Far West - reálie

Odpovědět
Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 787
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora
Kontaktovat uživatele:

Far West - reálie

Příspěvek od DenGrasse » 21. 10. 2018 20.16

Katastrofa

Na konci druhého desetiletí 21. století se globální politická situace začala postupně přiostřovat. Sbližování a doba spolupráce byla tatam, do popředí vystoupily staré i nové rozpory. Mocenský vzestup Turecka a Iránu na Blízkém východě, spory mezi globálními velmocemi USA, Ruskem a Čínou, jaderný statut několika dalších důležitých hráčů, mocenský úpadek Jihoafrické republiky po konci apartheidu, spojený s distribucí jejího značného zbrojního arzenálu a technologií různým stranám, vleklé konflikty v Sýrii, Jemenu a střední Africe a další faktory vedly k navyšování částek na zbrojení a růstu středisek krize. Soupeření o kosmický prostor propuklo naplno, byly vyvíjeny nové, mocnější zbraně a vojenské technologie. Svět se propadal do chaosu, umocněného přelidněním a nevyhnutelnou migrací do méně obydlených částí světa.

V roce 2057 již ohniska sporu doutnala na řadě míst zeměkoule a více či méně intenzivní konflikty se vedly na všech kontinentech. Přelidněné asijské státy, v první řadě Barma, se zmítaly v občanských válkách a vlnách brutálního násilí. V roce 2064 se ekonomicky zhroutila Saúdská Arábie, významný stabilizační faktor arabského světa a následně i další arabské státy, závislé na těžbě docházející ropy. Životní úroveň na Arabském poloostrově dramaticky poklesla, brzy začaly chybět potraviny a energie. Nikdy neukončený konflikt v Jemenu se brzy přelil do okolních zemí a celý poloostrov se propadl do chaosu a války.

Rovněž severoafrické pobřeží zachvátily nepokoje a státy na severu Afriky nedokázaly čelit dalším migračním vlnám, tentokráte ozbrojeným. Za stavu naprostého chaosu se vlády v Egyptě se ujal velikášský diktátor Moamballa, který pojal plán obnovit říši faraonů a začal s výboji směrem na jih, východ i západ. Moamballa byl vysoký, zachmuřený muž exotického vzezření, který se nikdy neukazoval na slunci, což se vysvětlovalo jakousi kožní chorobou, údajně vzácnou formou lupenky. Egypt pod jeho vládou upevnil svou vnitřní strukturu a jeho moc nebývale vzrostla. V reakci na to Turecko, které se již koncem třicátých let z republiky změnilo zpět na impérium, jemuž vládla dědičná dynastie Erdoganů, zahájilo zbrojení a snažilo se výboji do okolních zemí upevnit svou proklamovanou pozici suveréna Blízkého východu.

Roku 2067 vypukla občanská válka v Jihoafrické Republice, kdy mezi sebou na život a na smrt bojovaly dvě původně spolupracující frakce Afrického národního kongresu. Konflikt se brzy rozšířil na sousední státy, zapojily se do něj islamistické i žoldnéřské skupiny a již o rok později planula válka na území nejen JAR, ale i Mosambiku, Zimbabwe, Botswany a Namibie a konflikt do sebe vtahoval Angolu a Zambii.

V roce 2069 znovu vypukla válka ve Venezuele, zastavená po velkých masakrech před deseti lety. Svět zasáhlo několik epidemií nově se objevivších nemocí; největší z nich, SSB, zahubila desítky milionů lidí. Proti nemoci nebylo obrany a nejpřednější světoví vědci nad ní zůstávali bezradně stát. Laboratorní pokusy prokázaly, že SSB zabíjí pouze lidi nesoucí určité sekvence DNA a svět zachvátila panika z toho, že se ve skutečnosti jedná o biologickou zbraň. Přesto nebylo možné její výrobu nikomu přičíst, protože choroba kosila lidi bez rozdílu rasy, krve i náboženství.

Čína, přetékající lidmi, vedla veřejně nepřiznané války proti svým sousedům ve snaze získat životní prostor. Když její vojska vstoupila do Severní Koreje, vraždíc v zemi všechno živé, odpálila Severní Korea své jaderné rakety; několik na Čínu, jednu však na USA. Čínská obrana většinu z nich sestřelila, dvě vůbec Čínu netrefily a spadly do moře, ale jedna zasáhla Šanghaj a způsobila milionové ztráty na životech. Raketa vypálená proti USA samovolně vybuchla ještě ve stratosféře, což vedlo mnohé odborníky k tvrzení, že byla zneškodněna pomocí amerického systému HAARP.

Roku 2071 Izrael, ve snaze zarazit sílící džihádistická hnutí, okupoval násilně Libanon, v následné válce pak i Jordánsko. V roce 2073 se sultán Erdogan IV. prohlásil chalífou všeho islámu, což narazilo na odpor z mnoha stran, nejvíce v Íránu. Do roku 2077 byl prakticky celý Blízký a Střední východ zavlečen do války, která probíhala na území Turecka, Sýrie, Iráku, Íránu a Afghánistánu.

Evropu zatím ochromoval terorismus, rasové bouře a opakované epidemie SSB a dalších nemocí. Roku 2074 přerostly výtržnosti migrantů v Kodani v povstání, kdy bandy ozbrojených přistěhovalců povraždily statisíce lidí, včetně členů vlády a parlamentu. Následně se státní struktury prakticky rozpadly a většina armády a policie se přidala k rasistickému hnutí Ariske Skjold (Árijský štít), které vzešlo z extremistické Dánské lidové strany (Dansk Folkeparti). V následném konfliktu byla Kodaň proměněna v neobyvatelné ruiny. Přistěhovalcům spěchali na pomoc jejich soukmenovci z Německa, vyzbrojení z tajných skladů, zřízených v minulosti a sponzorovaných Tureckem. V Německu to vyvolalo mnoho vášní, ale administrativa se nezmohla na víc než výkřiky do novin. Skjold, posílený dobrovolníky ze skandinávských a středoevropských zemí, v konfliktu však vítězil, zejména díky otevřené pomoci Ruska ve formě výzbroje včetně dělostřelectva a tanků. Pod záminkou, že Německo napadlo vojensky území Dánska, když z něj přišly tisíce ozbrojenců, přenesl Skjold konflikt do Německa. Osudu Dánska následovaly Belgie a Nizozemí, kde přistěhovalci, rovněž vyzbrojení z tajných skladů, vraždili nejen ve velkých městech, ale na celém území. Vojsko, vyslané z Francie potlačit obě strany se však vzbouřilo a vytvořilo vlastní obdobu Skjoldu, Blanc Nation (BLANA) poté, co vypukly rasové bouře a masakry v Marseille. Roku 2075 vyhladil teroristický útok vládu Itálie a následně vyhlásila Sicílie nezávislost. Jejího příkladu následovaly i další regiony, mezi nimiž okamžitě vzplály konflikty. Roku 2076 vyzval chalífa Erdogan I. papeže, aby se sklonil před mocí islámu. Když představitel papežského stolce odmítl, teroristé odpálili na velkém shromáždění poutníků ve Vatikánu špinavou bombu, která zabila tisíce lidí a učinila město neobyvatelným na řadu let. To bylo signálem pro největší výbuch džihádistického násilí, jehož centrem se stala Vídeň, která doplatila na svou mimořádně hloupou sociální politiku, když vyplácela peníze každému přistěhovalci. Masakry, obdobné dánským, německým, holandským a dalším, proběhly v obdobném měřítku; zcela neměřitelný však byl výsledek. Rakouští politici kapitulovali, přestoupili na islám a vyhlásili změnu ústavy, čímž vznikl první islamistický stát ve střední Evropě, který ihned vyhlásil džihád všem svým sousedům a následně byl podpořen chalífou Erdoganem, který napadl vojensky Řecko ve snaze zopakovat osmanská tažení a spojit své území s novým útvarem.
Tou dobou už trpělivost okolních zemí přetekla a výsledkem jejich jednání byla příprava vojenské intervence. Jedna česko-slovenská, jedna švýcarská a tři maďarské divize během tří týdnů pak udělaly s Rakouskou Džihádistickou Armádou a celou Rakouskou Islámskou Republikou krátký proces. Území Rakouska bylo rozděleno do okupačních zón, Štýrsko a Tyrolsko, které proti islamizaci země protestovaly, získaly samostatnost.

27. října 2078 dosud neznámá strana provedla v Atlantiku test zcela nové (patrně skalární) zbraně, pravděpodobně založené na principu vířivé fyziky éteru. Lidstvo vstoupilo do nové etapy poznání a vývoje.

Málem.

O den později zasáhla pobřeží USA a zemí karibské oblasti gigantická tsunami. Následky pocítila Jižní Amerika i Afrika, v Evropě zejména Španělsko a Velká Británie. Nikdy se nepodařilo vyjasnit, zda se jednalo o důsledek onoho pokusu či odpověď na něj ze strany síly, ve které většina lidstva spatřovala pouhou fantazii.

Nazvali je tehdy mimozemšťany, ale to nebylo přesné, protože tihle tvorové byli více pozemšťany než lidé – rozhodně žili na Zemi déle než lidé. Mnohem déle. Potomci obyvatel staré Atlantidy, která, jak se ukázalo, přeci jen existovala. A nejen Atlantidy. Ukázalo se, že opravdu existovala pradávná země Mu i pohádková Lemurie a co víc, že na Zemi skutečně skrytě žijí Reptiliani, plazi humanoidního vzezření, potomci dávných Anunnaki, kteří před miliony lety stvořili lidstvo.

Annunaki přišli z vesmíru, Země je přilákala množstvím ložisek nerostných surovin. Genetickými experimenty s využitím vlastní DNA a DNA lidoopů vytvořili Anunnaki člověka. Lidstvo ve své prvotní podobě představovalo otroky pro namáhavou práci v dolech, zejména v Africe. Tam bylo zřízeno i centrum Anunnaků, jichž na Zemi zůstalo jen menší množství. Jejich představitelé se nezapomenutelně otiskli do historie či spíše mytologie planety v podobě bájných hadů či draků. Jelikož se křížili s lidmi, objevují se v bájích i tito potomci, většinou jako lidé s hadími atributy (např. Gorgona Medusa či první mýtický král Athén Kekrops s plazím ocasem v řeckých bájích, reptoid Kappa v Japonsku).

Reptiliani však nebyli sami, kdo upřel zrak na Zemi. V době rozmachu onoho prvotního lidstva sestoupili na Zemi další návštěvníci, ve starověkých čínských textech zvaní Penglai nebo Peng-Jia. Tyto vysoce duchovně vyspělé bytosti nesouhlasily s otroctvím, do něhož Anunnaki uvrhli jiné rozumné bytosti, byť se mohli považovat za jejich stvořitele. Peng-Jia dali lidstvu prozřít a zbavili Reptiliány vlády nad lidmi. Jelikož však prostředí Země jim bylo nehostinné, stáhli se na jedno místo planety, bájný kontinent Mu, ležící v dnešním Tichém oceánu. Zde žila většina z nich, zatímco někteří, známí jako moudří poutníci Naacalové, chodili mezi lidmi.

Reptiliáni se však sví moci nechtěli vzdát. Při dalším přiblížení jejich místní základny, planety Tir s velmi excentrickou dráhou oběhu Slunce, vyslali proti Zemi z vesmíru velký meteorit. Ten dopadem způsobil kataklyzma, při němž kontinent Mu zmizel pod hladinou oceánu. Centrum Penglai bylo zničeno a jejich moc podlomena. Mnoho lidí, kteří spolu s Penglai na Mu žili, kataklyzma přestálo a uchýlili se na různá místa; Mayové ve Střední Americe, vedení jedním z Naacalů zvaným Virakoča, Ujgurové v Asii, ostrované v Mikronésii. Místem největších střetů se stala Indie, kde Anunnaki, posílení o kontingenty z Tiru, zkoušeli získat nadvládu pomocí svých pololidských potomků – Dravidianů, rasy Sarpa a předků kmene Syrictae. Proti nim stála kataklyzmatem poničená organizace uprchlíků z potopené Mu, která založila základnu na Lemurii, pevnině oddělující Afriku od Indie. Reptiliané měli však ve válce převahu a jejich smíšené potomstvo bylo na zemské podmínky dobře adaptované. Peng-Jia, kteří přišli o své základní životní podmínky, byli poraženi a většina těch, kteří komunikovali s lidmi, byla zabita. V době vrcholné krize však zoufalé volání Peng-Jia o pomoc přineslo ovoce, když na Zemi přibyly další entity z jejich řad, v menším počtu, ale nadané obrovskou mocí. Ti poskytli zkrušeným armádám lidstva pomoc, rady a zejména mocné zbraně a dokončili experiment započatý v Lemurii, kdy rovněž Penglai počali křížit lidské plémě se svou DNA. Výsledkem bylo vítězné tažení zakončené porážkou reptilianských armád (Nágů) v Indii a dobytím jejich hlavního centra na Srí Lance. Následně byl boj přenesen do Afriky, kde byla rovněž moc Reptilianů zlomena a tito se museli uchýlit do podzemních úkrytů a tajných skrýší.

Vítězní lidé založili poté 3 velké říše, prvotní Říši Berana či Rama Imperii, z něhož se následně vyčlenila Africa Ozirea a Atlantida jako samostatné entity. Zbylí Penglia první generace byli umístěni na severu Indie, kde pro ně byla postavena sanatoria (např. Harappa a Mohendžodžaro), jejichž mimořádná hygienická opatření měla ochránit mimozemšťany před zhoubným vlivem mikroflóry a mikrofauny Země. Zde pak žili tisíc nebo i více let, než nakonec nepřátelskému prostředí planety stejně podlehli. Po jejich smrti města upadla a přestala být udržována, protože říše, která jim dala vzniknout, již neexistovala.

Rozvoj všech tří říší byl přerušen dalším návratem Tiru a novým kolem válek, během nějž Peng-Jia zničili svými děsivými zbraněmi, patrně na principu skalárních vln, samotný Tir. Jeho trosky však dopadly na Zemi a způsobili další kataklyzma, při němž se potopila Lemurie. Zbytky jejích obyvatel přesídlily zejména do Indie a na Srí Lanku (Tamilové) a do dnešní Austrálie (Aborigini). Zbytek Tiru, zvaný Nimiru či Nibiru, se stal kometou, zvěstující katastrofy.

Potlačení Anunnaki, skrytí ve svých tajných sídlech, začali být zváni Chitauri. Podařilo se jim infiltrovat Atlantidu a infikovat ji svou ideologií a DNA. Filosofický rozkol mezi Atlantidou a Rama Imperii vyvrcholil válkou, při níž byly použity skalární zbraně Peng-Jia, s fatálními důsledky. Zbytky Rama Imperii byly zničeny, sekundární efekty spolu s nepřátelskými zbraněmi však vedly k obrovskému zemětřesení a posunu kontinentálního šelfu v Atlantiku, následkem čehož Atlantida zmizela pod hladinou. Přeživší se zachránili mezi Mayi, na ostrově Helgoland, u jezera Titicaca a jinde v Africe, zejména v Egyptě, kde vyvolali rozkol, když se pokusili převzít moc, drženou jedním z posledních Naacalů, Osireem. Jejich převrat byl poražen, ale vládu v Egyptě definitivně převzali lidé, respektive potomci Peng-Jia křížení s lidmi.

Mnoho z těch, kteří se potopili s Atlantidou, však nezemřelo. Reptiliani, kteří dokázali žít pod vodou, všem, kteří přežili v některé u zavřených prostor, navrhli možnost přežití v podobě implantace reptilianské DNA. Tak upadli přeživší v troskách potopené Atlantidy, zejména na jejích okrajových místech, do područí Chitauri.

A roku 2078 se tito dávno zapomenutí tvorové znovu vynořili na světlo světa.

Ještě, než následky vodního přívalu opadly, rozhořely na mnoha místech planety boje vedené nezemskými zbraněmi, které měly extrémně ničivé následky pro své okolí a lidstvo v něm žijící.

Vedlejším efektem bylo naprosté selhání elektronických systémů v nejrůznější podobě. Balistické mezikontinentální rakety nesoucí jaderné hlavice se samy odpálily, jiné explodovaly přímo ve svých stanovištích či skladech. Jaderné elektrárny postihly katastrofy. Z nebe padala letadla, selhávaly radary a všechna bezdrátová komunikace. Nebylo jasné, kdo s kým a proč bojuje, jako by se probudili prastaří draci spící na dně moří. Podstatné bylo jediné.

Lidstvo umíralo.

V předcházejících letech stoupajícího napětí a nebezpečí jaderné války se prudce zvýšily výdaje na objekty civilní obrany, zejména na protiatomové kryty. Většinu západního trhu ovládla společnost GeoLab Space Ltd., která budovala opravdové masivní kryty pro stovky nebo i tisíce lidí s kompletní infrastrukturou, napájené energií z malých atomových reaktorů americké firmy Westinghouse Electric Company LLC. Firma vyvinula řadu nových technologií včetně návodů, jak přežít ve světě po jaderné katastrofě. Ve snaze zvýšit odolnost člověka proti radiaci, vědci firmy experimentovali s lidskou DNA. Výsledkem bylo několik výrobků různého určení; nejznámější z nich, Anti-Rad, byl masově distribuován světové populaci. Anti-Rad byl vydáván v různých modifikacích, značených písmeny, údajně podle DNA jednotlivých skupin lidstva. Existovalo několik typů léku, tzv. „Pre-Rad“, určený k užívání během doby, kdy je člověk zasažen radioaktivitou, „Post-Rad“ sloužící jako první pomoc po silnější dávce záření a „DNA-Rad“, určený k preventivnímu dlouhodobému užívání, který měl údajně změnit DNA člověka tak, aby byl proti záření odolnější. Údajně proto, že léky byly masově distribuovány z připravených zásob poté, co vypukla panika z jaderné války a nikdy neprošly testováním ve státních ústavech. Dceřiná společnost GeoLabu, Syncretis Space Ltd., dokonce nabízela operaci, při níž vestavěla člověku umělou „schránku“, kam se radioaktivita ukládala, jakýsi metabolický filtr, který se jednou za určitou dobu musel vyměnit.

Všechny typy léků však nesly společný název Anti-Rad a odlišovaly se pouze písmenem, přičemž např. verze H byla určena pro bělošskou populaci (mimo Basků a Velšanů), zatímco verze L pro australské Aboriginaly. Obě náležely k typu „Pre-Rad“, zatímco Anti-Rad X spadal mezi „Post-Rady“.

Radioaktivita se však ukázala jako nedůležitý problém ve srovnání se skutečnými hrozbami. Vlastně byla hrozbou jen pro ty, kteří skutečné hrozby doby, později nazvané Katastrofa, přežili.
Nikdy se nepovedlo zcela přesně stanovit, jaké přesné příčiny ke zkáze vedly. Exploze velkého množství jaderných zbraní je neoddiskutovatelná, avšak ještě větší měrou se na ničení podílely přírodní úkazy, patrně však vyvolané skalárními zbraněmi. Zemětřesení a tsunami změnily dokonce i tvář planety, části pevnin se ocitly pod vodou (Holandsko, část Itálie, jižní Asie, ostrovy v Tichomoří atd.), ohromné plochy byly zpustošeny a jen malá část světa zůstala fyzicky nedotčena (nepočítaje sekundární efekty zemětřesení a jaderných výbuchů). Všechny přeživší části světa byly zamořeny radioaktivním spadem.

Jaderné zbraně a přírodní pohromy zabily drtivou většinu obyvatel Země. Odhaduje se, že po Katastrofě zůstalo na celém světě cca 17 milionů lidí, tedy asi 2,5 ‰ původní populace. Slovo odhaduje je na místě, protože s Katastrofou vzala za své i internetová síť a většina dalších komunikačních kanálů. Mj. byly zničeny všechny družice a části některých dopadly na zem spolu s několika kosmickými koráby, o jejichž existenci lidstvo nic netušilo, ale které nám seděly staletí přímo nad hlavami. Většina z těch, kteří přežili, je soustředěna v lokalitách, kde leží ložiska drahých kovů, tedy ve střední Evropě, jižní a jihozápadní Africe, severní Číně, Mongolsku, Uralu, Sibiři a Austrálii.

Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 787
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora
Kontaktovat uživatele:

Re: Far West - reálie

Příspěvek od DenGrasse » 5. 11. 2018 20.03

Brokem Hill

východní okraj - Damned Ruins


příchod do města - silnice Barrier Highway

Barrier_Highway.jpg

Ruiny - skládka

skládka.jpg
Ruiny - zborcené domy

Damned_Ruins.jpg

Ruiny - severní část (díra do podzemí je vpravo pod dolním okrajem)

south_place.jpg

Obrzky jsou ze starších dob - stromy, auta a obecně kovové a dřevěné věci tam již nejsou.
Nemáte oprávnění prohlížet přiložené soubory.

Uživatelský avatar
DenGrasse
Princeps Penna
Příspěvky: 787
Registrován: 1. 12. 2008 16.40
Bydliště: Ryovora
Kontaktovat uživatele:

Cockburn

Příspěvek od DenGrasse » 6. 1. 2019 2.59

Cockburn

pre-Catastrophy history


Cockburn je lokalita v australském státě South Australia, která se nachází ve východní části státu na hranici s New South Wales, 50,4 km západně od Broken Hill. Městské obyvatelstvo tvoří zhruba 25 lidí s větší regionální komunitou 180 obyvatel v roce 2005.

V Silvertonu byla objevena obrovská rudná ložiska, což v roce 1884 donutilo vládu South Australia, aby nabídla vládě NSW výstavbu úzkorozchodné železniční tratě od hranice NSW-SA k Silvertonu. To bylo považováno za nezbytné, jelikož přeprava koňmi nemohla zvládnout objem rudy přes SA. Tuto nabídku vláda NSW odmítla.

Místní podnikatelé tudíž vytvořili trať Silverton v roce 1885 k vybudování železniční tratě od Silvertonu k hranici SA. Město Cockburn vzniklo v roce 1886 (na SA straně hranice) jako místo, kde by vlaky vyměňovaly lokomotivy a posádky. Na NSW straně hranice vybudovala společnost Silverton Tramway Company stanici se zázemím nazývanou Burns.

Tlak na expanzi Cockburnu se zvýšil s objevy minerálů u Thackaringy a Umberumberky od roku 1883. Objevení stříbra, olova a zinku v Broken Hill vedlo k prodloužení železniční trati ze Silvertonu na Broken Hill v roce 1887.

Do roku 1892 se město Cockburn stalo významným. Počet obyvatel vzrostl na 2000 lidí. Cockburn se chlubil dvěma hotely, dvěma obecními obchody, třemi penziony, školami a kostely. Do podnikatelského sektoru dále patřil kovář, řezník, pekař, obchodník se zemědělskými plodinami a dopravce. V Cockburnu byli dále dva inženýři, přednosta stanice, celník, správce vlakového depa a důlmistr. V roce 1892 se v záznamech objevuje lokomotivní depo a související zařízení. V roce 1892 cestovalo přes Cockburn 83 194 cestujících.

Standardní železniční trať, oficiálně otevřená v roce 1970, vede jižně od zjištěných městských hranic Cockburnu a má novou stanici a průjezdnou smyčku. Nová stanice je nyní nepoužívána.

Odpovědět