Čechy 13. století - reálie

Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Praha:

Vznik souvislého osídlení oblasti Starého Města lze však jednoznačně doložit až pro 2. polovinu 12. století. Tehdy byl původní dřevěný most nahrazen kamenným mostem Juditiným a na východ od velkého tržiště vznikl opevněný knížecí dvorec Týn-Ungelt, určený k ochraně cizích kupců a k vybírání cla (ungeltu). V blízkosti tržiště a cest, které z něho vycházely, se vedle starších osad německých, románských a židovských kupců, zmíněných již k roku 1091, zrodila hustá zástavba kamenných románských domů, dvorců knížecích družiníků, kostelů a klášterů. Osídlení pravobřežního podhradí nebylo však na přelomu 12. a 13. století ještě koncentrováno do souvislé uliční zástavby, ani právně sjednoceno.
Ohniskem zrodu skutečného městského života se staly právě osady cizích kupců, které jako první získaly panovnická privilegia. Jejich obyvatelé se v průběhu 1. třetiny 13. století sjednotili do městské obce, získali pro ni od panovníka výsady a domohli se městské samosprávy. Nejvýraznějším projevem urbanizační proměny bylo postavení hradeb s 13 věžovými branami, které po roce 1230 z poručení krále Václava I. vydělily z dosavadní různorodé zástavby na pravém vltavském břehu opevněný areál Pražského Města o rozloze asi 140 hektarů. Zahrnulo do svého obvodu vedle starších osad též Havelské Město, nově lokované mezi lety 1235-1253 kolem tržiště při kostele sv. Havla.
Výstavba uvnitř staroměstských hradeb probíhala v novém uměleckém a stavebním slohu - gotice. Tón jí udávaly klášterní objekty rytířských a žebravých řádů (templářů, dominikánů, německých rytířů, křižovníků s červenou hvězdou). Přední místo mezi nimi zaujal klášter klarisek sv. Anežky, založený roku 1233. Stavební rozmach Starého Města pak vzdor politickým otřesům pokračoval po celou 2. polovinu 13. i 1. polovinu 14. století. Výsledkem byla gotická přestavba pravobřežní aglomerace na nové úrovni terénu, který se v té době zvýšil vršením odpadů i záměrnými navážkami proti povodním o 2 až 4 m (původní přízemí románských domů se octla v suterénech nové gotické zástavby, kde se v řadě případů dochovala dodnes). Dominantou gotického Pražského města se vedle řádových svatyní stal i kapitulní kostel sv. Jiljí a měšťanské domy věžového typu. Dva z nich existují nepatrně změněny v Rytířské ulici v bývalém Havelském Městě.

Území dnešního Starého Města je v některých pramenech označováno jako Mezigrady, tedy osídlení, které je možná ještě starší, než se domníváme, osídlení mimo knížecí sídlo, při řece Vltavě, mezi Pražským hradem a Vyšehradem. Lokalita dnešního Starého Města se začala utvářet využíváním přirozeného terénu podél přírodních cest Vltavy a jejích přítoků, s nimiž se začaly křížit umělé cesty lidí, jejich pěšiny, cestičky, cesty, ulice, brody a nakonec mosty.
Nejprve to byla rozptýlená zástavba, stavby hlavně ze dřeva, ojedinělé kamenné kostelíky, dvorce, osady a vesnice, až osídlení dostalo pevný tvar – městské hradby.
První pražské město – Staré Město – vzniklo spojením rozptýlené a nahodilé zástavby, spojením etnicky různorodého obyvatelstva, neboť zde existovaly společně se slovanským osídlením i cizí osady: Němci v osadě Poříč nebo Poříčí kolem kostela sv. Petra, Románi někde mezi kostely sv. Michala a sv. Linhrata a židovské osady poblíž dnešní ulice U staré školy a později kolem Staronové synagogy.
Jedinou plánovanou součástí Starého Města, což je zřetelně viditelné i na současných mapách, se stalo osídlení kolem kostela sv. Havla, tedy Havelské Město, které založil lokátor, první rychtář a mincmistr krále Václava I.(1230 – 1250) Eberhard. Současně byly vybudovány hradby, a to v ose dnešních ulic: Národní – 28. října – Na příkopě – Revoluční. Hradba Havelského Města pak v délce pěti set metrů jako podle pravítka.
Staré Město je založeno hradbou, která se začíná stavět od řeky současně s kostelem a klášterem sv. Františka, kde se usadila někdy v roce 1234 k celoživotnímu plodnému dílu Anežka Česká, dcera Přemysla Otakara I. a sestra krále Václava I.
Staré město po založení (právním aktu) mělo na 19 kamenných kostelů a cca 70 kamenných domů. Zaujímalo plochu cca 81 hektarů (obvykle udávaný údaj 140 ha je nesprávný).

Jako město byla dnešní Malá Strana založena králem Přemyslem Otakarem II. kolem Malostranského náměstí někdy na počátku jara roku 1257.Ani tady to nevíme přesně.
Již dříve zde existovaly osady: Obora, Nebovidy (Nepovidy), Újezd, Rybáře, Trávník, ale také opevněné enklávy johanitů u kostela Panny Marie pod řetězem a jako samostatná pevnost biskupský dvůr u kamenného mostu v místech dnešního Dražického náměstí.
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Praha - Malá strana:

Dosavadní předpoklady, že Malá strana je urbanisticky mladší než Staré město, byly poměrně spolehlivě vyvráceny novým archeologickými průzkumy.
Malostranská kotlina byla odlesněna už v pravěku a v 9. století byla obehnána dřevěnohlinitou hradbou a příkopem. Staré město začalo růst teprve po postavení Vyšehradu. Kamenná hradba Malé strany je sice až z roku 1257, zatímco Starého města z roku 1230, ale to je patrně tím, že Malá stran již byla opevněna, zatímco Staré město nikoli.

http://www.monet.cz/atlas/kap32.htm
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Fenomén městských bratrstev

Z 13. století sice přímo doložena nejsou, nicméně o 100 let později jsou běžnou součástí života a zcela určitě se etablovaly již dříve (otázkou je jen o kolik dříve).

Převzato z:

http://www.ahmp.cz/docs/dp/23_DP%20XVIII.pdf

Bratrstvy se v tomto příspěvku rozumějí sdružení vyvíjející nábožensky a eventuálně sociálně orientovanou činnost. V tomto smyslu jsou sledovány
i cechy, neboť také ony podobnou činnost vyvíjely, byť vedle velmi výrazného působení v hospodářské oblasti a byť svoje aktivity zaměřovaly především na příslušníky určité profese.
V předhusitské době působilo v pražských městech nejméně šest bratrstev v užším slova smyslu. K tomu lze připočíst doklady o kultovní činnosti sedmi cechů. Praha měla čtyři bratrstva kněží, dvě při Svatovítské katedrále, jedno na Vyšehradě a jedno působící minimálně na Starém Městě pražském. Na Starém i na Novém Městě pražském bylo po jednom bratrstvu Božiho Těla. Staroměstská korporace měla přitom blízko k měšťanům, ti ovládali správu sdružení. Novoměstské bratrstvo Těla a Krve Páně mělo naopak blízko ke šlechtě z okruhu krále Václava IV. U cechů převládají údaje ze Starého Města pražského. Zlatníci a malíři však měli tehdy společnou kultovní činnost pro všechna města pražská. Také bratrstvo kupců pravděpodobně nebylo omezeno jen na staroměstské obchodníky. Podstatně užší byl záběr bratrstva "mladších kupců - iuniorum institorum - to
však již v osmdesátých letech 14. století zaniklo, když jeho členové postupně zemřeli. Pouze ze Starého Města jsou také doklady o činnosti bratrstva kramářů. Skupinu dotvářejí novoměstští nožíři a spojené sdružení novoměstských krejčích, stolařů a dalších. Činnost bratrstev se- při všech rozdílech a zlomkovitosti dochovaných pramenů soustředila na dvě situace: křes­ťanský pohřeb člena a bohoslužby (zde byla určitá pestrost). Torzovitý stav pramenů neumožňuje zcela přesně rozeznat, v jaké míře se různé společenské vrstvy na činnosti korporací podílely. V předhusitské Praze se vyskytovala převážně sdružení šlechtická. Působila zde klerická bratrstva, lišící se vzájemně podmínkami členství- zatímco bratrstvo svatovítských kanovníků bylo velmi uzavřenou korporací, do níž v zásadě patřili pouze kanovníci a eventuálně špičky světské hierarchie (králové, knížata, markrabata), bratrstvo služebníků Svatovítské katedrály teoreticky přijímalo za členy kleriky i laiky, muže i ženy.
Dochované údaje o členech a organizaci však dokládají, že katedrální duchovenstvo mělo v rukou správu bratrstva a tvořilo naprostou většinu jeho pří­slušníků, byť několik laiků - včetně žen - ke korporaci příslušelo . I laické členstvo tohoto sdružení pocházelo nadto především z okolí katedrály - z Pražského hradu, Pohořelce, Malé Strany.
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Šlechtická sídla ve městě

http://www.ahmp.cz/docs/dp/12_DP%20IX_1.pdf

Pro 13. století se mi nepodařilo dohledat záznamy, nicméně lze hrubě vycházet z údajů o století mladších.

Již před konstitucí Starého města se na jeho území nacházelo 6 usedlostí, které byly zcela vyňaty z jakékoli berní povinnosti.

Jde o čp. 95-99-I (dvorec pánů z Lipé), čp. 21lb-I (dům pánů z Landštejna), čp. 212-213-I (dvorec pánů z Rožmberka), čp. 222-I, 946-I (dvorec pánů z Kunštátu), čp. 288-289-I (dům pánů z Hradce) a čp. 948-I (dům pánů z Říčan). S výjimkou prvně uváděného dvorce pánů z Lipé v prostoru Platnéřská-Valentinská, kde máme ovšem doklady písemné povahy o šlechtické pozemkové držbě k polovině 13. stol. kolem emporového kostela sv. Valentina na straně jedné a kolem kostela sv. Linharta a tzv. Jarošova dvorce na straně druhé, tvoří zbývajících pět dvorců hnÍzdové osídlení, nakupené kolem někdejší templářské komendy u sv. Vavřince (později klášter sv. Anny) v Anenské, Liliové, Řetězové a Zlaté ulici. Kombinací výpovědí písemných i hmotných pramenů o všech zmiňovaných stavbách, jmenovitě pak interpretací stavebně historického průzkumu dvorce pánů z Kunštátu (čp 222-I, 946-I) dospíváme k závěru, že šlo o stavební celky, které svými počátky tkvějí v poslední čtvrtině 12. a 1. třetině 13. stol. tedy v období před správně právním konstituováním Starého Města, a tedy na pozemcích, které měly povahu ryze feudálního pozemkového vlastnictví. Byly to tedy svobodné statky - dvorce a tuto svobodu si uchránily i v době následující.

V naznačeném časovém spatiu (1378-1414) je možné zjistit na ploše čtyř pražských měst (včetně Hradu) celkem 131 vlastníků nemovitostí z řad šlechty. Největší počet z nich - celkem 43 (•36,75%) - žilo na Starém Městě, na druhém místě je Nové Město s 28 vlastníky (•23,93%), v pořadí třetí pozici zaujímají Hradčany včetně Hradu s 27 vlastníky (=23, 07%) a na posledním místě je pak Malá Strana se 13 osobami (=11,11%) .
I když je třeba připustit, že někteří z uvedených šlechtických držitelů nemovitostí vlastnili v rámci jednoho z pražských měst nemovitostí více (2 až 3) , nepřekračovali vesměs jeho hranice. Meziměstskou nemovitostní držbu ze registrovat v poměrně omezeném počtu případů.

Kód: Vybrat vše

Cena v 		AbsolutnÍ čísla 					celá Praha 	% 
kopách gr. 	SMP 		NMP 		MS 		Hrad
100 a více 	16 		6 		4 			26 		23,42
50 - 99 	19 		3 				2 	24 		21,62
49 - 21 	10 		10 				19 	39 		35,13
20 - 4 		10 		3 		2 		6 	21 		18,91
4 a méně 					1 			1 		0,92
celkem 		55 		22 		7 		27 	111 		100 %
Pro přepočet grošů na brakteáty byl základní kurs 1 groš = 6 brakteátů (dům v ceně 10 kop grošů by stál 3.600 brakteátů).

Tabulka dokládá (stejně jako percentuální Údaje o počtu vlastníků) že tradici a prestiž mělo v šlechtických rezidencích nesporně Staré Město Pražské. Tam se také soustředovaly dvorce i domy nejvyšších cenových kategorií. Nejvějtší počet držitelů nemovitostí ve všech pražských městech spadal do střední majetkové ( zámožnostní) skupiny v rozmezí 21 až 49 kop gr. ceny domu. Maximální četnost cen nemovitostí se v této skupině
pohybuje kolem 30 kop gr., stejně jako v kategorii čtvrté (4 - 20 kop gr.), kde většina registrovaných cen přesahuje 10 kop gr. a jen menšina pod tuto hranici klesá. To svým způsobem potvrzuje i zcela zanedbatelný počet cenově nejnižší kategorie. Tabulka tedy vyjadřuje určitou majetkovou diferenciaci šlechty, rezidující v Praze, ale blíže o ní nic nevypovídá.
Mnohem plastičtější obraz získáme, jestliže zjištěné Údaje porovnáme s kategorizací majetkové diferenciace šlechty, kterou na základě rozboru druhé provolací knihy desek dvorských (1395 - 1410) vypracoval M. Polívka (1982). 261 Na základě výše peněžité renty, která byla pravidelně desetinou odhadní ceny majetku, zjistil následující početní zastoupení:

Kód: Vybrat vše

Skupina 		Důchod z renty 		Početní 				Velikost odhadu
			v kopách gr. 		zastoupeni v % 				ceny v kopách gr.
I. 			2 			21,2 					20
II. 			2 - 10 			56,8 					20 - 100
III. 			11 - 30 		18,6 					110- 300
IV. 			30 a více 		3,4 					300 a více
K této tabulce je třeba dodat, že zachycuje šlechtu, žijící na venkově, tj. ve svém hospodářství, které mohlo (a v nejnižší I. skupině muselo) být provázeno vlastní zemědělskou činnosti. Odhadové Úživné minimum ročního důchodu pro jednu osobu minimálně 6 kop gr. namohlo v I. i ve II. skupině krýt provoz rodiny, náklady spojené s Údržbou kupovaného zemědělského nářadí, domu apod.

Prostá tržní cena městské šlechtické nemovitosti je jen velmi nepřesným odrazem majetkového potenciálu vlastníka. Ten musel být v každém případě vyšší, neboť bylo třeba krýt nejen životní náklady (ve městě vyšší a vesměs bez možnosti doplňkového samozásobitelství), ale i Údržbu domu, platit městskou dávku, živit i šatit služebný personál aj.
Srovnáme-li tedy za těchto okolností obě uvedené tabulky, je na první pohled patrné, že městskou rezidenci si mohla dovolit v podstatě jen IV. skupina nižší šlechty, a to ještě za cenu, že realizovala vlastní hospodářství, resp. venkovský majetek, a sumu pak vložila do zakoupení městského domu. Trvalé či dočasné rentiérství v podmínkách městské rezidence nebylo však v předhusitské době existenčně perspektivní. Proto se také nezřídka setkáváme i v Praze se zvodem k nemovitostem zcela prodluženým, s častými trhy domů, případně odprodeji jeho částí, pronájmy apod. Vše to byla jedna z cest sociálního sestupu jejich šlechtických vlastníků. Vice verse však tyto doklady nasvědčují, že rentiérství jako dů­vod městské šlechtické rezidence v Praze (ač v nevelké míře) také existovalo.
Podstatně větší stabilitu vykazovaly nemovitosti, držené těmi příslušníky šlechty, kteří získali jistý vedlejší zdroj příjmů ve dvorské nebo panské službě, v podstatě však v závislém postavení. Takových šlechtických rezidentů bylo nejvíce ve střední cenové kategorii domovního majetku. Nejvyšší
cenová kategorie hodnoty šlechtických nemovitostí ve městě pak byla vyhrazena jednak významným reprezentantům panských šlechtických rodů pro něž byla městská rezidence záležitostí mocenskopolitickou, jednak těm příslušníkům zemské šlechty ve dvorských službách, kteří zastávali funkce v oblasti dvorské a zemské finanční správy.
Na základě podaného rozboru jsme zatím dospěli k závěru, že městská šlechtická rezidence v předhusitské Praze byla motivována v nejpodstatnější míře centrální a rezidenční funkcí Prahy, kterou lze ze sledovaného hlediska (ač jinak je evidentně starší) datovat od konce 12. stol. Druhý závěr, nepochybně cennější prvního záleží v konstatování motivační diferencovanosti šlechtické rezidence jako důsledku sociálně politického a v neposlední řadě i ekonomického postavení šlechty v podmínkách naprosté převahy peněžní feudální renty.
Vedle šlechty, která měla v pražských městech svoji rezidenci (ať již jakkoliv výstavnou či nevýstavnou), přebývali v hlavním městě dočasně nebo i trvaleji příslušníci panské a nižší šlechty jako nájemníci. Důvodem jejich dočasné přítomnosti byla zpravidla Účast na zemském sněmu nebo soudní jednání u zemského či dvorského soudu (důkazní řízení, citace, pů­hony, osobní exekuce aj.}. Nepochybně trvalejší přítomnost některých šlechticů vyžadovala pak vojenská služba, související s převzetím služebného léna k vyšehradskému manství. Tu můžeme i zpětně poměrně dobře registrovat od r. 14o6 na základě knihy zvodů písaře Sezemy a poté i jeho nástupce Martina z Boskovic. V některých případech je možné doložit městskou
rezidenci takových osob, jmenovitě tehdy, kdy bylo udělení lenních statků vlastně kompenzací dvorské služby. Vět­šinou jsou však jména obdařených ve městě nezjistitelná a není tudíž jisté, zda se jejich pobyt neomezoval jen na okruh Vyšehradu, event. zda nežili ve městě jako nájemníci.
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od DenGrasse »

Aktuality:

12. 9. 1240 zemřel pražský biskup Buchard (Bernard Kaplíř ze Sulevic).
Jeho nástupce Mikuláš z Riesenburka podnikne ještě do konce roku pouť do Říma.

Seznam biskupů:


https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_pr ... skup%C5%AF
Kai Rivienta
Centurio Pilus Posterior
Příspěvky: 264
Registrován: 28. 9. 2010 11.59

Re: Čechy 13. století

Příspěvek od Kai Rivienta »

Budeč

Budeč patřila ke starým přemyslovským hradištím, spolu s Levým Hradcem, Tetínem, Libušínem atd. Po sjednocení Čech za Boleslava I. ztratila tato hradiště svou obrannou funkci a byla postupně opuštěna.

Prvním archeologem, který Budeč zkoumal, byl už ve 40. letech 19. století Václav Krolmus. Dlouhodobý systematický archeologický výzkum Budče prováděli v 70. a počátkem 80. let 20. století Zdeněk Váňa a Miloš Šolle, v 80. letech také Andrea Bartošková, která později provedla celkovou revizi dosavadních nálezů.

Podle archeologických nálezů byl vrch obýván už v pravěku. Nejstarší doklady osídlení jsou z období mohylové kultury střední doby bronzové a knovízské kultury pozdní doby bronzové. Do knovízského období spadá také výstavba prvního kamenného opevnění. První hradba ve slovanském období byla postavena právě na zbytcích hradby pravěké někdy v 9. století našeho letopočtu, snad za knížete Bořivoje. Na přelomu 9. a 10. století byl na akropoli postaven kostel – rotunda sv. Petra. Z první poloviny 10. století pochází pohřebiště, přiléhající k tomuto kostelu. Bylo zde zjištěno 56 hrobů, u některých pohřbených objeveny předměty jako náušnice, gombíky či ostruhy. Pohřebiště u kostela mělo křesťanský charakter – nebyly zjištěny žádné milodary či protivampyrické zásahy, běžné v pohanském období. Nová, druhá hradba byla k první přistavěna někdy v průběhu 10. století. Do druhé poloviny 10. století je kladeno založení druhého budečského kostela, zasvěceného Narození Panny Marie. Hromadný hrob asi šesti desítek osob, zřejmě bojovníků, objevený poblíž hradiště v poloze Na Týnici se snad váže k nějakému blíže neznámému střetnutí z průběhu 10. století. Současná interpretace spojuje zánik knížecího dvorce, překrytí pohřebiště u rotundy druhou fází hradby a vznik hromadného hrobu s jednou zlomovou událostí na hradišti. Nejčastěji je toto spojováno s převratem po zavraždění knížete Václava a počátkem vlády Boleslava I. Někdy koncem 10. či počátkem 11. století byla druhá hradba nahrazena třetí, nejmladší a nejmohutnější hradbou o tloušťce až 11 metrů s předsunutým příkopem. Koncem 11. století už i tato třetí hradba byla neudržovaná a rozpadala se. Funkce hradiště jako pevnosti v této době zanikla.

Z písemných pramenů vyplývá, že v 10. století už patřila Budeč k hlavním opěrným bodům Přemyslovců. Někdy mezi roky 895 a 905 zde kníže Spytihněv I. založil rotundu svatého Petra (rozšíření patrocinia o sv. Pavla je doloženo teprve v 16. století). Svatováclavské legendy se zmiňují o tom, že na Budči v mládí pobýval a učil se tu žaltář pozdější kníže Václav. Například legenda Crescente fide uvádí: Jeho otec blahoslavený kníže Vratislav poslal jej do hradu jménem Budeč, aby ho tam cvičil v Žaltáři jistý kněz zvaný Učen. Tato tradice byla fantasticky rozvinuta zvláště o několik století později kronikářem Václavem Hájkem. V Hájkově kronice a dalších pozdějších pramenech je Budči patrně přisuzována větší úloha, než měla a je v nich spojena s postavami bájných českých postav (např. Krok a jeho dcery). Pověst Budče, jako údajného centra vzdělanosti, inspirovala ve 40. letech 19. století pedagoga Karla Slavoje Amerlinga k založení české průmyslové školy, nazvané Budeč, na Novém Městě nad Nuselským údolím v Praze. Tento ambiciózní projekt však zakrátko ztroskotal pro nedostatek financí, budovy byly využity pro vysokoškolské koleje a menzu. Amerlingova propagace Budče se odrazila také v názvech řady dobových učitelských spolků, pojmenovaných „Budeč“. Absence písemných zmínek o Budči ve 12. století, kdy se nepřipomíná ani ve výčtu důležitých hradů ani nejsou jménem zmiňováni žádní hradní správci, výmluvně naznačuje, že zdejší hradiště už v tehdejší státní správě nehrálo roli. Osídlení pokračovalo ještě několik století, ale návrší se postupně vylidňovalo, až zbyly jen kostely se hřbitovem a zbytky valů.

Od roku 1962 je areál budečského hradiště prohlášen národní kulturní památkou. V průběhu 20. století se Budeč stala oblíbeným katolickým poutním místem. Hlavní pouti se konají dvakrát do roka – koncem června na svátek patronů sv. Petra a Pavla a koncem září takzvaná Národní svatováclavská pouť. Turistům je interiér rotundy přístupný v létě o víkendech, kdy tu kladenské muzeum zajišťuje průvodcovskou službu. Přes Budeč vede červeně značená turistická trasa údolím Zákolanského potoka z Kralup nad Vltavou na hrad Okoř; nejbližším východiskem od hromadné dopravy je železniční stanice Zákolany, vzdálená asi kilometr.

V roce 2011 došlo k vyhlášení Přírodního parku Okolí Okoře a Budče, rozšířením původního Přírodního parku okolí Okoře na celé území údolí Zákolanského potoka, které je cenné zachovaným krajinným rázem. V oblasti byly vyznačeny Klubem českých turistů také nové turistické trasy.
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století - reálie

Příspěvek od DenGrasse »

Purkrabí pražští:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Purkrab%C ... A9ho_hradu

V roce 1240 jsou podle pramene možní dva purkrabí, Mstidruh z Dobrovičevsi a Hypolit. Hypolit konči 1240, mohl tedy padnout i za oběť atentátu...
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století - reálie

Příspěvek od DenGrasse »

Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 874
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora

Re: Čechy 13. století - reálie

Příspěvek od DenGrasse »

Odpovědět