Z dějin Ornilie
Napsal: 16. 2. 2009 17.11
Dyrwinovská říše v Reimsu
Podle dochovaných záznamů vládli dyrwinovští králové části Západní marky po dvacet generací, čili téměř čtyři sta let. Zakladatelem dynastie byl legendární panovník Dyrwine I., o němž legenda praví, že v dávných dobách (okolo roku 189 př. a.l.) přivedl svůj lid z Revelu do Reimsu. Zdá se, že v této době došlo v Revelu k segregaci dosud neasimilovaných skupin Levain a dokonce k boji mezi skupinami Lesního lidu a Lidu lučištníků. Revelské kroniky však o této části dějin významně mlčí. Železná kniha Gharisbury, trpasličího sídliště stojícího zhruba v místech dnešního Hartesbergu, je jediným pramenem zmiňujícím se o příchodu velké skupiny lidu do Rumesu, jak Reims nazývali tehdejší Khordaim. Také říká, že místní trpaslíci rychle navázali s příchozími přátelství a chovali je v přízni. Zdá se, že všechny pozdější prameny, popisující levainské království, byly trpaslíky úmyslně zničeny.
Příchozí nazvali zemi, do níž přišli, Nav Ayrsher. Později zůstalo již jen Ayrsher nebo Ayrshir, pod kterýmžto názvem vešlo království do dějin.
Zdá se, že útrapy dlouhých bojů a pochodu oslabily dosud funkční vazby společnosti, kdy o všem rozhodovaly hlasy stařešinů. Ti patrně nebyli schopni plnit své tradiční funkce a tak se do popředí prosadil silný vůdce vojenského charakteru. Tím byl Dyrwine I.
Příchozí lid byl dosti početný (čítal několik tisíc duší) a zabral poměrně rozsáhlé území v západní části Reimsu. Zde se konstituovalo království Ayrshir. V průběhu času se jeho moci podvolila i další území a dokonce i khordaimské komunity, byť se značnými samosprávnými prostředky. Trpasličí patriarcha byl vysoce postaveným hodnostářem království.
Říše Ayrshir byla úspěšným spojením dovedností Levain a Khordaim, obou ras stvořených starým bohem Feghrimem Tvůrcem. Je přirozené, že v království, pevně vojensky zajištěném a s fungující správou, vznikaly četné artefakty a rozmanitá díla.
Dyrwinův nástupce Rovert I. upevnil pozici panství tím, že nechal vystavět tři mocné pevnosti jako správní a mocenská centra. Král se svým dvorem putoval od jednoho k druhému, přičemž jeho doprovod tvořila patrně vojenská družina. Tak tomu bylo řadu let, než Dyrwine IV. vystavěl pevnost Gyborel, kam přenesl dvůr již nastálo. V této době zabíralo království Ayrshir téměř 80% dnešní Západní marky.
Hlavním nepřítelem království byly divoké kmeny Ledových barbarů, zejména Daonalové; krom nich hrozilo nebezpečí i od skřetů z hor Heers, koboldů a Rangijarů. Konflikt s Daonaly řešil vojensky Dyrwine V., který zničil jejich vojsko na poli Vest´Eredu, patrně u dnešního Westerde.
Počínaje vládou Dyrwina VI. však další velké skupiny barbarů začínají omezovat hranice Ayrshiru. Za krále Henyra II. ztratilo království třetinu rozlohy, na níž se usídlili barbaři, avšak stále mělo sílu se invazi ubránit díky pomoci trpaslíků.
Za vlády Dyrwina VII. však tlak barbarů zesílil a rody na území Reimsu byly sjednoceny pod vládou jarla Inwara. V té samé době přestali místní Khordaim podporovat Ayrshir a snažili se najít formu koexistence se seveřany, neboť si uvědomovali, že se je nepodaří vytlačit. Král toto jednání považoval za zradu a podnikl na trpaslíky rozsáhlý pogrom, čímž se mu podařilo popudit silnou trpasličí komunitu proti sobě. Bez vojáků nemohl nepříteli vzdorovat a byl jarlem Inwarem poražen v bitvě u Mardasu.
Zbytek území se bránil ještě několik let, než jeden z dědiců velkého Inwara jarl Thorpran dobyl roku 206 a.l. Gyborel. Při jeho obraně Dyrwine VII. padl.
Zdecimovaný lid království opustil svou zemi a v počtu asi tisíce duší odešel zpět do Revelu. Opuštěné farmy zpustly a zarostly plevelem. Trpaslíci udrželi své pozice, ale nájezdníci přicházeli do Reimsu často a plenili kraj a bojovali mezi sebou. Teprve počínající élejská kolonizace ve čtvrtém století a.l. nastolila jakýsi řád; vyvrcholením tohoto procesu bylo vyhlášení Západní élejské marky roku 652 a.l. Roku 938 a.l. povýšil císař Maximinus Chlorus marku na Markrabství Reims.
Podle dochovaných záznamů vládli dyrwinovští králové části Západní marky po dvacet generací, čili téměř čtyři sta let. Zakladatelem dynastie byl legendární panovník Dyrwine I., o němž legenda praví, že v dávných dobách (okolo roku 189 př. a.l.) přivedl svůj lid z Revelu do Reimsu. Zdá se, že v této době došlo v Revelu k segregaci dosud neasimilovaných skupin Levain a dokonce k boji mezi skupinami Lesního lidu a Lidu lučištníků. Revelské kroniky však o této části dějin významně mlčí. Železná kniha Gharisbury, trpasličího sídliště stojícího zhruba v místech dnešního Hartesbergu, je jediným pramenem zmiňujícím se o příchodu velké skupiny lidu do Rumesu, jak Reims nazývali tehdejší Khordaim. Také říká, že místní trpaslíci rychle navázali s příchozími přátelství a chovali je v přízni. Zdá se, že všechny pozdější prameny, popisující levainské království, byly trpaslíky úmyslně zničeny.
Příchozí nazvali zemi, do níž přišli, Nav Ayrsher. Později zůstalo již jen Ayrsher nebo Ayrshir, pod kterýmžto názvem vešlo království do dějin.
Zdá se, že útrapy dlouhých bojů a pochodu oslabily dosud funkční vazby společnosti, kdy o všem rozhodovaly hlasy stařešinů. Ti patrně nebyli schopni plnit své tradiční funkce a tak se do popředí prosadil silný vůdce vojenského charakteru. Tím byl Dyrwine I.
Příchozí lid byl dosti početný (čítal několik tisíc duší) a zabral poměrně rozsáhlé území v západní části Reimsu. Zde se konstituovalo království Ayrshir. V průběhu času se jeho moci podvolila i další území a dokonce i khordaimské komunity, byť se značnými samosprávnými prostředky. Trpasličí patriarcha byl vysoce postaveným hodnostářem království.
Říše Ayrshir byla úspěšným spojením dovedností Levain a Khordaim, obou ras stvořených starým bohem Feghrimem Tvůrcem. Je přirozené, že v království, pevně vojensky zajištěném a s fungující správou, vznikaly četné artefakty a rozmanitá díla.
Dyrwinův nástupce Rovert I. upevnil pozici panství tím, že nechal vystavět tři mocné pevnosti jako správní a mocenská centra. Král se svým dvorem putoval od jednoho k druhému, přičemž jeho doprovod tvořila patrně vojenská družina. Tak tomu bylo řadu let, než Dyrwine IV. vystavěl pevnost Gyborel, kam přenesl dvůr již nastálo. V této době zabíralo království Ayrshir téměř 80% dnešní Západní marky.
Hlavním nepřítelem království byly divoké kmeny Ledových barbarů, zejména Daonalové; krom nich hrozilo nebezpečí i od skřetů z hor Heers, koboldů a Rangijarů. Konflikt s Daonaly řešil vojensky Dyrwine V., který zničil jejich vojsko na poli Vest´Eredu, patrně u dnešního Westerde.
Počínaje vládou Dyrwina VI. však další velké skupiny barbarů začínají omezovat hranice Ayrshiru. Za krále Henyra II. ztratilo království třetinu rozlohy, na níž se usídlili barbaři, avšak stále mělo sílu se invazi ubránit díky pomoci trpaslíků.
Za vlády Dyrwina VII. však tlak barbarů zesílil a rody na území Reimsu byly sjednoceny pod vládou jarla Inwara. V té samé době přestali místní Khordaim podporovat Ayrshir a snažili se najít formu koexistence se seveřany, neboť si uvědomovali, že se je nepodaří vytlačit. Král toto jednání považoval za zradu a podnikl na trpaslíky rozsáhlý pogrom, čímž se mu podařilo popudit silnou trpasličí komunitu proti sobě. Bez vojáků nemohl nepříteli vzdorovat a byl jarlem Inwarem poražen v bitvě u Mardasu.
Zbytek území se bránil ještě několik let, než jeden z dědiců velkého Inwara jarl Thorpran dobyl roku 206 a.l. Gyborel. Při jeho obraně Dyrwine VII. padl.
Zdecimovaný lid království opustil svou zemi a v počtu asi tisíce duší odešel zpět do Revelu. Opuštěné farmy zpustly a zarostly plevelem. Trpaslíci udrželi své pozice, ale nájezdníci přicházeli do Reimsu často a plenili kraj a bojovali mezi sebou. Teprve počínající élejská kolonizace ve čtvrtém století a.l. nastolila jakýsi řád; vyvrcholením tohoto procesu bylo vyhlášení Západní élejské marky roku 652 a.l. Roku 938 a.l. povýšil císař Maximinus Chlorus marku na Markrabství Reims.