Běhy z roku 2054

Moderátor: OneIceOne

Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 24. 4. 2004, 4 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
45) Katarino, vítej ve stínech
Gamemaster: Petr
Hráli: Katarina (Martin Š.)
Katarina se bojí, teď po ní půjdou policajti. Zdekuje do jednoho vybydleného hotelu na okraji Prahy. Hotel patří velkému orkovi s nímž se dohodne neoficiální bydlení. Její aktuální finanční situace není příliš dobrá, a tak se rozhodne prodat auto, které ji zbylo z minulého běhu. Pátrá v ulicích po někom, kdo by to chtěl koupit, ale když se třetího dne vrací do hotelu, tak už od vchodu cítí problémy. Ork není na svém obvyklém místě a z recepčního stolku jsou shozeny nějaké věci. Kararina se raději rozhodne vysmrdět. Ještě ten večer vyhledá zapadlý autoservis, po chvilce vyjednávání a výměnou za yeny donutí mladého automechanika, aby ji přeprogramoval značky u její Hondy. Poté si jede hledat nové bydlení. Rozhodne se pár dní přespávat v autě. Když se trochu vyhrabe ze svého zranění, pokračuje v hledání překupníka. Druhého dne míří do, kde jí jeden barman slíbil dohození spojky. Avšak když vchází do baru, tak vidí, že je zle. Hned vedle vchodu sedí Gumy a má sebou dva kumpány. Auto je Gumyho a ten ho chce zpět. Má sebou urostlého orka s baseballovou pálkou a nějakého pankáče s upilovanou brokovnicí. Boj je to krvavý. Kararina má výhodu rychlost, ale má proti sobě přesilu. Vystřelí po Gumy a začne utíkat, Gumy však uskočí pod stůl a začne jí pronásledovat. Doběhne jí a zaútočí na ni kopem, Katarina mu uhne a dostane ho tak ke zdi, kde do něj kope. Na to se z baru vyřítí ork, kterej ale není tak rychlej. Za nim se objeví pankáč, kterej vystřelí z brokonice, ale trefí maximálně značku. Katarina bojuje s Gumym a přitom vytřelí na pankáče s brokovnicí, mine. Pak ke Katarině přiběhne ork a plácne jí jednu baseballkou. To jí odmrští na auto. Vzápětí však rozstřílí orka na hadry. Pankáč zahodí brokovnici, vytáhne kudlu a jde po Katarině. Jen ji škrábne do ramene. Gumy trochu pošramotí Katarině rameno nějakým debilním chvatem. O několik sekund později leží pankáč se třemi dírami v hrudníku mezi popelnicemi. Gumy vytáhne pistoli a nepříjemně Katarinu zraní. Poslední fáze přestřelky proběhne skákáním, střílením a krytím okolo Katarinina auta. Nakonec zastřelí Gumyho, ale sama je na tom dost špatně. Tak, tak dojede k Markusovi, u kterého zůstane asi měsíc, než se vyhrabe ze zranění. Potom se jí poštěstí prodat konečně Gumyho auto. Předtím však v autě nachází nějaký podivný čip a v kufru bojovou brokovnici.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 29. 4. 2004, 6 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
45) Štěstí Vincenta Mura
Gamemaster: Petr
Hráli: Mauru (Martin Š.), Jana (Libor), DoubleG (Viktor), Osvi (Michal)
Vše začíná dne, kdy Mauru pozoruje oblohu a svoje oblíbené holuby. Sedí na střeše jednoho z vybydlených domů na okraji Prahy. Tahle střecha je mu domovem. Najednou uslyší řev motorek, které zastavují před domem, na jehož střeše přemýšlí o nesmrtelnosti chrousta. Mauru se rozhodne, že se podívá dolu. Vidí, jak se u protějšího domu choulí postava v ponču ze šedivé deky, má pomalovaný obličej šedivými barvami a trochu připomíná mima. Okolo něj se stahují tři pankáči. Jeden točí řetězem, druhý třímá baseballku a třetí poslouchá nějakej přenos z tridea. Pankáči se chtějí pobavit. Ještě je vidět, jak se postava v ponču zagestikulovala. Jednomu pankáči vypadla pálka. Mauru se rozhodl, že to nenechá jen tak. Seběhne domem dolů na ulici a při běhu se mu do cesty připlete pohledná ocelová tyč. Jen se objeví ve dveřích, vidí jak postava v ponču leží na zemi. Nechce nic zjišťovat a jde po pankáčích. Chvíli se to tam mele. Nakonec má jeden pankáč zlomenou rukou, druhej leží v bezvědomí na chodníku a třetí raději ujíždí pryč. Postava v ponču pokyne Maurovi, aby jí následovat. Dorazí na jih Václaváku, kde podivný člověk bydlí na střeše jedno z domů.

Mezitím Janě zavolá Čaroděj, že potřebuje s něčím pomoci. Osvimu a DoubleG přichází zpráva, že mají na ustředí MERC nějakou zakázku. Mají se setkat se zaměstnavatelem v klubu Kybernetický Komár. Zde se potkají s Janou: Čaroděj jim zde sdělí, že musí dojet na Václavák a tam vyzvednout Mura. Postavy souhlasí, že se svezou s ním jeho limuzínou. Když dojíždí pod Václava, kde na ně čeká Mur, přepadne všechny podivný pocit. Někde se zvedne hejno ptáků a Mur padá na zem. Po následném zmatku se Jana vymaní z limuzíny a běží dolů Václavákem. DoubleG zatáhne Mura do limuzíny. Mauru něco zaslechne, když popijí s oním němým člověkem na střeše. Zjistí, že někdo seběhl dolů a naskočil do Octavie Sb 54. Sjíždí dolů, kde se potká s Janou, která ho zahlédla na střeše. Dají se do řeči, netrvá dlouho a Mauru se přidává k ostatním, aby vyřešil situaci. Jana se nabourá do matrixu a zjistí, že auto patří korporaci C.Y.S. Mezitím dorazí všichni zpět do Komára, kde čekají, než se Mur probudí z omráčení. Ukáže se, že Mur měl štěstí, protože vlastní nějaký talisman z velice pevné slitiny, který zastavil kulku určenou jeho srdci. Mur postavy najme, aby zjistili, kdo po něm jde.

Runneři si myslí, že s tím má něco společného C.Y.S, která najmula zabijáka. Plánují přepad její pobočky ve městě, protože se postavám moc nechce do korporační zóny Černý most, která je dobře chráněná proti vetřelcům. Osvi se rozhodne prohledat místo, kde parkovala Octavie na Václaváku, za si zde někdo ničeho nevšiml. Všimne si, že místo zabírají kamery. Zavolá jednomu známému a ten mu za několik minut pošle nahrávku z kamery. Na záznamu je vidět, jak někdo nastupuje do Octavie, drží velké pouzdro v ruce, kde je pravděpodobně ukrytá puška. Pouzdro má na sobě viditelný název Armyman. Dál si Osvi všimne kombinézy dotyčného. Je to hi-tech maskovací kombinéza, která není běžná. Osvi zavolá svému člověku, který se vyzná ve zbraních a ten mu prozradí, že zná pouze dva lidi, co maj podobný zboží. Nějaký Hefaistos a Krakovsky. To jsou prej lidi co obchodujou pouze s hi-tech věcmi. No taky mu prozradí, že je možný jim nechat vzkaz na mrtvejch schránkách v matrixu. Osvi se vrací a po rozhovoru s ním se Jana snaží najít onu schránku. Bohužel nachází jen jednu a zanechává tam vzkaz.

Ve stejném čase Mauru přichází s teorii, že někdo musel prásknou Mura, že bude čekat na Václaváku. Po rozhovoru s Murem, Mauru dedukuje nějakýho práskače Tonyho a nějakýho bejvalýho detektiva. Rozhodne se podívat na Tonyho. Zjistí, že se vyskytuje v oblasti baru Smradlavý ryby. Vydá se tam, vochomejtá se okolo, ale Tonyho nenajde. Jana nakonec navrhne, že by se potřebovala nabourat z nějakého kostela Dětských křižáku. Je možné, že s tím mají něco společného. Postavy čekají do noci. Nejhumornější je situace, kdy dva nenápadní trollové, trpaslík a ženská čekají v parku, až se kostel uzavře a přitom se baví a přepadu kostela. Dva z nich mají obrovská pouzdra na lovecké pušky. Zajímavá je taky citace z rozhovoru, kdy Osvi říká něco DoubleG: "…ale ne, to je blbost, už se o tom nebudeme bavit, stejně nevidíš přes psa na tramvaj, tak to zabal," to víte, Osvi je troll a DoubleG je trpaslík, to pak vznikaj různý diskuse. Vrchol všeho je, když se chystají na přepad kostela. Mauru zase shání nějakou zbraň. Za oběť padne značka: "Dej přednost v jízdě.". Následný přepad nemá dlouhého trvání. DoubleG rozráží dveře, runneři zastřelí a zmlátí sektovní obyvatele kostela, Jana se nabourá do systému, stáhne co potřebuje a mizej. Z informací, co dostali se dozvídají, že opravdu sekta dostala informace od Tonyho a ještě nějaké podrobnosti. Běh se končí, protože není čas.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 8. 5. 2004, 6 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
46) Hledání elektrické příšerky
Gamemaster: Martin Š.
Hráli: Zub (Petr), Gorgo (Filip), ?Kouzelník? (Michal)
Zub je doma a přes telefon dostane zprávu, že člověk z MERCu by pro něj měl práci. Se zaměstnavatelem se má sejít v klubu Francouzské dívky. Dorazí na místo, zde se seznámí ještě s Gorgem a ?Kouzelník?. Mají vyšetřit zmizení jistého nového paradruhu. Jedná se o nějakou příšerku z pustin, která má schopnosti magického původu a byla ukradená ze zoologické zahrady v Praze. Postavy dostávají typ na dvě stopy. První stopa ukazuje na maďarskou mafii a druhá na lovce paradruhů jménem Marfis. Postavy se rozhodnou, že půjdou po první stopě. Zjistí, že oblast působení maďarské mafie je na severu města. Dostanou informace o podnicích, které patří právě mafii. Rozhodnou se, že potřebují zjistit, kde je nějaké hlavní sídlo mafie či potřebují někoho, kdo je na vyšším postu mafie a mohl by vědět něco příšerce. Gorgo jde do jedné restaurace, Zuba tam nepustili, vypadal moc zevlácky. Gorgo vymyslel plán, že udělá bordel v restaurantu kvůli zkaženému jídlu, nechá si zavolat šéfa. To docela jde, ale přijde jen provozní. Gorgo potom vypadne z restaurantu. Zub chce jako začít přebírat vládu a výpalný nad tímto teritoriem. Chce zjistit, kdo bude proti a sledovat je. S Gorgem a ?Kouzelníkem? jdou do obchodu a vyhrožují chlápkovi za pultem. Gorgo navrhuje, aby zajmuli provozáka z restaurantu. Zub hlídá hlavní vchod a Gorgo s ?Kouzelníkem? služební. Po chvilce zaslechnou, jak se blíží auto. Gorgo čeká u vchodu, když vyleze provozák, dá mu Gorgo pěstí a uklidí ho dovnitř. ?Kouzelník? neviditelní a pozoruje celou situaci. Gorgo táhne provozáka restaurantem ke hlavnímu vchodu. Zvoní mu telefon. Na druhé straně je ?Kouzelník?. Sděluje mu, že auto zastavilo před služebním vchodem a vylezli z něj gorily. Gorgo zamává u hlavního vchodu na Zuba. Ten buginou prorazí vchod, Gorgo nastoupí i s provozákem. ?Kouzelník? sleduje, jak gorily nevědí co. Gorily odjedou, protože nevědí, kde je provozní. ?Kouzelník? informuje Gorga a Zuba, že je restaurant prázdný, ale že našel sklep. Postavy chtějí zjistit, zda pod restaurantem není ukrytá příšerka. Není, postavy akorát najdou místnost stvořenou k mučení. Provozáka vyslýchají a zjišťují, že měl odvést peníze. Gorily na to měly dohlédnout. Gorgo provozákovi na konci výslechu usekne hlavu. Je to vrah. Postavy jednají dál.

Setkají se s elfími bratry, kterým se říká Smrtky. Ty jim prodají informace, že by za únosem mohli stát nějaké lykantropické bytosti s lidskou podobou. Postavy se rozhodnou danou informaci prověřit. Odjedou do skladišť, kde mají mít sídlo tyto bytosti. Najdou poklop a pod ním dlouhou šachtu dolů. Gorgo leze první, ale narazí na past. Zavadí o nějakou věc, která na něj prskne kyselinu. Gorgo se zřítí dolu, ale je drsnej, takže v pohodě. ?Kouzelník? a Zub se pasti vyhnou. Postavy pokračují chodbou až ke dveřím. Vejdou dovnitř místnosti se sloupy. Tam se na ně vrhnou dva lidé. První Gorgovi roztrhá vestu a hrudník. Druhej se vrhne na ?Kouzelníka?. Ten ho však stihne napustit elektřinou, ale kreatura se nedá. Zub zastřelí výbušnou municí kreaturu, co roztrhala Gorga. Druhou napadne mečem. ?Kouzelník? sesílá blesky, Zub střílí a seká, nakonec i druhá příšera zhebne. Byli hnusný, měli regeneraci. Gorgovi poskytnou první pomoc. Vytáhnou ho ven a dovezou ke Skalpelovi. Postavy se vrací zpět. Slezou dolu, ale ?Kouzelník? zavadí o past, spadne dolu a je smrtelně zraněn. Zub ho vytáhne nahoru, tam ho vyléčí jedna příležitostná hráčská postava. Postavy příšerku nenajdou.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 16. 5. 2004, 11 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
47) Dvojitá práce pro jednoho Angličana
(Hráno podle sourcebooku - Survival of the Fittest)
Gamemaster: Martin T.
Hráli: Marek (Petr), Jana (Libor), Yakuza (Standa)
Marka zrovna vyhodili z bytu, protože už neměl na zaplacení. Vydá se do Prahy, aby se poptal po nějaké práci. V jednom baru potká kámoše Neddyho, který mu dohodí kšeft. Má se zadavatelem sejít v baru U kajmana. Janě dohodí práci šéf její tajné sekty. Někdo asi vynes informace do ulici, ak je U kajmana horko. Jana si sedne u stolu, kam má dorazit zadavatel. Marek a Yakuza sedí u jiného stolu, ale zatím o tom neví. Nápadný chlápek projde barem a sedne si k Janě. Začne hovořit. V té chvíli do baru vpadne ork se samopalem v ruce. Řve: "Ten vzadu, to je on". Yakuza je hrozně rychlá, ork ochutnává barovou židlí. Několik lidí se zvedne a začnou dotírat na našeho zadavatele. Několik úderů, kouzel a vše je vyřešeno. Zadavatel je zraněný, ale dostaneme se s ním do auta. Tam nás najme, abychom mu přivedli chlapíka, který s ním cestoval letadlem. No víme jen, že na Ruzyni přistál před dvěma dny. Zamíříme na letiště. Díky schopnému taxikáři se vyhneme kontrole. Na letišti Jana zjistí, že nejvhodnější je nabourat se z vnitřní bezpečnostní zóny. Před vchodem do této zóny demonstrují nějací lidé a do všeho se zamíchají korporační otroci, kteří chtějí odletět. No nejdříve trochu zevlujeme, ale nakonec se to zvrhne. Začne se bojovat, několik členů ochranky padne obětí, ale Jana je rychlá a data dokáže stáhnout. Ochranka tam vypouští plyn, ale to už prcháme a kryje nás elementál, který zarůstá policistům dveře. Prcháme autobusem korporačních otroku. Malebná je situace, kdy Yakuza vysazuje řidiče, ale ten se nechce postit volantu. Při výjezdu z korporační zóny máme problém, ale ne dlouho. Kulometčíka začne otravovat elementál, Jana projede závory a Yakuza sejme otravného vojáka. Autobus necháváme na okraji města. To už kolují na obrazovkách ve městě naše obličeje. Chlápek bydlí v hotelu Fontána. Jana přes matrix zjistí, že zrovna jí v restauraci. Jdeme do hotelu. Vstupní dveře nás požádají o prokázání OIČ. Co si myslíte, všichni jsme ilegální. Yakuza neví co, tak prostě ty dveře roztáhne. V klidu si vpochodujeme do hotelu. Recepční je zmaten. Yakuza si dojde pro chlapíka do restaurantu, Jana zatím připraví auto a Marek hlídá aulu, kde jeho elementál drží dveře proti ochrance. Chlapíka předáme zadavateli. Dostaneme peníze.

Asi za půl hodinky nám zase volá. Měl by pro nás další kšeft. Potřebuje vytáhnout nějaký informace z hlídané základny. Kámen úrazu je, že je to v Kalifornii. Zařídí nám leteckou přepravu. Asi o týden později jsme na místě a připravení vyrazit. Jde o to, že asi 100 km daleko je nějaký komplex na vrcholku hory. Tam musíme k počítači a vytáhnout data. K hoře se dostaneme na motorkách. Pod horou je nějaké městečko, ale raději nebudíme pozornost. Na horu vylezeme z druhé strany. Yakuza leze první, protože je na to nejlepší. Pojednou je slyšet: "Já jsem strážce hory, odejděte nebo zemřete". No v astrálu, ale nic není. Pojednou se nad Yakutou vztyčí příšera s dlouhým nosem. Je nehorázně krutá, a tak i Yakuzu sráží dolu. Naštěstí má Yakuza jištění. Yakuza je na S, ale Jana jí léčí a Marek zatím hlídá. Nakonec všichni přelezeme zeď a jsme uvnitř komplexu. Jsou tam senzory, takže jsme odhalení. Objevíme dveře, vyhazujeme je do vzduchu. Uvnitř nás přepadnou vojáci. Yakuza je seká mečem a zahazuje hvězdicemi. Janu napadne onen duch z hor. Nějak to vydrží, ale musí se vyléčit. Pak duch napadá Marka, ten vlastní zbrojní ohnisko, ale je to o fous. Musí se utratit karma. Duch raději odlétá. Jana chce seslat Kyselinový déšť, ale nějaká mrcha jí to blokuje z astrálu. Nakonec se prolámeme k počítači. Jana stahuje toužebný soubor, ale zjistí, že soubor je znehodnocený nějakým IC. Hledá zálohu v systému. Trochu ji to vypálí deck, ale nic hrozného. Odcházíme asi s 50% dat. Necháme se snést elemetály, sedáme na motorky a předáváme data. Dostaneme sice jenom 2/3 domluvených peněz, ale rozhodně jsme šťastní. Následuje odvoz zpět do Prahy.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 20. 5. 2004, 2 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
48) Malý únik informací
Gamemaster: Petr
Hráli: Tuonis (Filip)
Tuonise si zavolá někdo ze organizace. Potřebuje využít jeho služeb. Organizace potřebuje, aby ukradl kámen, který je vystavený v Národním muzeu. Kámen má mít nějaké magické schopnosti a organizace ho potřebuje pro rituál. Bohužel si organizace nemůže dovolit postat na prací další lidi, tak kontaktuje nějaké lidi z venku. Na sraze se objeví Drixx a Ingram. Tuonis jim vysvětlí práci. Postavy jdou obhlédnou situaci. V muzeu hlídají členové Fenixu. Navíc je kámen uzavřen na podstavci a jsou okolo něj podivné dlaždice. Postavy nejsou odborníci na bezpečnost, takže toho moc nezjistí. Domluví se, že muzeum vykradou v noci. Nakoupí ještě horolezeckou soupravu a podobné serepetičky. Sejdou se u muzea. Drixx vyvolá levitaci, kterou vynese Tuonise k oknu výstavy. Tuonis upevní skoby a hodí provaz Ingramovi. Tuonis je kruťák, podaří vyrazit okno, ale jak chce proskočit dovnitř, tak se zachytí a spadne do vitrín. Víc randálu nešlo udělat. Ingram vyšplhá na parapet okna a kryje Tuonise. Tuonis je rychlý, a tak se dostane ke kameni dříve, než zajede do země. Když se vrací zpět, ze stropu se vysunou dva nosiče a Tuonis koupí několik omračujících paprsků, ale jeho tlusté tělo to ustojí. Chce se chytit lana, ale jak je omráčený, tak mine a padá ze 14 metrů. Naštěstí ho chytne Drixx levitací. Postavy uprchnou dříve, než přijede policie.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 22. 5. 2004, 3 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
49) Ukradení kamene Urutha-Lai z Národního muzea
Gamemaster: Petr
Hráli: Tuonis (Filip)
Tuonise si zavolá někdo ze organizace. Potřebuje využít jeho služeb. Organizace potřebuje, aby ukradl kámen, který je vystavený v Národním muzeu. Kámen má mít nějaké magické schopnosti a organizace ho potřebuje pro rituál. Bohužel si organizace nemůže dovolit postat na prací další lidi, tak kontaktuje nějaké lidi z venku. Na sraze se objeví Drixx a Ingram. Tuonis jim vysvětlí práci. Postavy jdou obhlédnou situaci. V muzeu hlídají členové Fenixu. Navíc je kámen uzavřen na podstavci a jsou okolo něj podivné dlaždice. Postavy nejsou odborníci na bezpečnost, takže toho moc nezjistí. Domluví se, že muzeum vykradou v noci. Nakoupí ještě horolezeckou soupravu a podobné serepetičky. Sejdou se u muzea. Drixx vyvolá levitaci, kterou vynese Tuonise k oknu výstavy. Tuonis upevní skoby a hodí provaz Ingramovi. Tuonis je kruťák, podaří vyrazit okno, ale jak chce proskočit dovnitř, tak se zachytí a spadne do vitrín. Víc randálu nešlo udělat. Ingram vyšplhá na parapet okna a kryje Tuonise. Tuonis je rychlý, a tak se dostane ke kameni dříve, než zajede do země. Když se vrací zpět, ze stropu se vysunou dva nosiče a Tuonis koupí několik omračujících paprsků, ale jeho tlusté tělo to ustojí. Chce se chytit lana, ale jak je omráčený, tak mine a padá ze 14 metrů. Naštěstí ho chytne Drixx levitací. Postavy uprchnou dříve, než přijede policie.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 24. 5. 2004, 8 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
50) Posedlost ďáblem
Gamemaster: Petr
Hráli: Tuonis (Filip), Drixx (Martin), Ingram (Michal), Mind (Mates)
Tuonis se vrací domů. Asi v 6 hodin ráno druhého dne mu robot přináší čip. Je zde zprava, že musí urychleně vyšetřit nějaký problém. Jde o to, že zaklínači organizace odjeli na horu k městu Horní Bousov, kde měli vykonat nějaký rituál. Organizace s nimi ztratila kontakt. Tuonis musí odjet na místo a zjistit, co se stalo. Kontaktuje lidi z předchozího běhu, aby mu pomohli. Navíc organizace najme Minda, který má skupinu odvést. Postavy se sejdou před Komárem a vyrazí. Mind projede severní skládky, ale asi po 15 km mu senzory nahlásí přítomnost několika vozidel. Chvíli se to honí, ale postavy ujedou. Asi 10 km před cílem senzory zachytí několik vojenských vozidel. Postavy se rozhodnou, že dále budou pokračovat pěšky. Plíží se krajinou. Nakonec se rozdělí a jsou dvěmi cestami. Tuonis a Ingram dojdou k řece, Tuonis brodí, ale Ingram si hledá kládu, protože se bojí, že ho sežerou příšery z řeky. Když Tuonis dosáhne druhého břehu, uslyší štěkot, který se nese křovím. O několik okamžiku později ze křoví vybíhá pětice zmutovaných psů, kteří chtějí Tuonise poobědvat. Tuonis má však katanu, takže pejsky vyřeší, i když mu trochu roztrhají vestu.

Postavy pokračují a setkají se na úpatí hory. Vycházejí na vrchol, tam nacházejí malou kapličku, před kterou je nakreslený pentagram. V kapličce postavy nacházejí nějaký věci, které jsou potřeba k tvorbě krvavého hermetického kruhu. Drixx prochází astrálem a nalezne místo, které má pozadí a mana je zde staticky narušena. Taky zjistí, že zde muselo dojít k nějakému strašnému činu. Od kapličky vedou stopy dál do lesa. Postavy je následují a objeví jeskyni zavalenou velkým kamenem. Tuonis kámen odhodí. Mind se rozhodne, že si přivolá auto, protože jeho senzory hlásí odjezd vojáku. Drixx hází chemické světlo do jeskyně, ale nic zajímavého nevidí. Rozhodne se spolu s Ingramem prohledat jeskyni. Od jeskyně vedou ještě jedny stopy. Tuonis se jde podívat kam vedou, ale najde akorát mrtvou lišku a polámané křoví. Když kouká na lišku, která by měla být mrtvá, tak uvidí pohyb. Najednou se liška zvedne a vrtkavě se k němu vydá. Tuonis vnímá nějaký pohyb ze křoví. Vrhne se na něj voják, který má rozbitou přilbu a chce ho napíchnout bajonetem. Tuonis ho však srazí katanou. Voják lehne. Tounis se vrací zpět k jeskyni, kde se postavy diví, co se stalo. Vtom se za Tuonisem objeví sražený voják. Tuonis kroutí hlavou a srazí ho znovu, hned na to mu usekne hlavu, ale netrvá dlouho a voják zase vstane, teď už bez hlavy. Postavy začínají tušit, že mají problém. Za chvíli se objeví další tři vojáci. Začne lítat olovo, ale vojáci neumírají. Postavy se začínají stahovat do jeskyně, protože vojáci jsou nebezpeční. Drixx přivolává elementály, aby pomohli bojovat. Ingram se dostane dál do jeskyně, když zjistí, že k nim běží nějací šílení kněží a mávají okolo noži. Jednoho složí samopalem, ale když kněz zase vyskočí na nohy, začne se potit. Postavy jsou obklíčené neumírajícími kreaturami. Jeden posedlý voják pobodá bajonetem Drixxe. Naštěstí to přežije, hodí levitaci a vznese se ke stropu jeskyně. Následně Ingrama obstoupí 4 nepřátele, je mu trochu horko. Tuonis zatím běží dál jeskyní, kde úplně vzadu najde stojícího kněze, kterého sám zná. Kněz se podivně vlní a září mu oči. Má okolo sebe auru a v ruce nějakou obětní dýku. Kněz sešle na Tuonise kouzlo Úderu, ale Tuonis běží dál a napadne ho katanou. Kněz posedl duch, je rychlý a silný, takže Tuonise zraní. Mind dobíhá za Tuonisem, ale samopalem se netrefí. Ingram a Drixx zatím bojují s hrstkou kněží a vojáky. Velekněz usekne Tuonisovi pravou ruku a ten padne do bezvědomí. Mind zastřelí velekněze a ten se rozpadne. Naštěstí se rozpadnou i ostatní ovládaní duchem. Drixx stabilizuje lékárničkou Tuonise a díky Mindovi a jeho umění s automobilem se dostanou do nejbližšího města, kde najdou doktora, a tak zachrání Tuonisovi život. Tuonis si poleží asi 3 měsíce v nemocnici, ale díky nanobotům se z toho vyhrabe dřív. Drixx je ještě pověřen, aby dokončil jakýsi rituál, kde musí uvolnit sílu kamene, který postavy ukradly z muzea. Není to nic složitého. Nakonec postavy dostávají zpět do Prahy.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 26. 5. 2004, 8 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
51) Jak snadné je zemřít?
Gamemaster: Petr
Hráli: Tuonis (Filip), Stan (Petr), Ingram (Michal) později Spike (Michal)
Zemřeli: Tuonis, Ingram, Spike
Ležel jsem pod svým Lockheed-Chenowth, kterého jsem koupil asi před půl rokem. Tyhle auta jsou spolehlivá, protože je dokážete dát dohromady rychle a kdekoliv. Kontroloval jsem brzdnou jednotku, protože byla trochu rozhozená potom, co jsme svého miláčka testoval minulý týden v teritoriích. Najednou jsme uslyšel ten známý drnčivý zvuk, který vydává starý zvonek nad garáží. Vyhrabal jsem se na nohy a prošel k plechovým dveřím. Špehýrkou jsme kouknul ven a koho nevidím, Klíč si zrovna otíral potem pokrytou tvář do svých temně modrých montérek. Otevřel jsem. "Bonjour! Cher ami," prohodil jsme na pozdrav. Klíč na mě chvilku zíral, ale hned se vzpamatoval. Ještě si nezvykl na moje francouzské zvyky. "Nazdar, tak jak vrní ta tvoje mašina?" prohodil a prošel do garáže. "Magnifiquement," odvětil jsem, "dobře," pokračoval jsem. "Sorry, ještě jsem si na češtinu moc dobře nezvykl, takže musíš pomalu". Klíč došel ke staré lednici, jako by byl doma. Není se co divit, protože tahle garáž je vlastně jeho. Pohostil se poslední lahví pivka. Sám pivko nepiju, ale když víte, že přijde Klíč, tak ho rádi koupíte. "Hele slyšel jsem, že poslední měsíc sháníš nějakou práci?" prohodil Klíč a vyhoupl se na kapotu Lockheed-Chenowth. Zaklimbal nohama a upřel na mě pohled. "Oui," skočil jsem do své oblíbené houpací sítě. "Sháním cokoliv, co hodí nějaké yeny". Klíč usrkl z lahve a povídá: "No něco bych měl, buď dneska v 10 večer, v hospodě U Titána". "Jasně, tak díky," když jsem vstal z houpací sítě. Klíč dopil pivko a seskočil. "Uvidíme se," vydal se z garáže ven. "Musím ještě k Čongovi," zaznělo, než těžká vrata zapadla do rámu. Kouknul jsem na hodiny. Ukazovaly něco kolem 20:12, takže jsme nemusel spěchat. Hodil jsem na sebe košili, šortky, na hlavu umístil slamák. Na nos narazil poslední model zrcadlového cvikru od LaDreka. Celý střih byl ve stylu Tres-Chic. Zvyk z dob kdy jsme ještě s rodinou žil v Nice. Hrábnul jsem do pouzdrana čipy a nahmátl optiku s mapou Prahy. Čip jsem zasadil do hlavy. Buginou jsem se nechal odvést na smluvenou schůzku.

Stan dorazil k baru U Titána asi o 30 minut dříve. Bar nebyl velký, ale ani nepatřil mezi béčkové podniky. Stan vešel do baru, kde uviděl pouze číšníka, který po starém způsobu čistil sklenice. V baru nebyla ani noha, Stan rychle projel očima menu, které se vznášelo na holovizní obrazovce. Skončil na poslední položce, objednal si koktejl Ohnivého zraku. Posadil se do rohu místnosti a čekal, až mu robot přiveze nápoj. Neuplynulo ani 20 minut a před barem zastavila motorka. Do baru vstoupili dva muži. Jeden člověk a druhý elf. Oba se horlivě bavili. Stan zaregistroval, že člověk má pod kabátem nějakou zbraň většího kalibru. Elfovi se na zadech houpala obouruční katana. Elf byl o něco větší. Člověk měl určitě modifikované svaly. Pohyboval se trhaně. Stan sice nebyl odborník na implantáty, ale tušil, že tyhle dva rozhodně nejsou obyčejní lidé. Elf přistoupil k baru a pravil: "Dáme si dvě piva…hmm hele chlape nevíš, kdo by koupil motorku?" Číšník zvedl obočí a prohodil: "Hned pane," ale k dotazu ohledně motorky se nevyjádřil. Stan poznal, že venku zastavil HD Scorpion. Vstal a prošel kolem skupiny stolků k oběma mužům. "Bonjour!", říkal jste něco o prodeji vaší motorky, pokud jsem slyšel dobře." Elf se otočil na Stana, kterého převyšoval o dobrých 20 centimetrů. "Jo jo, mám zájem prodat svůj stroj a to rychle" řekl. "To je HD Scorpion ne, docela pohodová motorka" pravil Stan a pohlédl skrze přední stěnu baru. "Hmm, já se v tom nevyznám," prohodil elf a chopil se svého piva. Náhle před barem zastavila limuzína. Vystoupila gorila a poté chlápek v sáčku. Vstoupili do baru, kde pohlédli na Stana a další dva muže. Chlápek v sáčku řekl: "Hledám lidičky, kteří jsou na volné noze." Elf a člověk se na něj otočili a kývli. "To jsme my," prohodili a posadili se k nejbližšímu stolu. Stan pochopil, že přijel zadavatel práce. Chlápek vysypal informace. Chtěl dodat nějakého paraživočicha, který je uskladněn v bývalém vojenském bunkru asi 40 km od Prahy. Potřeboval dodat zboží do 48 hodin, cíl byl samozřejmě hlídán. Chlápek položil optiku na stůl a odešel z baru. Elf se podíval na Stana a pravil: "Mě říkaj Tuonis a vypadá to, že tuhle prácičku máme na starost my tři." Člověk prohodil: "Já jsem Ingram," a s úsměvem pohlédl na vybouleninu pod kabátem. "Stan," prostým tónem odpověděl Stan. Stan, Tuonis a Ingram se zvedli od stolu, odpočítali žetonové poukázky, které hodili na tácek a odebrali se před bar. Tuonis: "Jak se dostaneme na místo určení." Ingram: "Potřebujeme nějaký terénní auto." Stan: "Mám buginu ideální pro tuhle příležitost. Potřebuješ ještě nějaké nádobíčko??" optal se Tuonis. "Ne," odpověděl Ingram a poklepal, na vyboulený kabát. "OK, sejdeme se tady za 30 min, musím si ještě něco obstarat," prohodil Tuonis, když startoval motorku.

Stan s Ingramem se vrátili do baru a asi za půl hodiny se vrátil Tuonis. Zaparkoval motorku na chodník a pokynul, aby se vydali na cestu. Nasedli do Stanového Lockheed-Chenowth, kde se Stan zapojil do automobilu. Nastartoval a vyrazil směr Severní skládky. Mezitím si Tuonis a Ingram prohlíželi informace z optiky. Bylo tam telefonní číslo a souřadnice místa, kde by měla být ukryta parapotvora. Nikdo z nich neznal dobře severní skládky, takže vsadili na náhodu. Měli štěstí, pouze jednou se jim naskytl pohled na obrys bojového robota, který nehybně stál na hromadě šrotu jako majestátní symbol obrany města. Bugina se snadno prodírala rozbombardovanými pláněmi. Když podle GPS dorazili asi 2 km od místa, Stan zastavil. "Asi budeme pokračovat pěšky, protože by nás mohli zaměřit radarem a rozhodně by jim bylo podezřelé vozidlo směřují k jejich základně," řekl Stan. Opustili buginu a vydali se pěšky k cíli. Asi po kilometru se rozhodli, že Tuonis se bude plížit první a dá ostatním zprávu. Stan a Ingram postupovali za ním.

Netrvalo dlouho a Tuonis zmizel v mlhavém opaku, který se držel okolo malého lesíku. Nakonec opar obstoupil Stana i Ingrama. Tuonis uslyšel podivný zvuk asi 10 metrů od nich. Vnímal chrčení a žbluňkání, které se přibližovalo. Natáhl svůj reflexní luk a vyslal jeden šíp do mlhy. Žbluňkání přestalo, Tuonis pokračoval dál. Stan a Ingram pokračovali dál, Stan se zastavil a poslouchal. Náhle zkřížil ruce a vyřkl trojici podivných slov. Objevil se záblesk a okolo Stana se objevilo pole pulsující energie. Poté slabě zazářil malý přívěšek na jeho krku. Ingram sám ovládal magii, ale na jiné úrovni. Dobře poznal jedno z kouzel obraného řádu. Nebyl čas na řeči. Ozvalo se vrčení, Stan a Ingram zpozorovali šestero červených očí na každé straně. Nestihli nic. Obrovským skokem se k Ingramovi přeneslo velké tělo, které připomínalo vlka, ale tenhle vlk měl tři hlavy. Ingram to nečekal, pokusil se obranný chvat, ale první hlava mu chytla nohu a pevně stiskla. Následovala série úderů, které zasáhly druhou hlavu. Ingram akorát zapomněl, že je tady poslední hlava. Prokousla mu rameno a utrhla kus ochranné vesty. Stan ukázal rukou na vlka, vyšlehl modrý záblesk, který se prohnal vzduchem. Naneštěstí se zastavil o strom, který stál mezi Stanem a mutantem. Druhý vlk zaútočil na Stana. Stan stačil využít obušek, s kterým se naučil ve vojenských obraných kurzech. Série úderů zasáhla hlavy vlka, ale bylo to hodně těsné. Ingram vytáhl samopal, značky Ingram Smartgun. Kvůli chaosu a špatnému světlu vyslal dávku mimo. Druhý vlk dokonal zkázu. První hlava se zakousla do Ingramovy levé ruky a druhá mu prokousla hrdlo. Ingram se sesunul ve smrtelné křeči. Druhý vlk napadl opět Stan. Naznačil obranu, využil útok vlka a několika dobře mířenými ranami ho omráčil. Divil se tomu, ale dokázal zareagovat rychleji, než vlk stojící nad Ingramem. Stan opět pozvedl ruku, ozvalo statické zapraskání a vzduch se naplnil elektrickým proudem. Vlk koupil modrou čáru, nelíbilo se mu, obrátil se na útěk. Stan ho nepronásledoval. Rychle přiskočil k Ingramovi a zjistil, že stále žije. Sám bohužel nemá přístup k oblasti léčivých zaklínadel, příroda mu tento dar odepřela. Prohledal Ingrama a nalezl standardní lékárničku, rychle jí napojil a postupoval podle pokynů počítače. O 30 sekund později bylo jasno. Rovná zelená čára a nula, která indikovala činnost srdce, řikala že je konec. Stan ještě zkontroloval možnosti, pak se zvedl ze země a vytočil číslo Tuonise. "Co se děje, slyšel jsem střelbu??" ozvalo se ze sluchátka, "Ingram je mrtvej, roztrhal ho mutant nějakýho vlka," řekl Stan. Stan: "Vrať se zpátky, já tady na tebe počkám, protože je to tady vo hubu." Tuonis: "Ok, čekej, budu tam do 20 sekund." Stan se sehnul k Ingramovi a odebral mu samopal a dva zásobníky, našel ještě chemická světla. Mrtvému to stejně na nic není. Tuonis byl zpět. Stan: "Musíme se držet spolu, může tady bejt více mutantů." Tuonis: "Dobře jdeme, tomuhle stejně už nikdo nepomůže."

Stan a Tuonis zanechali roztrhané tělo na místě a plížili se dál. Okolí nebylo pohostinné. Dostali se do bažiny. Tuonis sice koumal zem svojí katanou, ale nebylo to nic moc. Náhle se probořili. Začali se pomalu propadat. Tuonis strhl baťoh a začal vyndávat lano. Stan využil své umění magie, vyřkl formuli zaklínadla. Síla many ho obstoupila a vynesla ze spárů bažiny. Tuonis mu hodil lano a dostal se ven. Stan: "Raději dál nepůjdeme." Tuonis: "Ty to chceš zabalit a odjet do města??" Stan zavrtěl hlavou, vyřkl slovo a ukázal na Tuonise. Tuonis se trochu vnesl. Stan: "Nepůjdeme, poletíme" a přitom se usmál. Tuonis pokýval hlavou.

Oba dorazili na dohled budov, které obklopoval jakýsi příkop naplněný zeleným hnusem. Všimli si postavy, která chodila v pravidelných kruzích. Stan se zahleděl a obklopil ho jiný svět, ten který je otevřený jen Probuzeným. Objevil se ve světě stínů a barev, půda pulzovala energii. Podíval se vedle sebe a uviděl auru bytosti, která rozhodně nemohla žít, ale přece zde stála. Byl to Tuonis, elf naplněný kyberwarem a biowarem. Stan pohlédl na místo, kde očekával auru člověka, ale nic nebylo. Vrátil se zpět. Stan: "Nelíbí se mi to, není to člověk, ale asi robot." Tuonis: "Prohlédneme to blíž". Dali se do tichého pohybu. Neuplynulo ani 10 sekund a postava robota se zastavila a zakoukala se směrem k oběma mužům. Tuonis: "Co teď??? Asi o nás ví a pokud se pohnem, tak jsme v hajzlu!" Stan: "Dokážeš ho zlikvidovat??" Tuonis: "Ok." Vyndal svůj reflexní luk a zamířil. Jeho nelidské svaly se napnuly, pak bylo slyšet zadrčení tětivy. Šíp letěl nelidskou rychlostí, až dosáhl svého cíle. Tuonis se zamračil, protože šíp zasáhl, ale při dopadu se zlomil a odpadl na zem. Tuonis: "Do prdele." Začalo peklo. Postava nelidskou rychlostí zaklekla a zamířila svou zbraň. Bylo slyšet palbu z lehkého kulometu. První kulky přeoraly kameny, které nás kryly. Jediný Stan byl hrozně pomalý. Tounis byl naprosto příšerný, protože se pohyboval dokonce rychleji, než střelci na druhé straně. I když měl Stan implantované nějaké zrychlovací implantáty, který překonávají normálního člověka, Tuonis se pohyboval dvakrát rychleji. Střelba neutichla, protože se v zápětí objevil další robot s kulometem. Stan vyslal elektrický náboj proti prvnímu robotovi, ale nic se nestalo. Další špatnou zprávou byli dva výstřely ze střechy. Stan tiše řekl: "Odstřelovač na střeše, to je peklo.". První výstřel minul Stanovu hlavu asi o 5 centimetrů, druhou jako by Stan tušil. Přesně na to místo dopadla kulka. Stan: "Jsme v prdeli." Najednou se palba přenesla. Stan a Tuonis uviděli trolla, který se snažil proplížit k budově s ostřelovačem. Nic nechápali, ale jedno bylo jasné. Troll zhebnul, když koupil do hrudníku kulku z pušky. Jeho mohutné tělo navíc zasáhla dávka z kulometu. Stan stačil sáhnout pro čip Elektroniky, aby měl nějakou šanci najít nějakou informaci o robotech, ale neměl dobré vyhlídky. Tuonis měl něco s rukou, protože mu ji poškodili při minulém jobu. Jeho mířené rány šly mimo. Tounise zasáhl ostřelovač. Nevypadalo to dobře. Další dva výstřely ukončili jeho život. Stan věděl, že je zle. Zahloubal se a přivolal pomoc. Za chviličku se objevily dvě ohromné postavy z hlíny. Vytvořili mohutnou zeď. Stan se zvednul a utíkal pryč. Povedlo se, protože střelba ustala. Stan se dostal k autu, nastartoval a vrátil se do Prahy. Cestou se zastavil v baru, kde do sebe nalámal asi 8 panáků syntetického alkoholu, aby se probral. Zasraná práce. Když vycházel z baru, bylo něco ke 3 hodinám ranním. Vzpomněl si na Tounisova slova, že chtěl motorku prodat. Trochu polechtal zámek a nakonec odjížděl na motorce. No co, mrtvému stejně na nic není.
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 28. 5. 2004, 6 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
52) Policejní manévry
Gamemaster: Petr
Hráli: Bhaal (Filip), DoubleG (Viktor)
Sytě žlutý taxík zastavil v ulici. Byla noc a z kanálu opodál stoupala pára. Trochu poprchávalo a kapky vody bubnovaly na víko povalené popelnice. Otevřeli se dveře taxíku a v ulici se objevila nevelká postava v hnědém kabátu. Byl to poměrně vysoký trpaslík. V ruce třímal velké, temně modré pouzdro a na zádech měl malý batůžek. Sklonil se u okýnka řidiče, šáhnul do kapsy a vyndal několik žetonu. Postava za volantem kývla a gestem naznačila pozdrav. Trpaslík zabouchnul dveře taxíku a obrátil se ke vchodu domu. Taxík se pomalu rozjel, zmizel za rohem nejbližšího domu.

DoubleG zastrčil kartu do zámku a ozvalo se slabé pípnutí. Světla se nerozsvítily, nevítal ho robot. Nedivte se, byla to nízká úroveň, žádný domácí systém který vám připraví oblíbené jídlo, na čas vašeho příchodu z práce. DoubleG zavřel dveře a spěchal. Věděl, že může být pozdě, protože poslední práce se nemusela zdařit. Posadil se a zamyslel: "Tam přece nebyly kamery. Něco se muselo stát! Když jsem zkoušel zaplatit z mého účtu pomocí kredit-špalku, odepřelo mi to přístup." Nemeškal, proběhl byt a posbíral všechno vybavení, které nechával obvykle doma. Byl nadprůměrně rychlý, takže mu to nezabralo ani 2 minuty. Zabouchl dveře a seběhl dolu. Seběhl do metra, kde se ve vestibulu choulila skupinka vyděděnců, kteří se zde schovávali před přeháňkou kyselého deště. Tihle lidé dobře vědí, co delší pobyt na podobném deštíku způsobuje. Nejdříve přichází vyrážka a kašel, bolesti břicha a podobné přízraky. V některých příkladech může nastat smrt bez včasné lékařské pomoci. Vyděděncům nikdo neposkytne jednoduchou ochranu v podobě W-7, kterým jsou normálně očkovaní obyvatele Prahy. DoubleG se zastavil a pohlédl na malého chlapce, který se choulil u odpadkového koše. Do jeho podvědomí se vnořili vzpomínky z dětství. Jeho zamyšlení přerušil vzdálený hluk přijíždějícího vlaku, který zachytil jeho implantovaný zesilovač. Rozběhl se. Vyděděnci ho vyděšeně pozorovali. Málokdy viděli chlapíka, který nesl vybavení, které by stěží unesli tři z nich. DoubleG skočil do vagónu a usadil se.

Svítilo slunce a DoubleG stál před oprýskanými dveřmi starého, polozbořeného domu. Stoupl si na špičky a zazvonil. Uplynuly asi 2 minuty, když v zámku zachrastil klíč a dveře se otevřeli. Objevil se tlustý chlap, oblečený do červených tepláků a bílého tílka. Do očí ho viditelně udeřilo ranní slunce, protože si začal stínit levou rukou, prohlížejíc si robustního trpaslíka. Pronesl: "Co chceš vole, nevotravuj mám moc práce a zrovna dávaj hokej, takže vypadni." DoubleG se zamračil a pronesl: "DoubleG," a otevřel dlaň, která odhalila několik stoyenových žetonů. Chlapík se rozhlédl a řekl: "Hmm to je jiná, pojď dovnitř," a ustoupil, aby mohl trpaslík projít. DoubleG prošel dovnitř. Chlap za ním zabouchl dveře. Chlap: "Máš jich víc?" DoubleG: "Jasně, ale pokud je chceš vidět, tak ukaž byt." Chlapík vedl trpaslíka domem, příšerně to tam smrdělo. Když procházeli okolo jedněch dveří, ozval se děsivý výkřik, jako kdyby někdo někoho rozřezával na kousky. Ani jeden se nezastavil. DoubleG věděl, že v téhle čtvrti stejně lepší flek nenajde. Chlap se zastavil a kopnul do starých dveří, které se s vrzáním otevřely. DoubleG uviděl místnost, která byla chabě zařízená. Pokýval hlavou a kouknul se na chlapíka. "Tři měsíce dopředu," prohlásil tlustý chlap a nastavil ruku. "Tady," prohodil DoubleG a přihodil něco žetonů. "Kdyby se někdo ptal, tak jsem tu nebyl," doplnil a prošel do bytu. Tlustý chlap se otočil, pokýval hlavou a odešel zpět do svého bytu. DoubleG byl trochu unaven, protože celou noc sháněl bezpečný příbytek. Sundal si kabát, do rohu zahodil vybavení a pouzdro na pušku. Natáhl se a rychle usnul.

DoubleG se probudil, protože vyhrávala jeho oblíbená melodie, kterou měl nastavenou pro příchozí hovory na svém videotelefonu. Jeho pohled ulpěl na obrazovce, která zrnila a nebyl vidět žádný obraz. Protáhl se a zvedl telefon. "Pokud by jste měl zájem, měl bych pro vás práci." DoubleG: "Aha a můžu vědět, kdo volá?" Telefon odpověď: "Ne, není to důležité, pokud máte zájem, tak za dvě hodiny na Karlově náměstí." Telefon se odmlčel. DoubleG věděl, že je nebezpečné stýkat se s lidmi, o kterých nic nevěděl, ale zase na druhou stranu, jeho život byl nákladný, takže bral, co se zrovna namanulo. Oblékl se a vyrazil do města.

Vysoký elf seděl ve svém oblíbeném baru a vedle něj se tyčily tři vypité láhve od piva, které servírka ještě neuklidila. Koukal na prašnou ulici, kde si hráli děti vyděděnců. Něco nebylo v pořádku. Vše se zpomalilo. Elf pozoroval, jak se míč líně kutálel skrze barové dveře. Pomalu se zastavil u jeho nohy. Do jeho zorného pole se dostala servírka, která se ho na něco ptala, ale on nerozuměl. Připadalo mu, že se celý svět zastavil, ale přece se pohyboval. Náhle do dveří pomalu vběhlo dítě, které něco křičelo, ale elf mu také nerozuměl. Po několika dlouhých okamžicích dorazilo k míči a pomalu ho zvedalo. Elf viděl, jak udělalo nešikovný pohyb a drklo do stolu. Zaregistroval zachvění lahví a pozoroval jejich pomalý pád. Láhve se začali pomaloučku kutálet, jedna dosáhla okraje a začala padat. Trvalo to celou věčnost. Elf zahlédl pomalu se měnící výraz servírky, která chtěla zachytit láhev, aby se nerozlila. Elf se vzpamatoval, nebyl to svět který zpomalil. Byl to on, kdo zrychlil. Jeho myšlenky ulpěly u jeho implantátů. Jeho implantáty mu dovolovali čtyřikrát rychlejší reakci, než měl obyčejný člověk. Vrátil se do reálného světa. Láhev byla skoro u země, když vyskočil a pohotově ji zachytil. Druhou rukou zachytil vrávorající servírku. Servírka se nevzpamatovala. Dítě s míčem stačilo jen vykřiknout. Elf vrátil láhev na stůl, hrábl rukou do kapsy a vyhodil pár žetonů. Obrátil se k východu a odešel. Slyšel, jak dítě vyběhlo z baru a horlivě se začalo bavit se svými kamarády.

Bhaalův stín následoval jeho mohutnou postavu, když elf procházel ulicí. Náhle se zastavil a zvedl zapěstí k uchu. Telefon: "Dobrý den, potřeboval bych někoho jako vy, aby pro mě něco vykonal, měl by jste zájem o práci???" Bhaal: "Ano, kde se sejdeme???" Telefon: "Buďte za hodinu na Karlově náměstí." Bhaal: "Nevidím v tom problém, za hodinu jsem tam." Elf zaklapl telefon, usmál se a pokračoval domů.

Karlovo náměstí bylo rušné a DoubleG se trochu obával, aby schůzka nebyla past. Proto vyšplhal na zrekonstruovanou věž a prohlížel si náměstí. Digitální hodiny hlásily celou hodinu. DoubleGho zaujali dva policisté, kteří postávali na okraji parku a vysoká postava, která převyšovala všechny průchozí asi o 30 centimetrů. DoubleG pokýval hlavou a slezl z věže. Vydal se směrem k parku. Najednou mu někdo zatarasil cestu, byl to nevelký chlapík, který si ho prohlížel. "Já jsem vám volal, mám pro vás práci" prohodil a usmál se. DoubleG si ho prohlédnul, ale nepřipadal mu nebezpečný. "Dobře, vyklopte co chcete," řekl DoubleG. "Jistě, ale ještě jsem přizval jednoho člověka, počkejte tady a já ho přivedu," pokračoval chlapík a ztratil se v procházejícím davu.

Bhaal seděl na lavičce a pozoroval procházející lidi, zahlédl skupinu korporačních otroků s kufříky, jak procházeli parkem. Na čelech jim svítilo korporační logo ČKD. Šli v úhledném zástupu, kterému byli naučeni od dob, kdy se narodili v umělé kádi a počítač jim uložil podobné chování do mozkových závitů. Před elfem se zastavil menší chlapík a povídá: "Volá jsem vám před hodinou, mám pro vás práci." Bhaal: "Ok, tak vo co jde?" Chlápek: "Pojďte se mnou a vyložím vám, vo co go." Bhaal pokrčil rameny a následoval chlápka. Přešli náměstí a došli k DoubleG. "Tady je člověk, který na tom bude pracovat s vámi," řekl chlapík a ukázal na DoubleG. Následoval rozhovor, kde chlapík objasnil, že potřebuje dostat určitou chemickou látku. Trpaslík a elf dostali chemické složení a nabídku 25000 yenů, za získání látky. Navíc jméno ženské, která s tím měla něco společného. Bhaal i DoubleG souhlasili s kontraktem a opustili chlápka.

Oba prošli parkem, když DoubleG povídá: "Koukneme se na to jméno oné ženské a třeba zjistíme více." Bhaal: "Jo, podíváme se na vzorek a možná nám někdo objasní, o co jde a podle toho to můžeme najít." Oba pokračovali parkem, až došli k veřejným bulifonům. Napojili se na místní matrix a zkoušeli najít jméno ženy v telefonním seznamu. Obrazovka problikla a vyhodila informace. Opravdu našli její telefonní číslo a adresu. BHaal: "Zkusíme jí kontaktovat a dohodneme si s ní schůzku." DoubleG: "Jo to bude dobrý." DoubleG zvedl telefon a vytočil telefonní číslo, které patřilo ženské. Několik okamžiků čekal, než se někdo ozval na druhé straně.

(Bohužel jsem byl tenkrát línej pokračovat, takže tady povídka končí.)
Uživatelský avatar
OneIceOne
Praefectus Castrorum
Příspěvky: 690
Registrován: 10. 1. 2009 8.20

Re: Běhy z roku 2054

Příspěvek od OneIceOne »

Hráno: 31. 5. 2004, 11 hodin
Čas ve hře: Červen 2054
53) Dlouhé prsty Dětských křižáků
Gamemaster: Petr
Hráli: Bhaal (Filip), DoubleG (Viktor), Jana (Libor)
Postavy kontaktuje Karel Karas. Je to právník DoubleG, aby se podívali po DoubleG. DG je převezen do Plzně a vyslýchán, Jana se nabourává do matrixu a zjišťuje, že někdo odeslal informace na plzeňskou adresu. Bhaal nemá OIČ, cestuje tedy tajně. Skáče přes plot na hlavním nádraží, vraždí vojáka, jede pod vlakem. Jana prochází do vlaku. Na nádraží v Plzni je Jana svědkem teroristického útoku, ale nic se jí nestane. Postavy se sejdou a přepadnou lokaci v Plzni, prchají do Prahy. Na hranicích Plzně je zastaví vrtulník, naleznou úkryt, je to velká díra. Lezou dovnitř, padají a bojují s červy. Následně se je snaží vojáci vyčoudit. Běžci najdou magickou a inteligentní podzemní rostlinu. Chce je sežrat. Nakonec uprchnou vodním tunelem, projdou skládky, dostávají se v pořádku do Prahy.
Odpovědět