Čechy 13. století - hráčské minimum

Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od Kai Rivienta »

Ahoj všichni, kdo by si rádi zahráli v této době. Píše se září léta páně 1240 za vlády osvíceného panovníka Václava toho jména prvního, jednookého krále.
Kutná hora je zatím hudbou daleké budoucnosti, v lesích kolem Sedlece, kláštera Cisterciáků se potulují medvědi a losi, ale díky blízkým královským městům (Kolín a Čáslav) je zde i mnoho usedlostí a vesnic, které jednak náleží klášteru, jednak jsou podřízené královským městům a jejich úřadům. V krajině žijí i kočovní pastevci, zejména koz a ovcí, kteří jsou svobodníci (nepodléhají vrchnosti a mají zvláštní status, podle kterého odvádějí daně králi) a v lesích mají své chaty lovci (spíše lovčí a hraničáři), kteří jsou poddanými krále. Někdy krajinou táhnou i tlupy kočovných komediantů, nebo cikáni, protože kraj je bohatý a vede tudy zemská stezka do Polských zemí, do Olomouce, která je sídelním městem údělných knížat a branou do Polska. V okolí Sedlece se často nachází stříbro, ale hlavní hornické osady jsou kolem Jihlavy, kam byl zaměřen příliv řemeslníků z německých zemí již za knížete Křesomysla před čtyřmi sty lety, dnes už vlastně nikdo ani nevzpomene doby, kdy u Jihlavy, němci nežili.
Blíže seznámím každého hráče s tím, co zná jeho postava až během tvorny postavy.
Postavy budeme vytvářet standardně pro pravidla SD ze 400 bodů. Pro každé povolání mám záměr zavést 2 bonusové dovednosti, které mám vymyšlené. Hodnocení těchto dovedností - jedná se o dovednosti, nikoliv o skupiny, se bude v případě testu přičítat svým hodnocením, jako dosažené úspěchy. Protože si nepřeji, aby hráči znali speciální kvality ostatních, neuvádím tyto dovednosti do obecných pravidel zde, protože budou obvykle pro postavu unikátní a projednám je s každým hráčem samostatně. Nechte si na ně volných 8 - 32 bodů, budou mít hodnocení 1 - 4
Magie:
Většina adeptských schopností fyzického adepta je běžně dostupná za obvyklé ceny v SD
z oborů kouzel jsou dostupné: divination, enchantement, conjuration, abjuration, necromancy, transmutation, illusions. Každý obor je chápán jako iniciace, postava může do příběhu vstupovat s magie/2 iniciacemi, které zvlášť neplatí a získává je na základě svého hodnocení magie. Léčivá kouzla jsou necromantická. Nic neprobíhá na lusknutí prstů. Rána mečem, nebo šíp je vždy rychlejší, než kouzlo. Krom toho kouzlo je vždy doprovázeno pronesením zaříkávadla, takže není možné kouzlit tak, aby si nikdo nevšimnul.
Sesílání kouzel:
Většina kouzel má svou prostou a rituální verzi. Podle tradice dokáže kouzelník používat rituální materiály, buď co se dočte v knihách, nebo co zná z ústní tradice.
Prostá verze kouzel je omezená co do počtu úspěchů hodnocením magie kouzelníka. Základní působení je buď magie kol, magie počet čtverců, při vyvolávání nebo zapuzování magie počet čtverců nestvůry( zvířete), při vyvolání počet kol, kdy bude zvíře sloužit. K zapuzení je potřeba zničit počtem úspěchů celé hodnocení nestvůry (zvířete) např. medvěd 12 čtverců. je možné sesílat kouzlo opakovaně, pokud tě přitom medvěd žere tak s postihem za žraní. Za úspěchy je možno vylepšovat účinky kouzel, buď jejich sílu, nebo trvání, podle výběru sesilatele.

Zbraně a zbroje
hodnocení zbraní se přímo započítává při úspěšném útoku, jako dosažené úspěchy následujícím způsobem:
improvizovaná zbraň (vše, co je primárně nářadí - nůž, sekera, klacek) +1
krátká bojová zbraň: vrhací zbraně (oštěp, vrh. sekera, speciální vrhací nůž), dýka, palcát +2
dlouhá zbraň: Kopí, meč, bojová obouruční sekera, řemdih +4
zbroje: Není obvyklé aby někdo, kdo nejede do bitvy, nebo není městská stráž, nebo panská hlídka, (zbroje samozřejmě můžete mít), ale není obvyklé, aby je někdo nosil, nebo v nich dokonce spal.

Kód: Vybrat vše

Dají se tedy používat:
kožené zbroje a přilby	 ochranné vycpávané brnění ; kovová přilba 	kroužková zbroj s prošívanicí + kovová přilba	   štít    
-2 od poškození               -4 od poškození                                       -8 od poškození               schopnost parry + ostatní obranný hod (2)
(obranný hod = reakce + dodge + štít (2))
Úspěšný hod je ten, u něhož nepadne glitch, Pokud glitch padne, nelze počítat s výhodami zbraní, zbrojí a štítů a vyhodnocuje se bez nich.
pokračování příště.
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Ceník:

peníze:
Ag - brakteáty (max. 1 gr.), nazývané stále denár (denarius)
Au - maravedi (dinár maurský) nebo augustalis (80 denárů)

Do roku 1240 se razily tyto typy zlatých mincí (tetradrachma byla stříbrná)

Kód: Vybrat vše

Mince		Stát		Zavedení	Zrušení		Poznámka
Dareikos	Persie		515 př. n. l.	348 př. n. l.	8,4 g
Statér		více		390 př. n. l.	320 př. n. l.	8,2–8,6 g
Aureus		Římská říše	1. st. př.n.l.	324		8,19 g
Solidus		Řím a Byzanc	312		1092		4,55 g
Dinár		Islámská říše	696		1543		4 g
Augustalis	jižní Itálie	1231		1250	
Statér, dareikos a aureus, tedy těžší mince antiky, se již skoro tisíc let nerazily. Statéry a aurey na území Řecka a Říma byly téměř určitě přeraženy na byzantské solidy. Jedině snad dareiky mohly tomuto osudu uniknout, čili jediné velké zlaté mince mohou být ony.
Standardní zlatou mincí pro obchod je byzantský solidus (má i drobnou zlatou minci tremissis, což je třetina solidu), respektive hyperpyron po devalvaci solidu, nebo maurský zlatý dinár, ve 13. století zvaný maravedi; jeho hodnota však v rukou křesťanských vládců rychle klesá (u nových mincí pokles z cca 4,5 gr Au na 0,9 gr), čili hodnotné jsou pouze starší maurské maravedi.
V roce 1231 začal s ražbou obdobnou dinárům na Sicílii a v jižní Itálii sicilský král, dnes římský císař Friedrich. Tato mince, augustalis, se může rovněž objevit z Itálie a Německa.

Kód: Vybrat vše

kráva 				40 
meč				160 
sekera 				120
tesák				120
kůň 				80
válečný hřebec 			800 
štít dřevěný 			80 
kopí 				80 
dýka 				80 
nůž 				6 
kožená zbroj (s čapkou) 	120 
vycpávaná zbroj (s přilbou) 	600
kroužková zbroj (s přilbou) 	1600
luk (+6 šípů) 			20 
kuše (+6 šipek) 		160

křesadlo 			10 
houně 				2 
oblečení 			30 
oblečení vznešené 		300 
vak 				2
krytý 4 kolový vůz		420
stan pro 4			100
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od Kai Rivienta »

Nu, podle mne se tedy musí jednat o dináry - sice nejsou tak velké a protože se zlato a stříbro směňovalo asi 1:4, měly by na váhu hodnotu asi 4 pozdějších grošů a budeme-li vycházet z toho, že pokud by denár (brakteát) nebyl šizený, mohl by odpovídat asi jeden groš 10ti denárům (ty jsou ze slitiny stříbro, měď, cín, jestli se dobře pamatuji) V posledních desetiletích před zavedením groše se však podíl stříbra zmenšuje, takže je ho ve slitině s bídou pátý díl. Vzhledem k malé důvěryhodnosti denárů a jejich expiraci, nejsou vhodnou měnou pro uložení majetku, ani pro dálkový obchod, což způsobuje vysokou hodnotu zlatých mincí (nebo spíše nízkou oblibu a cenu denárů). K výměně dinárů za místní měnu je asi třeba navštívit penězoměnce, nebo jimi obchodovat se zahraničními kupci, nebo lidmi, co se vyznají. Neplést dinár - zlatá mince 4g ražená v Arábii a denár - spíše měděná, než stříbrná mince ražená v Českém království.
Také by se mohlo jednat o Augustalis. S.T.
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Jj, také myslím, resp. o ty starší, ještě kvalitní dináry. Můžeme jim v rámci snadnějšího rozlišení říkat maravedi. Ale ono je to v podstatě jedno, všechny tři dostupné zlaté mince - maravedi (Maurská království na Iberském poloostrov), hyperpyron (Byzance) a augustalis (Itálie) - mají podobnou hodnotu, čili je jedno, o které z nich jde, může to být klidně i směska.

V českých zemích i na Moravě se razily už jen brakteáty, tedy jednostranné mince, nicméně měly mít hodnotu dřívějších denárů a i se nazývaly denáry, přestože to byly úplně jiné mince (i groše se v originále nazývaly denáry, tzv, denarius grossus, velký denár). Při grošové reformě, která přijde roku 1300, se bude počítat 6 brakteátů za 1 groš. Jinak první groše měly vysokou ryzost až 933/1000, nastavovaly se mědí. Brakteáty byly zpočátku vysoce ryzí (800 až 950/1000).
Poměr cen stříbra a zlata se pohyboval mezi 12:1 až 10:1, teď budeme blíž prvnímu, druhý platil kolem roku 1260 ve Francii, ale zlatá mince podle něj ražená byla považována za "levnou", čili skutečný poměr byl asi vyšší. 12:1 je tedy asi spolehlivý údaj.
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Dobová jména (mužská):

Adam
Albrecht
Aleš
Amcha
Asin

Bedřich
Beneda
Beneš
Blažej (Blasius)
Boček
Bohuněk
Bohuslav
Bořivoj
Břeněk
Budivoj (Budiuoy, Budiwogy)
Burian
Buz
Buzek

Ctibor
Čéč
Čeněk
Černín

Dalibor
Damian
Daniel
Děpolt
Dětleb
Dětřich (Dietrich)
Dobremil
Domaslav
Drslav
Držkraj (Drisicray, Drisicrag)

Hanuš
Havel
Henslin
Heřman (Herman, Heriman)
Hovora
Hoza
Hrabiše
Hroznata
Hynek

Jakub
Jan
Jaroslav
Jaroš
Ješek
Jetřich (Dietrich)
Jindřich (Heinrich)
Jiří
Jošt

Filip

Kojata
Konrád

Lambin
Lanclin
Letar
Ludvík

Markvart
Martin
Menhart
Mikšík
Mikuláš (Nicolaus)
Mstivoj
Mstiš
Mutina

Načerat
Nemoj
Nevlas

Olen
Oneš

Pelhřim
Pešík
Petr
Pitrolf
Prokop
Přemysl
Přibík
Přibyslav (Heinrich)
Purkard, Purkart
Půta

Ojíř
Oldřich (Ulrich, Ulrico)
Ota

Sezema, Sezima
Slavek
Smil
Soběhrd
Soběslav
Sulislav
Svojše
Svatobor

Tas
Tobiáš
Túl
Tvoch

Václav
Vata
Vilém
Vítek
Vojslav
Volf
Vok (Woko)
Vznata

Záviš
Zbyhněv
Zbyslav
Zdeslav
Zderad
Zikmund
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Dobová jména (ženská):

Helka
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Čechy 13. století - hráčské minimum

Příspěvek od Kai Rivienta »

Ještě k popisu zbraní
Pro těžké kuše (s kovovým lučištěm) se počítá do obrany 1/4 zbroje zaokrouhlená dolů, štít se započte celý, pokud má obránce dovednost parry a útok očekává a aktivně se kryje. Neplatí pro štít pověšený na rameni, zádech, prdeli, apod.
Těžká kuše má ničivost 8 čtverců a dostřel 3-15 (+2k), 16-30 (0k), 31-45 (-2k), 46-60 (-4k), 61-100 (-6k)
nabíjí se výhradně pomocí kolovrátku po 2 komplexní akce, střílí se z ní výhradně za použití obou rukou, pokud je použita opora (hradby, pavéza, spolubojovník, vůz,cvičený kůň apod.) +2k do míření. Míření může přidat 1k za jednoduchou akci. mířit se dá tolik jednoduchých akcí, kolik je hodnocení střelby, avšak nesmí překročit hodnocení síly postavy, pokud se střílí bez opory. Také nesmí mířit déle než 2 kola. Na pohybující se terč není možné mířit bez zvláštní střelecké dovednosti

lehká kuše (s dřevěným lučištěm)
Od poškození se odečte zbroj/3 zaoktrouhleno dolů. štít podle poznámky výše
ničivost je 6 čtverců
dostřely: 1-10 (+3 k) 11-15 (+2k) 16-20 (+1k) 21-25 (0) 26-30 (-2k) 30-45(-4k) 46-60 (-6k)
nabíjí se jednu komplexní akci pomocí napínacího háku na opasku
Pro míření platí stejné podmínky jako pro kuši těžkou, jen stačí použít ke střelbě jen jednu ruku a dá se tedy použít společně se štítem, zbraní pro boj zblízka, nebo při jízdě na koni. Na koni ji mohou postavy se silou 4+ i znovu nabít.

Luky: Luky mají silové minimum a každý dobrý lučištník si nechává vyrábět luk podle své síly. luky do Silového minima 4 působí základní poškození ve výši SM
luky od SM 5 působí poškození SM+2
dostřely : 1-SM (0k) SM+1 - 5xSM (-1k) 5xSM+1- 7xSM (-2k) 7xSM+1 - 10xSM (-4k)
Lučištník může za svoji jednoduchou akci vystřelit jeden nemířený šíp, včetně jeho vyjmutí z toulce, tedy za komplexní 2 a má-li více akcí, může pokračovat. Za každý další šíp vystřelený v rámci jednoho kola odečítá jednu kostku z poolu pro střelbu.

Všechny testy platí pro záměrnou střelbu proti jedné postavě, monstru apod. V houfu střelců je možné střílet na větší vzdálenosti proti houfu nepřátel, pak ale není možné za žádných okolností mířit a zásahy budou vyhodnoceny náhodně na základě dobrých a špatných procent.
Naposledy upravil(a) Kai Rivienta dne 13. 10. 2017 14.39, celkem upraveno 1 x.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Čechy 13. století - hráčské minimum

Příspěvek od Kai Rivienta »

Ještě jedna důležitá připomínka:
Vycpávaná zbroj (gambeson) a zrovna tak kožená zbroj (kožený krunýř) zvlášť vybíjená (pobitá cvočky, štítky, šupinami, pectorálem apod.) JE ZBROJ a nikoliv oblečení (představte si třeba někoho v hokejové brankářské výstroji), o kroužkovém brnění ani nemluvě a štít se také nosí téměř výhradně do bitvy, nebo do turnajového klání, jinak je to poměrně neskladný a těžký krám. I když respektuji, že trénovaní rytíři jsou zvyklí nosit zbroj (díky čemuž jsou schopní dojít v plné zbroji ke koni a dokonce se na něj dostat, nebo se ve zbroji třeba i několik desítek minut svižně pohybovat v bitvě a dokonce v ní dokážou bojovat - obzvláštní tvrďáci, jako vyjímeční, zvlášť tvrdí templáři i celý den - na jeho sklonku ovšem zemřou vyčerpáním, zatímco jim Saladín čte osobně verše), jejich koně, tedy bojoví koně nosí rytíře v plné výbavě jen do bitvy, nebo při turnaji a nikoliv při přesunech. Rytíř, který nemá několik koní a služebnictvo obvykle svého koně šetří a při přesunech na něj nakládá maximálně svůj skromný majetek a rozhodně na něm obtížen zbrojí, štítem, zbraněmi, klavírem apod. po celé dny, nejezdí. Normálně mají rytíři koní několik (alespoň 2), přičemž na jednom přepravují svoji výbavu a na druhém jedou. O panoších, pážatech a služebnictvu nehovoře. Znovu se tedy obracím na hráče s apelací na citlivý přístup k nošení zbroje, abych nemusel vymýšlet a zavádět pravidla pro nevýhody zbroje v různých situacích, jen si tím hraní otrávíme.
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století - hráčské minimum

Příspěvek od DenGrasse »

To co popisuješ je ovšem ideální stav, kdy rytíř jede do gentlemanské války někde v Evropě bez valných útrap. Realita ovšem bývala podstatně drsnější; např. když první křížová výprava konečně dorazila pod hradby Antiochie, zbývalo jejím cca 4-5 000 rytířů sotva 1000 koní. To znamená, že 80 % rytířů šlo přes Anatolii nebo aspoň její kus pěšky a pochybuji, že by jim zbroj někdo nesl, zejména když se na ně kdykoli mohly začít sypat turecké šípy; kronikáři ostatně popisují že ani překvapivé turecké útoky neuspěly, protože rytíři i pěchota byli dobře chráněni zbrojí. Otázka je i kolik sluhů a pážat pomřelo cestou, každopádně kdo měl na konci Malé Asie ještě koně byl king a o více koních si mohl nechat leda zdát. Během 7 měsíců trvajícího obléhání (i zde pochybuji, že by rytíři chodili neobrněni a v případě náhlého výpadu se teprve oblékali do zbrojí) dalších 700-900 koní pomřelo nebo bylo snědeno. Obléhání Antiochie, města s největšími hradbami v Levantě, odmakali rytíři pěkně zu fuss. Když dorazil Korbugha, měli cca 100 - 300 koní (prameny se liší), dokonce i Godefroy z Bouillonu a Robert Normanský museli prosit ať jim někdo dá koně do bitvy. Rytíři tak celou bitvu krom oddílu 100 - 300 jezdců pěkně odšlapali (včetně toho že udusávali nohama hořící trávu, kterou Arabové zapálili). Je zjevné, že rytíř ve zbroji zvládl mnohem víc než dojít ke koni.
Samozřejmě rytíř se snažil si koně co nejdříve opatřit (a sluhu a dalšího koně a dalšího sluhu atd.), o tom žádná.

Co se týče válečných hřebců, vzhledem k jejich ceně je patrně většina rytířů vůbec neměla a používali horší koně. Na Curia Vítkov k tomu píšou:
Samotný bojový kůň (dextrarius, equus ad pugnandum) představoval značný majetek - starý franský Ripuarský zákon z 8.st. uvádí cenu jednoho takového bojového koně na 7-12 solidů, tedy asi stejný počet krav (pro srovnání cena těžké zbroje byla také 12 solidů), víme že král Přemysl Otakar I. si vypůjčil dva koně v ceně 30-ti hřiven stříbra aj. (Choc1967, 199). Výcvik takového koně byl náročný a trval dlouho, proto se jej oděnec snažil co možná nejvíce chránit a šetřit. Mohl-li si to dovolit, používal bojového koně výhradně do bitev a turnajů (pokud i na turnajové klání neměl jiného koně), při přesunech, pokud nehrozilo bezprostřední nebezpečí jezdil na jiném lehčím koni (palafridus, equus ad currendum) a zbroj vezl jiný kůň či mula (na mule jezdil po táboře kníže Svatopluk) nebo společná kára v trénu. Na šetření koní pro čas útoku myslí i templářské regule. Chudší bojovníci (např. i družiny feudálů aj.) museli vystačit pouze s jediným levnějším, lehčím a méně kvalitním koněm - sloužícím jak k přesunu, převozu výstroje, tak i k boji. V boji samotném byli tito lehčí a po přesunu méně odpočatí koně nasazováni až v zadních řadách.
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Čechy 13. století - hráčské minimum

Příspěvek od Kai Rivienta »

Nu, je asi třeba si uvědomit, že většina rytířů, kteří se zúčastnili tažení, nebyli žádní boháči a hlavním účelem jejich účasti na křížové výpravě bylo zbohatnutí, řada z nich patrně neměla koně už od počátku cesty. Nevím, zdali se dobové prameny zmiňují o celkových ztrátách při tažení, ale až 90% ztrát bylo podle historiků třeba připsat na účet vyčerpání a nemocí. Například v bitvě u Hatínu se nechali rytíři před bitvou odříznout od vody a po několika hodinách již byli ve zbrojích prakticky mrtví a nezbývalo jim, než se nechat pobít při marných útocích z nevýhodné pozice a při nevýhodném poměru sil. Tolik tedy k drsnosti našich předků, pochodujících pustinou ve zbroji. Ano, občas to někdo přežil a ten byl tak tvrdý, že se dal těžko zabít i v boji, nebo měl takovou kliku od boha. Myslím, že dobové prameny se navíc nezmiňují o případných ztrátách mezi neurozenými.
Překvapivý útok mohl jen těžko zasáhnout hlavní proud pochodující armády, díky jízdní záštitě a hlídkám vysílaným před předvojem (odtud patrně ztráty koní, včetně ztrát koní při pozdějším obléhání). Nebylo tedy třeba, aby celé vojsko pochodovalo ve zbroji. Také je otázkou, zdali uváděný počet koní, je podobně jako u uvedených počtů vojáků, počtem všech tažných, nosných a bojových zvířat, nebo jen počtem válečných hřebců. Představíme-li si celkovou potřebu nákladu - zásoby potravin, vody, šípů, oštěpů, kopí, součástek dobývacích strojů apod. o přepravě raněných, trénu, nevěstek, kněží, monstrancí, relikvií atd. nemluvě, nemohlo se asi jednat o celkový počet dopravních prostředků.
Krom toho si myslím, že vliv lučištníků na výsledky rytířských bitev je v našem pojetí dost přeceňovaný (asi na základě povědomí o účincích pozdějších moderních palných zbraní). Neobrněná pěchota neměla šanci rytířské jízdě vzdorovat, pokud neměla k dispozici nějaký druh opevnění a každý pěšák si rozmyslel, zda zkoušet svoje štěstí, proti obrněnému profesionálovi na koni a to včetně po léta cvičených lučištníků. Konečně i v mnohem pozdější bitvě u Kresčaku byl hlavním problémem rytířů na francouzské straně, nedostatek kvalitní výzbroje - na kanelovanou milánskou zbroj prostě měl jen málokdo a velká zranitelnost koní. Nicméně ani ničivé anglické dlouhé luky, podle dobových svědectví nedokázaly zásadním způsobem pobíjet oděnce v kvalitních zbrojích a pokud by rytíři byli ochotní útočit pěšky a najednou a nikoliv jízdmo a po částech, bitva by asi musela dopadnout jinak. Nicméně rytíři asi nechtěli útočit pěšky proto, že by ve zbroji dorazili k obráncům, polomrtví únavou a jen proto, aby se tam nechali pobít (přitom šlo jen asi o jeden a půl kilometru pěší chůze z tábora a jen o 300 nebo 400 metrů z prostoru mimo dostřel). To se ostatně řadě z nich stalo, poté co přišli o své koně a pokračovali pěšky, alespoň ti, co si nesrazili vaz při pádu s koně, čemuž dávali zjevně přednost, před pěším útokem. S
Naposledy upravil(a) Kai Rivienta dne 20. 10. 2017 16.07, celkem upraveno 1 x.
Odpovědět