vyrazil ork a ještě jeden bodyguard a začali pálit proti šikmookému nebezpečí a za okamžik se připojili se svým ingramovým veselím i tři šikmáci se svými Suzuki. Chvilku jsem sledoval celou podívanou, ostatně zastavil jsem tak, že jsem měl nádherný přehled, ale nakonec mi to nedalo, vytáhl jsem útočnou pušku a šel jsem trochu upravit skóre. Dva se perou, třetí bere.
Nejdřív se mi povedlo sejmout jednoho žluťáka, co se skrýval za dálniční informační tabulí. Svině, nebude zakrývat tak důležitý údaj, jako je vzdálenost do Tacomy. Potom se na mě Tom podíval a zeptal se mě, jestli to myslím vážně. Samozřejmě, že to myslím vážně. Shooting is serious business. Tak OK, prohlásil, když sejmeš jejich magika, tak to zvládnem. Vzhledem k tomu, že Tom mě už dokázal přesvědčit o tom, že je to magický křižník, nepochyboval jsem o tom, že nekecá. Vyhledal jsem jejich magika, jak se schovává za palebnou linií, zbabělec. Chvíli jsem mířil a pak jsem z něj dvěmi krátkými dávkami udělal základ na suši. Rozemleté suši.
Bohužel si mé protižluté činnosti všiml jeden šikmoočko ze Suzuki a dost mi svoji Ingramovou sprškou zavařil. Tak jsem ho sundal.
To už se na mě podíval ork a vypadalo to, že by snad mohl chtít na mě páchat násilí, tak jsem po něm houknul z plných plic „EF-BÍ-ÁJ!!! Vzdejte se!“ Toto, navíc podpořeno Tomovou magií, zabralo. Zlikvidoval jsem ještě posledního dýchajícího šikmoočku a už jsme si to hasili pro Javiera, kterého jsme naložili do auta a odjeli s ním tak rychle, jak jen to bylo možné.

Javier byl postřelený, otřesený a ochotný spolupracovat. Vzhledem k tomu, že mě až moc svrběl ukazováček a opět bylo jasné, že budu muset navštívit svého dobrého kamaráda doktora, mluvil Tom. Javier se chvilku zkoušel hadovitě vykrucovat, ale nakonec nám dal přístupová hesla na datové úložiště, kde byla ona inkriminovaná nahrávka. Tu jsme stáhli, ověřili si, že nám Javier nekecá a na závěr večera jsem mu zezadu podřízl hrdlo. Čistá práce.

Nakonec přišlo dohadování se co s nahrávkou. O její zničení na datovém úložišti jsem se už postaral. Tom ji chtěl střelit, což mě v principu nevadilo, ale chvíli jsem si pohrával s myšlenkou pustit to veřejně. Přerušit pár vysílání, například počasí a dopravní zprávy, a pouštět do éteru čuňačinky jednoho japonského ředitele s elfkou. Nakonec mě Tom přesvědčil, že usmlouvá dobrou cenu, tak jsem to nechal na něm a odjel za svým doktorem. Toho jsem vzbudil, a když mě viděl, vysvětlil jsem mu, že jsem upadl na pár schodech. Vzhledem k tomu, že zrovna měl zapnutou televizi a běžely tam zprávy, ty schody jsem mu i přesně ukázal. Timovi se můj svérázný způsob překonání žlutých schodů líbil, takže jsme si dali panáka a pak na mě začal pozvolna pracovat.
Chrisovi jsem ráno zavolal, že bych se rád zbavil svého nového auta. A to jsem ho neměl ani třináct hodin. Chrisovi bylo všechno jasné, ostatně tu útočnou pušku mám taky od něj, takže jsme se dohodli na výměně MercuryStar za starý dobrý Americar.

Tom sehnal kupce, který nám byl ochotný vysolit 70 litrů, ale chtěl nás vidět oba dva. Chvíli mě přepadala paranoia, ale nakonec jsem si uvědomil, jak byly Tomovy karty rozdané a přestal jsem dělat drahoty. Zašel jsem si na oběd do pizzerky, kterou vede trpaslík Benito Craxi.
Je to zajímavý týpek, tenhle Benito. Na práci má negry, očividně se myje a chodí do kostela, přitom žije v zavšiveným Redmondu a dělá suprovou pizzu. Vsadím svoje boty, že má tradiční rodinný recept ještě z doby, kdy jeho family žila v Neapoli. Tenhle Benito si mě jen tak mezi řečí oťukával, plus na mě čuměla celá hospoda plná důležitých lidí z týhle family. Pár jasnejch výběrčí výpalnejch, něco málo rozmrzelejch účetních, sem tam rodinný právník a možná byl mezi nimi i rodinný doktor. Žádné děti, ženy pouze feministky.
Konečně po dezertu přišla ta očekávaná třešnička. Sám Capo Di Tutti, Don Bosco, velké zvíře jižního Redmondu. Kde nevládne policie, vládne Don.
Osobně nám potřásl rukama a obmejmul se s námi. Potom nám ještě poděkoval za tu práci a že jsme šli s tou nahrávkou za ním, přičemž kdybychom cokoliv v budoucnosti potřebovali, stačí říct.

Tím všechny oficiality skončily a Tom mě vzal do jednoho pajzlu v Redmondu, kde jsme probrali nějaké záležitosti kolem runu. Navíc jsme se domluvili, že budeme společně trénovat, abychom byli trochu víc sehraná dvojka. S tím nemám problém, ostatně potřebuju ze sebe ty tukové zásoby z poslední dekády kancelářské práce dostat.

Z vydělaných peněz jsem dal docela zajímavou částku doktorovi, aby s ní naložil jak uzná za vhodné, navíc jsem mu koupil bednu s pivem, elfí víno a jemnou whisky. Tuto samou kombinaci jsem koupil i pro svého deckera Daniela, kterému jsem také dal jasný návod. Pivo na všední den, whisky na narozeniny a víno až v Tiru budou někteří šmejdi postřílení. A na to se napijem...
Odpovědět